Horní Lhota, BUS (338m) – Hory, rozc. (545m) – Pod Slavickým kopcem (555m) – Pod Drdolem (490m) – Nad Břehama (477m) – Lípa, ŽST (?)
Zelená trasa o délce 9,5km spojuje dvě malé obce na opačných stranách Vizovických vrchů. Terén sice není jednoduchý, jsou tam docela ostré stoupáky, zato má potenciál k vytvoření okruhu nebo k návštěvě dvou hradních zřícenin. I výhledy jsou daleké, z Drdolu až do Moravskoslezských Beskyd. Nejhezčí výhled je pak z terasové vyhlídky nad Lípou, kam vede 0,5km značená odbočka.
* * *
Obec Horní Lhota byla ve starších písemnostech známá jako Lhota Vyšší nebo též Lhota Kamenná, jak je poznačeno na zadní desce kostelního misálu s datací 1677. První zmínka o obci pochází z roku 1420 ve spojitosti se zdejším farářem Janem z Uherského Brodu. Původně byla majetkem olomouckého biskupství, které ji pronajímalo jako léno a její historie je pevně spojena s hradem Sehradice nahoře nad vsí. V roce 1449 koupili moravští stavové hrady Sehradice a Starý Světlov spolu se všemi vesnicemi, mezi nimiž figurují i "dvě Lhotce". Sehradice byly záměrně pobořeny, aby nedošlo k jejich osídlení loupeživými bandami a správy nad panstvím se ujali pánové ze Světlova. Neznámějšími držiteli Starého Světlo byli Jindřich z Lipé (1466), pobočník krále Jiřího z Poděbrad nebo bratři z Landštejna (1470). V 15.-17.stol. čelily podhradní vsi ničivým nájezdům Uhrů i Tatarů a několik z nich přitom zaniklo. Opuštěn byl nakonec i hrad. V roce 1553 získali panství jako jednu z držav rytři z Tetova a mezi lety 1613-1750 patřilo luhačovickým Serényiům. Od 24.11. 1990 je Horní Lhota samostatnou obcí s vlastním obecním úřadem. Dominantu obce tvoří kostel sv. Diviše z roku 1700. Dalšími pamětihodnostmi jsou smírčí kříž, boží muka či válečný pomník na návsi. V centru se dochoval též bývalý vodní mlýn č.p.77 a v lesích nad obcí dvě hradní zříceniny.
Zelená turistická značka začíná na autobusové zastávce v Horní Lhotě, ležící na lince Vizovice/Zlín – Luhačovice. Rozcestník Horní Lhota, BUS (338m) visí na sloupu u lávky přes potok Olše. Jeho červené směrovky se rozpřahují do Vizovic (10km) a Luhačovic (8,5km), zatímco vaše zelená ukazuje 2km na Hory. To je jen kousek od středověké zříceniny hradu Sehradice, skryté na výrazném kopci Sehrad (551m), jenž se tyčí přímo nad obcí.
Přejdete lávku, asfaltový chodník vás vyhoupne na návsi s výhledem na zalesněný Sehrad a volným až středním stoupáním vás vede ke kostelu sv. Diviše, jehož cibulová báň dominuje okolí. Kostel byl postaven za panování Serényiů roku 1700, avšak oltářní obraz od Joži Uprky je novodobý. Jeho autor žil v letech 1861-1940 a svá témata čerpal z každodenního života prostého lidu. Říká se, že jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Pod kostelem potkáte ještě pomník obětem 1.sv. války a kamenný kříž. Zajímavý je rovněž pískovcový smírčí kříž posazený u zdi kostela. Vysoký je 1m a široký 0,8m. Jeho umístění však není původní. Smírčí kříže se stavěly nejčastěji na místě, kde se odehrál hrdelní zločin nebo tragédie. Ve středověku bylo možno při trestání zločinců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen úkol za účelem odškodnění pozůstalých a vedle něj byl pachatel odsouzen k vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde svůj zločin spáchal.
Stoupání zpřísňuje a asi 100m nad kostelem naráží na konec zastavěné části obce. Je tam jen travnatý břeh a dvě pěšiny nahoru na louku oddělené remízkem. Vy se dáte tou vlevo. Navzdory převýšení není výhled z louky nad Horní Lhotou nic moc. Akorát po levé ruce trochu vyčuhuje Komonec (672m). Údolí a protější vrch Kameničná (521m) jsou pozorovateli zčásti skryté zelení.
Jen co zaplujete do lesa, narazíte na improvizované posezení a jednoduchý obrázek Krista. Po krátkém úseku středního stoupání se široká stezka napřímí do infarkťáku, aby posléze znova zvolnila do víceméně středního úhlu a kličkovala až pod závěrečný krpál, který končí pod Hory, rozc. (545m). Tady zelená směrovka ukazuje 0,5km vlevo na další rozcestí, jež má společné s modrou hřebenovou značkou. Modrá vám také ukáže směr na 0,5km vzdálenou zříceninu hradu Sehradice, kde sídlili první vládci Horní Lhoty, ale taky se po ní můžete dostat na 3,5km vzdálenou zříceninu Starého Světlova, kde sídlilo panstvo od poloviny 15.stol. až do roku 1490.
Krátký lesní úsek se zeleno-modrými piktogramy se přehoupne přes návrší s krmelcem a širokou svážnicí mírně vystoupává do sedla mezi Slavickým kopcem (624m) a Hvězdou (655m) v hlavním hřebeni Vizovických vrchů. Vedle cesty je tam umístěna lidová variace na obrázek Panny Marie Provodovské a skladuje se zde vytěžené dřevo. U rozcestníku Pod Slavickým kopcem (555m) se s vámi modrá značka rozloučí, aby přes Komonec (2,5km) došla do Luhačovic (10,5km). Vaše zelená pokračuje rovně 2km pod Drdol.
Následujích asi 650m obtáčí stezka severozápadní úbočí Slavického kopce. Mírné klesání do těžaři "nakousnutého" lesa je sice dobře značené, zato rozježděný bahnitý povrch svážnice dává pěkně zabrat. Přitom tudy vede hranice Přírodního parku Vizovické vrchy. No potom už se stezka stáčí víc doleva. Přibývá smýkání doleva doprava, v jedné velké pravotočivé zákrutě tečnete kótu Tutkova (469m), naposledy malinko klesnete a začíná výrazné stoupání na rozložitý Drdol (540m).
Pří opouštění lesa hledejte očima někde napravo, několik metrů od stezky situovaný tyčový ukazatel Pod Drdolem (490m). Podle něj jste zatím zvládli 4,5km, což je v podstatě půlka trasy. Příští úsek bude dlouhý 2km a nabídne četné panoramatické výhledy. Předtím ovšem musíte vystoupat travnatou stezkou k solitérnímu stromu na vysokém horizontu. Prvotní výhledy směřují zpátky na Slavický kopec (624m) a Hvězdu (655m) splývající s Komoncem (672m), který se však záhy prozradí špicí vysílače. Pomalu vylézá i navazující hřebenovka s dlouhým úbočím Spleteného vrchu (565m), za ním vyčuhuje bobek Doubrava (676m) se štíhlou ocelovou rozhlednou a další kulisovitě za sebou řazené vrchy kolem Klášťova. Brdek, co vykukuje zpoza hlubokého sedla mezi Slavickým kopcem a Spleteným vrchem, je hornolhotská Homole (536m). Od stromu potom shlédnete panorama téměř celého hlavního hřebene Vizovických vrchů a na severovýchodním obzoru kompletní hřebenovku Vartovny (651m) včetně válcové rozhledny v jejím nejvyšším bodě.
U stromu pod kótou 530 m.n.m. přechází přírodní stezka na starou rozdrolenou asfaltku, teď už volným sklonem překonává návrší s prvními domy a zhoupává se do sedla pod samotným Drdolem (540m). Při té příležitosti můžete nad vrcholky stromů zaznamenat vrchlík Tlusté hory (458m) s jejím typickým vysílačem zvaným Maják. Asfaltka Drdol obtáčí, takže si zároveň upravuje výhled ve směru na provodovské Paseky či Komonec, a pak už sestupuje středním tempem na lokalitu Bezednice, kde mezi zelení rostoucí podél cesty probleskují širokospektrální panoramata zachycující nejen výrazný hospodářský objekt na osadě Lípa – Paseky, ale taky zelesněná úbočí sousední nízké Tlusté hory (482m), pahorkatinu sahající z údolí Dřevnice až po úpatí Hostýnských vrchů, chrastěšovské kopce, část Hostýnských vrchů, hřeben Vartovny, posléze i Vizovice a hřebenovku Vizovických vrchů od Spleteného vrchu až kamsi do dáli ke Klášťovu. Když to počasí dovolí, dohlédnete dokonce až do Moravskoslezských Beskyd na bájný Radhošť (1129m), Kněhyni (1257m) nebo na 63km vzdálenou špici Lysé hory (1323m), kterou hledejte ždibec nalevo od rozhledny na Vartovně.
Pozvolné klesání vás přivede na lipské Paseky s několika domy, kde vás čeká ukazatel Nad Břehama (477m). Do cíle zbývají poslední 3km, nicméně je zde také hezká vyhlídka, k níž vede 0,5km dlouhá značená odbočka. Cesta k ní nemá žádné významné výškové výkyvy a navíc je sama bohatá na daleké výhledy. Terasová vyhlídka nad údolím Dřevnice nabízí pocestným posezení na lavičce, je tu malé parkovišťátko a to neuvěřitelné půlkruhové panorama... Bráno zleva doprava, na hranici viditelného se zelená předhůří Vizovických vrchů v okolí Klenčova (536m) a Jaroslavických Pasek, je vidět Maják na Tlusté hoře (458m), dokonce se tím směrem tak trošku odhaluje i pohoří Chřiby, zelení Mladcovských kopců s nejvyšším Zadním vrchem (423m) prokvétá zlínská sídlištní zástavba, v údolí řeky Dřevnice je vidět snadno rozpoznatelná výrobní hala Tescomy v Přílukách, obce Želechovice a Lužkovice, Lípa se silem, Zádveřice, trochu na kopci situovaná Klečůvka a čtyřproudá silnice do Slušovic (při troše snahy je vidět i hráz slušovické přehrady). Vizovice odtud neuvidíte. Na severním obzoru se široce táhnou Hostýnské vrchy. Ty zdánlivě nemají žádné výrazné orientační body. Snad jen to úvodní úbočí nalevo, co patří Hradu (560m), navýšené o vrchol Lysiny (598m), trošku vytrčuje Javorčí (630m) a následuje dlouhá jakoby náhorní plošina Ondřejovska (632m). Zhruba v té úrovni leží přímo v podhůří obec Lukov, za níž vystrkuje růžek 21km vzdálený Hostýn (735m) s bazilikou, viditelný pouze za použití optiky. Docela výrazný je pak Kuželek (638m). Za Slušovicemi se zvedá nejdřív Nad Bařinami (534m) a za ním výrazný hřbet Humence (703m). Ten pokračuje hřebenem Chlévisek (641m), paralelně k němu jde hřbítek (488m) Oškerových Pasek a při obzoru splývají s hřebenem Vartovny (651m). No a opět tam jde na obzoru zahlédnout 46km daleký Radhošť (1129m). Zcela vpravo na hranici viditelného máte pak částečně travnatý oblouk Šibenice (421m) nad Vizovicemi, údolí Bratřejovky začepené Javorníkem (720m) a úbočí Svéradova (737m). Jinak navíc na severozápadě za Holešovem, 29km daleko, možná s pomocí dalekohledu či zoomu ve foťáku spatříte bílý válcový vysílač Holý kopec (360m).
Po návratu k rozcestí Nad Bařinama se pustíte kolem kamenného kříže z roku 1938 přímo dolů, úzkou silnicí se středním sklonem, jež vás potáhne z Pasek až do Lípy. I ta je v rámci možností relativně výhledová. Panorama zabírá teď už hlavně Lípu a Zádveřice, později jen Lípu. Jakmile začnete rozeznávat jízdní pruhy na protější "dálnici" do Slušovic a po levé ruce se objeví trojice novostaveb, trhne to zelená značka na travnatou pěšinu nalevo od silnice, prodere se rozdivočenou zelení a touto zkratkou se dostává k frekventované hlavní silnici Vizovice – Zlín. Není tu přechod, takže si musíte počkat, až bude možné přejít na druhou stranu. Tam vás krajnice propustí na chodník mezi rodinnými domy, kde ovšem turistické značení náhle řídne a ztrácí se ve spleti ulic. Jděte proto rovně až na pomyslnou křižovatku čtyř cest, tam zabočte vlevo, dojděte až k hlavní cestě a na ní zase zabočte vlevo. Těsně před cílem potkáte kapličku, opodál je situovaný pomník obětem 2.sv. války, načež zahnete do boční uličky vpravo a dorazíte k železniční stanici Lípa nad Dřevnicí. Na stromě vedle stanice visí osamocená směrovka ukazatele Lípa, ŽST (?), která vás po 9,5km vítá v cíli.
Poklidná obec Lípa leží v údolí řeky Dřevnice na železniční trati vybudované roku 1899. První písemná zmínka o Lípě pochází z výčtu majetků pod správou nově založeného vizovického kláštera Smilheim z roku 1261. Spolu se zbytkem regionu sdílela obec ve 14.-15.stol. několikeré rabování ze strany vzbouřených Uhrů a husitů, klidná léta pod bohatými pány z Boskovic, mezi lety 1560-1574 ji trýznil despotický majitel Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan u Prahy, svezla se na vlně rekatolizace a následných valašských bouří (1621-1644), v nichž zahynuli 4 usedlíci z Lípy – 3 byli jako vzbouřenci popraveni a 1 zabit v bitvě u Fryštáku. Roku 1663 vyrabovali a vypálili celé východní příhraničí Turci a Tataři. Podobně postupovali v letech 1680, 1683 a 1708 uherští povstalci. Pokus o následný hospodářský rozkvět za finanční podpory pánů z Gollen zhatila série přírodních katastrof, jež kraj uvrhla do bídy, a několik epidemií cholery, kterou sem zavlekla procházející vojska. Zchudlí majitelé vizovického panství jsou nuceni k pozemkové reformě a rozprodávání majetku, což předznamenává konec feudalismu a větší samostatnost jednotlivých obcí. Lípa si od konce 18.stol. volí svého rychtáře a obecní zastupitelstvo, vždy v souladu s purkmistry. Získává i vlastní pečeť se znakem, který odkazuje na její zemědělský charakter a na erb pánů z Kunštátu (černobílé pruhy), prvních šlechtických majitelů panství. Obyvatelé se živí chovem koní a dobytka. V období 2.sv. války se v Lípě více hlásí o slovo průmysl a nekoordinovaně se rozšiřuje až do 80.let 20.stol., kdy se z obce pomalu stává zlínská průmyslová zóna s velkým kontejnerovým terminálem. To však končí osamostatněním obce k 1.1. 1991.