<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Rusava, kino, BUS (350m) – Stiborové boudy (538m) – Pod Lysinou (551m) – Žopy, BUS (272m) – Holešov, Smetanovy sady (230m) – Holešov, ŽST, BUS (224m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Červená značka z Rusavy do Holešova má délku 10,5km, a pokud jste běžný pěší turista bažící po turistických zážitcích, pak je tato trasa bohužel úplně o ničem. Zvlášť je-li zrovna mokro, tak to kvůli blátu po stahování dřeva nemá vůbec cenu. Vhodná je tedy spíš pro makače na horských kolech, neboť se jedná o úsek bikemaratonu Drásal, nejtěžšího bikemaratonu v ČR. Trasa se dá rozdělit zhruba na třetiny do charakteristických úseků: nelehký stoupák lesem s jedním panoramatickým a pár výsečovými výhledy, fádní klesání lesem bez výhledů a asfaltka víceméně souvislou zástavbou s historicko-kulturními památkami.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Rusava</b> se rozkládá v údolí a na strmých úbočích Hostýnských vrchů, které ji zcela obklopují. Jediná cesta sem vede proto po silnici kolem řeky. Tudy také do Rusavy pronikali od 13.stol. první rolníci v rámci tzv. selské kolonizace, kteří zde založili ves Jestřebí. Výše do hor a hlubokých hvozdů začali pronikat až v 16.stol. během tzv. pasekářské kolonizace. Kolonizátoři mýtili lesy, na pasekách zakládali políčka k obživě nebo pásli zvířectvo, převážně kozy. Ve stejné době, v rámci tzv. valašské kolonizace však už přicházeli i Valaši. Toto etnikum původem z centrálního Rumunska expandovalo po hřebenech Karpat až do jejich nejzápadnějšího výběžku, jímiž jsou právě Beskydy. Zde své staletí trvající putování ukončili a začali se mísit s místními osadníky. Svým naturelem, kulturou a svébytným způsobem hospodaření výrazně ovlivnili osobitost obyvatel Beskyd. Zatímco vrchnost byla ráda za stáda valašských ovcí zvyklých na tuhé horské zimy a za chutný ovčí sýr, už méně ráda byla za tvrdohlavý lid zvyklý na nezávilost. Narůstající útlak a náboženská netolerance – katolická vrchnost vs. Valaši evangelíci – vedla v letech 1620-1644 ke vzbouření, jež však bylo tvrdě potlačeno. Velitelem trestné výpravy proti Valachům byl štýrský hrabě Jan z Rottalu, pán na Holešově a v Bystřici. Na 200 povstalců nechal 15.2. 1644 na Vsetíně popravit a část obyvatel svého panství donutil k přesídlení do odříznuté opuštěné vsi Jestřebí v horách, kterou oficiálně 23.4. 1657 založil a nazval ji Rottalovice. O 10 let později zde bylo evidováno 19 obsazených domů a 10 domů pustých. V roce 1778 měly Rottalovice již 800 obyvatel. Lidem se tu dařilo. Roku 1875 si zbudovali parní pilu, postavili jak katolický, tak evangelický kostel a v roce 1892 žilo v obci už 1200 osob (nejvíc v historii). Po vyhlášení samostatné republiky roku 1918 se Rottalovice oficiálně zbavily jména nenáviděné panské vrchnosti a přejaly název Rusava dle místní říčky. Následně tu byla mezi lety 1922-1924 vybudována konečně i okresní silnice a v roce 1930 postavena Jubilejní škola Masarykova. Díky své odlehlosti se obec stala za 2.sv. války útočištěm partyzánů. Osvobozena byla 6.5. 1945 Československou armádou. Největšími pamětihodnostmi Rusavy jsou staré chalupy převážně z 18.stol., kostel Povýšení Svatého Kříže (1779), evangelický kostel (1883) či vila ilustrátora Adolfa Kašpara (1934).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Červená značka začíná na křižovatce turistických tras v centru obce Rusava, u rozcestníku <b>Rusava, kino, BUS (350m)</b>. Mimo ni se tu setkávají modrá značka do Fryštáku (11km), modrá na Hostýn (5,5km), červená na Klapinov (5,5km) a žlutá k hradu Křídlo (2,5km). Na dohled od rozcestníku stojí z kvádrů složený pomník padlých. Zatímco 1.sv. válka vzala životy 41 rusavských mužů, ve 2.sv. válce byli popraveni 4 lidé a 2 školáci zastřeleni, vše kvůli napomáhání partyzánům. Dnes si někteří místní „hrají na válku“ tak, že obnovili tradici portášského sboru. V tradičním portášském úboru programově procházejí horské chodníky a účastní se kulturních akcí. Portášská stanice na Rusavě byla založena roku 1717. Zaměstnávala desátníka Jiřího Buříka a 9 prostých portášů. Od roku 1738 pak byl desátníkem Jiří Bílek, který je svými hrdinskými činy vzpomínán ve zprávě o holešovském okresním hejtmanství z roku 1892. Portáši chodili po horách i po vsích, dbali na dodržování zákonů, hlídali zemské hranice a bylo-li potřeba, bránili je. Rusavjané si ovšem nedali pokoj ani v novodobé historii, o čemž svědčí statistika trestných činů z let 1906-1925, zmíněná na informačním panelu pár kroků od rusavského rozcestníku. V době, kdy měla ves asi 1000 obyvatel, bylo pro přestupky odsouzeno 488 Rusavjanů. Z toho šlo 234x o krádež (90% tvořily lesní krádeže), 73x o ublížení na těle, 1x o trestný čin spáchaný v opilství, 1x o přestupek proti veřejné mravnosti, 19x o podvody (většinou zatajené nálezy), 19x o neuvázání psů, 13x o poškození cizího majetku, 85x o oznámení pro urážku na cti (většinou ženami na ženy), z toho 13 osob bylo odsouzeno, 7x o urážku úředních osob (většinou ženy) a 4x o míchání se do služebního výkonu (většinou ženy).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nuž, vydejte se z Rusavy po červené na Stiborové boudy (1,5km) a hned u turistického rozcestníku odbočte na šotolinovou cestu k řece. <b>Říčka Rusava</b> získala název od „rusé“ barvy vody po dešti, kterou způsobují zdejší načervenalé hlíny. Pramení asi 600 m.n.m. v úbočí Bukoviny, je dlouhá 29,8km a rozloha jejího povodí činí 148,4 km2.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Přejděte říčku po ocelovém mostě využívaném lesní technikou a hned začněte zostra stoupat po rozježděné svážnici ke skladu dřeva, proti proudu bezejmenného potoka do úbočí Poschly (630m). Po dešti to bývá brutální blátotlačka. Holé pařeziště na Poschle i na sousedním kopci Javorčí (630m) dávají dohlédnout až k oběma vrcholům. Nahoru však cesta nevede. Značka ve výšce zhruba 400 m.n.m. zatáčí po spodním okraji mýtiny doprava a pokračuje v dechberoucím stoupání do sedla mezi Poschlou vlevo a Barvínkem (572m) vpravo. Zároveň se odtud díky mýcení otevírají občasné průzory dolů na Rusavu či na protější vrch Grapy (536m). Mimochodem slovo „grapa“ znamená ve valašském názvosloví „příkrá stráň“, což je defakto popis tvaru tohoto kopce. Postupně pak vylézají také Klapinov (678m), což znamená „svislý“ a masivní Pardus (672m) s loučkou na vrcholku. Slovo „pardus“ vyjadřovalo zvláštní zvyk dát na hraniční kamenné mohyle výprask několika místním chlapcům, aby si skrze tento prožitek lépe zapamatovali její umístění pro případ budoucího nekalého posouvání hraničníků. Po levé straně Grapy se objevuje Hostýn (735m), známý též jako Svatý Hostýn. Poznat jej můžete podle velké poutní baziliky Nanebevstoupení Panny Marie z roku 1748, která je charakterizována střechou ve tvaru kupole a dvěma úzkými věžičkami se střechami ve tvaru jehlanu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Kdo ví, proč se Poschla jmenuje Poschla. Snad že její vrcholek tvoří skalisko, na kterém nic neroste? Tak či tak, pod lesem vysoko v jejím úbočí se konečně otevírá široký výsečový výhled na Rusavu s věncem hor okolo. V popředí se tedy doširoka rozkydá nehladká Grapa (536m), na Grapě se tyčí vysílač, za Grapou nalevo je Hostýn (735m) s bazilikou a s věží větrné elektrárny, od něj doprava se nenápadně vybuluje Bukovina (658m), ve směru zmiňovaného vysílače se hrčkovitě zvedá Skalný (725m), ten navazuje na menší Klapinov (678m) a ten přechází hlubokým sedlem v Pardus (672m). Za tímto sedlem pak vyčuhuje ještě jeden vrcholek zvaný Bečka (706m). Další takové výhledy se už konat nebudou. Svážnice si dostoupá to svoje na sklad dřeva v sedle s ukazatelem <b>Stiborové boudy (538m)</b>, kde se vaše červená od Rusavy (1,5km) do Holešova (9km) kříží s modrou značkou z Přílep (6km), potažmo z Holešova (9km) do Chomýže (4km).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nejbližší úsek je dlouhý (1,5km), přičemž stoupá doleva středně vzhůru po svážnici do úbočí Poschly, jejíž vrchol sice zprava obchází, zato se vzápětí výtečně porozhlédnete z jednoho více stoupavého partu na západ do šírého Hornomoravského úvalu. Půlkruhové panorama vám, jak budete postupně stoupat, nejdřív představí zalesněný vrch Lysina (598m), kudy turistická trasa posléze pokračuje. Následuje ono panorama. Zhruba uprostřed výhledu dominuje zalesněná, šikmo nadzvednutá jakoby plošina s nejvyšším bodem Hrad (364m) a nepřehlédnutelným válcovým vysílačem Holý kopec (360 m.n.m.). Vlevo pod Hradem leží obce Kostelec u Holešova či Roštění, za vysílačem hodně v dálce (40km) lze za dobrého počasí rozeznat město Prostějov i sotva patrný obrys Drahanské vrchoviny. V zadní části plošiny s placatým vrchem Tereza (313m) se pro změnu ukazují v jedné linii Prusinovice (v popředí), Přerov a Olomouc (40km). Přímo v předhůří Hostýnských vrchů se postupně ukáží Jankovice a Hlinsko pod Hostýnem s Chomýžem. Popojdete-li, z horní části cesty pod lesem pak ještě uvidíte Barvínek (571m), vzdálenou údolní partii Moravské brány, blok Oderských vrchů a při troše štěstí i vrcholek jesenického Pradědu (1491m). Na to, jak vlastně nízko se právě nacházíte, je ten výhled fakt neuvěřitelný.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Netrvá dlouho a vyšlapete do nejvyšší polohy lesní cesty. Nepřehlédněte rozdvojení cest, kde se červeno-modrá značka dává doprava a středně až krátce velmi výrazně klesá do sedla mezi Poschlou a Lysinou. Tady před sebou na okamžik zahlédnete špičku Hradu (560m), a pak o pár kroků dál výseč Vizovických vrchů s dominantní Tlustou horou (458m), na jejímž vršku se tyčí vysílač. V popředí Tlusté hory se zvedá dvouvrší Mladcovské kopce (394m) – Zadní vrch (423m) a v pozadí za ní pro změnu pásmo Bílých Karpat v úseku kolem česko-slovenské Velké Javořiny (970m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V plochém sedle visí na stromě rozcestník <b>Pod Lysinou (551m)</b>. Zatímco modrá značka tu uhýbá doleva do Přílep (4,5km) a žlutá tranzitka mizí kamsi Pod Javorčí (1,5km), červená značka směřuje přes Lysinu do Žopů (4km). Poslední stoupání je dlouhé asi 250m a ve středním úhlu se lehce klikatí do úbočí Lysiny (598m). Její vrcholek však obloukem míjí. Zajímavostí tohoto nenápadného kopce je, že v jeho zátylku byly objeveny pozůstatky slovanského hradiště, prý nejstarší neolitické osady na území ČR, doklad trvalého sídla nejstarších zemědělců (cca 7-6 tisíc let př.n.l.). Konkrétněji se hradiště datuje do pozdní doby bronzové nebo na začátek starší doby železné. V terénu zůstaly vlny po někdejších příkopech a valech, vedou se jen spory, zda bylo opevnění úplné či ne. Dne 3.5. 1958 se toto hradiště stalo kulturní památkou.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Přehoupnete se přes nejvyšší bod zpevněné cesty a začíná táhlé klesání lesem bez výhledů. Cesta obchází rokli v prameništi potoka Žopka, klesá středně, vbrzku však přechází v celkem intenzivní sešup, stáčí se přes sklad dřeva a pokračuje nekonečně dlouhým rychlým klesáním k úpatí. Zničehonic se po levé straně objeví rekreační chaty a vy dorazíte ke kraji lesa. Šotolinová svážnice se mění na úzkou asfaltku, jež svižně klesá porostem při okraji šíré louky nad Žopy, což je místní část města Holešov. Přes louku lze shlédnout dolík jiné místní části zvané Dobrotice nebo již známý protáhlý vrch s rozhlednou Holý kopec a v tenké lince za ním po levé straně horské pásmo vzdálené Drahanské vrchoviny.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Poté, co vstoupíte do souvislé zástavby v Žopech, ujdete jen asi 280m, než narazíte na sloup s rozcestníkem <b>Žopy, BUS (272m)</b>. Podle něj vám zbývá do cíle ještě 3,5km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Žopy</b> se rozkládají na úpatí kopce Lysina, na rozhraní mezi zelenými Hostýnskými vrchy a úrodnými rovinami Hané. Že tu lidé žili už v pravěku, dokládají archeologické nálezy ve vytěženém jílu v místní cihelně. První písemná zmínka o vsi ovšem pochází až z roku 1134, kdy mikroregionem procházely dvě boční větve Jantarové stezky. Společným znakem pro Žopy a Holešov je jejich historický vývoj, kdy byly zpočátku lénem olomouckého biskupství, avšak po roce 1650 získal Holešov rod Rottalů a nastalo období stavebního a kulturního rozkvětu. Za prusko-rakouských válek (1742) byl region obsazen Prusy. Až do roku 1948 vlastnil panství Holešov rod Wrbnů. K městu byly Žopy integrovány v roce 1976.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obcí projdete po chodníku. Terén je defakto rovný, jen na čtvercové návsi se mírně zvedá. Právě tady v ohybu silnice stojí dvě místní památky, a to zděná <b>zvonice</b> a kamenný <b>kříž</b>. Nato projdete kolem budovy osadního výboru, která bývala ž do roku 1978 školou, a poté na samém konci obce zpozorujete přes cestu třetí místní památku – <b>boží muka</b> pod památným stromem. Drobná stavba z omítnutých cíhel, čtvercového půdorysu s nikami a stanovou stříškou byla postavena v 1.pol. 18.stol. a od 3.5. 1958 je státem chráněnou památkou. Chráněná je i lípa velkolistá zvaná <b>Lípa U Kapličky</b>, jež je přibližně stejně stará jako boží muka. Strom je asi 17m vysoký, má 14m širokou korunu a obvod kmene 432cm.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za posledním žopským domem začíná cyklostezka vedoucí do Holešova. Je z ní hezký výhled jak na město samotné, tak na vzduté pásmo Chřibů s nejvyšším bodem Brdo (587m), dále doprava na dvouvrší Mladcovské kopce (394m) – Zadní vrch (423m), na Tlustou horu (458m) s vysílačem, anebo se ještě úplně otočte a spatříte i zdolanou Lysinu (598m) s ukročeným Hrádkem (517m). Po půl kilometru středního klesání se cyklostezka dopracovává k podchodu pod silnicí, načež pokračuje rovně do moderní zástavby na periferii města a překonává železniční přejezd u kamenného <b>kříže</b> bez datace. Mimochodem železniční trať Kojetín – Valašské Meziříčí je součástí tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda, má délku 61km a konkrétně úsek z Hulína do Bystřice p.H. se stihnul zbudovat v průběhu roku 1882, a to od obdržení koncese na výstavbu až po zprovoznění. Prvním vlakem, který se tudy v červnu 1882 projel, byl náklad uhlí pro holešovskou Kneislovu továrnu. V září pak byla zahájena pravidelná osobní doprava.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Průchod ulicemi Holešova je rovinka. Značka sice kousek za kolejemi nenápadně přechází na druhou stranu ulice, ale to nevadí. Jediné, co kvůli nepřejití můžete minout, je <b>socha Hudba</b> u základní umělecké školy. Jinak v klidu dojděte až ke kruháči a tam se dejte ulicí vpravo. Zde se k vaší červené značce připojí modrá z Holešova do Přílep. U autobusové zastávky Masarykova se rozkládá rekonstruované torzo <b>bývalého panského pivovaru</b>. Pivovar se sladovnou nechal v letech 1689-1690 postavit Jan Kryštof z Rottalu. V majetku různých šlechtických rodů nebo jejich dědiců se nacházel až do znárodnění roku 1948. Vrchnost však podnik většinou neprovozovala sama, nýbrž jej pronajímala. V roce 1900 se produkce holešovského piva pohybovala kolem 25 tisíc hl/ rok. Za první republiky atakovala výroba hranici 20 tisíc hl. Vyrábělo se tu 10° výčepní pivo a 12° ležák v sudech i lahvích, v sezóně speciály 12° Březňák a 16° Kozel. V roce 1942 protektorátní úřady výrobu piva zastavily a část technologie byla odvezena. Po osvobození republiky bylo ustanoveno Družstvo pivovaru a sladovny v Holešově, v němž byli zastoupeni nájemci, zemědělci, odběratelé i zaměstnanci, kteří do podniku leckdy instalovali své vlastní stroje. Jejich cílem byla obnova produkce piva, a to se v roce 1947 také podařilo. Po znárodnění v prosinci 1948 se stal pivovar součástí podniku Slovácké pivovary n.p., od roku 1953 patřil pod Valašské pivovary n.p. a po zřízení krajského podniku v roce 1955 byl začleněn do Jihomoravských pivovarů n.p. jako provozovna závodu Kroměříž. Poslední pivo se v Holešově uvařilo v roce 1961. Dál pokračovala už jen výroba sladu, a to až do roku 1973. Po úplném zavření byly pivovarské objekty využívány jako sklady spotřebního družstva Jednota, v části byla provozována restaurace a zbytek chátral. Od roku 2017 probíhá v areálu o rozloze 8 tisíc m2 velká rekonstrukce. Budovy v centru areálu byly zbourány, aby vzniklo náměstíčko s parkovacími místy a zelení, na místě staré varny vyrostl nový objekt vhodný ke komerčnímu využití a v plánu byly i byty. Opravil se dokonce pivovarský komín, kde každoročně hnízdí čápi a zachována zůstala též hlavní historická budova pivovaru, která spadá od 3.5. 1958 pod památkovou ochranu. Na její uliční zdi visí <b>pamětní deska</b> s tímto textem: „V tomto domě se narodil dne 26.5. 1751 Jan Alois Hanke z Hankenštejna, vlastenec, spisovatel a buditel, neohrožený obhájce české řeči v době jejího největšího ponížení, knihovník university v Olomouci. Bojovatel též za zrušení roboty. Zemřel v Prostějově 26.3. 1806.“</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Před dalším kruháčem pohlédněte doleva na velkou budovu bývalé spořitelny, dnešního městského úřadu a policie. Na její zdi visí <b>pamětní deska</b>: „Za vlast a svobodu položil svůj život Alois Krištůfek, ředitel spořitelny holešovské. Pro činnost v národním odboji byl od 2.12. 1942 vězněn a dne 13.7. 1944 popraven.“ Červená značka přechází silnici, čímž z turistické trasy vynechává historické centrum s mětskou památkovou zónou. Místo toho míří vlevo do parčíku u historické budovy základní školy (1911), kde potkává rozcestník <b>Holešov, Smetanovy sady (230m)</b>. Ze Žopů to sem bylo 2,5km daleko, 3km to je odtud po modré značce do Přílep a poslední 1km červené značky zbývá k dosažení nádraží.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Smetanovy sady tvoří parčík, v němž se nachází jednak památkově chráněná <b>busta Bedřicha Smetany</b> z roku 1924 od akademického sochaře Emila Hlavici, žáka Václava Myslbeka, která je nejstarším Smetanovým pomníkem na Moravě, druhak tu roste památný strom <b>líska turecká</b>, jejíž stáří je odhadováno na 120-180 let, vysoká je 15m, koruna je široká 22m a obvod kmene měří 357cm. Líska je druhý nejvyšší jedinec svého druhu v ČR. Za památnou byla vyhlášena v roce 1980. Narazíte také na <b>kapli sv. Kříže</b>. Ta je poslední památkou na městský hřbitov, jenž se v těchto místech rozprostíral. Důvodem jeho vzniku byl zvýšený počet úmrtí během třicetileté války, neboť starý hřbitov u kostela na náměstí nedostačoval. Šlo tehdy o pusté místo za ohradami městských domů. Hřbitov sloužil cca od roku 1660 až do roku 1856, kdy byl zřízen hřbitov současný. Kaple sv. Kříže byla vybudována údajně v letech 1652-1669 holešovským měšťanem a purkmistrem Janem Ležatkou. Navrhoval ji císařský inženýr a architekt italského původu Filibert Luchese. Vzhledově se shoduje s kaplí sv. Brigity ve Vídni od téhož autora. Jde o drobnou osmibokou raně barokní stavbu s dřevěnou lucernou na vrcholu. Její stáří potvrzují i 4 náhrobky v podlaze u vchodu. Náhrobní kámen opatřený velkým křížem pochází z roku 1703 a nejspíš patří Janu Ležatkovi. Napravo od něj je umístěna náhrobní deska Mariany Ležatkové, zemřelé v roce 1685. V čele kaple stojí prostý oltář a nad ním velký dřevěný kříž, jenž dal kapli jméno. Malba nad oltářem znázorňuje hříšníky v očistci, zbylé stěny jsou pak pomalovány působivými výjevy ze Starého i Nového zákona a vztahují se k poslednímu soudu. Datovány jsou do období kolem roku 1750. A nad vchod bylo latinsky vepsáno: „Blahoslavení mrtví, kteří v Pánu umírají.“ U stropu pak zeje otvor pro provaz ke zvonu, který však kapli chybí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za školou v křižovatce postává budova bývalého špitálu s <b>kaplí sv. Martina</b>. V ní se zčásti dochoval ještě barokní mobiliář. Původní kaple spolu s přilehlým špitálem lehla popelem roku 1681. Obnovena byla až v roce 1744 nákladem holešovského faráře Františka Wagnera podle návrhu anonymního projektanta. Kaple má dvě části oddělené od sebe tepanou mříží. Ve vstupní části vpravo v rohu se nachází tepané schodiště vedoucí do poschodí, lavičky a zpovědnice. Druhá část kaple je tvořena oltářem a lavicemi. Oltářní obraz znázorňuje sv. Martina na bílém koni, jak utíná mečem část svého pláště, aby jím obdaroval klečícího žebráka. Maloval jej holešovský rodák, akademický malíř Karel Žůrek. Po stranách stojí plastiky andílků. Sochařskou výzdobu kaple provedl Ondřej Zahner z Olomouce, přední moravský sochař své doby. Po roce 1989 byla započato s úpravou zchátralé kaple, v níž se nekonaly bohoslužby téměř 40 let. Veškeré stavební práce, mimo ty odborné restaurátorské, provedli zdarma holešovští farníci. Slavnostní požehnání a znovuotevření kaple sv. Martina se uskutečnilo za účasti olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera dne 11.11. 1996. Přilehlý dům U Sv. Martina využívá dnes římskokatolická farnost. <b>Kříž</b> před kaplí je datován k začátku 19.stol. a je rovněž od 3.5. 1958 vyhlášen kulturní památkou.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na hlavní ulici za kaplí se dejte vlevo. Po cca 350m narazíte na další kruhový objezd. Nelze si nevšimnout, že v křižovatce stojí velká historická <b>budova gymnázia</b>. Když se kvůli vzrůstajícímu počtu žáků uvažovalo o její výstavbě, přihlásilo se do architektonického konkurzu 36 návrhů. Vítězným se stal plán architekta Antonína Turka, jednoho z nejlepších architektů té doby. Projekt měl zaručit, že náklady nepřesáhnout 200tis.Kč, s nimiž představenstvo v rozpočtu počítalo. Stavět se začalo v dubnu 1901. Realizaci provedla firma R. Konečný a J. Nedělník z Prostějova. Hotovo bylo v rekordním čase – v zimě už byla dokončena hrubá stavba a stejně rychle probíhaly i vnitřní řemeslné práce. V červenci 1902 byla škola schopna užívání. Ke slavnostnímu vysvěcení a předání došlo 18.9. téhož roku. Na tehdejší dobu byla škola řešena neobyčejně moderně. Málokterá škola měla takové vybavení jako holešovská reálka. Pro 200 žáků bylo k dispozici 7 tříd oddělených šatnami, odborné učebny chemie a fyziky, 2 kreslírny, kabinety pro sbírky přírodovědných předmětů, knihovny, sborovna, ředitelna i byt pro ředitele a školníka. Komplex doplňovala velká tělocvična s nejmodernějším tělovýchovným vybavením. Náklady se ovšem úplně udržet nepovedlo – stavba vyšla na 314 757 korun. Reálka v Holešově ale neměla dlouhého trvání, neboť studium na tomto moderním typu školy bylo pro žáky neobyčejně náročné. Řada chlapů raději dojížděla do gymnázií v okolí. 24.8. 1908 proto zažádala městská rada (přes nesouhlas profesorského sboru) o povolení změnit reálku na reformní reálné gymnázium. Žádosti, kterou podporoval i poslanec T.G. Masaryk, bylo vyhověno. Chod školy však narušila 1.sv. válka, do níž museli narukovat nejen žáci vyšších ročníků, ale i část profesorů. Nastaly tak personální potíže, kvůli nimž se výuka výrazně zkrouhla. Kvůli španělské chřipce, která v Holešově propukla začátkem října 1918, byl ústav dokonce na přechodnou dobu uzavřen. Tak se stalo, že den vyhlášení samostatnosti republiky se odehrál v době nedobrovolných prázdnin. V rámci výročí 120 let od založení byla před gymnáziem umístěna <b>replika pamětní desky</b> Ladislava Jaroše, jejíž originál se nachází na Jehelníku poblíž vrcholu Kelčského Javorníku. Ladislav Jaroš učil na gymnáziu češtinu, francouzštinu, těsnopis a byl i jeho ředitelem. Mimo to založil oddíl házené, byl starostou sokolské obce v Holešově, lyžařem, turistou, organizátorem mnoha večírků či besed a stoupencem T.G. Msaryka. Byl vyznamenán Stužkou čestné legie, kterou však po Mnichovu 1938 vrátil. Po 34 letech působení na holešovském gymnáziu byl dne 1.11. 1939 předčasně penzionován, snad proto, že propagoval přátelství s Francií. Během okupace se stal velitelem Obrany národa pro jihovýchodní Moravu, pročež byl v roce 1941 zatčen gestapem a za svou odbojovou činnost za heydrichiády a dne 18.6. 1942 popraven v brněnských Kounicových kolejích.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na kruháči před gymnáziem značení lehce selhává. Vězte však, že se musíte dát doleva k supermarketu, u něj přejít po přechodu na stranu ulice a podél plotu gymnázia se chodníkem doberete až k nádraží. Tam visí ukazatel <b>Holešov, ŽST, BUS (224m)</b>, kde červená značka z Rusavy po 10,5km končí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Holešov</b> začal vyrůstat na křižovatce dvou bočních tras Jantarové stezky. Vlastní centrum města je víceméně trvale osídleno už od doby bronzové, první písemná zmínka však pochází až z roku 1141 a vztahuje se na osadu jménem Golesouicí. V roce 1275 se uvádí název Holesow. Obec byla původně biskupským majetkem, za Přemyslovců byla ale povýšena na městečko a později roku 1322 na město. Měšťanské domy na náměstí mají zachovalé gotické a renesanční sklepy, nejstarší spolehlivě datovaný do roku 1480. Někdy před rokem 1371 získal město v Matouš ze Šternberka. Jeho rod jej držel až do roku 1574. Holešov byl v letech 1616-1620 posledním působištěm Jana Sarkandera (budoucího světce) před tím, než byl zatčen za zemězradu a umučen v Olomouci. Poté jej získal pobělohorský zbohatlík, zemský hejtman Jan z Rottalu a učinil jej svou rezidencí. S tím souviselo velkorysé budování zámku a zámecké zahrady. V meziválečném období se stal Holešov útočištěm ultraortodoxních Židů včetně několika věhlasných kabalistických učenců, což z něj v následujících staletích učinilo poutní místo ortodoxního judaismu. Na druhou stranu se to ale negativně podepsalo na soužití menšiny s většinou. Bezprostředně po skončení 1.sv. války se zde udál poslední protižidovský pogrom v českých zemích před 2.sv. válkou. Počátkem 20.let 20.stol vzniklo v Holešově nejprogresivnější české fašistické hnutí. Koncem 30.let se stal posádkovým městem. Československou posádku elitních hraničářů však brzy vystřídala německá Schutzpolizei. Na tuto tradici navázal komunistický režim zřízením Vysoké školy SNB a na tuto tradici navázal demokratický režim zřízením Vyšší policejní školy a Střední policejní školy MV, která co do rozsahu patří mezi 3 největší policejní školy v ČR. Když se 21.8. 1968 objevily brzy ráno před holešovskými kasárnami sovětské tanky, velitelé výsadkářů je odmítli pustit dovnitř. Po srpnových událostech šlo v rámci ČSR o zcela ojedinělý čin. Poválečná existence civilního letiště přinesla Holešovu několik mistrů světa ve sportovním parašutismu a zajistila, že je Holešov zařazován do zpráv o počasí. Město je ovšem známo také nejobtížnějším bikemaratonem v ČR, který se jede v Hostýnských vrších. Jméno přejal od prokazatelně nejvyššího člověka žijícího v českých zemích, Josefa Drásala, jenž žil a zemřel v Holešově (1841-1886). Měřil asi 241cm a byl pověstný svou obrovskou silou. V Holešově najdete také mnoho památek – zámek (1574) se zámeckým parkem, historické centrum s měšťanskými domy, kostelem Nanebevstoupení Panny Marie (1735), Šachovu synagogu (1560), židovský hřbitov, Zemanovu kovárnu (16.stol.) a další.</p> </font></div>
Aktuálnost k 04/2020
