Uhorská (1000m) – Haferovci (805m) – Klokočov, Vrchpredmier (597m)
Vybraná zelená trasa vede opomíjeným koutem slovenských Kysuc poblíž Malého Polomu. Začíná pod skoro neznámou tisícovkou Uhorská a končí po asi 5km klesání v příhraniční obci Klokočov. Široká lesní cesta je sjízdná pro horská kola, lepší je však vyrazit pěšky a prozkoumávat okolní terén. Cestou dolů se vám totiž naskytne pár hezkých výhledů, budete potkávat větší i menší skalky, dokonce taky jeden partyzánský bunkr. Podle rozcestníku vám to potrvá 1:20 hod., v opačném směru pak 1:40 hod.
* * *
Kysuce jsou rozlehlý region na severozápadě Slovenské republiky vymezený řekou Kysuca. Symbolem Kysuc je Veľká Rača (1236m), nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd. Kromě nich sem patří ještě Javorníky s nejvyšším bodem Veľký Javorník (1071m) a Moravskoslezské Beskydy, o jejichž zapojení neexistuje shoda – na české straně jim totiž Kysuce neříkáme. Nejvyšším bodem zde tedy nemůže být česká Lysá hora ale napůl slovenský Veľký Polom (1067m), začleněný jak v CHKO Beskydy, tak v CHKO Kysuce. Chráněná krajinná oblasť Kysuce byla vyhlášena roku 1984 a má rozlohu 65.462 ha, což je zhruba polovina rozlohy CHKO Beskydy. Území CHKO má dvě oddělené části, přičemž ta beskydská, přiléhající ke státní hranici s Českou republikou, se dále dělí na okrsky Javorníky a Turzovská vrchovina. Turzovská vrchovina je vymezena státní hranicí a řekou Kysucou, jde tedy vlastně o slovenskou část geomorfologického celku Moravskoslezské Beskydy. Geologové a kartografové však bohužel nenašli společné obecně platné stanovisko, takže přesné hranice Turzovské vrchoviny zůstaly nevyjasněné a každé pracoviště si je stanovuje jinak. Pro naše účely říkejme Turzovská vrchovina i spornému území na slovenské straně hraničního hřebene Polomů, neboť žádné alternativní zařazení stejně neexistuje.
Uhorská (1029m) je jedinou čistě slovenskou tisícovkou Turzovské vrchoviny a své pojmenování získala nejspíš podle historického státoprávního celku Uhersko, jež se na dnešním území Slovenska rozkládalo od konce 9.stol. až do vzniku Československa dne 28.10. 1918. Její výjimečnost nespočívá v přírodních krásách, jak by se mohlo zdát, nýbrž ve skutečnosti, že je prakticky nevygooglitelná. Snad i tento fakt zapříčiňuje, že na Uhorské nepotkáte žádné turisty. Přitom na ni vedou dvě turistické značky a úpatí je známé svými přírodními zajímavostmi.
Na počátek zelené turistické značky u rozcestí Uhorská (1000m) se dostanete jediným možným způsobem, a to po modré trase ze sedla Čuboňov, situovaného přímo na česko-slovenské státní hranici. Tamní rozcestník uvádí vzdálenost 0:15 hod. Opačným směrem je to 0:20 hod. Modrá značka pak pokračuje 1:15 hod. na Klokočovské skálie, případně 4:40 hod. do Turzovky. Po zelené značce teď půjdete dlouhých 0:40 hod.
Ukazatel je umístěn při kraji hřebenové louky, kterou projdete rovně po široké uježděné stezce a okamžitě začnete mírně až středně stoupat do úbočí Uhorské, jejíž vrcholek sice hustě porůstají stromy, zato úbočí pod cestou je vymýcené a skýtá první výhled. Rázem spatříte nejznámější beskydskou siluetu vrcholů Travný (1203m), Lysá hora (1323m) a Smrk (1276m), doplněnou o výčnělek Kněhyně (1257m), náznaky Gruně, špičku lysohorského Čupelu (943m) a zejména pak vlnitý hraniční hřeben naproti přes údolí Predmieranky. Tomu dominuje nejbližší Polomka (984m), více nalevo se nachází Sulov (943m) a Súľov (903m), pod nímž se v sedle rozkládá osada Biely Kríž.
Pod vrcholem se stoupání stezky plynule mění v klesání. Záhy přijde první smýknutí doleva a doprava, první skalka vlevo při hřebeni a vpravo na nenápadném paloučku partyzánský bunkr. Zbyl z něj jen oválný val zevnitř zpevněný kameny, jáma uprostřed, zrezivělý rám jakéhosi zmizelého průlezu a malé podzemní komory. O historii bunkru na Uhorské se nedá nic zjistit, nicméně v Beskydech se podobných bunkrů vyskytuje víc. Během 2.sv. války operovalo v příhraničí hned několik partyzánských skupin. Partyzáni k nám prosakovali už přibližně rok před koncem války, aby škodili Němcům a podávali zprávy osvobozovacímu voji. Přímo v okolí Malého Polomu však hranici protektorátu narušovali spíše převaděči, pašeráci a po válce krutí ukrajinští Banderovci, kteří od podzimu 1947 do poloviny roku 1948 pronikali v malých nenápadných skupinách ze Slovenska, aby se přes Moravu dostali do Rakouska či západního Německa, kde hledali azyl.
Široká lesní cesta je štětovaná sešlapanými kameny. Musí být dost stará, protože štětování se dnes již kvůli pracnosti u pozemních komunikací neprovádí. To se vzal větší lomový kámen jehlancovitého tvaru se čtyřúhelníkovou základnou, zatlačil se ručně na stojato těsně k sobě do země, špičkou vzhůru a s delším rozměrem napříč vozovky tak, aby se sousední řady pokud možno vázaly. Poté se přečnívající špičky urazily palicí a prostor mezi kameny se řádně vyklínoval úlomkama, aby byla horní plocha štětu souvislá. Tlakem v klínových plochách kamenů bylo vytvářen tlak do stran, který musela zadržet široká krajnice. Na 15-35cm vysoký štět se pak položil štěrk a cesta byla hotová. Dnes se u nás k opravám lesních cest používá penetrační makadam, což je uválcovaná vrstva hrubého štěrku natřená shora asfaltem. Nejedná se o stejnou technologii jako v případě běžných silnic. Tento „falešný“ asfalt se dokáže sám časem rozpadnout a tenká asfaltová zálivka navíc při vyšších teplotách generuje lepkavé kapky.
Střední klesání lesem pokračuje a sleduje hřbet hory, místy osazený velkými balvany. Po cca 1,2km od startu dorazíte na neoplocený soukromý pozemek označený na více místech výstrahou, že je sledován fotopastí. Nejspíš aby nikdo neloupil v ohořelé roubence stojící hned u stezky. Z pozemku se otevírá další krásný výhled na nejvyšší kopce Beskyd, zejména na Lysou horu (1323m) s vysílačem.
Opět vstoupíte do lesa a zakrátko již svižně klesáte dolů. Na hřbetu mezi stromy leží rozesety malé skalky, jež jsou pro masiv Uhorské tak typické. Náhlá prudká zatáčka na zpevněnou cestu doprava signalizuje odklon trasy z hřebene a zostřené klesání po serpentinách. Během nějakých 400m tu sestoupíte o 50 výškových metrů, v rámci kterých uděláte 4 obloučky. U zaústění boční svážnice do značené turistické stezky se úhel klesání sníží a za mírnou zatáčkou doprava objevíte drobnou sakrální stavbičku v podobě prosklené dřevěné schránky se svatými obrázky. Vypadá novodobě, není na ní žádná datace ani text, který by přiblížil její účel.
Střední klesání nezáživným lesem za chvíli naštěstí končí. Jen co přijdete k okraji osady Haferovci, započnou se otevírat panoramata Zadních hor. Prvnímu výhledu z okraje louky vévodí zalesněný výčnělek Súľova (asi 815m), vyhloubené hraniční sedlo s osadou Šučíkovci a z jeho druhé strany vrch Doroťanka (757m). Přímo s Doroťankou lícuje silueta Vysoké (1024m), se Súľovem zas horní partie Kněhyně (1257m) a Čertova mlýna (1205m). Prostor mezi nimi vyplňují nejdříve výčnělky jihozápadní části Gruně, tedy např. Velký Lučný (746m) a Malý Lučný (766m), poté vrchovina v oblasti Trojačky (987m) včetně ní samotné, Rožnovský vrch (902m), Klubovec (838m) či Javořina (832m). Popojdete a výhled se již více soustředí na vrcholy v hřebeni Zadních hor, jež stojí v pravidelném zástupu přímo za horou Čudácka (827m). Zhruba 15km vzdušnou čarou od Haferovců se hraniční hřeben náhle lomí doprava a přes tříhrbolový spojovací úsek Beskydek (953m) – Trojačka (938m) – Čarták (953m) přechází v masivní českou Vysokou (1024m). Na druhé straně hranice vybublávají kopce Turzovské vrchoviny a úplně vzadu Javorníky s Hričovcem (1062m), Čemerkou (1052m) i Čerenkou (948m).
Vyježděná prašná stezka obkružuje osadu a vespod v sousedství domů potkává rozcestník Haferovci (805m). Zpátky na Uhorskou byste se podle něj vraceli 0:50 hod., zato Klokočov je už jenom 0:40 hod. daleko. Osada Haferovci je tzv. laz neboli kopanica
, tj. sídelní útvar charakterizující roztoušené osídlení hor. Kopanice zabírají asi 10% území Slovenska a javornicko-kysucká oblast patří mezi ty nejtypičtější. Kopaničářské pozemky začaly vznikat v období feudalismu kultivací dříve zemědělsky nevyužívané půdy, přičemž daň za ně rolníci platili oblastnímu zeměpánovi, nikoliv státu.
Široká značená cesta sklesává středním tempem do lesa pod osadou, obloukem zdolává prameniště místního potůčku a velmi dlouho to pak bere rovnou za nosem, dokud se nedostane nad hustěji obydlenou oblast. Tam na periferii Vrchpredmieru narazíte na Územie európskeho významu Klokočovské rašeliniská. Kysuce nepatří k územím, kde by se nacházela velká a početná rašeliniště, zato se těch pár malých aspoň podařilo zachovat v původním nenarušeném stavu. Rašeliniště vznikají v místech s koncentrací stékající vody, což je ideální prostředí pro růst mechových koberců. Rašeliníky dokáží pojmout velké množství vody – určité druhy dokonce i dvacetinásobek hmotnosti sušiny – váží některé kationy jako vápník nebo hořčík, uvolňují vodíkové ionty a tím okyselují půdu. Mechové polštáře napité vodou zespodu postupně odumírají, humifikují, ztrácejí přístup kyslíku a mění se v rašelinu, zatímco na povrchu stále dorůstají. Rašeliniště se tak nešíří pouze do stran ale i do výšky nad úroveň terénu. Rašelina se používá v zemědělství, neboť nakypřuje zeminu a dobře váže půdní vlhkost. Archeologové z vláknitosti jejích vrstev rozpoznají historické klimatické změny, někdy v ní dokonce najdou dokonale zakonzervované jiné rostliny, živočichy i pravěké lidi. Z rašeliny se dělají bahenní zábaly, využívá se v akvaristice, má výborné izolační vlastnosti, dává aroma sladové skotské whisky a brikety z rašeliny dobře hoří. V podstatě se jedná o fosilní palivo, nejranější etapu v tvorbě uhlí. V našich končinách jsou rašeliniště spíše vzácností, křehkým ekosystémem specifických rostlin a živočichů, jež zasluhují chránit.
Cesta vás přivede k vodárně na okraji obce. Odtud se naskýtá výhled dolů na domy Vrchpredmieru i protější bok Čudácke (827m). Trvá jen chvilku, než dorazíte k prvnímu plotu, potom už je orientace snadná. Zpevněnou příjezdovkou sejdete obloukem k hlavní silnici v lokalitě Žilkovci, po ní se dáte doleva a mírným klesáním po zhruba 700m dosáhnete svého cíle u rozcestníku Klokočov, Vrchpredmier (697m) při autobusové zastávce Vrchpredmier-Pavlík. Tady modrá značka z Uhorské po cca 5km končí. Dostat se zpátky by trvalo 1:40 hod. Jinak se dá ještě zajít po žluté 1:00 hod. na Súľov.
Obec Klokočov, jíž je Vrchpredmier místní částí, leží v povodí Predmieranky, která je významným přítokem řeky Kysuce. Klokočov býval součástí Turzovky a spolu s ní patřil k nejstarším osadám horních Kysuc. Počátkem 50.let 20.stol. byla Turzovka dokonce největší obcí tehdejšího Československa, než se 15.5. 1954 rozdělila. Tehdy se Klokočov osamostatnil. V listopadu 1957 začala jeho elektrifikace a rozvoj infrastruktury. Nejvýznačnějšími kulturně-historickými památkami v obci jsou Kostel Božského Srdca Ježišovho (1928) a pár kapliček. V katastru se nachází také několik rašelinišť a skalní zajímavost Klokočovské skálie.