<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Uhorská (1000m) – Haferovci (805m) – Klokočov, Vrchpredmier (597m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Vybraná zelená trasa vede opomíjeným koutem slovenských Kysuc poblíž Malého Polomu. Začíná pod skoro neznámou tisícovkou Uhorská a končí po asi 5km klesání v příhraniční obci Klokočov. Široká lesní cesta je sjízdná pro horská kola, lepší je však vyrazit pěšky a prozkoumávat okolní terén. Cestou dolů se vám totiž naskytne pár hezkých výhledů, budete potkávat větší i menší skalky, dokonce taky jeden partyzánský bunkr. Podle rozcestníku vám to potrvá 1:20 hod., v opačném směru pak 1:40 hod.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Kysuce</b> jsou rozlehlý region na severozápadě Slovenské republiky vymezený řekou Kysuca. Symbolem Kysuc je Veľká Rača (1236m), nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd. Kromě nich sem patří ještě Javorníky s nejvyšším bodem Veľký Javorník (1071m) a Moravskoslezské Beskydy, o jejichž zapojení neexistuje shoda – na české straně jim totiž Kysuce neříkáme. Nejvyšším bodem zde tedy nemůže být česká Lysá hora ale napůl slovenský Veľký Polom (1067m), začleněný jak v CHKO Beskydy, tak v CHKO Kysuce. Chráněná krajinná oblasť Kysuce byla vyhlášena roku 1984 a má rozlohu 65.462 ha, což je zhruba polovina rozlohy CHKO Beskydy. Území CHKO má dvě oddělené části, přičemž ta beskydská, přiléhající ke státní hranici s Českou republikou, se dále dělí na okrsky Javorníky a Turzovská vrchovina. Turzovská vrchovina je vymezena státní hranicí a řekou Kysucou, jde tedy vlastně o slovenskou část geomorfologického celku Moravskoslezské Beskydy. Geologové a kartografové však bohužel nenašli společné obecně platné stanovisko, takže přesné hranice Turzovské vrchoviny zůstaly nevyjasněné a každé pracoviště si je stanovuje jinak. Pro naše účely říkejme Turzovská vrchovina i spornému území na slovenské straně hraničního hřebene Polomů, neboť žádné alternativní zařazení stejně neexistuje.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Uhorská (1029m) je jedinou čistě slovenskou tisícovkou Turzovské vrchoviny a své pojmenování získala nejspíš podle historického státoprávního celku Uhersko, jež se na dnešním území Slovenska rozkládalo od konce 9.stol. až do vzniku Československa dne 28.10. 1918. Její výjimečnost nespočívá v přírodních krásách, jak by se mohlo zdát, nýbrž ve skutečnosti, že je prakticky nevygooglitelná. Snad i tento fakt zapříčiňuje, že na Uhorské nepotkáte žádné turisty. Přitom na ni vedou dvě turistické značky a úpatí je známé svými přírodními zajímavostmi.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na počátek zelené turistické značky u rozcestí <b>Uhorská (1000m)</b> se dostanete jediným možným způsobem, a to po modré trase ze sedla Čuboňov, situovaného přímo na česko-slovenské státní hranici. Tamní rozcestník uvádí vzdálenost 0:15 hod. Opačným směrem je to 0:20 hod. Modrá značka pak pokračuje 1:15 hod. na Klokočovské skálie, případně 4:40 hod. do Turzovky. Po zelené značce teď půjdete dlouhých 0:40 hod.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ukazatel je umístěn při kraji hřebenové louky, kterou projdete rovně po široké uježděné stezce a okamžitě začnete mírně až středně stoupat do úbočí Uhorské, jejíž vrcholek sice hustě porůstají stromy, zato úbočí pod cestou je vymýcené a skýtá první výhled. Rázem spatříte nejznámější beskydskou siluetu vrcholů Travný (1203m), Lysá hora (1323m) a Smrk (1276m), doplněnou o výčnělek Kněhyně (1257m), náznaky Gruně, špičku lysohorského Čupelu (943m) a zejména pak vlnitý hraniční hřeben naproti přes údolí Predmieranky. Tomu dominuje nejbližší Polomka (984m), více nalevo se nachází Sulov (943m) a Súľov (903m), pod nímž se v sedle rozkládá osada Biely Kríž.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pod vrcholem se stoupání stezky plynule mění v klesání. Záhy přijde první smýknutí doleva a doprava, první skalka vlevo při hřebeni a vpravo na nenápadném paloučku <b>partyzánský bunkr</b>. Zbyl z něj jen oválný val zevnitř zpevněný kameny, jáma uprostřed, zrezivělý rám jakéhosi zmizelého průlezu a malé podzemní komory. O historii bunkru na Uhorské se nedá nic zjistit, nicméně v Beskydech se podobných bunkrů vyskytuje víc. Během 2.sv. války operovalo v příhraničí hned několik partyzánských skupin. Partyzáni k nám prosakovali už přibližně rok před koncem války, aby škodili Němcům a podávali zprávy osvobozovacímu voji. Přímo v okolí Malého Polomu však hranici protektorátu narušovali spíše převaděči, pašeráci a po válce krutí ukrajinští Banderovci, kteří od podzimu 1947 do poloviny roku 1948 pronikali v malých nenápadných skupinách ze Slovenska, aby se přes Moravu dostali do Rakouska či západního Německa, kde hledali azyl.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Široká lesní cesta je štětovaná sešlapanými kameny. Musí být dost stará, protože <b>štětování</b> se dnes již kvůli pracnosti u pozemních komunikací neprovádí. To se vzal větší lomový kámen jehlancovitého tvaru se čtyřúhelníkovou základnou, zatlačil se ručně na stojato těsně k sobě do země, špičkou vzhůru a s delším rozměrem napříč vozovky tak, aby se sousední řady pokud možno vázaly. Poté se přečnívající špičky urazily palicí a prostor mezi kameny se řádně vyklínoval úlomkama, aby byla horní plocha štětu souvislá. Tlakem v klínových plochách kamenů bylo vytvářen tlak do stran, který musela zadržet široká krajnice. Na 15-35cm vysoký štět se pak položil štěrk a cesta byla hotová. Dnes se u nás k opravám lesních cest používá penetrační makadam, což je uválcovaná vrstva hrubého štěrku natřená shora asfaltem. Nejedná se o stejnou technologii jako v případě běžných silnic. Tento „falešný“ asfalt se dokáže sám časem rozpadnout a tenká asfaltová zálivka navíc při vyšších teplotách generuje lepkavé kapky.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Střední klesání lesem pokračuje a sleduje hřbet hory, místy osazený velkými balvany. Po cca 1,2km od startu dorazíte na neoplocený soukromý pozemek označený na více místech výstrahou, že je sledován fotopastí. Nejspíš aby nikdo neloupil v ohořelé roubence stojící hned u stezky. Z pozemku se otevírá další krásný výhled na nejvyšší kopce Beskyd, zejména na Lysou horu (1323m) s vysílačem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Opět vstoupíte do lesa a zakrátko již svižně klesáte dolů. Na hřbetu mezi stromy leží rozesety malé skalky, jež jsou pro masiv Uhorské tak typické. Náhlá prudká zatáčka na zpevněnou cestu doprava signalizuje odklon trasy z hřebene a zostřené klesání po serpentinách. Během nějakých 400m tu sestoupíte o 50 výškových metrů, v rámci kterých uděláte 4 obloučky. U zaústění boční svážnice do značené turistické stezky se úhel klesání sníží a za mírnou zatáčkou doprava objevíte drobnou <b>sakrální stavbičku</b> v podobě prosklené dřevěné schránky se svatými obrázky. Vypadá novodobě, není na ní žádná datace ani text, který by přiblížil její účel.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Střední klesání nezáživným lesem za chvíli naštěstí končí. Jen co přijdete k okraji osady Haferovci, započnou se otevírat panoramata Zadních hor. Prvnímu výhledu z okraje louky vévodí zalesněný výčnělek Súľova (asi 815m), vyhloubené hraniční sedlo s osadou Šučíkovci a z jeho druhé strany vrch Doroťanka (757m). Přímo s Doroťankou lícuje silueta Vysoké (1024m), se Súľovem zas horní partie Kněhyně (1257m) a Čertova mlýna (1205m). Prostor mezi nimi vyplňují nejdříve výčnělky jihozápadní části Gruně, tedy např. Velký Lučný (746m) a Malý Lučný (766m), poté vrchovina v oblasti Trojačky (987m) včetně ní samotné, Rožnovský vrch (902m), Klubovec (838m) či Javořina (832m). Popojdete a výhled se již více soustředí na vrcholy v hřebeni Zadních hor, jež stojí v pravidelném zástupu přímo za horou Čudácka (827m). Zhruba 15km vzdušnou čarou od Haferovců se hraniční hřeben náhle lomí doprava a přes tříhrbolový spojovací úsek Beskydek (953m) – Trojačka (938m) – Čarták (953m) přechází v masivní českou Vysokou (1024m). Na druhé straně hranice vybublávají kopce Turzovské vrchoviny a úplně vzadu Javorníky s Hričovcem (1062m), Čemerkou (1052m) i Čerenkou (948m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vyježděná prašná stezka obkružuje osadu a vespod v sousedství domů potkává rozcestník Haferovci (805m). Zpátky na Uhorskou byste se podle něj vraceli 0:50 hod., zato Klokočov je už jenom 0:40 hod. daleko. Osada Haferovci je tzv. laz neboli <b>kopanica</b></p>, tj. sídelní útvar charakterizující roztoušené osídlení hor. Kopanice zabírají asi 10% území Slovenska a javornicko-kysucká oblast patří mezi ty nejtypičtější. Kopaničářské pozemky začaly vznikat v období feudalismu kultivací dříve zemědělsky nevyužívané půdy, přičemž daň za ně rolníci platili oblastnímu zeměpánovi, nikoliv státu. <p ALIGN="JUSTIFY">Široká značená cesta sklesává středním tempem do lesa pod osadou, obloukem zdolává prameniště místního potůčku a velmi dlouho to pak bere rovnou za nosem, dokud se nedostane nad hustěji obydlenou oblast. Tam na periferii Vrchpredmieru narazíte na <b>Územie európskeho významu Klokočovské rašeliniská</b>. Kysuce nepatří k územím, kde by se nacházela velká a početná rašeliniště, zato se těch pár malých aspoň podařilo zachovat v původním nenarušeném stavu. Rašeliniště vznikají v místech s koncentrací stékající vody, což je ideální prostředí pro růst mechových koberců. Rašeliníky dokáží pojmout velké množství vody – určité druhy dokonce i dvacetinásobek hmotnosti sušiny – váží některé kationy jako vápník nebo hořčík, uvolňují vodíkové ionty a tím okyselují půdu. Mechové polštáře napité vodou zespodu postupně odumírají, humifikují, ztrácejí přístup kyslíku a mění se v rašelinu, zatímco na povrchu stále dorůstají. Rašeliniště se tak nešíří pouze do stran ale i do výšky nad úroveň terénu. Rašelina se používá v zemědělství, neboť nakypřuje zeminu a dobře váže půdní vlhkost. Archeologové z vláknitosti jejích vrstev rozpoznají historické klimatické změny, někdy v ní dokonce najdou dokonale zakonzervované jiné rostliny, živočichy i pravěké lidi. Z rašeliny se dělají bahenní zábaly, využívá se v akvaristice, má výborné izolační vlastnosti, dává aroma sladové skotské whisky a brikety z rašeliny dobře hoří. V podstatě se jedná o fosilní palivo, nejranější etapu v tvorbě uhlí. V našich končinách jsou rašeliniště spíše vzácností, křehkým ekosystémem specifických rostlin a živočichů, jež zasluhují chránit.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Cesta vás přivede k vodárně na okraji obce. Odtud se naskýtá výhled dolů na domy Vrchpredmieru i protější bok Čudácke (827m). Trvá jen chvilku, než dorazíte k prvnímu plotu, potom už je orientace snadná. Zpevněnou příjezdovkou sejdete obloukem k hlavní silnici v lokalitě Žilkovci, po ní se dáte doleva a mírným klesáním po zhruba 700m dosáhnete svého cíle u rozcestníku <b>Klokočov, Vrchpredmier (697m)</b> při autobusové zastávce Vrchpredmier-Pavlík. Tady modrá značka z Uhorské po cca 5km končí. Dostat se zpátky by trvalo 1:40 hod. Jinak se dá ještě zajít po žluté 1:00 hod. na Súľov.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Klokočov</b>, jíž je Vrchpredmier místní částí, leží v povodí Predmieranky, která je významným přítokem řeky Kysuce. Klokočov býval součástí Turzovky a spolu s ní patřil k nejstarším osadám horních Kysuc. Počátkem 50.let 20.stol. byla Turzovka dokonce největší obcí tehdejšího Československa, než se 15.5. 1954 rozdělila. Tehdy se Klokočov osamostatnil. V listopadu 1957 začala jeho elektrifikace a rozvoj infrastruktury. Nejvýznačnějšími kulturně-historickými památkami v obci jsou Kostel Božského Srdca Ježišovho (1928) a pár kapliček. V katastru se nachází také několik rašelinišť a skalní zajímavost Klokočovské skálie.</p> </font></div>
Aktuálnost k 04/2018
