Lázy, host., BUS (575m) – Lázy, okraj (630m) – Háje, rozc. (620m) – Čečetkov (687m) – Končiny (637m) – Bludný (659m) – Nad Trojákem, rozc. (590m) – Troják, host., BUS (585m)
Nesnadné dosažení počátečního bodu této 9,5km dlouhé zelené trasy je kompenzováno celkem pohodovou hřebenovou stezkou s odpočívadly, jež v první části vede lesem a od Bludného po asfaltu. Lázy, Končiny i Bludný skýtají úchvatné panoramatické výhledy, na Marušce dokonce stojí rozhledna. Trasa je vhodná pro rodinné výlety či cyklotúry, potažmo pro zimní běžkování, neboť se zde v rámci Hostýnské magistrály udržuje upravená stopa. Kvalita cesty z Trojáku na Bludný umožňuje i pěkný výšlap s dětským kočárkem.
* * *
Lázy jsou součástí obce Loučka, od jejího centra jsou však vzdáleny 4km a cca 200 výškových metrů. Ves se zformovala někdy v polovině 18.stol. z pasekářských usedlostí rozptýlených u panského dvora, který náležel k panství Loučka. První písemná zmínka o Lázech pochází z roku 1763. Jejich pojmenování je odvozeno z jejich polohy, tzv. „laze“, což jsou příkré stráně porostlé habrovím a lískovím, klučováním přeměněné na louky. Lidé se tu živili převážně zemědělstvím a prací v lese. V roce 1854 fungovala v Lázech manufaktura na výrobu kameninové keramiky, která zanikla po roce 1900. V roce 1905 byla do Podolí a Lázů přivedena asfaltová silnice. Roku 1918 se majitelem velkostatku Loučka stal Tomáš Baťa. Po jeho smrti (1933) připadlo panství jeho ženě Marii a po válce jej převzal stát. V roce 1999 byly však tyto majetky opět vráceny rodině, konkrétně synovi Tomáše Bati. Ves má asi 80 obyvatel. Roku 2006 byl v Lázech uzavřen poslední obchod a dnes tu funguje jenom hospoda. Poblíž centra se nachází jediné dvě zajímavosti – roubená zvonice a památný strom Lípa v Lázech stará asi 200 let.
Do Lázů se dostanete jedině z Loučky, a to buď autobusem, nebo autem, které pak můžete nechat na parkovišti pod lesem. První rozcestník trasy se nachází přímo u autobusové točny. Od Lázy, host., BUS (575m) míří zelená značka nejdřív 1km na Háje, a pak 9,5km na Troják. Červená značka vede 12,5km do Valašského Meziříčí a 13km na Tesák, žlutá zase 10km do Jablůnky a 15,5km do Valašského Meziříčí.
Stačí ujít pár desítek kroků na okraj točny a objevíte rozlehlou louku, z níž se naskýtá fantastický panoramatický výhled na Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské Beskydy i Javorníky. Popsat všechny vrcholy nelze, tak alespoň ty hlavní: Zprava je to Radhošť (1129m), jenž je nejvýraznějším bodem celého panorama. Kousek od něj se hrbolatí ještě vrcholky Kněhyně (1259m) a Čertova mlýna (1205m), ale ty jsou pro svou vzdálenost patrné jen stěží. V popředí Radhoště se nachází další výrazný kopec Vrchhůra (692m), na jehož olysalé přilehlé straně se v podvrcholové lince rozkládá obec Malá Lhota. Masiv Vrchhůry tvoří jakousi podkovu s hřebenem Medůvky (608m), který však opticky splývá se vzdálenějším růžkem Ostrého vrchu (672m), jako by šlo o jednolitý útvar. Celek Vrchhůry je od zbytku Vsetínských Beskyd oddělen výrazným údolím řeky Bystřice. Na jeho druhé straně se rýsuje krátký, neobvykle tvarovaný hřbítek Klenova (678m) s vyhraněnými obrysy, jenž přes hluboké sedlo navazuje na Štípu (707m), která se pak rozpadá na boční zalesněné vrcholy, z nichž nejnápadnější je sousední Na Kovadlině (655m) s velkou horskou loukou na vršku. Pokračující hřeben je skoro rovný, lehce z něj vyčnívají jen Brdo (718m) a Dušná (731m), jež jsou situovány v čele nad údolím Růžďky a tvoří pomyslný přelom hlavního hřebene Vsetínských Beskyd. Pod Dušnou má totiž svůj nejvyšší bod silnice mezi údolími Bystřičky a Vsetína. V prostoru mezi pozorovatelnou na Lázech a hřebenem Štípy ční nad údolí ještě jeden samostatný kopec a tím je zalesněné Pálenisko (571m). Také si nelze nevšimnout, že nad sedlem mezi Klenovem a Štípou vystupuje v dáli hodně výrazná vysoká hora Herálky (891m). Navzdory zaclánějícímu Klenovu vidíte, jak z ní doleva vybíhá hřebenovka Hážovických dílů (704m) a napravo se Herálky dlouhým ramenem napojují u dvouhrbé Tanečnice (912m) na hlavní hřeben Vsetínských Beskyd. Jejich zadní část je sice zakryta, ale když se pozorně zahledíte na Herálky, uvidíte po levé straně tenký stín jejich nejvyššího bodu, jímž je 35km vzdálená Vysoká (1024m). Přední část hlavního hřebene Vsetínských Beskyd od Tanečnice až po Cáb (841m) je vidět celá. Dvouhrb Ptáčnice (830m) – Cáb (841m) zároveň označuje půlku výhledového panorama. Zatímco ve středním pásmu přechází vrch Dušná přes osadu Putýrka do beztvaré široké klesající rozsochy Na Vrchu (653m), na jejich pozadí ční už jen jeden boční vrchol bez jména (791m) a dále doprava se začínají rýsovat Javorníky. Nutno dodat, že v této fázi se zcela vepředu objevuje zvlněný výběžek Hostýnských vrchů s relativně ostrým výstupkem Krbácko (542m) a rozlehlou loukou při nejvyšším bodě Václavovsko (551m). Václavovsko vám bude dobrým orientačním bodem i při dalším popisu výhledového panorama. Najděte jeho zalesněný vrchol situovaný vpravo od louky a pohleďte na vzdálený horizont. V téměř přesné linii od Václavovska se nachází 4 kopce – Klášteřiska (588m), Lysný (654m), Hrachovec (779m) a Makyta (923m). Klášteřiska jsou výběžkem již zmiňované rozsochy Na Vrchu a je pro ně typické střídání lesů a osídlených luk. Tyčí se přímo nad okresním městem Vsetín, avšak město samotné odtud vidět není. Lysný je předposlední z mnoha hřebenových vrcholů v dlouhém rameni Ochmelova (734m), které se odděluje z Cábu a zahrnuje i onen zmiňovaný bezejmenný vrch (791m). To Hrachovec stojí samostatně v předhůří Javorníků a počítá se už do jejich horocelku. Závěrečná Makyta leží již na česko-slovenské státní hranici a její rozložitý masiv je jedním z nejvýraznějších vrcholů Javorníků. Vidět je též její napravo situovaný předvrchol Kyčera (804m). Ačkoliv se zdá, že je Makyta s hlavním hřebenem Javorníků pevně propojena, ve skutečnosti se mezi nimi nachází Papajské sedlo, maskované za ním ležícím slovenským vrškem Štica (862m). Od Papajského sedla doleva stoupá do výrazné výše Čerňanská Kyčera (885m), která přes pár málo známých hřebenových vršků přechází do táhlé rovinky a stoupá zas až na Kohútce (913m). Následuje opět rovnější terén a další série vrcholků, z nichž nepatrně rozložitější je středový Malý Javorník (1019m). Ten přechází vlevo přes sedlo Bukovina do protáhlého dvouvrcholového Stratence (1055m). A tím také popis končí, protože nejvyšší bod Javorníků už není k spatření.
Úzká asfaltka zvolna stoupá k roubené valašské zvonici. Jde o kopii původní zvonice z roku 1848. I od ní je hezký výhled. K Radhošti přibylo nalevo úbočí Ondřejníka a část Veřovických vrchů, které budou později vidět celé. Výhledy se budou zlepšovat každým krokem, co půjdete podél louky na okraj obce. Také stoupání nabírá na intenzitě a při Lázy, okraj (630m) je to už pěkný nášup. Za sebou máte přitom teprve 0,5km. Zatímco červená značka se tu odděluje a míří do 5km vzdálených Rajnochovic, zelená a žlutá pokračují 0,5km na Háje.
Ještě chvíli si zamakáte, než dorazíte na kraj lesa s malým parkovištěm, kde někteří výletníci nechávají svá vozítka. Mobiliář doplňuje kryté odpočívadlo a velká mapa. Asfaltka vchází do lesa a krátce svižně klesá úbočím vršku Háje (665m) k rozcestníku Háje, rozc. (620m). Tady žlutá značka zůstává věrná silnici a schází po ní 9km do Jablůnky. Vaše zelená odbočuje vpravo na lesní svážnici a míří 2km na Čečetkov. Okamžitě začnete intenzivně stoupat. Po chvíli sice stoupání lehce zmírní, místy se dokonce objevují krátké rovinky, ale celkem vzato se potřebujete dostat na hřeben, takže stoupat hned tak nepřestanete. Šotolinová cesta v lesním koridoru mění svou šířku a obchází bahnité úseky. V okamžiku střetu s hřebenovkou se u stezky objevuje malé typizované odpočívadlo s mapou a cyklo/ski ukazatel Leskový, rozc. (653m). Takových zastavení potkáte na cestě vícero, trasa na Troják totiž spadá pod tzv. Hostýnskou běžeckou magistrálu, takže cyklistů či běžkařů tu sezónně potkáte spousty.
Střední stoupání na Čečetkov je táhlé, potrvá ještě nějakých 1,4km a v úvodu zahrnuje pravostrannou obcházku bezejmenného výstupku (651m). V sedýlku před závěrečným stoupáním narazíte na druhé odpočívadlo s mapou. Následuje ostrý šplh na malý předvrchol, završený omezeným výhledem na protější dvouvrchol Křížový (670m) – Ratibořský Grúň (678m). Kromě toho se tu v lese pár metrů od stezky vyskytuje historický hraniční kámen s iniciálami PK = Panství Kelč, natřený bílou barvou. Lesní cesta pak pokračuje mírným stoupáním, jež se však jen předzvěstí dalšího stoupáku a další vyrubané holiny. Tentokrát uvidíte pohromadě Křížový (670m), Ratibořský Grúň (678m), mohutnou Drastihlavu (695m) a v jejich podhůří část obce Ratiboř. Opodál se samozřejmě táhnou také výběžky Vsetínských Beskyd v čele s Klášteřisky (588m), u jejichž paty leží periferie Vsetína. Horizont tvoří již tradičně linka Javorníků. Z opačné strany cesty lze spatřit ještě údolí Rajnochovic a Podhradní Lhoty, obepnuté zleva kopcem Hrad (608m), zprava Kunovickou hůrkou (587m) a Klíncem (668m). Za nimi se do dáli táhne mírně zvlněná Kelčská pahorkatina s několika vesnicemi a na horizontu Oderské vrchy.
Z výhledového místa je to nahoru ještě asi 130m po šotolinové cestě o středním stoupání. Na stromě tam už uvidíte ukazatel Čečetkov (687m), podle něhož jste ušli celkem 3km a 1km máte teď před sebou. Čečetkov je nejvyšším vrcholem celé jedné dlouhé větve Hostýnských vrchů, proto nejdřív dokončíte mírný výstup na jeho nejvyšší bod, a pak se připravte na dlouhý sestup. Nejdříve se pustíte středním klesáním, potkáte další odpočívadlo, poté zmírníte do roviny a v lese po levé straně cesty objevíte vzácný velký hraniční kámen s erbem nějakého místního feudálního pána s téměř nečitelným nápisem. Na jeho odvrácené straně jsou vytesány zkratky HW = Panství Vsetín (Herrschaft Wsetin) a PK = Panství Kelč (předělané z původního HK Herrschaft Keltsch). Že nejde o řadový hraničník, je patrné na první pohled. Přesto jej bohužel nelze pro omšelost blíže identifikovat.
Zeleně značená stezka pokračuje lesem rovně, ještě trošku sklesává, načež mírným sklonem vchází na rozlehlou horskou louku. Hned z jejího okraje spatříte vrchní partie Kelčského Javorníku (865m), nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů, na jehož špici se vypínají dvě stavby – 35m vysoká rozhledna a vysílač. Úzká travnatá pěšina kopíruje okraj lesa a míří na druhou stranu louky. Mimo Kelčský Javorník se postupně odkrývá výhled i na jeho zadní podlouhlý předvrchol Javorník (803m), v popředí ční Sochová (741m), za ní nenápadná Čerňava (844m) a od ní nalevo oblast Tesáku se sjezdovkou v popředí a vysílačem na Kyčeře (757m) v týlu.
Zhruba uprostřed louky zahýbá vyšlapaná cestička obloukem zpět do lesa, čímž obchází posezení s ohništěm. Dala by se minout, jenže v tom lesíku je ukrytý rozcestník Končiny (637m). Krom zelené značky z Lázů (4,5km) na Troják (5km) se zde vyskytuje i červená šipka ukazující do Ratiboře (6,5km). Vy však pokračujte dál okrajem louky až na její konec, kde pěšina vchází do lesa a středním sklonem stoupá na bezejmenný vršík bez kóty. Tam, zasazen v zemi, dřepí druhý velký hraničník, velmi podobný tomu předchozímu. Na něm se znak zachoval, avšak ani z nápisu „C:H:V:L: 1708“ nelze poznat, kdo jej nechal vyrobit. Nejspíš se jedná o iniciály nějakého feudálního pána z panství Kelč. Jejich seznam však není veřejně dostupný, takže se to nedá ověřit. V Hostýnských vrších se podle odborníků nacházelo celkem 265 středověkých hraničních kamenů, z nichž se v obstojném technickém stavu zachovalo 195, vyvráceno jich bylo 38 a rozlámáno 21 (údaje k roku 2002). Lidé je bohužel kradou do svých zahrádek, prodávají na černém trhu nebo „ze srandy“ ničí. Přitom se jedná o cenné kulturní památky a za jejich poškozování nebo přemísťování čeká vandaly nemalá pokuta. Nejstarší hraničníky v Hostýnkách jsou ty trojmezní, u nichž se stýkaly hranice tří panství. Úplně nejstarší kámen má prý dataci 1723, nejstarší řadový kámen nese letopočet 1730. Proč je na tomto jednom datum 1708, se odborná studie nezmiňuje. Na jiných lokalitách můžete najít také kameny s datací 1826 či 1827, které byly usazeny po novodobém přeměření katastrů, čehož výsledkem byla i katastrální mapa s označením všech tehdejších kamenů. Odtud také víme o jejich původních počtech a umístění.
Z malého vršku sestoupíte středním klesáním a chvíli půjdete znova po louce. Z této se ovšem žádné výhledy neotevírají. Na návrší v lese za loukou potkáte ukázku onoho novodobějšího hraničního kamene z roku 1827 s iniciálami Panství Kelč, a pak už vás provází mírně zvlněný hřebenový terén až do osady pod vrcholem Bludný.
Bludný je významný výhledový vrchol. Z osady se na něj škrábe šlakovitě stoupající polní cesta, na které uděláte na cca 300m asi 30m převýšení. Nahoře vás už ale čeká odpočívadlo, velká mapa, webkamera, solitérní strom, kruhový výhled a rozcestník Bludný (659m). Podle něj za 2km dorazíte na rozhlednu Maruška, kde se zároveň nacházejí panoramaticé mapy s popisky, jež bohužel na Bludném chybí. Pro orientaci můžete proto využít pouze mapu turistickou nebo následující slovní popis... Tam, odkud jste přišli, brání částečně dalekým výhledům stromy, takže když pohledem začnete odtud, shlédnete ve směru hodinových ručiček toto: Po obzoru se táhne vlnovka dlouhých Veřovických vrchů s nejvyšším bodem Velký Javorník (917m). Napravo od nich stojí Radhošť (1129m) s hrbolky v místě výskytu Kněhyně (1257m) a Čertova mlýna (1205m). Před nimi se v úrovni sedla Pindula nachází masiv Vrchhůry (692m) s Ostrým vrchem (672m). Další opticky bližší řadu tvoří přerušovaná hřebenovka zemědělsky využívaného vršku Chladná (608m), pokračující do Václavovska (551m) a Pálenisek (503m). A úplný předek zabírá boční bezejmenný výběžek Hostýnských vrchů s osadou U Vávrů. Více doprava navazuje na výše popsané kopce střední pásmo hor sestavené z atypického Klenova (678m), Štípy (707m), Brda (718m) či samostatného Páleniska (571m). Zahlédnete i výrazné Herálky (891m) a v dálce se tím směrem rýsují dokonce Samorostlý (924m) s Trojačkou (987m). Linka hlavního hřebene Vsetínských Beskyd je tentokrát značně nahuštěná, pročež je těžké poznat, co je co. Jedno je však jisté. V čele sedí Dušná (731m) a před ní se široce rozsedá rozsocha Na Vrchu (653m). Z páteřního hřebene Vsetínských Beskyd se zřetelně odděluje také velmi dlouhé rameno bezejmenného (791m) a Ochmelova (734m), za nímž již po horizontu procházejí Javorníky. Nejvíc vzadu (tj. nalevo) je v Javornících situován slovenský Hričovec (1059m), vzdálený od Bludného 42km vzdušnou čarou. Následuje sedly oddělená slitina Veľkého Javorníku (1071m) a Stratence (1055m), množství podobně vyhlížejících hřebenových výstupků, mezi nimiž je i Malý Javorník (1019m) a na konci výrazná Čerňanská Kyčera (885m), jejíž úbočí obloukem sklesává do Papajského sedla. Od něj napravo se v pásmu hraničních Javorníků nachází už jen samostatná rozložitá Makyta (923m). Přesně v úrovni Čerňanské Kyčery a Makyty se v popředí zvedá povědomá silueta vypelichaného (rozuměj nesouvislou lesní těžbou dotčeného) dvouvrcholu Křížový (670m) – Ratibořský Grúň (678m), na který plynule navazuje protáhlá Drastihlava (695m). Pohled na ni a na další sousední kopce v oblasti Humence (703m) cloní nedaleký lesní porost, proto se očima posuňte maličko víc doprava, kam vede z Bludného asfaltová cesta. Polovina výhledového panorama je tedy za vámi a začíná druhá. Za střapcem stromů při podhřebenové osadě Kotáry vyčnívá konstrukce rozhledny Maruška, načež se přilehlé zalesněné úbočí spouští do údolí říčky Juhyně. Za ním v plné šíři vystupují okolní terény Hostýnských vrchů. Zprvu na Marušku opticky navazuje finální část horského oblouku při Hrubé jedli (636m), jejímž sousedem je Kyčera (757m) s vysílačem, avšak směrem dopředu se tady vyvinuly dva výběžky, z nich víc vlevo je Vičanov s osídleným hřbetem a vpravo máte již známý Tesák se sjezdovkou v čele. Vpravo od Tesáku vyčnívá výrazná Čerňava (844m) a v popředí se od něj šikmo doprava táhne zalesněný hřebínek Ožiňáku (653m). Na ten opticky navazuje Sochová (741m) a konečně i Kelčský Javorník (865m) s rozhlednou. Ve zbylé výseči kruhového výhledu překáží Bludný tak trochu sám sobě. Okolní stromy sotva dovolí rozpoznat kousek Kelčské pahorkatiny s mlžným obrysem Oderských vrchů, naznačena je vrcholová partie Velké Příčnice (670m) či vedlejšího Čečetkova (687m). A to je vlastně vše, co lze z Bludného vidět.
Někteří lidé přijíždí na Bludný autem, na motorce nebo na kole. Umožňuje jim to úzká asfaltová silnice z Hošťálkové na Troják. Po ní také pokračuje vaše zelená turistická trasa. Dlouhá rovinka napříč loukou nabízí změnu výhledové perspektivy, takže lépe uzříte dříve skrytá místa panoramatického výhledu, např. Čečetkov, Velkou Příčnici, Kelčský Javorník či rovnoběžné protáhlé hřbety Tisového (650m) a Humence (703m) se špičkou Kopné (674m) ve směru vaší chůze.
Na konci louky počne terén středně klesat a spolu s ním i hřebenová silnička. Naposledy se ohlédnete za Kelčským Javorníkem a vstoupíte mezi stromy do chatové oblasti. Následuje krátká rovinka a střední stoupáček na pahorek Maruška (664m). Při okraji horské louky tu bokem cesty stojí nevysoká rozhledna Maruška. Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu vznikla z iniciativy obce Hošťálková podle projektu valašskomeziříčského architekta Antonína Závady (atelier ARSTAV). Ze 72 kubíků smrkového dřeva z místních lesů ji 6 týdnů v rozmezí duben až červenec 2014 stavělo 6 hošťálkovských řemeslníků pod vedením tesařského mistra Antonína Papšíka. Rozhledna slouží turistům, dětem z místního meteorologického kroužku i k běžným meteorologickým měřením a je oficiálně vedena jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Je totiž vybavena meteo přístroji, jež zaznamenávají např. rychlost větru či intenzitu slunečního svitu. Tyto informace jsou pak přenášeny na světelný banner ve spodní části rozhledny, který obec získala darem od Českého hydrometeorologického ústavu. Ostatně jedna meteo stanice stojí přímo v jejím sousedství. Náklady na stavbu rozhledny činily 580tis.Kč, z čehož 90% pokryla dotace z programu Podpora obnovy a rozvoje venkova Ministerstva pro místní rozvoj. Její slavnostní otevření proběhlo v neděli 10.8. 2014. Maruška je 16m vysoká, na krytou vyhlídkovou plošinu ve výšce 12m vystoupává 43 schodů a kruhový výhled z ní je velmi podobný tomu na Bludném. Tady ovšem mají panoramatické mapy, takže není třeba podrobného popisu. Zahlédnete Čečetkov i Bludný, Veřovické vrchy, Radhošť, Vsetínské Beskydy a Javorníky, ovšem mnohem lépe se nyní zorientujete při pohledu do přilehlých Hostýnských vrchů. Nechybí obec Hošťálková, více či méně výrazné vrchy Drastihlava (695m), Chléviska (641m), Vysoký Grúň (659m), Tisový (650m), Humenec (703m), Kopná (674m) a Sýkornice (584m), za nimi se sem tam útržkovitě objevují Vizovické vrchy, následuje sníženina v oblasti Trojáku, oblouk Hrubé jedle (636m) a oblast Tesáku, Čerňava (844m), Ožiňák (653m), Sochová (741m) a nakonec i Kelčský Javorník (865m).
Zelená značka následuje asfaltku. Mírným klesáním překonáte rozlehlou hřebenovou louku pod Maruškou, odkud se stále otevírají panoramatické výhledy na centrální část Hostýnských vrchů. Od kóty 653m se klesání stává náhle středním a šupajdí si to obloukem na Troják. Ten se nachází asi 1km vzdušnou čarou odtud, lehce vpravo od aktuálního směru chůze. Je to takové návrší s několika domy a sjezdovkami.
Poslední 1km do cíle definuje rozcestník Nad Trojákem, rozc. (590m), u něhož se z hřebene odlučuje modrá turistická stezka do Hošťálkové (4,5km). Zelenomodré značení pokračuje rovně kolem panelu Naučné stezky Tesák a malého pomníčku se znakem První československé partyzánské brigády Jana Žižky. Brigáda Jana Žižky byla největší partyzánskou skupinou operující v prostoru Beskyd během 2.sv. války. Mezinárodní tým vojáků a dobrovolníků prošel nejdřív osvobozovacími boji na Slovensku, načež se 15.10. 1944 infiltroval do lesů mezi Kněhyní a Smrkem, kde působil až do poloviny listopadu. V tu dobu nechal K.H. Frank celou oblast obklíčit s cílem partyzány zničit. Uspěchané akce Němců a špatné počasí však umožnily partyzánům utéct do Hostýnských vrchů, kde se ještě několikrát s Němci střetli. Z počátečních asi 350 mužů vzrostla postupně síla brigády na téměř 1400 bojovníků, kteří se v květnu 1945 podíleli např. na osvobozování Zlína, Vsetína či Vizovic. Pomníček u cesty je tak jedním z mnoha, jež připomínají místa partyzánských bojů.
Asfaltka vede rozhraním lesa a louky. Krátce svižně klesá, narovná se, znova krátce klesá a cílovou rovinkou přichází k hlavnímu silničnímu tahu, jenž spojuje Zlínsko, Vsetínsko a Bystřici p.H. Poslední turistický ukazatel stojí na druhé straně vozorky u velkého pomníku, věnovaného opět partyzánské brigádě Jana Žižky. Směrovky rozcestníku Troják, host., BUS (585m) ukazují 5,5km do Hošťálkové (modrý hrot), 9,5km do Lázů (zelený hrot), 6km na Holý vrch (modrý hrot) a 8,5km do Podkopné Lhoty (žlutý hrot). Panel naučné stezky se zde zmiňuje o značkařských aktivitách Klubu českých turistů, o nedaleké Přírodní památce Barnátka, o hostinci Na Trojáku z roku 1937 i o původu názvu lokality. Slovo „troják“ se odvozuje od blízkého trojmezí, v němž se střetávaly hranice tří katastrů. Troják je zároveň vyhledávané lyžařské středisko. Disponuje 5 vleky, ubytovacími kapacitami, velkým parkovištěm atd. Prochází tudy i tzv. Hostýnská magistrála, na níž se v zimě upravuje 52km běžkařských stop.