<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Hluchanka (762m) – Údolí Velké Smradlavy (600m) – Pod Klínem, rozc. (600m) – Salajka, myslivna (730m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato 5,5km dlouhá modrá trasa je rozdělená do dvou autonomních částí – sestup z hřebene do údolí a výstup z údolí do sedla v bočním hřebínku Zadních hor. Cesta vede celou dobu lesem po horské silnici, protíná 3 enklávy v katastru Bílé a potkává pár místně významných objektů. Jde o nenáročnou oddechovou trasu, zdolatelnou bez problémů na kole či s dětským kočárkem.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Kelčovské sedlo v hraničním hřebeni Zadních hor spojuje českou obec Bílá se slovenským Nižným Kelčovem. Prochází tudy úzká horská silnice, nad níž v nejvyšším bodě stojí kovový <b>kříž</b> s kamenným podstavcem z roku 1873. Okolo něj se tyčí čtyři vzrostlé stromy, pod které se dá sednout na lavičce a rozhlížet se. Ze Slovenska uvidíte pouze řádku několika bezejmenných oblin Turzovské vrchoviny a za nimi náznaky Javorníků. Z louky nad malebnou osadou Hluchanka se pak dají hezky pozorovat také Kněhyně (1257m), Čertův mlýn (1206m), Smrk (1276m) s Malým Smrkem (1174m) a boční výběžky Zadních hor ve směru na Bílou.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestník <b>Hluchanka (762m)</b> stojí v místě křížení červeně značené hřebenovky z Bílého kříže (13,5km) na Bumbálku (6,5km) a vaší modré trasy na Salajku (5,5km). Značka kopíruje asfaltku a okamžitě zvolna klesá osadou k severozápadu. Nato se její sklon zmírní do rovinnaté vrstevnice a sleduje sloupy elektrického vedení v koridoru lesa. Po 1km narazíte na sloupek se <b>svatým obrázkem</b>. U něj odbočuje doleva lesní svážnice, jež by vás zavedla po jednom z bočních hřebenů na vrchol Ježule (760m), kde ale není nic turisticky zajímavého.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Cesta hned od obrázku středně rychle sestoupává do horské osady Kavalčanky. Na lučinatých pozemcích tu stojí pár dřevjanek a mezi nimi zděná hájovna, k níž vede starobylá jasanová alej s příměsí jeřabin, kaštanů a bříz. Léta to tu patřilo Lesům ČR, po církevních restitucích však revír připadl opět Správě Biskupských lesů. Zajímavostí je, že se na Kavalčankách dne 2.10. 1924 narodil zdejšímu lesmistrovi syn <b>Zdeněk Rozkopal</b>, pozdější režisér, scénárista a blízký spolupracovník slavného režiséra Karla Zemana. Jako výtvarník a architekt se podílel na téměř všech jeho kombinovaných filmech, např. Cesta do pravěku, Baron Prášil aj. Ke sklonku života se Zdeněk Rozkopal intenzivně věnoval knižní ilustraci. Zemřel ve Zlíně 28.2. 2002. V hájovně na Kavalčankách se v 50.letech 20.stol., tj. na samém konci svého života, občas skrýval před svými fanoušky též básník Petr Bezruč.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Asfaltka vede okrajem Kavalčanek podél drobného Kavalčanského potoka. Na něm se pár metrů od cesty buduje nová <b>vodní nádržka</b>, jejímž účelem zřejmě bude zadržovat vodu v krajině. Tradice malých vodních nádrží je ostatně v Bílé a Starých Hamrech hluboce zakořeněna. Jakmile sejdete do spodní části osady, můžete se vydat alejí k hájence a od ní pak rovně pokračovat do sousedního údolí potoka Čurábka, kde se nachází právě jeden z historických klauzů. Klauz Čurábka byl postaven někdy v 19.stol. za účelem hromadění a následného vypouštění vody do řeky, po níž se pak plavila kulatina na pilu v Ostravici.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Necelých 100m pod Kavalčankami se u mírně klesající asfaltky nachází drobná dřevěná <b>kaple Panny Marie</b> se sochou Panny Marie Lurdské. Současná stavba z 90.let 20.stol. nahradila starší, zcela zaniklou kapli z počátku 20.stol. Objekt napodobuje romantický styl Dušana Jurkoviče, stejně jako třeba kaple v Horní Čeladné.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Táhlé pozvolné klesání finišuje u rozcestníku <b>Údolí Velké Smradlavy (600m)</b> poblíž ústí Kavalčanského potoka do říčky Smradlavy. Modrý hrot ukazuje 3km zpátky k Hluchance a 3km vpřed na Salajku, nicméně tyto hodnoty jsou zavádějící, a to kvůli zvyku KČT zaokrouhlovat vzdálenosti na celé půlkilometry. Ostatně příští nejbližší ukazatel také není vzdálen 0,5km nýbrž jen 230m. Těchto pár metrů vede asfaltka rovinkou proti proudu Smradlavy až k jejímu soutoku s Malou Smradlavou, přičemž modré značky jsou zde doplněny o zelené piktogramy trasy ze Smutníků (4,5km) do Starých Hamer (4,5km). U odbočky na Salajku visí cedule <b>Pod Klínem, rozc. (600m)</b>, podle níž zbývá vyjít 2,5km k myslivně.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Následné mírné stoupání provází lehce nivující potůček Malá Smradlava, jenž pramení pod myslivnou na Salajce a během výstupu uklidňujícím způsobem klokotá. Svah po levé straně cesty tvoří malý bezejmenný vršík (692m), napravo se zase vypíná Klín (820m), pod jehož vrcholem leží samota Čistý a na ní bývalá arcibiskupská hájenka. Asfaltka udělá oblouk a počíná středně stoupat. Už jen mine odbočku doleva, která přes týl vršíku umožňuje přejít do sousedního (hlavního) údolí Smradlavy, načež nabírá geometricky přímý směr a v kaskádách stupňujícího se stoupání konečně přichází na Salajku. Tady, stejně jako na Kavalčankách, stojí historická zděná myslivna Biskupských lesů a je tu i pár domků, kam po roce 1831 (stejně jako na Kavalčanky a na Baraní) docházel co 6 týdnů učitel ze školy na Samčance, aby v jedné ze soukrových chalup po 2 týdny vyučoval místní děti náboženství, počty a hospodářskou výchovu. Čtení a psaní mohl učit pouze na přímou žádost rodičů ve speciálních hodinách. V neděli odpoledne před vyučovacím týdnem se pak ve stejném domě konaly katecheze pro všechny zdejší pasekáře, které spolu s učitelem vedl ostravický farář nebo kooperátor.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Máte-li čas, zajděte si myslivnu prohlédnout. Dřevěná stodola se zvonicí – zvonilo se v případě požáru – stejně jako zděná stáj vypadají původně. Plastika koňské hlavy nade dveřmi maštale potvrzuje, že Salajka bývala centrem stejnojmenného polesí Biskupských lesů a v domě naproti bydlel její správce s rodinou. Práce hajných v Zadních horách nebyla jednoduchá. Kromě obhlídek revíru se starali o koně, které využívali dřevaři na stahování dřeva a měli i své vlastní lesní školky. Ty byly vždy chloubou a vizitkou místních lesníků. Mladým adjunktům z beskydských revírů se však vedle jejich těžké osamělé práce v lesích naskytovala ještě zcela jiná možnost vyžití... V roce 1853 nastoupil do úřadu olomouckého arcibiskupa 40-letý kardinál Bedřich kníže Fürstenberg, který miloval hory, lesy a lovy v nich. Tato vášeň mu občas umožnila zapomenout na náročnou práci ve správě hukvaldského panství, pročež se vydával do svých loveckých chat v horách a odtud podnikal lovecké výpravy. K sobě si vždy pro tuto příležitost svolal vybranou skupinu dvanácti mladých lesních praktikantů, kteří oblékli černou uniformu a z panských stájí si vzali černé vraníky. O černých myslivcích z biskupských lesů koluje dodnes řada legend. Byli krásní, urostlí, uměli tančit, uměli pít a byli proslavenými milenci. Svého pána nakonec doprovodili i na jeho poslední cestě (říjen 1892) a tím jejich činnost skončila. Formálně družinu černých myslivců zrušil nový arcibiskup Theodor Kohn, který myslivecké vášni neholdoval.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Poslední turistický ukazatel <b>Salajka, myslivna (730m)</b> hledejte pověšený na stromě za lesním hospodářstvím. Modrá trasa tu po 5,5km končí (směrovka ukazuje 6km), zároveň tudy však prochází žlutá trasa, po níž můžete pokračovat na Bumbálku (2km) nebo na Mezivodí (1,5km).</p> </font></div>
Aktuálnost k 10/2016
s
s
s