<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Šance, škola, BUS (580m) – Motyčanka (580m) – Milošová, Megoňky (560m) – Milošová, u Kadlubca (475m) – Osada Dejovka (637m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Žlutá trasa Jablunkovským mezihořím je dlouhá cca 6km, vede v půlkruhu převážně po slovenské straně hranice a dobře se doplňuje se zelenou turistickou značkou přes Velké šance. Nejvýznamnější zastavení na cestě jsou lokalita Megoňky, kde se nachází lom se zvláštními kamennými koulemi, a vodní nádrž Milošová, jejíž okolí skýtá všelijaké výhledy na hory. Trasa vede celá po asfaltu a je vhodná pro cyklisty i kočárky. Délka dle slovenského počítání jsou 2hod.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První zmínky o osídlení <b>Mostů u Jablunkova</b> pocházejí z 2.pol. 16.stol. v souvislosti s budováním vojenské pevnosti Velké šance. Název Mosty pravděpodobně pochází od velkého množství mostů a můstků spojujících břehy potoků. Obyvatelstvo se od počátku živilo především pastevectvím a horským zemědělstvím, dnes je obec známá pro svá lyžařská střediska a umístění při státní hranici. Významnými památkami jsou tu fortifikace Velké šance, kostel sv. Hedviky (1768), kaple sv. Petra a Pavla na Šancích (1889), kaplička sv. Jana Křtitele na Bagnech (1911), mariánská skříňová kaplička u hlavní silnice, socha sv. Jana Nepomuckého u hlavní silnice, 8 křížů, několik památných stromů a 2 chráněná přírodní území.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestník <b>Šance, škola, BUS (580m)</b> s podtitulkem „Osada obce Mosty. Zbytky opevnění, valy, příkopy z r. 1573. Památkový objekt.“ se nachází 1km od železniční zastávky v Mostech, odkud přichází modrá turistická značka, aby pokračovala přes Kostelky (4km) do Dolní Lomné (9km). Objevuje se zde i zelená značka do slovenského Svrčinovce (6,5km) a ta vaše žlutá pádí na Megoňky vzdálené 0:30hod. (cca 1,8km). První úsek však měří pouhých 400m a vede rovinkou po široké asfaltové silnici do lesa k ukazateli <b>Motyčanka (580m)</b>. Tady se oddělí modrá značka, aby nyní stoupala 2km na Beskyd, zatímco žlutá zlehka klesá do osady Motyčanka. Tato lokalita je známá pro <b>Přírodní památku Motyčanka</b>, která představuje mírně svažitou podmáčenou louku s početným výskytem prstnatce májového (několik desítek až stovky kvetoucích jedinců). PP byla vyhlášena 15.3. 1990 a její rozloha činí 0,2282ha. Smyslem ochrany je zachování celého mokřadního ekosystému, jenž je domovem řady druhů rostlin a živočichů. Typicky tu rostou např. ostřice prosová, obecná a ježatá, pcháč potoční a bahenní, škarda bahenní, krabilice chrupatá, skřípina lesní, štírovník bažinný aj. Podobná stanoviště bývala hojnou součástí beskydské přírody, dnes se však jedná o vzácné a ustupující krajinné prvky.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Další mírné klesání pruhem lesa vás zavede na osadu Filůvka, kde jen kapku vystoupáte a otevře se výhled do zahraničí. Spatřovaný hřebínek Sagatky (672m) i ten bezejmenný prcek (579m) před ní se totiž nachází už na území Slovenska. Jen ten nevýrazný kopec nalevo, Dejůvka (634m), je napůl český. Státní hranici tvoří malý lesík při okraji Filůvky, jímž po široké prašné cestě seběhnete rovnou do osady Vyšné Megoňky. Pár metrů rovinky vás zavede k parkovišti u lomu, kde stará informační tabule popisuje význam <b>Prírodné pamiatky Megoňky</b>. Bývalý kamenolom Padyšák v Turzovské vrchovině (slovenské předhůří Moravskoslezských Beskyd) je nalezištěm pískovcových útvarů kulovitého tvaru od vajec až po téměř dokonalé koule. Naleziště bylo odkryto v roce 1988 a jde o největší naleziště kamenných koulí (gulí) v Evropě. V lokalitě se původně nacházelo asi 30 kamenných koulí o průměru 0,3-2,6m, většina však byla městem Čadca darována, odvezena do muzejních expozic anebo rozkradena. Koule z Megoněk o průměru 2,6m je největší kamennou koulí na Slovensku, dost možná ale i na světě. Jeden obdobný nález je znám také z lomu na Motyčance, další se nachází v předpolí lomu Padyšák, po okolních lokalitách (např. v Rakové – Korcháň leží pískovcové vejce o průměru asi 2m), dají se najít částečně vypreparované v lese, ojediněle však i v potocích, jak vypadly ze svých pouzder, další jsou v Kornici a ve stěně PR Klokočovské skálie. Jílovcové koule o průměru do 120cm se objevují v korytě potoka Čadečka, ale při poklesu vody se tyto rozpadávají. Výskyt kamenných koulí se váže na ciežkowické neboli bukovecké pískovcové pásmo (podle obce Bukovec, kde byla kulová odlučnost poprvé popsána), táhnoucí se nesouvisle napříč zdejším pohraničím v délce asi 15km. Šířka tohoto pásma je 250-500m. Pískovec je středně až hrubozrnný, křemenný, ojediněle arkózový, šedivé, šedomodré až šedohnědé barvy (při zvětrávání světle hnědé barvy) s křemenitým nebo vápnitým tmelem. V pískovcovém pruhu se nachází nepravidelné polohy slepence o hrubosti 0,5-3m, ojediněle až 5m. Slepenec je tvořen převážně zrny křemene, méně je zastoupen živec a rohovec velikosti do 2cm. Kromě něj se tu nachází ojedinělé polohy slepence o hrubosti 0,5-2m s čočkami exotických hornin, které se v blízkém ani vzdáleném okolí nenachází a jejich původ je neznámý (např. dvouslídová a červená žula, porfýr, šedá ortorula, pararula, křemenec, vápenec a červený i hnědý rohovec). Velikost těchto čoček se pohybuje od 1 do 10cm, ojedinělé do 15cm. Slepence jsou popisovány v bukoveckých vrstvách a je možné je vidět též v opuštěném lomu na Megoňkách. Jedinou záhadou tak zůstává původ pískovcových koulí. Podle konkrétní struktury horniny v kouli a kolem ní lze s určitostí říct jen to, že tyto koule nevznikly rukou člověka a nebyly sem odnikud přivezeny. Nejpravděpodobnější vysvětlení proto je, že jejich vzniku napomohly tektonické pochody. Mimochodem, kamenné koule se nenachází pouze na Slovensku. Koule různého geologického původu i horninového složení můžete vidět např. v Grónsku, Rumunsku, v USA, v Austrálii či na Novém Zélandě. Bývalý lom ve Vyšných Megoňkách o rozloze 0,167ha je od roku 2003 přírodní památkou ve správě CHKO Kysuce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Cestu do lomu najdete intuitivně. Turistická značka se mezitím po zpevněné cestě vyhoupne na malé návrší a čeká u rozcestníku <b>Milošová, Megoňky (560m)</b>. Žluté hroty ukazují 0:30hod. zpět na Šance, tímto směrem vidno z dálky kamenolom, a 0:40hod. vpřed do Milošové, jímžto směrem vykukují špičky Turzovské vrchoviny. Opakovaně teď budou k vidění hřebínek Sagatka (672m) a výrazná zkosená Bahaňa (827m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na dědinské křižovatce se vydáte rovně, po silnici středně dolů z kopce a po chvíli zabočíte u garáže vlevo. Zmiňovaná garáž je zajímavá tím, že v její zídce někdo zbudoval moderní <b>Boží muka</b> s klasickou mariánskou soškou. Rok výstavby je neznámý. Úzká asfaltka rovinkou podtáčí bezejmenný vršek (579m) a dává přes osadu nahlédnout na bezejmennou rozsochu (789m) Velkého Polomu, na úbočí Uhorské (1029m) i na již zmiňovanou dvojici nejbližších kopců. Jak se cesta stáčí, ukazuje se pokračování Sagatky a její hřebenová partie směrem na Kykuľu (615m). Projdete podhřebenovou osadou Nižné Megoňky s mnoha novými rodinnými domy. V okolí se rozkládají širé louky, v údolí již vidno vodní nádrž Milošová, v protějším břehu Sagatku (672m), oddělenou sedlem Prielač od Prielačského vrchu (649m), jejichž hřeben končí Kykuľou (615m), za nimi s vysílačem na špici stojí Jurošovský vrch (627m) a po levé straně občas vyčouhne Dejůvka (634m). Otočíte-li se, shlédnete závěr údolí s hrotem Bahaně (827m), Uhorskou (1029m), onu rozsochu (789m) a po chvíli i Velký Polom (1067m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">U jednoho z domů stojí další „domácí“ <b>Boží muka</b>. Rok výstavby nebo jiné zajímavé informace o nich jsou bohužel nedohledatelné. No úzká silnička pokračuje houpavým pohybem vpřed a stále se z ní krásně kouká na hory. Díky získanému odstupu se za zády pomalu vyrýsuje téměř celý hraniční hřeben Velkého Polomu (1067m) od Čuboňova (1014m) po Kostelky (962m). Před sestupem do údolí se náhle odtáhne výhled i na centrální část Milošové s kostelem. Z osady se zvedá holý hřbítek stoupající na zalesněnou Dejůvku (634m), kam posléze povedou i vaše kroky. Na závěr lze v trychtýřku Milošovského potoka zahlédnout Horelickou Kykulu (754m), pod níž se prostírá Čadca.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Středním klesáním zakrátko dojdete k <b>rybníku Milošová</b>, jenž leží na horním toku přítoku Milošovského potoka. Jde o rybářský revír se zaměřením na kapra. Nádrž má objem 50.000 m3, plochu vodní hladiny 4ha a ze sypané hráze se naskýtá hezký kruhový výhled. Silnice zvolna pokračuje až pod místní kostel <b>Sedmibolestné Panny Marie</b>, který byl po 11 letech budování dne 7.7. 2011 vysvěcen žilinským biskupem Tomášem Gailisem. Žlutá značka se tu ztrácí, ale je fuk, zda půjdete spodem anebo vrchem kolem kostela. Obě cesty se opodál spojují a mírným klesáním přichází k autobusové zastávce, kde se dáte po boční cestě doleva. V zatáčce si počtete cedulky ukazatele <b>Milošová, u Kadlubca (475m)</b>. Nápisy říkají, že cesta zpátky na Šance by vám zabrala 1:15hod. a že Dejovka se blíží. Už jen 0:45hod. Je to sice jenom cca 1,4km, jenže půjdete zostra do kopce. Jaké štěstí, že se cestou postupně vylepšují výhledy na západ, do míst, odkud jste přišli. Věž kostela v Milošové je dobrým orientačním bodem, překrývá se totiž s úpatím Prielačského vrchu (649m) a se Sagatkou (672m), jež je ve slovenské mapě uvedena jako Šagatka. Nejzajímavější pohled se ovšem naskýtá směrem k hraničnímu hřebeni, který začíná na rozhraní Uhorské (1029m) a Čuboňova (1014m), pokračuje přes Burkův vrch (1032m) na dominantní Velký Polom (1067m) s výraznou rozsochou, jež plasticky vystupuje vstříc obci, pokračuje to plochým Čerchlaným Beskydem (945m), vrškem Kostelky (962m) a končí to střechou turistické chaty Skalka. Vyjdete-li o něco výš, spatříte i zbytek hřebene, který přes Skalku (932m) klesá do Jablunkovského průsmyku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Panelová cesta přetíhá rozsáhlé horské pastviny, kde jediný stín poskytují stromy a keře podél stezky. Ač postupně zvolňuje tempo, nedá se zastavit její rychlý posun vpřed ke státní hranici. Pod sloupem vysokého napětí uzříte obec Mosty, odkud jste vyšli, a tu náhle projdete mezi hraničními kameny a stanete na křižovatce cest s rozcestníkem <b>Osada Dejovka (637m)</b>. Tady žlutá značka končí. Ve zpětném směru byste ji šli 1:50hod. To zelená značka se na Šance dostane prý po 3km (ve skutečnosti po 2km), případně se lze vydat na druhou stranu 1:10hod. (4,4km) do slovenského Svrčinovce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Osada Dejovka, stejně jako Megoňky a Milošová jsou součástí katastru Čadce. Město <b>Čadca</b> vznikalo přirozeným rozšiřováním malých osad, založených během valašské kolonizace Kysuc v 16.stol. Valaši zpočátku přicházeli živelně, neb je vrchnost na 6-20 roků osvobodila od poddanských povinností. Mýtili lesy, dřevo odváděli na panská sídla, pásli dobytek, ovce, zúrodňovali chudou horskou půdu a ze salaší se postupně stávala trvalá obydlí. Území Čadce toho času patřilo do majetku Strečnianského panství, jenže Valaši osídlovali též Budatínské panství, kvůli čemuž docházelo k majetkovým sporům a do toho všeho zasahovali ještě i zeměpáni z Těšínska a Źywiecka. V záznamu o řešení jednoho takového sporu v roce 1565 se vzpomíná „dorf Tzaczka“, což se považuje za první doklad o existenci Čadce. Jméno obce pochází od výrazu „čadit“ a vystihuje způsob získávání volných ploch vypalováním rubanisk, přičemž dým se usazoval (čadil) ve špatně odvětrávaných dolinách. Tomu nasvědčují i místní názvy jako Žarec, Čadečka, Horelica apod. Díky přílivu obyvatel se Čadca už v roce 1676 stala církevním střediskem horních Kysuc, když se tu postavil první dřevěný kostel zasvěcený sv. Bartoloměji. V 17.stol. se rozvinula tzv. kopaničářská forma osídlování. Zeměpáni přidělovali osadníkům pásy země zvané zárubky (zpravidla od řeky po okraj katastru), čímž vznikly dnešní odlehlejší městské části, kde převládal zemědělský způsob obživy, kdežto v centru se rozmáhala řemesla. Když se v roce 1773 ustálila hranice mezi Uherskem a Slezskem, stála už v Čadci pošta, škola a dnešní kostel sv. Bartoloměje (1735). Dne 9.1. 1778 povýšila Marie Terezie Čadcu na městečko s právem pořádat výroční trhy, což mělo pro její rozvoj blahodárný vliv. 4.12. 1848 se Čadca stala hlavním městem osvobození Slovenska, když ji navštívili vůdci Slovenského povstání Ľ. Štúr a J.M. Hurban. V obci dnes stojí kostel sv. Jozefa Robotníka (2002), památník na náměstí Svobody a několik kultúrních památek (sochy, sousoší, kaplička Panny Marie, měšťanské domy aj.).</p> </font> </div>
Aktuálnost k 10/2014
