<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Čertův mlýn (1205m) – Pod Bukovinou (910m) – Bařiny (815m) – Martiňák, pam. (785m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Smůla této poněkud jednotvárné a 5,5km dlouhé trasy je, že jediný zajímavý nález můžete učinit pouze nelegálně, a to když na čtvrté nejvyšší hoře v nejrozsáhlejší národní přírodní rezervaci v Beskydech sejdete z turistického chodníku a odeberete se podívat na podivný skalní útvar zvaný čertův stůl. Jinak se jde až do cíle po lesní stezce směrem z kopce s několika nezáživnými výhledy k jihozápadu. Trasa je sjízdná pro bikery a v zimě se tu dá určitě i na běžkách.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Trasa dlouhá 5,5km se počíná na vrcholu čtvrté nejvyšší hory Beskyd, jíž je Čertův mlýn (1206m) v masivu Radhošťského hřbetu. Na start se dá dostat pouze po červené turistické značce z Pusteven (3km) nebo od rozcestí na Malé Stolové (2,5km). V koutě nevelkého prostranství, posetého tzv. kamennými skřítky, stojí tyčový rozcestník <b>Čertův mlýn (1205m)</b>. Výhledy se zde žádné kvůli smrkovému porostu nenabízí, takže můžete rovnou vyrazit.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Směr zelené značky je naprosto jasný, neboť jej určuje široká lesní pěšina. Zprvu vede po rovině, ale všímejte si napravo od ní postupně se prohlubující průrvy. V jejím širokém zakončení uzříte pár metrů od sebe obrovské hranaté balvany, k nimž brzičko zamíří tajemný vyšlapaný chodníček. Tam někde se v rozsedlině ukrývá největší zajímavost této trasy, tzv. čertův stůl. Ovšem pozor! Území, v němž se právě nacházíte, je součástí národní přírodní rezervace a podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny podléhá nejvyšší kategorii ochrany. Mezi základní podmínky této ochrany patří zákaz libovolných zásahů člověka do prostředí, zejména hospodaření intenzivním způsobem (těžba dřeva a nerostných surovin), stavební činnost, vstup nebo vjezd mimo vyznačené cesty, provozování horolezectví, létání na padácích či kluzácích, sběr rostlin a odchyt živočichů. Když to přeženu, v NPR se nesmíte ničeho skoro ani dotknout. Na dodržování ochranných pravidel dohlíží ochránci přírody. Mezi turisty je třeba vůbec nepoznáte, dokud na vás nevytáhnout odznak a neudělí vám blokovou pokutu ve výši do 1000Kč. Nezapomeňte, že neznalost neomlouvá a na hranici NPR byly všude při turistických chodnících umístěny zelené cedule se státním znakem! Na druhou stranu, rozumný ochránce prý takové prkotiny (rozuměj kde nedochází k výraznému narušení ochrany přírody) neřeší. V ČR existuje celkem 111 národních přírodních rezervací, z toho na území Beskyd jich máme 8.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Národní přírodní rezervace Kněhyně – Čertův mlýn</b> zaujímá vrcholy a přilehlé svahy obou jmenovaných kopců, oddělených od sebe jen nehlubokým sedlem. Má výměru 195,02ha, což ji činí rozlohou největší NPR v Beskydech. Zřízena byla výnosem Ministerstva kultury dne 19.1. 1989 na ochranu zbytků přirozených lesních porostů s bohatou škálou lesních typů v exponovaných polohách s typickou faunou, flórou a pseudokrasovými jevy. Geologický podklad je tvořen flyšem slezské jednotky, převážně godulského souvrství s převahou odolných pískovců nad jílovci. Pro vrcholové oblasti Beskyd je charakteristické hlubinné ploužení, které porušuje horninový masiv a dochází k rozvolnění vrcholových poloh vysokých hřbetů. Vznikají zde rozsáhlé skalní sesuvy, na jejichž odlučné plochy jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně a propasti. Na obou vrcholech byste našli věnce skalisek, západní svah Čertova mlýna a východní svah Kněhyně jsou postiženy starými sesuvy a rozekláním skalních bloků s četnými tvary pseudokrasu. Rozekláno je rovněž temeno Čertova mlýna. Na prudkých svazích je patrná silná modelace vodou, zvláště v pramenných kotlech Bystrého, Magurky a Kněhyně. Na Čertově mlýně se nachází celkem 5 známých pseudokrasových jeskyní o délce 5-74m, četné skalní výchozy a útvary. Na jihovýchodním svahu je reliéf členěn v sérii několika podélných prohlubní, které probíhají souběžně se svahem. Nejvýraznější z těchto rozsedlin je asi 100m dlouhá a právě u ní stojíte. Asi 150m jihojihozápadně od vrcholu Čertova mlýna se nachází nejdelší (74m) a zároveň nejhlubší (30m) zdejší jeskyně Čertova díra. Jeskyně je výrazně vertikální se dvěma vchody a vznikla na jediné tektonické poruše. Jeskyně Vasko je 30m dlouhá a má také dva vstupy. Menší jeskyně Čertův mlýn I, II a III jsou rozsedlinového a suťového původu. Pseudokrasové jevy (rýhy a jeskyně) se nacházejí též na východním svahu Kněhyně. K významnějším rostlinným druhům NPR patří oměj tuhý moravský, který se v ČR vyskytuje pouze v Moravskoslezských Beskydech, kamzičník rakouský, mléčivec alpský, kokořínek přeslenitý či papratka vysokohorská. Ze vzácných druhů keřů v nejvyšších polohách vyskytuje rybíz alpský a rybíz skalní. Na tlejících padlých kmenech, především smrku, byl nalezen vzácný mech šikoušek zelený. V rezervaci provedli odborníci výzkumy půdních bezobratlých, střevlíků a obratlovců. Zajímavý byl nález jediného druhu našeho slepého střevlíčka. Kromě několika dalších beskydských vrcholů tento karpatský prvek nikde jinde v ČR nežije. Vzácnější druhy ptactva zastupují jeřábek lesní, datlík tříprstý, strakapoud bělohřbetý, holub doupňák, krkavec velký, lejsek malý a včelojed lesní. V hřebenových oblastech bývá pozorován také čáp černý. Z drobných savců se v NPR vyskytuje např. myšivka horská, rejsek horský, rejsec černý, hraboš mokřadní a myšice temnopásá. Jeskyně Čertova díra je významným zimovištěm netopýrů, spolu s jeskyněmi na Pustevnách a Kněhyni patří k jejich nejvýše položeným zimovištím v ČR. Rezervace je součástí biotopu rysa ostrovida, několikrát byl v posledních letech pozorován i medvěd hnědý. Kriticky ohrožený tetřev hlušec je zde prakticky před vyhynutím. Vysokohorský les má 160-180 let, nejstarší stromové patro je z větší části v důsledku stáří, působením imisí a kůrovce odumřelé, pod ochranou padlých kmenů však probíhá přirozené zmlazování lesa.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pokud se už rozhodnete omrknout čertův stůl, vyslechněte si na úvod tuto lidovou pověst: Jedna chudá vdova, co žila pod Radhoštěm, měla dceru, do které se zakoukal čert. Matka si vymínila, že čert musí jako věno vystavět na vrcholu kopce větrný mlýn, a to za jedinou noc, než ráno kohout zakokrhá. Čert se v podobě myslivce lehce zbavil všech kohoutů, co jich po okolí našel, akorát na jednoho zapomněl, co ho prozíravá vdova doma v bečce ukryla. Než mlýn stačil dokončit, vdova kohouta vypustila, ten zakokrhal a v tu chvíli pozbyl čert sílu. Kámen, který zrovna nesl na zádech, spadl na zem a tam zůstal dodnes. Prý jsou na něm vidět otisky čertových zad a řetězů. Od té doby se hoře říká Čertův mlýn a spadlé kamenné desce čertův stůl.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Čertův stůl</b> je bezesporu jedním z nejzajímavějších přírodních útvarů v Beskydech. Žádný jiný nerozpoutává tolik dohadů o jeho vzniku. Jak již bylo řečeno, útvar se nachází na konci dlouhého žlabu a v jeho okolí byste podobně velkých balvanů nalezli vícero. Tento jediný na kraji však vypadá jako masivní deska záměrně položená na dvou menších pravidelných kamenných soklech. Deska váží úctyhodné 6,5 tuny. Badatelé se v teoriích o původu čertova stola rozcházejí. Jedni jej považují za dokonalý výtvor přírody vzniklý rozsedáním skalních bloků, druzí jej mají za dílo lidských rukou, přesněji řečeno za megalitickou stavbu čili dolmen. Dolmen znamená v bretonštině „kamenný stůl“ a je jím označována prehistorická stavba z velkých nepravidelných kamenných bloků, zpravidla gigantických rozměrů. Uvnitř větších dolmenů vznikala i místnost, někdy vypadaly spíš jako pohřební mohyly. Dolmeny se dochovaly v různých částech světa a jsou ztotožňovány s keltskou kulturou. Výraz „Keltové“ je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly Evropu, včetně území dnešních jižních a západních Čech. I přes pravděpodobně odlišný rasový původ vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však netvořili jednotný stát. V 1.stol. př.n.l. podlehli Římanům a byli pod tlakem germánských kmenů postupně asimilováni a vytlačeni do Skotska a Irska, kde se keltština udržela dodnes. Na území ČR jsou doloženy archeologické nálezy tzv. oppid na Hostýně, na Kotouči u Štramberka či nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. Keltština se odrazila též v českých zeměpisných názvech, např. Labe (Albis – bílá řeka), Vltava (Vultava – divoká řeka), Ohře (Agara – řeka s rychlým tokem) nebo Jizera (Isara – bystrá řeka). V oblasti Moravy výskyt Keltů až tak zdokumentovaný není, nicméně o Radhošti se ví, že byl místem starodávných rituálních obřadů, stejně tak pravděpodobně i Čertův mlýn. Keltové uctívali hory a vyvýšená místa jako posvátné oblasti. Ačkoliv poměrně brzy přijali křesťanství, původní bojovné kmeny uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Zvlášť významnou roli v náboženském životě Keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let a tito lidé byli vysoce vážení. Jistý druid Diviciacos jednal v římském senátu s Caesarem a mohl si u toho dokonce ponechat svou zbroj, což bylo nevídané. Druidové směli vstupovat na posvátná místa, na slavnostech měli první slovo (dříve než král), vykonávali oběti (části úrody, zvířata i lidské oběti), měli znalosti z oblasti bylin, byli to léčitelé, politici, ovládali astronomii i astrologii. Už tehdy uměli sestavit horoskop, který koresponduje s našim systémem slunečních znamení. Keltské náboženství bylo polyteistické, nejvyšším bohem v jejich systému bohů byl Taranis hromovládce, jehož hněv kněží tišili upalováním obětí zaživa. Římané jej ztotožňovali s Jupiterem, slované s Perunem a germáni s Thórem. Druhý významný byl Lugh, bůh světla, umění a řemesel. Římané jej považovali za svého Merkura. Důležitou byla i bohyně Epona čili Kotys, ochránkyně koní, kterou si později Římani převzali za svou. Po Keltech nám do dnešních dnů zůstaly v téměř nezměněné formě některé naše svátky, jež se vážou s astronomickými úkazy. Samozřejmostí jsou oslavy slunovratu a rovnodennosti, ale také svátky v polovině doby mezi nimi. Rok začínal Samhainem a slavil se 1.listopadu. v noci z předešlého dne na den sváteční. Znamenal něco jako rozloučení s letní hojností, svátek zesnulých a přípravu na období zimy. Římský papež Bonifác IV. (asi 550-615 n.l.) se chtěl na území svého vlivu zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu proto vytvořil nový svátek – na den 1.11. určil svátek Všech svatých, který měl staré zvyky nahradit, jenže lidé slavili svátky oba a prolnutím z toho vznikl dnešní paskvil, kdy se den po svátku Všech svatých slaví i tzv. dušičky. 1.února se slavil Imbolc, svátek jara, který se později posunul na 2.února. Pohanští Slované jej slavili jako Hromnice, ale význam byl stejný. Podle lunárně-solárního kalendáře byl očekáván příchod boha Peruna. Perun jako představitel plodivé síly přichází, aby zvítězil nad temnými silami a svrhnul vládu zimy. Jeho příchod byl očekáván v podobě prvního jarního zahřmění. Jarním bleskem se příroda otevírala novému životu, před hromovým rachotem prchali zlí duchové a zalézali do svých skrýší. Prvnímu jarnímu zahřmění byla věnována velká pozornost a lidé tento úkaz provázeli rozličnými rituály, např. ve světnicích přemísťovali židle a stoly, hýbali nádobami, na dvoře nadzvedávali vozy, mávali polním nářadím, zatínali do země před vraty sekery apod. Tyto zvyklosti se v Čechách praktikovaly až do 19.stol. Z křesťanského hlediska jsou Hromnice svátkem uvedení Páně do chrámu. V noci z 30.dubna na 1.května slavili Keltové Beltine, kdy pálili „čarodějnice“ symbolizující veškeré utrpení a strádání. V ten den zapalovali na návrších dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, který měl být takto očištěn po zimě. V předvečer Beltinu se milenci vydávali do lesů, od čehož možná pochází také zvyk líbání pod rozkvetlým stromem na 1.máje. Květen byl potom u Keltů svátkem milostných her. Dne 1.srpna se nakonec slavil Lughnasad (Lughovy slavnostní hry). Šlo o oslavy začátku sklizně, lidé se scházeli se vzdáleným příbuzenstvem, uzavírali manželství, konaly se trhy i koňské závody. Ze snopku nedozrálého obilí se pekly malé bochníčky chleba, snop, který se v tento den rukou utrhl, se ponechával až do příštího léta. Časně ráno bylo zvykem jít na kopec pozdravit vycházející slunce a prosit o přízeň počasí, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes, kdy poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili křesťanské jitřní mše. Slavnost, kterou se ukončují žně, lze najít téměř ve všech zemědělských kulturách, neboť sklizeň představuje největší praktický zlom v průběhu zemědělského roku. U nás je známá jako dožínky a práci na poli, kde musela pracovat celá rodina včetně dětí, následně střídá počátek školního roku. Křesťanství slavnost dožínek do svého kalendáře nepřijalo, protože hlavním svátkem roku jsou Velikonoce s docela jiným obsahem. Nicméně prastaré tradici se nedalo úplně bránit a dožínky se dodnes slaví i bohoslužbou v kostelích. Na závěr si jen řekněme, že přesně v ose čertova stolu se nachází vrchol Radhoště a z dutiny pod dolmenem lze o jarní (20.3.) a podzimní (23.9.) rovnodennosti pozorovat západ slunce nad Radhoštěm. Je tedy možné, pokud čertův stůl není čistě dílem přírodních pochodů, že mohl sloužit jako primitivní observatoř či rituální stůl. Ovšem pozor, pro husté zalesnění hřebene není nyní od čertova stola žádný výhled.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Mimochodem, přímo na stole i na několika balvanech okolo si můžete krásně osahat, co to vlastně je ten <b>flyš</b>. Jde o odborný termín z geologie popisující různě mocný soubor opakujících se sedimentárních vrstev pískovců a jílů. Vrstvy těchto hornin se ukládaly na sebe a po zpevnění vytvořily téměř pravidelné pruhy v kameni. Při doteku cítíte, jak se rytmicky střídají. Dna moří a oceánů tvoří flyše ze 100%, na souši dosahují hodnoty až 75%. Zbytek jsou sopečné vyvřeliny. Materiální obsah flyšů ale není všude stejný. V Beskydech máme složení pískovcovo-jílovité. Pískovec vzniká stmelením zrn jílovitou hmotou zvanou matrix. Mají různou barvu, zdejší godulské pískovce jsou ovšem našedlé až šedozelené. Snadno se drolí a zvětrávají. Jílovce dobře absorbují vodu a k jejímu vytěsnění potřebují specifické podmínky, proto jsou tak nestabilní. Velikost zrna pískovců činí až 2mm, velikost zrna jílovců pod 0,004mm. Pokud připouštíte vědeckou teorii, že se v prehistorii nalézaly Beskydy hluboko na mořském dně, pak se zaměřte na hrubost zrna v kameni. Ta odvisí od lokace v prehistorické mořské pánvi. Jsou-li vrstvy flyše široké, protože obsahují velké kusy kamenů, vznikly na okrajích podmořských pánví, blízko zdrojů naplavenin. Jemnější flyš (jako ten beskydský), vznikl v centrálních oblastech pánví, kam doputovala jen ta menší lehčí zrnka a vrstvy jsou proto tenčí. Po ústupu oceánu se pustil do zvětrávání a tvarování Beskyd vítr, déšť a mráz a od té doby tu jsou ty hory, co známe dnes. A to je konec zeměpisné exkurze.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od čertova stolu klesá široká šotolinová pěšina po hřebeni dlouho středně dolů. Vzhledem k podmáčenosti terénu se místy drží voda, k větším loužím chodí podle četných stop v blátě lesní zvěř a turistický chodník musel být vyspraven dvěma dlouhými dřevěnými lávkami. V nadmořské výšce cca 1150m uvidíte napravo od pěšinky <b>pramen</b> vody zpevněný plochými kameny a obložený dalšími skřítky. Dá se tu posedět, část korýtka je upravená, načež se ztrácí v lese. Odtud krátce zalesněný hřeben klesá výrazněji k zelené ceduli NPR s přidaným informačním textem. Konečně se můžete po lese pohybovat volně.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Horské rameno při kótě 1122m zvolňuje do rovinky, a pak zase středně klesá. Zakrátko se setkáte s další zelenou cedulí se státním znakem a informačním textem o <b>Přírodní rezervaci Klíny</b>, jejíž hranici tu turistický chodník tvoří. PR se rozkládá na prudkých, východně exponovaných svazích směrem k potoku Magurka a vyhlášena byla již v roce 1955 na rozloze 65,98ha. Území je po stranách rozbrázděno zářezy potoků hloubky až 8m, obsahuje přirozené jedlobukové porosty pralesovitého charakteru a v bylinném patře převládají typické druhy jako kyčelnice cibulkonosná, kyčelnice devítilistá, pitulník horský, plicník tmavý, samorostlík klasnatý, svízel vonný, šalvěj lepkavá či violka lesní. V podhřebenových polohách rostou druhy acidofilních bučin a jedlin, např. bika hajní, pstroček dvoulistý, šťavel kyselý a věsenka nachová, na světlinách u svahových pramenišť zase devětsil bílý, kýchavice bílá Lobelova a karpatský endemit oměj tuhý moravský. Vhodné životní podmínky tu nachází mlok skvrnitý, čáp černý, jeřáb lesní, jeřábek lesní, ořešník kropenatý a pěvuška modrá, jelen evropský, srnec obecný, divoké prase nebo rys ostrovid.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V úrovni PR Klíny začíná lokálně prosvítat jakýs takýs výhled přes stromy ku Radhošti (1129m), a pak přes pruhy svahových mýtin i do jeho podhůří. Mezi vlnami hřebínků a nízkých kopců se profiluje údolí Rožnovské Bečvy obehnané poli a pastvinami. Osídlení je skryté za vršky Na Grúni (670m) či Požiska (596m), u Poskly (576m) se krčí část Hutiska-Solance, za Strání (536m) zase obec Vigantice, uvidíte Rysovu horu (554m) a Hážovické díly s vrcholem Zvonový (744m) a za nimi již pahorek Búřov (660m) s bezejmennou ostřejší špičkou (736m), vrch Na Spině (560m) a úplně vzadu tenkou linku vrchů kolem Dušné (731m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pod spodní hranicí rezervace klesne ušlapaná lesní cesta do plochého sedla, z něhož musí krátce středně stoupat k vršku Bukovina (998m), odtud ale zelená značka opět klesá do plochého sedla při vlevo odsazeném vrchu Blato (938m), a pak již svižně schází k rozcestníku <b>Pod Bukovinou (910m)</b>. Za sebou máte 4km, ze strany sem přichází červená značka od 7km vzdálených Pusteven a obě barvy spolu nyní budou pokračovat 1km na Bařiny. Následující vymýcený pruh lesa otevírá pohled na západní svah Kobylské (804m), kde na samotě stojí chalupa se stříbrnou střechou, v linii za údolím uzříte Hluboký (848m), směrem doprava Kyvňačky (816m), Leští (899m) a Tanečnici (912m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Během chvilky jste na Bařinách u krytého odpočívadla s ukazatelem <b>Bařiny (815m)</b>. Zde se střetáváte s cyklotrasou a žlutou turistickou trasou od Podolánek (3,5km) na Martiňák (0,5km), přičemž na Martiňák teď míří všechny tři barvy. Překonáte malý vršek (826m) a po šotolině sejdete kolem lesa k rozcestí <b>Martiňák, pam. (785m)</b>. Tady se značky rozcházejí, zelená pokračuje 4km na Horní Bečvu, avšak jinou cestou než stejně dlouhá žlutá a ještě jinou než k Zavadilce klesá modrá značka dlouhá 6km. V opačném směru to modrá s červenou berou 1km k Mečové, méně kroků to je však k horskému hotelu Martiňák, kde se můžete občerstvit. A ten <b>památník</b> v názvu, co stojí opodál pod stromem, je stejně jako panel naučné stezky Čertův mlýn věnován památce mohutného partyzánskému hnutí z konce 2.sv. války.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 07/2012
