<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Mezivodí, BUS (602m) – Lhotská (835m) – Kociánka (628m) – Podolánky, rozc. (629m) – Podolánky, Jednota, BUS (620m) – Podolánky, škola, BUS (610m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato 9,5km dlouhá trasa je jednou z mála turistických tras v Beskydech, kterou pro její parametry doporučuji spíše cyklistům či běžkařům než pěším. Celá vede po asfaltu lesem bez výhledů, a pokud nechytíte na Podolánkách autobus, budete muset došlapat dalších 5km k nejbližší frekventovanější zastávce, případně ještě další 4km do centra Čeladné.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na Mezivodí se lze dostat buď autobusem, po 3,5km dlouhé žluté značce z Bumbálky, nebo 4km po zelené od Třeštíku. Na kandelábru tu nad silnicí visí ukazatel <b>Mezivodí, BUS (602m)</b>, jenž vám předpovídá 4,5km stoupání do sedla Lhotská. Dáte se po asfaltové silnici mírně do kopce. Za zády trochu nenápadné trčí z lesů vršek Klín (820m), vepředu to je zas bezejmenný (826m). Tam ukazují reklamní šipky se zmínkou o sjezdovce. Projdete okolo páru dřevěnic, barevného krucifixu ve stylu rumunského venkova a také kolem popelnic pod táborem u Ondrášova dvora. Tím naštěstí „údolní komerce“ končí. Poslední pár dřevěných chat a jste v lese. Zelená značka se kroutí po účelové lesní komunikaci podél horské bystřiny Lučovec, jež si razí cestu kamenitým korytem při úpatí příkrých svahů hory Lučovec (908m). Silnice několikrát překračuje jeho tok, sklon stoupání je dlouho mírný, poté se však zakousne do úbočí Kladnaté (918m) a krátce stoupá středně.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zhruba 1km před Lhotskou odbíhá šikmo doprava nápadná cesta, která však není jednou z mnoha lesních svážnic, nýbrž míří ke klauzu, vzdálenému jen asi 100m. <b>Klauz Kocián</b> je zachovalá a udržovaná historická vodní nádrž, jež sloužila pro zachycení vody, které se následně využívalo na jaře při plavení palivového dříví z hor do arcibiskupských železáren ve Frýdlantě n.O. Klauz umožňoval plavení dřeva po Lučoveckém potoce až do jeho zaústění do Bílé Ostravice v délce cca 4,53km. První zmínka o klauzu v poloze na „Ločonici“ pochází z roku 1840, podle všeho ale vznikl ještě dříve. Ačkoliv starší údaje uvádějí objem nádrže 14tis. m3, mladší se shodují na reálnější hodnotě 5800 m3 vody. V 2.pol. 19.stol. bylo olomouckým arcibiskupstvím, které vlastnilo zdejší hory i frýdlantské železárny, přistoupeno ke stavbě nových a rekonstrukci starších klauzů. Přibližně v této době byla na břehu zdejšího klauzu vystavěna knížetem arcibiskupem kardinálem Bedřichem z Fürstenberku menší lovecká chata pro ubytování v době lovu tetřevů. Později na jejím místě stála novodobá soukromá dřevěná rekreační chatka, ale i ta byla již odstraněna. Informační panel Povodí Odry u vstupu na hráz pojednává obecně o správě horských bystřin a mimo jiné se tu píše: „Malá vodní nádrž Klauz Kocián je průtočnou nádrží na JV úpatí vrcholu Trojačky (kóta 987). Plní funkci retenční k ukládání splavenin a akumulační k vyrovnávání průtoku vody přirozeným korytem potoka Lučovce při přívalových deštích a jarním tání sněhu. Vyrovnává vodní bilanci min. průtoku v průběhu roku a zajišťuje požární vodu v dané lokalitě. V roce 1996 byla provedena oprava zemní hráze nádrže.“ Hráz má délku 39,41m, výšku 4,6m a v koruně je široká 4,2m. Ovladatelný objem nádrže činí 4180 m3, maximální objem je však jen 5600 m3.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nad klauzem po zelené značce objevíte široký skladovací prostor na vytěžené dřevo a od něj se vzhůru táhne novější asfaltový koberec. Nyní bude stezka kaskádovitě stoupat a bude to pořádná makačka. Zvlažit se ale pořád ještě můžete v potůčku tekoucím kolem ní. Úzká cesta doprovázená turistickou značkou tu stojí odnepaměti a je zaznačena i v historických mapách. Snad je to proto, že podle potoků se člověk v lese líp orientuje a tato trasa vlastně sleduje dva toky, jež pramení blízko sebe, a přitom jde každý na opačnou stranu. Jejich zdrojnice odděluje pouze plytké sedlo Lhotská a když se podíváte do terénní mapy, tvoří potoky Lučovec a Čeladenka nejkratší a nejjednodušší cestu od Zadních hor do Čeladné, potažmo do Kozlovic, kam prý chodívali staří Valaši za svým vojvodou (šéfem všech Valachů). Tato stezka tedy byla i před poasfaltováním dozajista frekventovaná.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Blížící se sedlo poznáte tak, že se kolem silnice objeví alej starých kaštanů. Nemůžete si jich nevšimnout, v téměř čistě smrkovém lese působí jako pěst na oko. Původně jich bylo 19, dnes je jich o 1-2 míň (jeden je už viditelně mrtvý, zatím tu ale stojí), neboť se jim do kořenů nabourávají rychle rostoucí smrky a přidušují je. Na posledním z nich visí cedule rozcestníku <b>Lhotská (835m)</b>. Sedlo Lhotská se nachází v pravděpodobně nejodlehlejší části srdcové části Beskyd, na půl cesty mezi Podolánkami (5km) a Mezivodím (4,5km) – zelená značka, a Samčankou (6,5km) a přehradou na Horní Bečvě (6,5km) – žlutá značka. Kromě turistických tras prochází rozcestím i značená cyklostezka. Ještě v roce 1950 bylo toto prostranství odlesněné, na východním svahu se rozkládala louka s políčkem a v místě dnešní točny stával dům. Alej kaštanů tedy procházela otevřeným prostorem a navazovala na horní hranici lesa.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">A teď něco o těch stromech: <b>Kaštan koňský</b>, jinak řečený jírovec maďal, dorůstá výšky až 25m, má kulovitou mohutnou korunu a kmen o průměru až 2m. Původně pochází kaštany z hor na Balkáně, později se rozšířily a pěstují se jako okrasná dřevina vhodná do alejí nebo jako solitéra, případně v lesích pro zvěř. Pro koně je však navzdory svému jménu jedovatý. Jeho listy, kůra či slupky plodů obsahují barvivo, používané k barvení látek. Jeho nektar bohatý na cukry byl zas důležitý pro včelaře. Nezralé plody obsahují saponiny, ve větším množství jsou jedovaté, v lidovém léčitelství se však užívaly pro výrobu mastí. Využití dřeva v našich podmínkách nepřipadá v úvahu, neboť starší stromy bývají často napadené dřevokaznými houbami. Pro zdravotní účely se sbírá plod zvaný kaštan, který obsahuje z 10% látku aescin. Ta zvyšuje odolnost vlásečnic, zlepšuje průtok krve v cévách, působí protizánětlivě a urychluje vstřebávání otoků nebo modřin. Je dobrý k léčbě křečových žil, jakož i na hemoroidy. Zároveň vypíná pleť a působí na pokožku jako tonikum. Při vnitřním užití se doporučuje denní dávka 250-310mg extraktu, může to ale vyvolat nevolnosti nebo křeče žaludku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">O následujícím úseku cesty do Podolánek není moc co říct. Asfaltka celou dobu klesá, zhruba do první třetiny středním, poté již mírným tempem. Do hloubi smrkových lesů vede bezpočet svážnic a v podrostu rostou kvanta borůvkových keřů. Brusnice <b>borůvka</b> má ráda málo výživné, humózní a nepříliš suché půdy. Dozrává v průběhu léta a její plody patří k našemu nejprospěšnějšímu ovoci. Krom toho, že jsou chutné, obsahují také řadu vitamínů, třísloviny, antioxidanty atd. Jejich konzumace zlepšuje noční vidění, léčí šeroslepost, působí proti infekcím, při průjmech, prodlužují život, chrání před stařeckou demencí, pomáhají při snaze zhubnout, regenerují sliznici, mají protistresové účinky a zvyšují odolnost proti radiaci. Nálev z listů se používá při slabé cukrovce, odvar působí zevně i proti lupénce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hned od Lhotské počíná terén po obou stranách silnice brázdit množství hlubokých zářezů, jež vytvořily zdrojnice říčky Čeladenky. Nejdelší zdrojnice, která se tím pádem považuje za pramen Čeladenky, však přitéká zprava až ve výrazné zatáčce cca 900m od sedla. Vrchol kopce, z něhož stéká, tvoří tzv. <b>mrazový srub</b>, skalní stupeň se svislou stěnou čnějící ze svahu, vzniklý mrazovým zvětráváním a následným odnosem zvětralé horniny. <b>Čeladenka</b> je na svém horním toku typickou horskou bystřinou, jež vytváří hluboké údolí mezi masivy Smrku a Kněhyně. Na tomto úseku klesá o 350 výškových metrů, načež s již značně zmírněným spádem vystupuje potok z úzkého údolí do široké podhorské kotliny, protéká obcí Čeladná a u Nové Dědiny se vlévá do řeky Ostravice. Její štěrkonosný tok odplavuje drobné kameny po proudu, v zákrutách z nich vytváří naplaveniny, v hlubších místech vznikají tůně. Než člověk začal do koryt uměle zasahovat, vypadaly takto všechny beskydské bystřiny. Při vyšším průtoku strhávaly příkré břehy, rozrážely si nové cesty skrz štěrkové nánosy a měnily svůj tok. Čeladenka svou divokost nezapře ani dnes, kdy i níže po proudu podemílá silnici a strhává zpevnění břehů, takže se zde často setkáte se silničáři, jak pořád dokola opravují polámanou krajnici.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Střední část trasy je charakteristická četnými lesními školkami. Dík své odlehlosti a minimální obydlenosti jsou okolní kopce ideální zásobárnou smrkového dřeva, což ostatně dosvědčuje i to kvantum lesnických svážnic. Smrk rychle roste a má široké upotřebení (stavebnictví, nábytkářství, papírenský průmysl atd.), proto je v Česku nejpoužívanější dřevní surovinou. Ápropo přibližně v polovině sestupu se na jediný okamžik otevírá nad jednou z lesních školek jakýs takýs výhled skrz údolí na kulovitou hlavu hory Kněhyně (1257m) s náznakem oblouku Magurky (1067m) a kousíčkem hřbítku (799m) s neoficiálním názvem Grúň nad Podolánkami. Pak se údolí opět zavře korunami stromů a vy můžete ze silnice sledovat akorát zas bystrou Čeladenku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po 3,5km chůze/jízdy od Lhotské dorazíte konečně k rozcestí <b>Kociánka (628m)</b>, kde končí zákaz vjezdu motorových vozidel a je tu i malé parkoviště. Žlutá značka odtud vede 8km do osady Velký Potok u Starých Hamer, modrá 3km na Martiňák a modrozelené rameno trasy nyní pokračuje ještě 0,5km po asfaltu k dalšímu ukazateli <b>Podolánky, rozc. (629m)</b>. Les napravo od silnice tvoří <b>Přírodní rezervaci V Podolánkách</b>. Ačkoliv je území PR obehnáno místními komunikacemi a návštěvníci Podolánek jej zejména v letní sezóně poškozují, nepřistoupili ochránci přírody zatím k jejímu oplocení, takže se i vy můžete zajít podívat, jak vypadá porost podmáčených smrčin s výskytem vrby slezské, doprovázený vzácným bylinným podrostem. Rezervace byla vyhlášena v roce 1955 na výměře 32,06ha a jejím hlavním motivem je ochrana rašelinných smrčin. Kdysi byla tato oblast uměle odvodňována, avšak roztroušená rašelinná jezírka se zachovala. Kolem nich roste spousta mechů, převažují rašeliníky a ploníky, na sušších stanovištích pak kupříkladu kamzičník rakouský, náprstník velkokvětý, brusinka anebo rosnatka okrouhlolistá. Ze zajímavých obojživelníků je poměrně hojný mlok skvrnitý a skokan hnědý, žije zde slepýš a zmije, z ptáků jestřáb lesní, sýček obecný či kos horský. V minulosti byli hojní i tetřev hlušec s jeřábkem lesním, bohužel vzhledem k velkému turistickému ruchu v okolí rezervace je jejich současný výskyt nepravděpodobný.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Civilizace se projevuje po 9km samoty dřevěnými chalupami při osadě Plucnarka. Až sem zajíždí autobus, není to ale často. Vedle rozložité mapy Beskyd tu visí cedule <b>Podolánky, Jednota, BUS (620m)</b>. Zelená šipka ukazuje k poslednímu 0,5km úseku cesty. Po asfaltu po rovince pohoda – hlavně na kole. V místě soutoku Čeladenky s Magurkou stojí krytá autobusová zastávka a naproti ní visí na sloupu <b>Podolánky, škola, BUS (610m)</b>. Údolím Magurky byste se po 4km dostali po žluté značce na Martiňák, zelená tady ovšem končí. Za sebou máte 9,5km, a pokud nemíníte odbočit zas do kopců, nezbývá než pokračovat po cyklotrase cca 5km podél potoka rovinkou do podhůří. Mimochodem, Podolánky patří katastrálně obci Čeladná, ačkoliv jsou od jejího centra vzdáleny asi 10km. První zmínka o Čeladné pochází až z roku 1581, kdy je zapsána v urbáři hukvaldského panství. Přesný původ názvu obce není znám. Soudilo se, že byla pojmenována podle čeládky, jež docházela na Hukvaldy, nová verze však hovoří o názvu odvozeném z německého výrazu pro výběrčí místo v průsmyku, tj. platební úžinu. Je to celkem reálné vysvětlení, jak jste mohli v terénu zjistit. S povozem jistě nebylo prakticky kudy se v úzkém údolí výběrčím vyhnout. Obyvatelé vsi se živili jako pastevci, rolníci nebo pasekáři, obživu nacházeli též v lese při těžbě dřeva, jeho svážení a plavení. Podolánky jsou typickým příkladem pasekářského osídlování zdejší oblasti v 16.stol. samotami, např. Bařiny, Umučený, Plucnárka aj. Ve 2.pol. 17.stol. došlo k povstání proti pánům na Hukvaldech, kterým území obce patřilo, to ale bylo potlačeno a jednotlivci i celé houfy lidí utíkali do hor, kde se z nich stávali zbojníci. Na jejich likvidaci byl nasazen speciální horský bezpečnostní sbor portášů (1638-1830), do jejichž řad byli verbováni místní Valaši. Konkrétně na Čeladné sídlil portášský desátník s devíti muži. V 17.stol. se tu našla železná ruda, v povodí Čeladenky rostlo kvantum dřeva, na Horní Čeladné, u zdroje, tedy vznikla huť s vysokou pecí, dvěma hamry, drátovnou a slévárnou. Fungovala však jen do 20.let 20.stol. a z celého komplexu se dochoval pouze symbolický kříž z roku 1847 před restaurací Kněhyně.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 03/2017
