<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Samčanka, BUS (520m) – Velký Potok, BUS (525m) – Pod Malým Smrkem (1000m) – Smrk, sedlo (1150m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Pěkná, klidná a relativně jednoduchá trasa na Smrk vede po 8km dlouhé modré stezce. Povrch tvoří z velké části asfalt, zpevněné lesní cesty a ve vrcholové části pěšina mezi stromy. Větši rozhledy do krajiny jsou čtyři: na Klokočovskou vrchovinu, na Lysou horu a Gruň, na hraniční hřebeny a na Ondřejník. Trasa je určena pouze pěším turistům, zkrátit si ji lze přesunem na bus zastávku Hutě.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Podhorská obec <b>Staré Hamry</b> leží pod soutokem Bílé a Černé Ostravice a je údolní nádrží Šance rozdělena na slezskou a moravskou část. Jméno dostala podle vodou poháněného železného hamru, který zde dal roku 1638 postavit hrabě Jiří Oppersdorf. Byly to první železárny na frýdeckém panství a nacházely se na katastru dnešní Ostravice. Ruda se do nich svážela z Malenovic, vodu poskytovala divoká řeka a dřevo na uhlí zase hluboké lesy kolem ní. Vznik obce lze proto položit někdy do této doby, avšak první písemná zmínka pochází až z roku 1649. Po zbudování nových hamrů v Bašce pak tyto první dostaly přídomek „Staré“. V roce 1664 žilo na Hamrech 18 chalupníků, stál tu panský dům, dům pro hamerníky a 2 mlýny, na počátku 19.stol. již měla obec 100 domů a 551 obyvatel. Kvůli velké rozloze katastru došlo 1.7. 1951 k novému správnímu rozdělení, díky čemuž se od Starých Hamer odtrhl celek obce Ostravice a v roce 1990 i Bílá. Velký zásah do života obce přinesla výstavba přehrady Šance v letech 1964-1969, kdy došlo k zatopení celého centra, zrušena byla železnice z Ostravice do Bílé a polovina obyvatel se musela odstěhovat pryč, ať už kvůli zatopení rodného domu, nebo zhoršené dopravní dostupnosti. Nové funkční centrum Starých Hamer vyrostlo na Samčance, avšak bez jasné koncepce a architektonického rozmyslu. Jednotlivé budovy mají značně rozličný ráz a ani situování výstavby ve dvojité zatáčce frekventované silnice I. třídy není optimální. Do 70 let 20.stol. stály na Samčance pouze 4 budovy – správa polesí, hájenka, škola a domek pro lesní dělníky. Do roku 1979 zde stihl vyrůst obchod, restaurace, budova zdravotního střediska, kulturní dům, v jehož sále se až do roku 1993 promítalo kino, několik domů s bytovými jednotkami a rodinné domy. Dnes se v bývalém zdravotním středisku kromě obvodního a dětského lékaře nachází obecní úřad, pošta a prodejna se smíšeným zbožím.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestník <b>Samčanka, BUS (520m)</b> najdete pověšený na kandelábru u zastávky, za níž ještě jako zajímavost můžete rozeznat stromořadí kolem zrušené cesty, kudy chodívali obyvatelé dříve malé osady Samčanka dolů do centra Starých Hamrů na nákupy, do hospod ale i na vlak či autobus. Přece jen však tato cesta ožívá alespoň někdy, to když tu fotografové narušují hranici prvního stupně vodohospodářské ochrany, aby si v období delšího sucha nafotili základy zbouraných domů, mosty, propustky, cesty a při velkém poklesu hladiny přehrady také kompletní prostor železniční zastávky s nákladištěm.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá šipka vás nyní povede 1,5km úzkou krajnicí podél frekventované silnice. Ještě než opustíte Samčanku, zajděte se podívat k budově školy z roku 1923. V břehu naproti ní narazíte na <b>litinový kříž</b> na pískovcovém soklu, který byl vyroben ve frýdlantské slévárně a darován obci knížetem Bedřichem Egonem, kardinálem z Fürstenberku dne 6.6. 1853, tj. v roce, kdy nastoupil do úřadu olomouckého arcibiskupa. Kníže zdejší kraj miloval a kdykoliv mohl, trávil čas na Hukvaldech nebo honil zvěř po beskydských lesích. Kříž samotný je vysoký 3m, tělo Krista 1m a litinový podstavec 1,6m. Vedle kříže se nachází také památník obětem 2.sv. války a zajímavý <b>hraniční kámen</b>, jenž je vytesán z pískovce do tvaru kvádru o délce 2m. Pouhá jedna třetina ho vyčnívá nad zem. V kameni je vytesán nápis, letopočet 1669 a dva oppersdorfské znaky, z toho jeden je ukrytý pod úrovní terénu, aby se dal prokázat v případě poškození horního znaku. Tyto kameny označovaly historickou hranici mezi Moravou a Slezskem, kterou až do 1.12. 1928 tvořil přirozený tok řeky Ostravice. Podobný hraniční kámen byste našli ještě u soutoku Bílé a Černé Ostravice.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hlavní silniční tah trochu stoupá, pak trochu klesá a opět trochu stoupá. Zhruba v polovině lze konečně zahlédnout horu Smrk, kam modrá značka míří. Také byste mohli přes keře zpozorovat zaústění Velkého potoka do přehrady Šance, jež tvoří mělkou zátoku. V místě, kde posléze potkáte žlutě značenou asfaltovou odbočku, pokračovala kdysi cesta rovně dnes zrušeným, avšak stále patrným koridorem vpravo do údolí. Teď zpevněná stezka končí pod hladinou vodní nádrže a takových cest je tu mnoho. Za chvíli dojdete k autobusové zastávce Hutě pod Smrkem, na níž visí cedule <b>Velký Potok, BUS (525m)</b> a modrá značka odtud pokračuje 5,5km pod Malý Smrk. Také je možnost vzít to po té žluté 3km na hamerskou osadu Břestový či 8km do sousedního údolí čeladenských Podolánek. Za zastávkou je situována osada Hutě, jejíž rozložení zůstalo od poloviny 19.stol. sice stejné, včetně vzdáleného lesního lemu, avšak i z ní vedou dvě cesty rovnou do vody, neboť tam někde se nacházela železniční zastávka, od níž počínalo největší stoupání tratě ke stanici v centru Hamer, tj. u Samčanky. Dostali byste se k ní od místa, kde modrá značka uhýbá doleva na lesní pěšinu, kdežto doprava vede příjezdovka do osady Hutě a dál k vodě.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Uježděná lesnická svážnice začíná ihned stoupat, ale jde jen o relativně mírný sklon. Zatímco doteď byly kolem silnice vidět jen fragmenty okolní přírody, nyní se to mění. Dobře značená stezka sice prochází hustým lesem, ovšem brzy se porost na chvíli snižuje a za zády vám nesměle vystoupí špičky Těšínočky (919m), Kyčery (656m) a malý kousínek hřebene Gruně s Janikulou (832m). Projdete kolem dřevěné chaloupky a zakrátko již pohlížíte na hospodářství při okraji osady Velké na kótě 599 m.n.m. V pozadí se objevuje hustý les, kam později turistická značka míří, a klenutý hřbet Smrku (1276m) s bezejmenným ramenem (906m), na němž se rozprostírá Přírodní rezervace Studenčany. Rozježděná zablácená cesta mírně stoupá kolem statku do zatáčky, kde se střetává s pěknou asfaltkou přicházející z protějšího údolí. Odtud uvidíte, že většina stavení na osadě se soutřeďuje právě tam tím směrem dole u potoka Kyčerov.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Mnohem lépe se výhledy projasní, budete-li stoupat po asfaltce k lesu nahoru nad osadu. Nejen že si teď můžete prohlédnout komplet celé zmiňované rameno (906m) Smrku, ale též rozeklané vrcholky tzv. Klokočovské vrchoviny, což je oblast mezi masivem Smrku a údolím Bílé Ostravice. Pohlédnete-li zpátky směrem ke statku, na jeho pozadí uzříte Javořinku (832m), od jejíhož zaobleného vrcholu stojí těsně vpravo druhý podobný vrchol, který nemá jméno, avšak počínají jím tzv. Kozí hřbety, malý hřebínek s naučnou stezkou. Následně se nad osadou zvedá druhá dominantní hora, Klubovec (838m), jejíž vlnkovitý hřbet doplňuje pár odsazených nižších vrchůlků bez jména. Na úbočí jednoho z nich se rozkládá osada Medvědí. Více doprava se pak nachází masiv nepojmenované hory (923m), která stojí zcela mimo veškeré turistické či cyklistické trasy. Vzadu mezi jejím vrcholem a Klubovcem je situována Trojačka (987m), nejvyšší hora Klokočovské vrchoviny, kde před válkou stávala i chata Klubu českých turistů, než ji Němci, ve snaze vykouřit skrývající se partyzány, zapálili.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z osady Velké pokračuje střední stoupání po pěkně udržované asfaltce do lesa tvořeného vzrostlou smrkovou monokulturou. Oblast se nazývá Hrachovičný les a táhne se po úbočí bezejmenného ramena (835m) Malého Smrku. Pravděpodobně jde o upravenou lesáckou svážnici. Pár kroků nad osadou se od předělu vysokého a nižšího lesa otevírá první zajímavý pohled směrem ke Gruni. Velmi nezřetelně lze zpozorovat cípek vodní nádrže Šance pod výrazně trojúhelníkovou Kyčerou (656m), jejíž vrchol jakoby se dotýkal osady Poledňana v úbočí Kozleny (885m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Stoupání se po chvíli srovnává do mírného úhlu. V dalším místě mezi stromy opět spatříte vodní hladinu, tentokrát v oblasti zátoky pod úpatím Těšínočky (919m). Za pár minut však již přicházíte do oblasti s druhým nejhezčím výhledem této trasy. Nachází se zde rozsáhlá svahová mýtina umožňující téměř půlkruhový panoramatický pohled na Lysou horu a Těšínočku. Horizont úbočí Malého Smrku tvoří lesnatý svah Růžanec, za nímž mocně vystupuje nejvyšší masiv Beskyd, Lysá hora (1323m) s vysílačem na vrcholu. Hora k vám natáčí své přírodně nejhodnotnější úbočí s Národní přírodní rezervací Mazák, která bezprostředně u Kobylanky (1053m) přechází do neméně hodnotné Přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Kobylanka je plochý vrchol v bodě spojení dvou horských ramen a jde odtud docela dobře rozeznat. Jedno rameno vrcholí ve výrazném, jakoby samostatném Čupelu (943m), kdežto druhé klasicky snižuje nadmořskou výšku až po kótu 821m, načež spadá do Masarykova údolí. Za ním vystupuje pouze malý zaoblený Řehucí (871m). Od vrcholu Lysé hory klesá na západ nejfrekventovanější výstupová trasa přes Lukšinec, která pokračuje naproti po jihovýchodním rameni Zimného (1080m). Zmiňované Masarykovo údolí, jedno z nejhezčích beskydských údolí vůbec, je bohužel zacloněno svahy sousední hory, mající tvar podkovy. Ta trochu připomíná nedalekou tisícovku Travný, avšak její nejvyšší body, Muchovec (890m) a Těšínočka (919m), zjevně takových rozměrů nedosahují. Oproti Lysé hoře ji lze ale spatřit celou až po úpatí omývané vodou z přehrady. V závěru se pak můžete pokochat pohledem na Gruň, osídlený hřbet hory Kozlena (885m). Nechybí trojúhelník Kyčery (656m), osady Poledňana a Podgruň, částečně vystupuje také Jamník. Nejvíc vpravo na obzoru se nakonec táhne hraniční hřeben tzv. Zadních hor.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Střední stoupání pokračuje vpřed ku Malému Smrku (1173m). Otevírají se sice ještě krátké výhledy na Lysou a Těšínočku, z vyšších poloh jde navíc za Těšínočkou rozeznat zuby Polomky (983m), Malého Polomu (1060m), hory Nad Kršlí (1002m) a Velkého Polomu (1067m), ovšem očekávání cíle cesty vás brzy přivádí k lesní křižovatce asfaltových cest v nadmořské výšce cca 870m. Do sedla Smrku zbývá překonat ještě asi 280 výškových metrů, přičemž za sebou jich zatím máte pro srovnání jen 340. Po vrstevnicové silničce se pusťte pár desítek metrů doleva a od plácku na skladování dřeva se ohlédněte nazpět. Pohraničí jako na dlani. Ve změti vršků a hřebínků se těžko rozeznává, co je co, krom toho pod sedlem bude možnost podívat se na tuto stranu mnohem šířeji a podrobněji, takže se hned zase otočte a ve vidlici cest, kde stojí cedule ohraničující PR Malý Smrk, se pusťte vpravo nahoru. I tudy vede zpevněná cesta, ačkoliv značka po pár metrech opět uhýbá, tentokrát na obyčejnou kamenitou lesní pěšinu. Po ní nyní relativně ostře stoupejte vzhůru.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá turistická značka v těchto místech tvoří hranici jedné ze dvou částí <b>Přírodní rezervace Malý Smrk</b>. Ta představuje zachovalé fragmenty přirozených smíšených lesních porostů s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami charakteristickými pro jedlobukový a smrkobukový vegetační stupeň karpatské oblasti, s původním ekotypem beskydského smrku a s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů. Obě části jsou navzájem propojeny ochranným pásmem. PR byla vyhlášena dne 20.9. 2004 na celkové rozloze 106,4034ha s rozlohou ochranného pásma 68,1557ha. Na prudkých svazích převažuje půda štěrkovitá až kamenitá, na bočních hřbetech s mírnějším sklonem se vyskytují půdy hluboké, hlinitopísčité, místy štěrkovité a kypré. V místě výskytu pramenišť to je horský glej (šedozelená či šedomodrá půda vzniklá chemickými procesy na převlhčených stanovištích). Členitý reliéf rezervace podléhá erozím a sesuvům sutí na svazích s extrémními sklonovými poměry (i více než 35°). Sesuvy půdy trpí i tato jižní část rezervace, kde hluboce zařezaný potok Kyčerov vytváří při vyšším průtoku na skalních prazích peřeje. Ze vzácných a ohrožených taxonů (společenství s příbuznými znaky) je nutno zmínit rostlinu oměj tuhý moravský, karpatský prvek potočních lemů zařazený do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Vzácně je doprovázen mléčivcem alpským, roztroušeně se ve vysokobylinných nivách a smrčinách vyskytuje kýchavice bílá Lobelova, kolem lesních cest roste hořec tolitový, dále zde roste vzácná udatna lesní, měsíčnice vytrvalá či kapradina laločnatá. Druhově bohatým substrátem je tlející dřevo, na němž se vyskytují i zástupci ohrožených či kriticky ohrožených mechorostů, např. játrovka pařezovec křivolistý, trsenka hladká, stěkovec široký a stěkovec prstnatý. Nejvýznamnějším nálezem je kriticky hrožený mech šikoušek zelený. PR Malý Smrk je též zajímavou mykologickou lokalitou s řadou dřevních druhů hub, vázaných svou existencí především na proosty starších jedlobučin, acidofilních bučin, smrkových bučin a suťového lesa. Zjištěn byl např. korálovec bukový, ostnateček křehký, pórnovitka různopórá, svraštělka javorová, šafránka ozdobná a muchomůrka porfýrová. Odlehlé horské lesy poskytují vhodné životní podmínky zvířecím druhům náročným na klid. Objeveno bylo 351 druhů motýlů z 29 čeledí, 60 druhů ptáků včetně prioritně chráněného tetřeva hlušce a jeřábka lesního (nejvyšší početnost v celé CHKO Beskydy), z drobných savců byla zaznamenána silně ohrožená myšivka horská. Trvale zde žije rys, několikrát byl zjištěn i medvěd hnědý a vlk.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značka na lesním rozcestí zatáčí doprava, nejprve stoupá po vrstevnici středním tempem, ale postupně zpomaluje až na úplnou rovinku před ukazatelem <b>Pod Malým Smrkem (1000m)</b>, kam to bylo od Samčanky 7km a do cíle zbývá už jen 1km vydatného stoupání po modro-žluté značce. Žlutá sem přišla z hráze Šance vzdálené 3,5km. Následující široká kamenitá stezka stoupá kolem malé dřevěné lovecké chatky Včelín (lavička, info panel o přírodních rezervacích na Smrku), stává se z ní úzká pěšinka, načež vychází z lesa na volnější prostranství, odkud lze krásně pozorovat vrchol Smrku (1276m) i ramena dvou sousedních horských podpěr (906m a 1020m). Pomalu se začíná rýsovat též výhled k jihu na hřebeny Vsetínských vrchů a Javorníků. Scenérie vrcholí při přechodu další jedné vrstevnicové asfaltky. Nyní sledujete půlkruhové panorama hor. Jako první si v krajině najděte nějaký výrazný orientační bod, kterým může být například slovenské lyžařské centrum Kasárne. To se nachází zhruba uprostřed panorama na posledním hřebeni a jeho poznávacím znamením je velká sjezdovka ve tvaru písmene „U“. Kasárne jsou situovány v Javornících, téměř pod vrcholem nevýrazného Veľkého Javorníku (1071m), nejvyššího bodu celého hřebene. Vpravo od něj na konci hřebenové louky stojí Stratenec (1055m) a víc doprava je výrazný už jen nejvyšší český brdek Malý Javorník (1019m). Zbytek hřebene je rovný jako klidná mořská hladina při pobřeží. Pokud byste měli náladu počítat, čtvrtý hrbol od Malého Javorníku se jmenuje Stolečný vrch (961m), na šestém stojí lyžařské středisko Kohútka, a pokud dohlédnete ještě dál, poslední výraznější hrbol bude pravděpodobně až Makyta (923m), nejvyšší bod jižní části Javorníků. A teď pojďme na druhou stranu. Delší rovinku zakončuje oblouček Hričovce (1059m). Hřeben Javorníků ovšem pokračuje dál po horu s olysalým úbočím jménem Čerenka (947m), jejíž úpatí odřezává hlavní silniční tah z Makova do Bytče a následující jednotlivé kopečky už nestojí za zmínku. Opět se očima vraťte na Kasárne a popojděte o stupínek blíže a maličko doprava. Zde totiž dochází k téměř perfektnímu překrytí dvou horských špiček, a to Vysoké (1024m) a Trojačky (987m). Ta zadní, Vysoká, je jedinou tisícovkou Vsetínských vrchů a nabývá tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Nalevo od ní si najděte plytké sedlo, které představuje hranici mezi hřebenem Vsetínských vrchů a Zadních hor a je vymezeno hraničním přechodem Bumbálka. Vsetínské vrchy tvoří také téměř rovnou dlouhou linii, jež ovšem hned po Polaně (937m) mizí zakryta významnými body Klokočovské vrchoviny. Ani Zadní hory na tom nejsou kvůli stromům o moc líp. Nejdřív je tam zhruba v úrovni Hričovce oblina hory Beskyd (900m) a přibližně v úrovni Čerenky to jsou Polanky (881m). Máte-li dalekohled, lze u Bumbálky identifikovat také vršek Čartak (952m) se štíhlou rozhlednou. Samozřejmě se v podhůří Zadních hor potlouká taky bezpočet menších, méně významných pahorků, kterými se však nenechte zmást. Největší pozornost si momentálně zaslouží vrchovina masivu Smrku nejbližší. Trojačku (987m) už znáte. To je ta, co se překrývá s Vysokou. Pozvolně klesající východní úbočí, jež vypadá jako její vlastní, ve skutečnosti tvoří mírně odsazený bezejmenný hřbet (902m). Očima by se po něm dalo dojít přes Kozí hřbety až k Javořince (832m). Od Trojačky blíže se nachází tajemná hora (923m) bez jména a mezi ty dvě se zleva jako klín sune Klubovec (838m). Od Trojačky doprava, tj. na západ, ční nejdříve Kladnatá (918m) a vedle ní bezejmenný (927m). Ještě víc doprava se natahuje se svým podlouhlým západním úbočím druhý bezejmenný (929m), jenž se dotýká Martiňáku, žel Martiňák odtud již vidět není, neboť tuto část Beskyd zakrývá jižní hradba Smrku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vyšlapaná pěšinka kličkuje mezi nevysokými smrčky a nadmořskou výšku nabírá tu středním, tu mírným, tu možná trochu ostřejším stoupáním. Ve chvíli, kdy vstoupíte do vysokého lesa, u jeho okraje se při dobrém počasí můžete otočit a pokochat pohledem na divokou rozeklanou Malou Fatru. Od té chvíle pak už žádné výhledy nejsou, až v cílové rovince v sedle Smrku. Z malého plácku tam uvidíte masiv Ondřejníku, z něhož nejlépe nad jeho vlastní sedlo vystupuje vrch Ondřejník (889m). Při severním úpatí Smrku se rozprostírá členitý pahorek Žár (630m) a stromy obehnané toky Ostravice a Čeladenky se spojují před větším městem Frýdlant nad Ostravicí. Kolem Frýdlantu jsou rozesety obce Pstruží, Čeladná, Ostravice a Malenovice. Řeka se stáčí pod Metylovickou hůrkou (523m), aby dotekla přes Pržno a Bašku do Frýdku-Místku, který je odtud také dobře vidět, stejně jako za dobrého počasí průmyslový Paskov či Ostrava. Ze sedla se můžete vydat buď doprava na Malý Smrk (1173m), nebo vlevo na Smrk (1276m). Rozcestník <b>Smrk, sedlo (1150m)</b> je přimontován ke kmeni jednoho z okrajových smrků v lese směrem na Smrk. Za sebou máte úspěšně 8km a pokračovat teď můžete třeba po červené 7km do Ostravice nebo nahoru 1km k vrcholu, a pak dalších 9km do Horní Čeladné. Případně se můžete vrátit částečně identickou cestou po žluté značce 5,5km k hrázi přehrady Šance.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 04/2012
