<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Frenštát p.R., u Kyčery (405m) – Frenštát p.R., u Slezanu (417m) – Žuchov, BUS (435m) – Kunčice p.Ondř., Jednota (375m) – Kunčice p.O., Magdalena (445m) – Kozlovice, myslivna (540m) – Kunčice p.O., rekr. stř. (505m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Bohužel musím hned v úvodu říci, že mě tato 8,5km dlouhá trasa velmi zklamala a nikomu z vás ji nedoporučuji. Je zcela bez přínosu, bez turistické hodnoty, vede obyčejně mezi domy, tzv. za humny nebo ještě hůř po frekventovaných silnicích bez chodníku. Její zdolání by bylo zajímavé možná tak v noci, kdy není provoz, proto podezřívám jejího autora, že si jen vyznačil cestu domů pro případ, že mu ujede poslední spoj. Jediné pěkné místo s kruhovým rozhledem je na pahorku nad Kunčicemi p.O. a za „turistický“ se dá označit s přimhouřenýma očima i ten půlkruh okolo kaple. Tuto trasu lze rychle projít pěšky i projet na kole.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Frenštát pod Radhoštěm</b> byl založen zřejmě na přelomu 13.stol a jeho rozvoj byl svázán s hradem Šostýn a poté s panstvím Hukvaldy. První písemný doklad o obci Frankenstadt pochází z roku 1382. Od 16.stol. nabývá Frenštát na důležitosti svým obchodem a trhy. Jako první z cechů se dokládá v roce 1598 cech tkalcovský. Roku 1626 bylo město vypáleno, roku 1645 obsazeno Švédy a dvakrát jej postihl mor. Hospodářský rozvoj přinesla až valašská a pasekářská kolonizace ve 2.pol. 17.stol. Z řemesel se rozvíjí především tkalcovství, ovšem krize odvětví v polovině 19.stol. vede k početnému vystěhovalectví do Ameriky. Později se Frenštát proslavil výrobou jemného plátna, barvířstvím, punčochářstvím a ohýbaným nábytkem. Nejvýznamnějším spolkem se zde stává Pohorská jednota Radhošť založená v roce 1884, která položila základy organizované české turistice. Ve městě najdete 2 kostely, historické náměstí či skokanský můstek K90 z roku 1973.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Startovní rozcestník <b>Frenštát p.R., u Kyčery (405m)</b> je situován v rohu frekventované křižovatky nad historickým náměstím Míru ve Frenštátě a najdete zde směrovky pro tyto tři barvy tras: červená pádí přes Trojanovice do 6km vzdálené Ráztoky, opačným směrem 10km do Štramberka, modrá 6km na Malý Javorník, zelená 6km na Velký Javorník nebo teď vašim směrem 0,5km ke Slezanu, 5,5km na Magdalénu a 8,5km ke kunčickému rekreačnímu středisku. Zelenočervená značka kříží křižovatku a hned v úvodu se otírá o filiální <b>kostel sv. Jana Křtitele</b>. Ten je zván též „horní“. Na základech presbytáře a lodi pozdně gotické stavby byl v roce 1634 postaven nový kostel, stavba věže započala v roce 1717, avšak její dokončení se protáhlo až do roku 1780. V roce 1849 byl chrám rozšířen o boční předsíně s oratořemi a roku 1891 byl do novogotické podoby upraven presbytář. Před kostelem směrem do ulice pak stojí vzácný kamenný kříž z roku 1753.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po dlážděném chodníku pod stromořadím mohutných lip vysázených v roce 1861 vede značka mírně do kopce zužující se ulicí k další frekventované křižovatce. Rovně pokračuje silnice k železniční stanici a do Trojanovic, doleva pak odbočují řidiči na Kunčice p.O. a Tichou. Ve vidlici cest stojí velmi nešikovně umístěný druhý rozcestník <b>Frenštát p.R., u Slezanu (417m)</b>. Abyste si ho mohli přečíst, museli byste přeběhnout širokou vozovku bez přechodu, a pak se vrátit zpět, neboť zelené značení vede po levé straně silnice. Trochu to postrádá logiku, protože nalevo již není žádný chodník a následné tři pravoúhlé zatáčky mohou kdykoliv vynést rychle jedoucí auto až k úzké krajnici, což pro vás není právě bezpečné. Doporučuji proto se velice dobře rozhlédnout, přeběhnout cestu a pokračovat po chodníku při jejím pravém okraji. Zelená směrovka vás aktuálně povede 1,5km na Žuchov.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Město Frenštát by ve své historii nikdy nedosáhlo takového rozmachu, pokud by v polovině 19.stol. nezačaly na východním předměstí, tj. v linii právě prošlé ulice Horní (mezi centrem města a dnešním vlakovým nádražím), vznikat prosperující textilní továrny a mechanické tkalcovny. Právě ty daly perspektivu zdejším lidem, kteří předtím hromadně odcházeli za prací do Ameriky. Jako první zde zakládá roku 1875 mechanickou tkalcovnu, bělírnu a úpravnu sukna firma František Křenek a synové, ve stejné době buduje továrnu i V. Kostelník a jako poslední vzniká roku 1902 textilka F. Michny. Po 2.sv. válce zabavil textilky stát a budovy dal do správy národnímu podniku Slezan. Ten opouští areál v 90.letech 20.stol. Prostory bývalé textilky F. Michny mezi ulicemi Nádražní a Markova, tj. po vaší pravé ruce v sousedství nádraží, jsou dnes stále funkční, ač plní už jinou funkci. Bývalou Kostelníkovu textilku, která se rozkládá mezi ulicemi Nádražní a Střelniční, tj. za rozcestníkem, koupila od Slezanu firma Torola, která bývalou továrnu rekonstruovala. Nejhůře dopadla bývalá továrna Františka Křenka, jež se rozkládá v prostoru mezi ulicí Podříčí při břehu říčky Lomná a uličkou U Příkopy, tj. opodál hned vlevo od cesty. Je opuštěná a chátrá, jen malou část někdejšího areálu využívá soukromá firma.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za druhou zatáčkou vás čeká most přes Lomnou. Ta pramení v nadmořské výšce cca 960m na svazích hory Tanečnice, v těsném sousedství Pusteven. Celý tok směřuje drobnými kaskádami k severozápadu a za Frenštátem se vlévá do říčky Lubiny, která pak unáší vody Lomné přes Odru do Baltského moře. Vy ovšem směřujete k severovýchodu, kde stojí ve třetí zatáčce restaurace Na střelnici. Tady turistická značka mizí. Objevuje se až pár desítek metrů dál na sloupu u cesty, jež prochází vpravo podél plotu restaurace. Ulice se jmenuje Za Střelnicí a obchází zezadu areál několika soukromých firem, který ruku v ruce s elektrickým vedením hyzdí výhledy na okolní hory. Vidět je vepředu Skalka (964m), vzadu napravo od ní mohutný hrb hory Smrk (1276m), následuje dlouhý hřeben Radhošťského hřbetu s nejvýraznějšími vrcholy Velká Stolová (1049m), Nořičí hora (1047m) a Radhošť (1129m) s vysílačem. Nakonec lze občas za zády zahlédnout též čelo Veřovických vrchů s nejvyšším Velkým Javorníkem (918m). Tyto pohledy vás budou provázet větší část trasy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Stále se jde téměř po rovince, nalevo od úzké asfaltky rodinné domky či chaty a napravo všelijaký mišmaš. Tak dojdete k <b>památnému stromu</b> u Malého Bystrého potoka. Jde o dub letní vysoký 18m s obvodem kmene 360cm, jehož ochrana byla vyhlášena 26.7. 2007. Odtud se sklon cesty trochu zvedá. Okolo je už více luk, což značí také zlepšení kvality výhledů a možná nejlepší jsou pak ze sedla Žuchov. Krásně uvidíte Veřovické vrchy, které nad Frenštátem začínají nízkým vrškem Horečky (565m) s jasně patrným slavným skokanským můstkem, kde kdysi začínali třeba Jiří Raška či Jiří Parma, následuje oblý Velký Javorník (918m) s turistickou chatou na vrcholku, Malý Javorník (839m) a Kyčera (875m). Přes stromy uvidíte v sedle Pindula vrch Kaní (677m), jenž horizontálně pokračuje na Radhošť (1129m), odhaluje se kus hřebene, dalším výrazným kopcem je Nořičí hora (1047m), s níž sousedí špičatější Velká Stolová (1049m), za kterou lze zahlédnout zátylek Kněhyně (1257m) a část Malé Stolové (1009m). Opodál pak stojí osamocený Smrk (1276m) s odděleným předvrcholem Malý Smrk (1173m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ukazatel <b>Žuchov, BUS (435m)</b> visí na sloupu v břehu nad cestou. Píše, že vás nyní čeká cesta 2,5km do Kunčic p.O. a k cíli 6,5km. Nastupujete další nebezpečný úsek trasy. Zelená značka klesá ze Žuchova po hadovitě klikaté nepřehledné silnici s minimální krajnicí, kde by řidiči pěšího turistu dozajista neočekávali a tak tudy jezdí jako draci. Buďte maximálně obezřetní i v případě, že si budete chtít prohlédnout z jednoho odkrytého ohybu cesty nedaleký Ondřejník. Ten svým tvarem připomíná jakoby dva míjející se slimáky, neboť jej tvoří dva výrazné výběžky s jednou stranou svažitou a s druhou výrazně pozvolnější. Čelní vrch Skalka (964m) je orientovaný ostřejším svahem doprava, kdežto bezejmenná rozsocha (cca 850m) to má přesně naopak. Pásem lesa pod Skalkou vede pak závěr této trasy. Nalevo od Ondřejníka je situováno dosud nepozorované nízké horstvo s názvem Palkovické hůrky, na jehož nejvyšším bodě Kubánkově (660m) stojí vysílač.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">U statku, pár desítek metrů za kamenným křížem, teče napříč pod silnicí potůček Rakovec, kolem něhož odbočuje zelená značka doleva. Úzká travnatá pěšinka vás však vyvede po pár krocích opět na asfalt. Výškový výkyv trasy v této oblasti je bezvýznamný. Jde o místo s převahou luk, sem tam lesík, potok Rakovec a pár rodinných domků. Co se týče výhledů do okolí, dominantním se stává Ondřejník. Nejlépe je vidět z vyvýšeného místa v křížení cest, odkud se dá dojít na blízký bezejmenný vršek (424m). Kromě Ondřejníka se můžete naokolo rozhlédnout také ku Smrku, na Malou a Velkou Stolovou, Nořičí horu, Radhošť a nad stromy ještě trčí i špička Velkého Javorníku. Trasa pak pokračuje po asfaltce zlehka z kopce, opět míjí pár domků, přejdete most přes potok Tichávka a jste v Kunčicích.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Kunčice pod Ondřejníkem</b> byla založena po roce 1281 z příkazu hukvaldského pána Arnolda z Hückelswagenu hradním úředníkem Kunzem, kterému se podařilo sehnat značný počet lidí ochotných k obývání nové osady nazvané podle něj Kunzendorf, později Hrubé či Velké Kunčice. Kunz tu každému vytýčil kus lesa k vymýcení a stal se v obci prvním fojtem. Jeho potomci měli pak fojtství v držení do roku 1499, kdy rod vymřel. První písemná zmínka z roku 1581 se vztahuje ke skelné huti, jejíž význam však v 17.stol. zanikl. Právě úpadek hlavního zdroje obživy zapříčinil rozmach vysoce kvalitního soukenictví, jež však v 2.pol. 19.stol. také zaniklo a okolo roku 1860 jej nahradila těžba železné rudy, která se vyvážela do hutí ve Frýdlantu a Čeladné. Konec těžby se datuje k roku 1895, kdy byl uzavřen poslední důl na Humbarku. Ustupující těžba uvolnila rozvoj turistického ruchu, který z Kunčic udělal rekreační oblast Ostravska, jíž je dodnes. Největší památkou v obci je dřevěný kostelík zakoupený panem Šebelou, ředitelem Báňské a hutní společnosti v Ostravě, roku 1928 v podkarpatské vesnici Hliňance. Po převozu a rekonstrukci byl zasvěcen sv. Prokopovi a sv. Barboře. Prvním obřadem, který se zde konal, byla svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značka vede cca 400m po další takové frekventované silnici bez chodníku, než konečně odbočí od rozcestníku <b>Kunčice p.Ondř., Jednota (375m)</b> mimo asfalt. Ukazatel visí na stromě nad autobusovou zastávkou Hučadlo a sděluje vám, že další cedule budou až 1km daleko u kaple Magdalena. Nato značka krátce středně stoupá po příjezdovce, po pár metrech odbočuje doprava na rozbitou cestu a za okamžik už zase stojíte na louce s výhledem na Ondřejník. Z pahorku s osamělým stromem se otevírá kruhové panorama, byť toho kvůli nízké nadmořské výšce není vidět mnoho. Opět je tam hřbet Smrku (1276m), Malá Stolová (1009m) s Velkou Stolovou (1049m), hned za nimi v hřebeni hrbol Kněhyně (1257m), předsunutá Nořičí hora (1047m) a dlouhý hřeben Radhoště s kaplí a vysílačem na vrcholu (1129m). Nově je však na severozápadě k vidění shluk několika menších kopců, z nichž první se jmenuje Tichavská hůrka (544m) a ten za ní je trojvrchý masiv Červeného kamene (690m) s vedlejšími vrcholy Pískovna (583m) a Holý vrch (486m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pěšina míří lehce z kopečka do lesíka, kudy protéká potok a kde je navezeno snad ke zpevnění cesty množství odpadového stavebního materiálu, převážně kusy betonu. Moc hezky to nevypadá. Široká zpevněná cesta lesem jde rovně, od potoka začíná poměrně vydatně stoupat a stoupá až k ukazateli <b>Kunčice p.O., Magdalena (445m)</b>. Zde se zelená značka kříží se žlutou z Kunčic p.O. (4km) do Kozlovic (3km) a na ní je pár desítek metrů odtud situována malá lesní <b>kaple sv. Máří Magdalény</b>. Jde o drobnou bezslohovou obdélnou kapli s mírně ustoupeným půlkruhovým závěrem. Střechu kryje zelená plechová střecha, nad vstupní stranou se tyčí trojúhelný štít. Kaple stojí na pomezí katastru Kunčic p.O. a Kozlovic, na tzv. bývalém valašském chodníku, který fungoval jako spojnice valašských pastevců v zadních horách a panských úředníků na hradě Hukvaldy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za sebou máte 5,5km a před sebou myslivnu v Kozlovicích vzdálenou 1km. Z lesa vycházíte na louku, kde lze přes hradbu dalších stromů sledovat horní část bezejmenné západní rozsochy Ondřejníka, po pravé ruce vrch Skalka (964m) a také nalevo nenápadný kopec se zříceninou hradu Hukvaldy, plus jeho souseda Kazničov (601m). Znova nakrátko vstupujete do pásu lesa, opět z něj vycházíte na louku, odkud tentokrát už není žádný výhled a mírným stoupáním tmavým smrkovým lesem po blátivé lesní cestě se dostáváte na periferii Kozlovic. Tady ještě na závěr musíte obloukem překonat louku u myslivny, kde pak na stromě visí cedule <b>Kozlovice, myslivna (540m)</b>. Tady se počíná žlutá turistická stezka k chatě na Ondřejníku (4km) a na Metylovickou hůrku (9,5km), přičemž poslední rozcestník vaší zelené trasy čeká ještě o 2km dál v Kunčicích.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Kozlovice</b> byla založena roku 1294 jako lánová lesní vesnice. Historicky se jedná o ves ležící na hranici mezi Valašskem a Lašskem. Za valašské kolonizace byla 200 let (1565-1764) sídlem vojvodů, vůdců Valachů a správců valašských salaší na bývalém hukvaldském panství. Salašnické louky s kolibami stály na Ondřejníku, na Smrku, Kněhyni, Radhošti, Javorníku atd. a bylo jich několik desítek.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od kozlovické myslivny se trasa stáčí opět do lesa, kde téměř okamžitě začíná značně stoupat po široké blátivé pěšině do chatové oblasti. Tam se již stoupání mírní. Výhledy za moc nestojí, je odtud pozorovatelná akorát špička Radhoště, Velkého Javorníku a částečně město Frenštát. Krátkým stoupáčkem se vyhoupnete na asfaltovou lesní cestu, která vede úbočím téměř naokolo celé hory, avšak znovu scházíte níž mezi chaty a po jediné pěšině se dostáváte až k místu, kde se zelená značka dvojí. Pohodlná zpevněná cesta se stáčí napravo, kde posléze protíná další lesem ohraničenou osadu a vychází v Kunčicích nad postarším hotelem. Byť jde o zrušenou větev trasy, kterou značkaři KČT zapomněli smazat, vřele vám ji doporučuji. Oficiální obchvat totiž vede z osady zbytečně kamsi nahoru do kopce, a pak zase lesem slézá dolů ke zmíněnému hotelu. Tam právě visí papír s informací, kudy má turista správně jít.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Poslední úsek tvoří monotónní sestup po úzké asfaltce. Nejprve scházíte kolem hotelu, kde skrze rozlehlou pastvinu můžete nahlédnout k jihozápadní hradbě hor. Nejvýše ční Veřovické vrchy s Velkým Javorníkem (918m), napravo od nich se rozkládá nízký pahorek Na Peklech (602m) a na ten navazuje Červený kámen (690m). Z obcí jsou vidět částečně Kunčice p.O., částečně Frenštát p.R. a částečně Lichnov. Stará asfaltka se stáčí doleva kolem dalšího ubytovacího komplexu a znovu doleva k rekreačnímu středisku, kde už se nachází přimontovaný rozcestník <b>Kunčice p.O., rekr. stř. (505m)</b>. Prochází tudy vaše známá žlutá značka valašským chodníkem do Kozlovic (5km), která vás nyní může dovést 1,5km k železniční stanici a odtud už můžete jet zase domů, anebo se dáte ulicí směrem dolů, kde stojí autobusová zastávka Huťařství. Kromě toho, že se zde nachází hostinec, má toto místo i zajímavou historii. Asi 100 let po vzniku obce byla na místě dnešního hostince Na Huťařství založena <b>skelná huť Huťařství</b>. Právě o tu se jedná v prvním písemném prameni o obci z roku 1581. Huť byla málo výnosná, proto se ji olomoucký arcibiskup Stanislav Pavlovský rozhodl prodat dosavadnímu huťmistrovi Dominíku Syrerovi a dohodli se na každoročním odvodu daně v podobě jednoho sta skleněných talířů. Novému majiteli se začalo dařit, jeho výrobky se dostaly i do Prahy a byly vyhlášené svou vysokou kvalitou. Za zásluhy získané ve sklářském průmysl byl proto také císařem Rudolfem II. roku 1592 povýšen do šlechtického stavu a psal se potom Dominík Syrer z Waldheimu. Roku 1621 zakreslil Jan Ámos Komenský huť i do své mapy Moravy. Podle zápisu zemské visitační komise z roku 1676 přešlo Huťařství do majetku Michala Michny a roku 1690 jej převzal Jan Konvička. V průběhu 17.stol. však význam sklárny upadal a přes veškeré snahy několika sklářských rodů počátkem 18.stol. zanikla. Poslední zmínka o kunčické huti pochází z roku 1797.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 05/2011
