<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Vsetín, lázně (340m) – Nad Semetínem (439m) – Semetín, na Kozačce, BUS (370m) – Pod Křížovým (525m) – Poruba (576m) – Štěpková, rozc. (425m) – Hošťálková, ČSAD, rozc. (378m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Kdo má chuť na příměstskou túru ze Vsetína do Hošťálkové, přijde si u této 12,5km dlouhé trasy na své. Jen co se přehoupnete do Semetína, jste na venkově. Množství výhledů není vysoké, zato půlkruhové panorama z úbočí vrchu Křížový a možnost vyrazit po neznačených pěšinách na skály pod Křížovým či na pověstmi opředenou Drastihlavu, zní slibně. Trasa je určena pro pěší turistiku a některými svými relativně náročnými úseky plus zajímavými místy k zastavení je perfektní i pro začínající dětské turisty.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První zmínky o městě <b>Vsetín</b> pocházejí z let 1297-1308 a popisují městečko s mlýnem a kostelem. Původním majitelem byl řád templářských rytířů, od nichž roku 1308 přechází do nájmu Voka z Kravař. V polovině 15.stol. byla v lokalitě dnešního Horního náměstí vystavěna tvrz, jež byla v 17.stol. přestavěna na zámek. V 16.stol. se na území Vsetína rozšířil chov koz, který byl postupně nahrazen chovem ovcí. Tuto činnost vykonávala především čeleď nazývaná valaši. Pojem Valaši se později vžil jako obecné označení obyvatel regionu a pro panské úředníky byl synonymem pro rebely. Roku 1609 povolal Albrecht z Valdštejna na Vsetínsko jezuity za účelem rekatolizace místního obyvatelstva. Náboženský a s ním spojený hospodářský útlak vedl až k rebeliím. Vzpoury vyvrcholily v roce 1644 popravou 200 vzbouřenců, což byla jedna z nejmasovějších poprav v národní historii. Rebelii evangelíků uklidnil až Toleranční patent (1781). V 19.stol. prošlo město průmyslovou revolucí, vznikl cukrovar, parní pily, sirkárna a sklárny, nejvýznamnější však byly továrny na výrobu nábytku bratří Thonetů a Kohnů. Ve 30.letech 20.stol. postihla Vsetín hospodářská krize, jejíž dopad zmírnilo až založení Zbrojovky roku 1937. Z památek tu naleznete zámek, bývalý Panský dům Maštaliska z roku 1710, radnici z roku 1721, kamenný kříž z roku 1775 na Dolním náměstí, nemocniční kapli Růženy z Limy, dva evangelické kostely, katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1683 (jenž měl být původně zámkem, ale po požáru starého kostela byl stavebně upraven a předán církvi) a barokní sochu Neposkvrněného početí Panny Marie na Horním náměstí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Turistická trasa sousedstvím Vsetína se počíná při městských lázních u řeky Bečvy rozcestníkem <b>Vsetín, lázně (340m)</b>. Zjistíte, že můžete dojít nejen po modré do Semetína (3km) a Hošťálkové (12,5km), ale i dál na Troják (18km) nebo opačným směrem do Bystřičky (14km), případně po žluté do Ratiboře (9,5km) a po červené na Sirákov (16km) či na Dušnou (8,5km). Kromě rozcestníku tu najdete také dva panely naučných stezek, a to NS Tesák a NS Okolím Vsetína, kde se píše o hlavním markantu tohoto místa – <b>Vsetínské Bečvě</b>. Ta pramení v nadmořské výšce 910m pod vrchem Čarták u česko-slovenského hraničního přechodu Bumbálka. Je to jedna z nejvíce upravených řek v České republice. Definitivně byla zregulována začátkem minulého století, aby se zabránilo škodám z malých povodní. Jako prevence slouží na jejích přítocích četné hráze (největšími jsou přehrady Stanovnice a Bystřička), využívá se k získávání pitné vody, k zavlažování a zisku energie v malých vodních elektrárnách. Nezanedbatelné je také využití k rekreačnímu koupání a vodáctví. Od jezu nad Vsetínem po silniční most v obci Bystřička Na Nové se rozkládá pstruhový rybářský revír, jenž charakterizuje přechod parmového pásma do pásma lipanového. Řeka má spád, jsou zde splávky, splavy i jez. Široké řečiště má upravené břehy z uskládaných kamenů, někde spojených betonem, které jsou porostlé pobřežními dřevinami. Proudné úseky se střídají s pláněmi nad splávky a s většinou mělkými tůněmi pod nimi. Dno je převážně štěrkové, v tůních i s většími kameny. Z rybí obsádky je nejvíce zastoupen v pstruhovém revíru nežádoucí jelec tloušť, z dalších pak jelec proudník, parma obecná, ostroretka stěhovavá, plotice obecná, ouklejka pruhovaná a úhoř, uniklý při velkých vodách z rybníků. Pstruh obecný, pstruh duhový a lipan podhorní se vyskytují hlavně v proudných úsecích a v kaskádách. Z mostu jsou obvykle vidět parmy při hledání potravy u dna řeky. V poškozených místech pravobřežní zídky někdy hnízdí ptáci, např. konipas horský a bílý, na jaře sem obvykle zalétá z hnízdiště na potoce Jasenka skorec vodní, občas nad řekou přelétne ledňáček a v létě sem zalétá z hnízda na Bobrkách čáp bílý. Bečva je migrační trasou bobra evropského a vydry říční, ti se však dají vidět spíše až v noci.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Jak ukazují modré šipky, dejte se po chodníku podél řeky doleva na Semetín. Po cca 200m překročíte potok Rokytenka, jehož délka od pramene pod vrchem Chléviska po soutok se Vsetínskou Bečvou činí 13,3km a jeho název je odvozen od slova „rokyta“ = vrba. Potom projdete kolem tří vysokých paneláků, přejdete napříč malou sídlištní křižovatku a za okamžik odbočíte úzkým dlážděným chodníčkem doleva. Tady nakrátko značka mizí, ale je jedno, zdali se protáhnete po příjezdovce u dalšího paneláku anebo dojdete až na konec chodníku a po silnici se pak dáte doprava. Stejně se v obou případech objevíte u nadjezdu přes železniční koridor. Odtud se vám naskytne široký výhled na Vsetín, především na úbočí vrchu Klášteřiska (587m) se čtvrtěmi Lázky a Hrbová, na zámek, sídliště Sychrov, za ním vrch Snož (662m), dále na Žambošku (481m), lokalitu Potůčky či Ostrou horu (475m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za nadjezdem se dáte doleva k hlavní cestě, u zahradnictví opět doleva, okolo dopravní značky označující konec obce a mírně do kopce k frekventovanému silničnímu tahu na Valašské Meziříčí. Tady přejdete po přechodu a ocitnete se před oranžovým cyklo rozcestníkem Potůčky. Za sebou máte první 1km. Turistická značka pokračuje po dlážděném chodníku podél silnice, vyhlíží na Lázky, bezejmenný vrch (518m) s předvrcholem Kobyla (467m), ve směru chodníku na Ostrou horu (475m) nebo také opačným směrem k panelákovému sídlišti Sychrov s několika zaoblenými vršky Vsetínských vrchů ve směru na Vsacký Cáb (841m). Chodník ukončuje asfaltový příjezd ke shluku domů, kde se říká U Tataláků. Dobře značená trasa prochází středním stoupáním mezi domky a jde za nimi do ostré zatáčky. Asfalt střídá prašná cesta mířící okrajem lesa na širší prostranství, kde se dělí. Kdybyste šli doleva, taky byste došli, avšak modrá značka se točí doprava, po pár krocích mírným terénem náhle odbočuje vlevo mezi stromy a krátce ostře stoupá po kamenité lesní cestě vzhůru k hřebeni Ostré hory. Zde se nachází mezi stromky skrytý ukazatel <b>Nad Semetínem (439m)</b>. Hřeben je proťat stezkou pro těžkou lesní techniku a je z něj částečně vidět jak na Vsetínské, tak na Hostýnské vrchy, jichž je součástí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Další nejbližší rozcestí se nachází 0,5km daleko. Pokračujte proto rovně z kopce. Klesání je ostré, krátce zmírňuje, avšak následně opět ostře sestupuje. Velký vymýcený prostor dovoluje pohlédnout na Semetín a na protější vršky Křížový (670m) a Ratibořský Grúň (678m). Na úpatí Ostré hory pak přejdete lávku přes Semetínský potok, jenž pramení v úbočí vrchu Chléviska podobně jako Rokytenka a má celkovou délku 6,5km, projdete stromořadím a kousek vpravo u silnice čtete <b>Semetín, na Kozačce, BUS (370m)</b>.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Semetín</b> sám o sobě je jen městská část Vsetína. Jde o vesnici s přibližně 400 obyvateli, kde tím turisticky nejzajímavějším jsou kemp a naučná stezka kolem 4 rybníčků se 2 informačními tabulemi. Semetínské rybníky jsou spojeny s průmyslovým rozvojem Vsetína – byly vybudovány pro firmu Thonet a sloužily k namáčení dřeva na výrobu ohýbaného nábytku, později je využíval pivovar jako „výrobnu“ ledu pro chlazení piva ve sklepích. Dnes v nich žije řada vzácných obojživelníků.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od rozcestníku se dáte ulicí vzhůru mezi rodinné domky. Je to poměrně náročný stoupák pokračující pak i následně v lese, kudy vede ušlapaná stezka. Na Nivku je to jen 1km daleko. Při stoupání vidíte za zády právě zdolaný hřebínek Ostrá hora (475m) – Janišovský vrch (573m), načež před očima prosvítá také blížící se zalesněný vršek Křížový (670m). Závěrem podejdete nově vyklučenou mýtinu a pěšina vás už vyvede na asfaltce, kde by měl teoreticky asi viset ukazatel Nivka. Ten však není k nalezení. Spolu se žlutou turistickou značkou pokračuje nyní vaše modrá cca 130m lehce do kopce k lesní hájence. Ta je vespod zděná, nahoře ze dřeva a dřevěné jsou také drobnější užitné stavby okolo. Hájenka stojí na okraji rozlehlé horské pastviny, kterou vrchem obchází asfaltka s výhledem na Vsetín a pár vršků okolo něj. Zajímavostí je také prazvláštní myslivecký posed umístěný jakoby na seříznutém stožáru elektrického vedení. Pokud byste po této neznačené cestě šli dál, dojdete brzy k <b>Přírodní památce Křížový</b> představující pískovcové skalní útvary v lesním porostu klenové bučiny. Z příkrého svahu vysokého téměř 40m tu vystupuje odloučená stupňovitá stěna skalního sesuvu dlouhá asi 180m. Ta byla přetvořena mrazovým zvětráváním v impozantní mohutný mrazový srub, dosahující místy výšky až 7m. Na jihozápadním okraji se pod stěnou nachází vchod do menší pseudokrasové rozsedlinové Zbojnické jeskyně, jež dosahuje celkové délky 17m a hloubky 12m. Stěna přechází při svém úpatí do kryoplanační terasy s úpatní haldou a balvanitou sutí, kde vznikl pseudokrasový závrt o průměru 3,5m a hloubce 1,5m. PP Křížový byla vyhlášena 19.5. 1999 a její výměra činí 1,3ha.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z Nivky vede okolo hájenky žlutomodrá značka do krátkého gradujícího stoupáčku k 0,5km vzdálenému lesnímu rozcestí <b>Pod Křížovým (525m)</b>. Od Vsetína jste nyní vzdáleni 5km, na Porubu to po modré budou 4km, žlutá odtud prchá 3km z kopce do obce Ratiboř a na opačnou stranu pak 2,5km do Semetína. Značení tras, různých odboček či lokálních okruhů je tu dobré, možná dokonce až přehnané. Na vrchol Křížového vede od ukazatele stezka, a pokud máte dost času, běžte tam. Zeshora by měl být pěkný výhled, ovšem toto místo má i svoji historii. Ačkoliv se v jiných moravských krajích již ujalo křesťanství, na valašských horách podle pověsti stále přetrvávalo pohanství. Na temenech nejvyšších kopců zřizovali staří Slované obětiště a tam v nejdelší den v roce při velikém ohni obětovali chleby a úlitbu svým bohům. Slavnost trvala až do rána příštího dne. Poté, co byl věrozvěsty Cyrilem a Metodějem svržen Radegast na památném Radhošti, se zakázané oslavy slunovratu musely přenést na odlehlejší horu. Při jednom z těchto obřadů však byli starověrci najatým správcem kraje přepadni. Došlo k boji, po němž zůstali mrtví, mnoho raněných a ostatní se rozprchli. Pohanské obětiště bylo rozkopáno a na jeho místě vztyčen vysoký dřevěný kříž jako symbol vítězného křesťanství. Podle toho kříže pak začal lid vrchu nad Semetínem říkat Křížový.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po staré lesní asfaltce půjdete chvilku středně do kopce, poté se lehce přehoupnete, mírným klesáním se dostanete do výrazné zatáčky, kde přes nevysoké smrky pohlédnete naproti přes údolí na rozlehlou louku v protějším úbočí bezejmenného kopce. Za ním vystupují členité svahy dlouhého mozaikovitého hřebene s nevýraznými vršky Maruška (664m), Bludný (659m), Končiny (637m) a Čečetkov (687m), přičemž je nalevo v dáli dobře vidět také nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů, Kelčský Javorník (865m) s vysílačem. Při putování po modře značené úboční cestě se otevře panorama také směrem na loukami lemované Kateřince a Ratiboř, až po hůrku Páleniska (503m). Prašná štěrková cesta se za jedním větším záhybem úbočí vydává mírně do kopce, avšak nepokračuje tímto směrem již dále, nýbrž na rozcestí lomí svůj směr ostře doprava. Teď budete mírně scházet lesem až k chalupám v osadě U Šťastných. Cestu tady obyvatelé přehradili závorou a drobný potůček u ní svedli do trubky tak, aby bylo možné se osvěžit. Jde o pramen Hološinky, jež se vlévá do Ratibořky, ta do Vsetínské Bečvy, ta do Moravy, ta do Dunaje a Dunaj se širokou deltou vlévá do Černého moře. Pověst praví, že tu před vznikem osady stávala koliba pro ovce, které pásal mladý pastýř Baroš. Nedaleko studánky se nacházela díra do země a za ní chodba, o níž nikdo nevěděl, kde až končí. Pastýř Baroš si tam šel jednou pro vodu a napadlo ho podívat se dovnitř. Džbán s vodou nechal na kameni u studánky a vlezl do díry několik kroků daleko. Chodba však byla tak těsná, že se v ní nemohl otočit a musel lézt pořád dál, dokud by nenašel širší prostor, kde by se obrátil. Ten vskutku našel, jenže z něj vedly tři východy a on při tom otáčení zapomněl, kterým z nich přišel. Nakonec si jeden vybral, ale brzy poznal, že to není ten správný. Soukal se po břiše pořád dál, hlouběji a hlouběji do země, sám už ani nevěděl, jak dlouho. Tělo měl celé odrané, prsty do krve. Hladem a únavou chvílemi usínal, pak se ale zase plazil dál. Tu najednou pocítil, že hlína pod ním začíná být jakási vlhká a z dálky k němu doléhal hukot jako od vody. Jak se sunul dál, chodba se začala svažovat prudce dolů a najednou z té tmy vletěl po hlavě do vody. Jak to s ním házelo a točilo, leknutím omdlel. Probral se až na štěrku pod vrbami u jakési velké vody. Byl nahý a tělo měl samý šrám. Nedaleko odtud zahlédl pasáka se stádem a šel ho poprosit o kousek chleba a nějaký šat na jeho nahotu. Jenže pastýř se ho zlekl a utekl. Baroš zalezl zas do keřů, ale za chvíli už uviděl přicházet skupinu lidí. Šel za nimi, povyprávěl jim svůj příběh a dostal najíst. Zjistil, že byl pod zemí 4 dny a 3 noci a dostal se ven až u Napajedel při řece Moravě.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ač by se to tak mohlo jevit, značka rozhodně dál nabízenou asfaltkou nepokračuje. Jen co projde dvorek, vydává se doleva, pěšinou okolo stodoly nahoru do lesa. Vbrzku se ale její směr točí a račou plnou klaců a navátého listí schází opět svižně dolů, tečuje okraj lesa a směřuje znova středním sklonem šikmo proti svahu až k široké uježděné lesní cestě. Ta se táhne úbočím dlouho bez významnějších výškových výkyvů. Cestou se otevírají hned dva výhledy skrze průsek. Oba směřují na dříve zmíněný hřeben Čečetkova, dokonce lze zahlédnout louku u Chladné (668m) nad Kateřinicemi a vzadu přes rameno blízký vršek Kyčera (588m). Za polovinou této stezky se náhle objeví jedno větší, napříč vymleté koryto potoka – jste v pramenné oblasti Kobelného potoka. Cesta si však jinak ale i nadále drží svůj rovinný standard až po Porubu. Krátce před ní široká stezka zničehonic zaniká. Možná, že se po ní začnete rozhlížet a uvidíte pár metrů pod sebou cihlovou červení zvýrazněný starý hraniční kámen. Z mizejícího reliéfu lze sotva přečíst písmena HW, což by měly být iniciály názvu Heerschaft Wssetin (panství Vsetín). První vklad Vsetínského panství do zemských desek byl uskutečněn roku 1505, kdy lze také předpokládat vznik této územní jednotky. První zmínky o Vsetínu, či spíše o městečku Setteinz, však pocházejí již z let 1297-1308. Jako Wssetin se na dokumentech objevuje od roku 1396.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ztracená stezka se po pár metrech znova objevuje a směřuje k ukazateli <b>Poruba (576m)</b>. Ten se nalézá při okraji lesa, v horském sedle mezi Drastihlavou (695m) a Fojtovou horou (582m). Počíná se zde červená turistická značka 4,5km na Ratiboř, která směřuje dolů přes lučinaté sedlo s jedním domkem. Výhled je navzdory sevřenosti prostoru dobrý, neboť můžete zahlédnout nezaměnitelnou siluetu hřebene Veřovických vrchů, jimž opticky předchází Pálenisko (571m) či hřbet Poskla (534m). V nohách máte 9km a zbývá 1,5km k okraji Hošťálkové. Zajít si však můžete také ušlapaným chodníčkem dovrchu na Drastihlavu. Někde v jejím úbočí se v prý ukrývají drobné puklinové jeskyně, o nichž se praví, že se v nich ukrývali zbojníci a zůstaly tam po nich poklady. Jednou se domluvili dva mladí pastýři z Hošťálkové, že se odváží vlézt do těch jeskyní. Slyšeli vyprávět, že poklady opatruje černý kohout s rudýma očima, ale toho se nebáli. Jura vzal křesivo, hubku a svazek světitel a ve svatojánskou noc se vydali s Jankem do Drastihlavy. V jeskyni rozžali louč a lezli tak dlouho, než přišli na místo, kde se mohli vzpřímit. Z dálky viděli odrážet se světlo od něčeho lesklého, tak šli dál, až stanuli u hluboké hučící vody. Přes ni vedla úzká lávka, kde seděl kohout obrácený očima k nesčetným pokladům. Janek hned lávku přešel, kohouta překročil a už si capl zlato do haleny. Jura si však netroufal přes lávku přejít. Janek se mu smál a chytna kus zlata, hodil jím po Jurovi. Vtom kohout zařval. Janek popadl halenu, vkročil na lávku, ale kohout mu vyskočil na hlavu a chtěl mu vyklovat oči. Janek uhýbal, ale spadl při tom do vody a zlato ho stáhlo. Už se neukázal. Jura se dal okamžitě na útěk z hory, avšak v kapse měl kus zlata, co po něm Janek přes vodu hodil a za to zlato si potom koupil zemanský dvůr. Lidé pravili, že byl Janek zlý synek, tak ho kohout potrestal smrtí. Spravedlivým lidem ale prý i z lávky uhne a mohou si z těch pokladů i něco odnést.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nadešel čas vydat se vyježděnou, poměrně blátivou cestou po hranici lesa mírným sklonem dolů. Zanedlouho značka uhýbá v pravém úhlu doprava, kde se prodírá zarostlou stezkou rychle dolů, znova se lomí, tentokrát doleva, a po pár krocích vás vyvádí na svažitou louku. Tady dosud skvělé značení naprosto selhává. Svůdně vyhlíží domy a silnice v údolí, stačilo by jen seběhnout po louce dolů, jenže omyl. Původní modře značená stezka vede vrchním okrajem louky, pouze je hrubě zarostlá náletovou dřevinou, proto nejsou značky skoro vidět. Musíte se tudíž vydat podél ní, před očima mít kuželovitý bezejmenný vrch (644m) a za chvilku už dorazíte k <b>Štěpková, rozc. (425m)</b>, kudy vede napříč prašná cesta doprovázená zelenou značkou na Baťkovou (4km) a Vartovnu (12,5km).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Poslední 2km do centra Hošťálkové jsou značeny minimálně, splést se však nemůžete. Stále totiž půjdete po „hlavní“ silnici bez chodníku, mezi rodinnými domky a podél potoka Štěpková. Na konci své cesty pak potkáte poslední rozcestník <b>Hošťálková, ČSAD, rozc. (378m)</b>, jenž je díky své poloze bohatě ověšený směrovkami na okolní vrchy. Třeba modrá odtud pokračuje 5,5km vzhůru na křižovatku hřebenových cest zvanou Troják, zelená zdolá dva hřebeny, než se dostane po 21km do obce Lukoveček, druhá zelená vede 6km na Baťkovou a žlutá 3,5km na Končiny. Toto rozcestí se navíc nachází mezi dvěma kostely, jedním katolickým, druhým evangelickým. Ten katolický, <b>kostel Povýšení sv. Kříže</b>, byl údajně postaven ještě jako dřevěný před rokem 1670, načež byl v letech 1797-1798 přestavěn do současné zděné podoby. Jde o podélnou, trojboce ukončenou stavbu. V chrámové věži, vztyčené nad vstupním portálem, je v prvním patře umístěna hudební tribuna a na jejích bocích pavlače. Za pozornost stojí tepaný mešní kalich z roku 1697 zdobený hlavičkami andílků a 6 cínových oltářních svícnů ulitých v roce 1808. Protější bílý <b>evangelický kostel</b> je jednolodní podélná stavba obdélníkového půdorysu, odsazená od trojbokého kněžiště, s hranolovitou věží předsazenou v ose vstupního průčelí. Původní luteránská toleranční budova pochází z roku 1782, v letech 1829-1831 byla však od základů přestavěna a novogotická věž byla přidána až roku 1858. Nejstarší součástí mobiliáře je zde křtitelnice datovaná rokem 1791.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Hošťálková</b> byla založena pravděpodobně ve 14.stol., avšak první písemná zmínka o ní pochází až z roku 1505. Byla součástí Vsetínského panství až do roku 1678, kdy byla kvůli zadluženosti panství předána věřitelům a stala se samostatným panstvím s vlastním pivovarem, palírnou, šenkem a dvěma mlýny. Od 16.stol. do 18.stol. v důsledku růstu obyvatelstva docházelo k rozšiřování orné půdy na úkor lesů. Vzniklo rozptýlené pasekářské osídlení, které je pro obec typické i dnes. Všechna půda v obci vyjma údolí byla roku 1834 charakterizována jako neúrodná, obživě obyvatel proto sloužila hlavně těžba a doprava dřeva. Dřevo bylo na povozech dopravováno do Jablůnky a odtud při vyšším stavu vody splavováno po Bečvě do rovinatých oblastí Moravy. V letech 1777-1781 se poddaní z Hošťálkové významnou měrou podíleli na revolučním hnutí valašských evangelíků, jenž vyústilo ve vydání Tolerančního patentu. Současný evangelický kostel pochází z roku 1831, římskokatolický kostel Povýšení sv. Kříže je z roku 1798, škola z roku 1769. Nejvýznamnější památkou obce je empírový zámek z roku 1844 postavený hrabětem Frydrychem Chorynským z Ledské.</p> </font> </div>
Aktuálnost k ??/????
