<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Kykulka, vrchol (996m) – Tanečnice, sklad (840m) – Hradová, nad salašem (790m) – Satina, zot. P.Bezruč (625m) – Satina, u korýtka (560m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato 5km dlouhá, zeleně značená trasa je spíše souborem 4 samostatných úseků, jakýchsi spojnic mezi paprsky hlavních lysohorských stezek. Nejčastěji využívaným je dozajista 1,5km úsek mezi Hradovou a parkovištěm u hotelu Petr Bezruč, kde mnozí turisté nechávají svá vozidla a stejnou cestou se pro ně pak i vracejí. Trasa je případně sjízdná i pro horská kola. Výhledy příliš neoplývá, naskýtají se jen tři, z toho dva míří v podobném úhlu k vrcholu Lysé hory a jeden ku Ostravě. Na konci trasy je následně možno sestoupit ke známému satinskému vodopádu.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nástup na zelenou značku lze uskutečnit od mohyly na Ivančeně, kde modrá hřebenovka uhýbá nejkratším způsobem do údolí a kde dál po hřebeni pokračuje již značka červená. Po té ujdete 500m na zalesněný vrchol Kykulky (převýšení 71m) s prvním rozcestníkem <b>Kykulka, vrchol (996m)</b>. Odtud pokračuje červená značka 10,5km do Pražma, ale také se zde odděluje zelená trasa k Tanečnici. Následný 1km dlouhý úsek vede lesem, na němž se podepsala lesní těžba a tím pádem je tu samozřejmě bláto. Hned pod vrcholem však díky této těžbě můžete shlížet do Ostravské pánve. Pohledu dominuje modré oko nádrže Olešná, za níž se rozkládá dvojměstí Frýdek-Místek (slezský Frýdek je ten napravo, moravský Místek ten od sportovní haly nalevo). Roztahaná obec mezi Olešnou a úpatím hory jsou Janovice, rodná ves zbojníka Ondráše, zvaného pán Lysé hory. Za Místkem se rozprostírá Staříč s vysokou štíhlou věžní konstrukcí, což je rozhledna Okrouhlá, a za Staříčem město Brušperk. Jakoby za Frýdkem v dáli se rozléhá ostravská aglomerace. Při sestupu se následně otevírá pohled též na průmyslovou zónu v Nošovicích, za ní stojí panelákový Havířov a v dáli na obzoru vystupuje objekt tepelné elektrárny Dětmarovice se dvěma mohutnými komíny a čtyřmi chladícími věžemi. Pár set metrů za touto elektrárnou se již nachází státní hranice s Polskem. Co se horstva týče, je výhled omezený pouze na sousední zalesněný vrch Kyčera (906m), za nímž vykukuje horní partie dvouvrší Prašivá (843m) – Čupel (872m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Sestup z Kykulky na Tanečnici není jednotvárný. Od vrcholu je klesání značné, následuje krátká rovina a kaskádovitý mírnější svah. Přijdete na prostranství, kde se ukládá vytěžené dřevo a odděluje se zde žlutá turistická značka vedoucí 3,5km napravo do Bystrého. Plastový ukazatel <b>Tanečnice, sklad (840m)</b> je však poněkud skryt na odvrácené straně stromu ve spodní části plácku, několika metry křoví oddělený od široké pěšiny, kudy nyní sestupuje zelená doleva 1,5km k Hradové. V koridoru stromů ubíhá zpevněná cesta úbočím Kykulky mírným sklonem na jih, až nakonec učiní výraznější obloukový manévr doleva a zde přichází k frekventovanému rozcestí <b>Hradová, nad salašem (790m)</b>. Prvně shlédnete vrchol Lysé hory (1323m) s televizním vysílačem a její západní rozsochu zvanou Lukšinec. Od Ivančeny sem sbíhá modrá značka (2km) pokračující do Frýdlantu n.O. (6km), která tady zelenou trasu přetíná vejpůl a spousta lidí právě pokračuje dál po ní, neboť to odtud mají blíž k autu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zelená s modrou mírně klesají asi 300m společně po kamenito-hlinité hřebenové pěšině, načež zelená odbočuje vlevo na udusanou lesní cestu a odtud po pár desítkách metrů znova odbočí vlevo do vysokého lesa. Následuje pohodová rovinka, dokud nepřijdete na okraj nižšího lesa. Podruhé můžete pohlédnout do tváře královny Beskyd, nejvyššího zdejšího masivu, ovšem doporučuji dívat se hlavně pod nohy, neboť se nyní pěšina zužuje, je kamenitá a svižně klesá. Na konci vás čeká hluboký příkrý rozšlapaný břeh a skok přes potok, načež se pěšina stáčí doprava, opět vstupuje do normálního lesa, dále klesá, po pár desítkách metrů navazuje na kamenitější lesní cestu a po dalších metrech zostra uhýbá doleva přes potok. Zanedbatelná vzdálenost vás dělí od okraje rozsáhlého parkoviště u hotelu Petr Bezruč v katastru Malenovic. Až sem v určité hodiny zajíždí autobusová linka z Frýdlantu n.O. Vy půjdete směrem k budově hotelu a po levé ruce tu objevíte ukazatel <b>Satina, zot. P. Bezruč (625m)</b>. Nahoru k Hradové to bylo 1,5km, výše ke Kykulce 4km a teď ještě zbývá dokončit trasu 1km dolů na Satinu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zelená značka vás táhne k blízkým lavičkám, kde ale překračuje obrubník a po louce pod hotelem klesá úzkou vyšlapanou pěšinkou za hradbu keřů. Odtud se vám naskytne další pohled na Lysou horu (1323m), tentokrát se však rozepínají její ramena Lukšinec a Malchor v něžnou náruč a dají vám nahlédnout do tzv. malenovického kotle. Je to jedna z mála oblastí v Beskydech, které připomínají ledovcové kary. Dlouho se zde drží sníh, ten tíhou své hmoty způsobuje místy až destrukční erozi, což dosvědčují sutinová pole v podvrcholových partiích a díky prudkosti svahu a jeho amfiteátrovému zakončení s sebou zimní sníh též snáší z vyšších poloh kamení či jiné předměty, stejně jako se tomu děje např. v Alpách. Z tohoto kotle navíc vytéká říčka Satina, jež je součástí chráněného území a dosvědčuje, že i beskydské řeky dříve vypadaly podobně jako ty alpské. Více o tom ale až později.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pěšinka vede nejdřív z kopce podél lesa, načež do něj zprava vstupuje a po pár metrech vychází na široké štěrkovité cestě. Po ní dále středně klesá a za zatáčkou vychází na menším spodním parkovišti u bus zastávky Hutě. Tady přejdete cestu a uvidíte mostek přes potok. Tímto mostkem končí spodní hranice Přírodní rezervace <b>Malenovický kotel</b>, jež představuje rozsáhlé území na strmém úbočí Lysé hory s výrazným výškovým gradientem. Dosažené převýšení 750m představuje nejvyšší hodnotu v rámci beskydských zvláště chráněných území. Vyhlášena byla nařízením Správy CHKO Beskydy roku 2004, její celková výměra činí 146ha a předmětem ochrany je zde geomorfologický fenomén údolí potoka Satina zahrnující pestrou mozaiku různorodých zachovaných ekosystémů s bohatou druhovou diverzitou rostlinných i živočišných druhů.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Stále po úzké asfaltce budete nyní krátce zvolna stoupat na kulminační bod tohoto úseku u cyklo/ski rozcestí Satina (584m) pod sjezdovkou na Hutích, a z něj pak už jen zvolna pošlapete k poslednímu turistickému ukazateli, <b>Satina, u korýtka (560m)</b>. Ten své jméno dostal podle skutečného z kmene vytesaného korýtka, do něhož ze skály nad ním vtéká voda. Mimochodem o této skále koluje pověst, že právě na ní si zbojníci zvolili Ondráše za svého vůdce. Tento Ondráš, příjmením Fuciman, se narodil na podzim roku 1680 v nedalekých Janovicích, jako prvorozený syn zdejšího fojta dostal adekvátní vzdělání a měl také po otci převzít hospodářství. Místo toho však stanul v čele nespokojených sedláků utlačovaných tehdejším majitelem frýdeckého panství, hrabětem Pražmou. Skrýval se v beskydských lesích, přepadával boháče, osvobozoval nevinné z vězení a nakonec zemřel v necelých 35 letech ve sviadnovské krčmě rukou svého zbojnického kolegy Juráše.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Lokalita u korýtka je zajímavá ovšem i díky zřejmě nejznámějšímu beskydskému vodopádu, jenž se nachází na potoce Satina. Dá se k němu dostat, když slezete lesem po prudkém svahu ve směru toku drobného potůčku. Obecně ale <b>Přírodní památka Vodopády Satiny</b> představuje unikátní část toku říčky Satiny od mostu pod hotelem Petr Bezruč, kde přímo navazuje na PR Malenovický kotel, a končí pod chatovou zástavbou v Malenovicích. Vyhlášena byla v listopadu 2006 a její celková rozloha činí 8,76ha. V úseku vodního toku o délce cca 1km se nachází neobvyklá koncentrace geologických a geomorfologických jevů, které jsou jinde sledovatelné na mnohem větších územích (vodopády, peřeje, přehrádky, skalní řícení, tzv. obří hrnce aj.). Ojedinělá je rovněž interakce spadlých kmenů s korytem, což je jev, který se normálně nachází u zcela přirozených úseků koryt s úplnou absencí lidských zásahů. Zajímavé je například vytváření až 1,5m vysokých „vodopádů“ zapříčiněných ležícími kmeny. Vlastní soutěska hluboká až 15m má délku asi 100m a je tvořena rozvolněnými bloky hrubě lavicovitých pískovců zčásti pokrytých sutěmi. V místě s hlavním vodopádem je asi 7m vysoká a 4m široká. Čelo vodopádu je tvořeno skalním prahem s výškou skoku vody do 2m. O něco výše se nachází asi 10m vysoká kaskáda s přítokem zleva. Během zvýšeného průtoku při povodních v červenci 1997 došlo k odkrytí celého profilu říčky Satiny nad i pod soutěskou. Podél skalnatého koryta Satiny se díky špatně přístupnému terénu uchovaly lesní porosty s poměrně přirozenou dřevinnou skladbou a druhově bohatší suťové lesy s výskytem např. měsíčnice vytrvalé. Buk lesní jako hlavní původní dřevinu Moravskoslezských Beskyd doprovází hojně zastoupená jedle bělokorá, která zde má mimořádnou vitalitu a bohatě se přirozeně obnovuje. Zejména v bezprostřední blízkosti toku a na skalnatých místech hojně rostou původní lesní keře jako rybíz alpský, srstka angrešt, zimolez černý a růže převislá. Z dalších rostlinných druhů je nápadná především udatna lesní. Podrobný zoologický průzkum byl zaměřen na faunu vodních bezobratlých živočichů. Vyplynula z něj vysoká početnost a druhová pestrost původních populací, což svědčí nejen o pestrých geomorfologických podmínkách a výjimečné zachovalosti koryta Satiny, ale také o čistotě vody v potoce. Nejvzácnějšími zjištěnými druhy jsou typičtí zástupci horské fauny, chrostíci Plectrocnemia brevis, Wormaldia copiosa a Rhyacophila philopotamoides. U prvně jmenovaného druhu se jednalo o třetí nález v ČR, u Wormaldia copiosa o první nález pro Moravu a Slezsko a u druhu Rhyacophila philopotamoides byl tento druh nalezením dospělce potvrzen pro ČR.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Jak se můžete dočíst u info panelu Naučné stezky Lysá hora, zajímavý je též horní tok Satiny. Díky velkému výškovému rozdílu jeho koryto na pouhých 5km několikrát zcela změní svůj vzhled. V nadmořské výšce 1050-900m není pramen Satiny vidět, protože vyvěrá a poměrně dlouho teče pod balvanovou sutí. Do 800m se v korytě objevují skalní stupně vytvářející vodopády, z nichž žádný není větší než 2m. Ve výšce do 700m se Satina zařezává do skalního podkladu a tvoří koryto ve tvaru písmene „V“, které může být hluboké až 15m. V nadmořské výšce 525m se v soutěsce objevuje již zmiňovaný hlavní vodopád. Podklad jeho horní části tvoří odolný pískovec, který pod vodopádem přechází do měkkého jílovce. Ve výškách pod 700m lokálně v místech menšího sklonu začíná potok ukládat kameny a štěrk splavované z vyšších míst a pod 450m tekla voda širokým pásem několika koryty, které v mohutných štěrkových náplavách často měnily svůj směr (takto vypadají ledovcové řeky v Alpách). Podobně ještě před 100 lety vypadaly všechny říčky v podhůří Beskyd.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Jelikož se rozcestí U korýtka nachází bokem tras veřejné dopravy, musíte nyní sejít 1km po žluté značce na Satinu, kde je točna autobusů, anebo se můžete opačným směrem vydat ještě 500m ke známé dřevjance U Veličků.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 09/2010
