Pražmo, hot. Travný, BUS (425m) – Na Přelači, háj. (686m) – Travný, vrchol (1203m) – Velký Travný, rozc. (1140m)
Až se budete sápat po této 7km dlouhé trase na Travný, pátou nejvyšší horu Beskyd, možná pochopíte, proč se jmenuje zrovna tak, jak se jmenuje. Byť se jde vesměs celou cestu lesem, polovinu z toho vede stezka travnatým koridorem. Není proto vhodné vyrážet po dešti, byli byste mokří. Trasa je vhodná pouze pro pěší, neboť se jde stále do kopce, a to zvláště ostře nad Přelačem a v závěrečném úseku, jenž tvoří hranici PR Travný. Co do výhledů je to s Travným horší. Všechny vaše pohledy budou směřovat jen do dvou směrů, a to na vrchol Lysé hory nebo k Frýdku-Místku, přičemž ale nejhezčí výhled se naskýtá až zpod vrcholu.
* * *
Pražmo je vesnička situovaná při středním toku řeky Morávky. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1777, kdy byla založena Janem Nepomukem Pražmou z Bílkova, který vlastnil frýdecké panství a sídlil na zámku ve Frýdku, resp. vznikla odtržením od dvou sousedních obcí, Raškovic a Morávky. Díky tomu se však může honosit několika zvláštnostmi. Například hlavní autobusová zastávka se jmenuje Raškovice, hotel Ondráš a protější kostel nepatří Pražmu nýbrž Morávce. Obyvatelé Morávky totiž nechtěli o svůj kostel přijít a žádali vrchnost, aby pozemky pod kostelem zaknihoval jako jejich. Hrabě vyhověl a teprve ve 2.pol. 20.stol. byly pozemky převedeny Pražmu. Farnost však stále spravuje Morávka. Obec dlouho nesla název „Pražma“ nebo „Praschma“, označení bylo úředně ustáleno až v roce 1922. Kromě kostela jsou v obci památné také morový sloup a lovecký zámeček.
První z rozcestníků, Pražmo, hot. Travný, BUS (425m), je situován u hlavní silnice pod kostelem, od autobusové zastávky coby kamenem dohodil. Jeho modrý hrot směřuje 6km na Prašivou, v opačném směru pak 3km na Přelač.
Značka stoupá ulicí podél kostela. Budování zděného kostela sv. Jana Nepomuckého bylo zahájeno v roce 1807, avšak kvůli napoleonským válkám se stavba protáhla. Dokončen byl až roku 1817. Do té doby, do roku 1815, sloužil obyvatelům původní dřevěný kostel postavený hrabětem Janem Nepomukem Pražmou z Bílkova, zakladatelem obce, v roce 1762 na prostranství před dnešním kostelem. Při něm byl založen roku 1791 hřbitov a postaven kamenný kříž, který zde stojí dodnes. Starý hřbitov sloužil k pohřbívání do roku 1964, pak byl parkově upraven. Pochována zde leží také žena, jejíž těžký osud se stal předlohou Bezručovy tragické básně Maryčka Magdónova, byť Bezruč svou Maryčku „pohřbil“ ve Starých Hamrech.
Asfaltová cesta prochází mezi rodinnými domky k novému hřbitovu. Je tu hřiště a poprvé nad stromy vykukuje vrchol Lysé hory (1323m), nejvyššího vrcholu Beskyd. Lokalita se nazývá Zlaň a pozemek o rozloze 35ha na Zlani tvořil původní společnou pastvinu, na níž páslo s požehnáním vrchnosti svůj dobytek prvních 58 obyvatel čerstvě založeného Pražma. Naproti hřbitovu s dřevěnou kaplí najdete rozsáhlou pastvinu i dnes. Otevírá se z ní pohled na dlouhý horský hřeben Prašivé s jednotlivými vrcholy Malá Prašivá (707m), Prašivá (843m), Čupel (874m), za ním jde hřeben jakoby do oblouku, takže Kotař (861m) už stojí v zákrytu za Čupelem, Lipí (902m), Ropička (918m) a Příslop (964m) vypadají jako podlouhé obliny a v závěru jim dominuje Velký Lipový (999m) se svou rozsochou Kyčera u Morávky (834m). Na Zlani je situována také socha sedícího Ježíše Krista. Ta byla odhalena 22.5. 1994 u příležitosti oslavy patrona farnosti sv. Jana Nepomuckého a pískovcový kámen, z něhož je vytesána, sloužil do té doby téměř 200 let jako schod u vstupu do kostela. Autorem je architekt a sochař Marek Štěpán z Brna.
V úrovni hřbitova narazíte též na info tabuli. Pražmané jsou hrdí, že jim tu na louce stával lovecký zámeček. „Frýdecká vrchnost ráda pořádala hony v beskydských lesích. Již v dávných dobách začínala na tomto místě jelení obora. Kolem roku 1660 byl v oboře postaven dřevěný lovecký zámeček. Podobu zámečku neznáme, ale mnoho o ní napoví jeho půdorys dochovaný na mapě Těšínska z roku 1780 a také popis, který je uveden v urbáři z roku 1664. Lze předpokládat, že zámek byl asi patrový. Měl 8 světnic, komory, kuchyni, věž s kaplí a 2 kolny. Vedle stál psinec a ledovna pro uchování ulovené zvěře. V čase nepohody nebo po honu sloužil vrchnosti k odpočinku a k zábavě. Zámeček zřejmě založil František Eusebius hrabě z Oppersdorfu, syn Jiřího z Oppersdorfu, stavitele kostelíku na Prašivé. Není známo, kdy zámeček zanikl. Před rokem 1798, kdy byli majiteli frýdeckého panství Pražmové, v něm byly pronajímány byty pro 5-6 rodin panských zaměstnanců a stále zde ještě bydlelo služebnictvo. Poslední zmínka o zámečku je z roku 1804, na katastrální mapě Pražma z roku 1836 již není zaznačen.“ Ve staré mapě však prý lze dobře rozpoznat plochu, kterou zabíral zámek a jeho nejbližší ohrazené zázemí. Na pravé straně konce cesty do lesa zvaného Obora se rýsuje větší, do lesa vykrojená parcela pole o ploše cca 28tis. m2. V SV-ním sousedství plochy se již tehdy nacházely 2 dřevěné budovy. Podobná situace se opakuje i na mapě Pozemkového katastru z doby kolem roku 1907, kde lze spatřit naprosto shodnou parcelu. Promítnutím do současné situace lze za plochu bývalého zámku a jeho zázemí označit větší část pole přes cestu naproti hřbitovu. Vlastní budova byla nejspíš situována na louce asi 150m východně od brány hřbitova, k potvrzení by však musel být proveden archeologický průzkum. Ani důvod zániku zámku není známý. Snad byl stržen, snad shořel. Jeho na panelu vykreslená podoba reflektuje půdorys zakreslený v mapě z 18.stol. a tehdejší architektonické zvyklosti. Budova byla pravděpodobně celodřevěná na zděném základě, čtvercová s malým vnitřním dvorkem a čtyřmi nárožními věžicemi. U feudálních sídel bývalo běžné, že byt vrchnosti a reprezentační prostory bývaly umístěny v patře, hostinské pokoje v podkroví a služebnictvo obývalo přízemí, kde byly též spíže a kuchyň.
Přibližně 300m od hřbitova končí silnička v lese. Stanete na širokém prostranství, kde se ukládá vytěžené dřevo a odkud do všech stran vybíhají vyježděné svážnice. Modrá značka vede po jedné z nich rovnou za nosem do počínajícího svahu. Stoupání je víceméně stále střední a pořád jdete lesem. Nikde žádné výhledy. Podle množství dalších svážnic, které cestou míjíte, by se skoro mohlo zdát, že se na Travný víc jezdí než chodí. Každopádně je to monotónní túra až do chvíle, než se stezka začne stáčet doleva. V tom okamžiku jdete už téměř po rovině a podél pěšiny se objevuje víc trávy, jako třeba ta zdivočelá zarůstající mýtina po pravé ruce. Nato se pustíte krátkým středním stoupáním do vršku Obora (709m). Nahoře na vás čeká druhá zarůstající mýtina s mizejícím průhledem na vrchol Lysé hory (1323m) a část jejího ramene u vrchu Kykulka (996m).
Krátkým klesáním se dostáváte do horského sedla Přelač. Je obydlené. Kromě několika chat a zesilovače mobilního signálu tu najdete kousek níž směrem na Krásnou rekreační středisko Hájenka, pod níž spadá i zdejší stará sjezdovka s vlekem. Uprostřed sedla stojí ukazatel Na Přelači, háj. (686m). Naviguje především modrou značku z 3km vzdáleného Pražma na 3km vzdálený vrchol Travného, ale také žlutou 1km do Krásné a dál 8km na Lysou horu. Mimo turistické značení se můžete vydat též po lyžařské trase KČT 9,5km na Plato či 5,5km na Malý Travný. U rozcestníku se lze pokochat výhledem na sousední hřeben Prašivé, resp. na oblast mezi Kotařem a Velkým Lipovým, mezi nimiž se rozkládá jakoby vykousnuté údolí potoků Malý a Velký Lipový.
Turistická značka vede vyšlapaným chodníkem do travnatého svahu sjezdovky, docela ostře vzhůru. Vedle sebe tu v létě kvetou prudce jedovatý náprstník (to je ten vysoký se zvonkovitými květy), rostlina v Beskydech sice rozšířená, avšak nepůvodní, a prstnatec Fuchsův z čeledi orchidea, jeden z nejhojněji se u nás vyskytujících prstnatců (vzácný, ohrožený a chráněný). Chvíli trvá, než se vyplazíte až k horní stanici druhého, výše položeného vleku, avšak odměnou vám bude výhled na Frýdek-Místek, Nošovice a jejich nejbližší okolí. Nato vstoupíte do vysokého smrkového lesa a budete stejně ostře stoupat ještě kus. Toto stoupání na okamžik zmírňuje, ale jen abyste nabrali dech do dalšího gradujícího stoupáku, který následně končí u loučky s dalšími náprstníky pod téměř plochým vrcholkem Kozlanky (950m). Odtud se pak táhne mezi stromy dlouhý travnatý koridor, jenž téměř nenabírá žádnou výšku, až v závěru je nakrátko příkrý. Není-li právě na stromech listí, máte jedinečnou příležitost pohlédnout z Kozlanky doprava na masiv Lysé hory (1323m) s jeho bývalou a stále dobře patrnou severní sjezdovkou, jež se jinak po zbytek roku ztrácí v zeleni.
Jen co se vydrápete do břehu, stanete na úboční asfaltce, která pár set metrů doprava tvoří zároveň hranici přírodní rezervace Travný. PR Travný dosahuje převýšení bezmála 680m, což v rámci maloplošných chráněných území v ČR představuje jedno z největších výškových rozpětí. Ze složité geomorfologie území vyplývá i pestrost zdejší vegetace. Hlavní dřevinou je buk lesní, jednotlivě nebo ve skupinách je přimísena jedle bělokorá, ojediněle javor klen, smrk ztepilý a jilm drsný. Plošně nevelké zato druhově bohaté jsou zbytky suťových a roklinových lesů podél strží potoků. Podrost tvoří např. bršlice kozí noha, česnek medvědí, krtičník hlíznatý, měsíčnice vytrvalá, pižmovka mošusová, ptačinec hajní či žluťucha orlíčkolistá. S rostoucí nadmořskou výškou se zvyšuje zastoupení smrku a porosty přecházejí přes smrkové bučiny ve třtinové smrčiny s vtroušeným jeřábem ptačím. V bylinném patře rostou typické horské druhy jako bika lesní, plavuň pučivá, podbělice alpská, sedmikvítek evropský a třtina chloupkatá. Rezervace byla vyhlášena 22.12. 2000 a její celková výměra činí 154,85ha. Travný byl dříve také velmi cennou entomologickou lokalitou s druhy, které nebyly z jiných míst Beskyd známé. Tento průzkum se datuje do období před rokem 1963 a dosud není podchycena výrazná změna. Území bylo historicky po dlouhou dobu ušetřeno od negativních lidských vlivů. Při valašské kolonizaci v 15.-17.stol. docházelo s rozvojem pastevectví k výrazným změnám, podobně jako v celé části centrálních Beskyd. Odlesněné pastviny se však nacházely mimo PR. Nejbližší pastviny existovaly v hřebenových partiích Velkého Travného ještě v 50.letech 20.stol., kdy byly zalesněny smrkem. První větší zásah byl proveden až v roce 1963, kdy došlo k vykácení nejmohutnějších jedlí na úpatí hory. Z tohoto období pocházejí také první snahy o vytvoření rezervace. Rozsáhlý pralesovitý porost v málo pozměněné podobě existoval až do roku 1980, kdy došlo k rozsáhlému zpřístupnění území cestní sítí v souvislosti s těžbou dříví v porostech postižených imisemi a teplotním zvratem v závěru roku 1978. Území poznamenaly zejména nadměrné nahodilé těžby, podsadby zbytků starých porostů v podvrcholové části rezervace, znečištění ovzduší, vysoké stavy zvěře a zvýšení turistického ruchu.
Modrá značka přetíná silnici a míří po hranici PR rovně do lesa. Úvodní krutý stoupák turistovi předvádí, jaký bude mít sklon i většina zbytku trasy a kvalita pěšiny se posléze ustaluje jako vyšlapaný kamenitý důlek mezi trsy trávy, borůvčím a kapradím. Stromový porost promíchaný ojedinělými stříbrnými smrky se sice s nadmořskou výškou snižuje, přesto již stromy odrostly natolik, že bezmála zakryly všechny dříve úchvatné výhledy. Co zbylo, je výhled na Raškovice a Pražmo pod Prašivou, část Frýdeckomístecka, okolí Žermanické přehrady, vršík Obora při úpatí a to je asi tak všechno. Jakmile vidíte toto vše, čeká vás výlez na další širokou vrstevnicovou cestu, tentokrát však není asfaltová, pouze pevně uježděná. V těchto místech končí svou pouť úbočím, což vypadá poněkud kuriózně. Našli byste tu také lavičku a u ní znak upozorňující na výše zmíněnou přírodní rezervaci. K cíli odtud chybí posledních cca 200m. Nalezněte trochu nalevo vstup mezi stromy a pokračujte kamenitou pěšinou stále náročně vzhůru. Zakrátko minete nejvýchodnější ceduli PR Travný, neboť odtud se její hranice již ubírá JZ směrem. Pár kroků vpřed a stanete na nejvyšším místě právě zdolaného horského masivu.
Z vrcholu Travného se žádné výhledy kvůli odrostlým stromům již nenaskýtají. Na stromě tu visí akorát Travný, vrchol (1203m) spolu s dřevěnou schránkou na vrcholovou knihu, u vedlejšího stromu je opřen symbolický náhrobní kámen s letopočtem 1932 v upomínku 4-letého chlapce Františka Goly, který na Travném zabloudil a zemřel, no a po okolí pak leží nebo visí roztroušeny další upomínkové tabulky, většinou s turistickou tématikou.
Za sebou máte celkem 6km dlouhý výstup, ovšem modrá značka tady nekončí. Do cíle zbývá ještě 1km hustým smrkovým lesem. Hřebenová stezka má v průměru střední sklon klesání, ale sama o sobě je trošku zdevastovaná erozí, takže se po ní špatně jde a turisté ji svým obcházením dále rozšiřují. Zejména po vydatném dešti nebo když na jaře tají sněhy, se po ní kvůli tekoucí vodě nedá vůbec jít. Chvíli nato však již stojíte u stromu s posledním rozcestníkem Velký Travný, rozc. (1140m), kde modrá značka předává štafetu zelené značce z Malého Travného (3km) a Morávky (6km) na Visalaje (5,5km).