<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Kozí hřbety, Václavičky (830m) – Lačnov (825m) – Pod Slavičem (875m) – Slavič, tur. chata (915m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato cca 3km dlouhá hřebenovka by se dala s čistým svědomím nazvat spíše spojnicí, jelikož není nijak dlouhá a ani se netáhne po zajímavých lokalitách. Kromě závěru trasy nebudete mít žádné výhledy. Cesta se houpe stále nahoru a dolů přes řadu bezejmenných vršků, takže si ji užít mohou snad jedině turisticky zdatní historikové a běžkaři, pro něž se v zimě upravuje a kteří se na jediné turistické chatě, na Slavíči, často občerstvují.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vaše cesta začíná na velkém lesním rozcestí, kde se asfaltka v ostrém úhlu stáčí doleva a schází údolím Skalky k přehradě Morávka. V tom ohybu je větší zpevněný plac a na něm vyrubané dřevo. Šikmo dopředu a doleva vystoupává široká svážnice, která se táhne přes celý hřebínek Skalky (834m), ovšem doprava jde taky podobná šotolinová cesta a u ní na stromě visí ukazatel <b>Kozí hřbety, Václavičky (830m)</b>. Na Lačnov je to odtud po červené 1km. Vrškem údolíčka, vymodelovaného jedním z přítoků Kotelského potoka, scházíte lehce níž, jenže na druhé straně už se musí nahoru. Cesta lesem je doširoka vyšlapaná. Překonáte jeden malý vršek, sejdete z něj a táhle stoupáte do druhého. Na něm, jen pár desítek metrů od Lačnova, se o strom opírá vykopaný hraniční kámen. Má na sobě vytesán monogram TK. Co je to za značku? Je vhodné se nyní vrátit do historie Slezska… Kdysi dávno, do roku 1290, existovalo jakési Opolsko-Ratibořské knížectví, z něhož se oddělilo knížectví slezské. Těšínská knížata z polského rodu Piastovců se přiklonila k Českému království a až do 16.stol. se jejich Slezsko rozléhalo od břehů Ostravice po Jeseníky, zarývalo se do území dnešního Polska, částečně i do Německa a po hřebeni Velké Čantoryje se vracelo přes Velký a Malý Polom na Bílý kříž. Hlavním městem Slezska bylo tenkrát město Wroclaw. V důsledku zadlužení byly však některé části knížectví v průběhu 16.stol. prodány, takže se z nich stala samostatná panství (status minor). Největším územím vládly Frýdecké komorní panství a Těšínské komorní panství, které spolu sousedily a jejich hranice vedla právě po hřebeni Malý Polom – Ropice – Prašivá. Po vymření Piastovců připadlo celé Slezsko roku 1713 rakouským Habsburkům. Územně si na něj však začalo dělat nárok Prusko, což vyvrcholilo válkou zvanou První slezská válka, v níž Prusové vyhráli a 11.6. 1742 bylo Slezsko rozděleno na 3 části mezi Prusko (největší část), Polsko a Česko-Rakousko. Česku připadla dvě oddělená území, a to Jesenicko-Opavsko po dnešní Ostravu a Těšínsko ohraničené tokem Ostravice po soutok s Olší a městem Bialsko-Biala. Začalo se mu říkat Rakouské Slezsko a znova existovala v pozměněné podobě status minor, mezi jinými též opět Frýdecké knížectví a Těšínské knížectví (TK), jejichž hranice stejně jako dříve vedla po hřebeni Malý Polom – Ropice – Prašivá. 1.7. 1782 bylo Rakouské Slezsko císařským dekretem spojeno s Moravou do jednoho správního celku se sídlem v Brně. Císařským rozhodnutím však bylo k 1.1. 1850 od Moravy opět odděleno a stává se jednou z korunních zemí, vévodstvím Horní (Opavsko) a Dolní (Těšínsko) Slezsko s hlavním městem Opava. Se vznikem Československa roku 1918 se celé Rakouské Slezsko stalo jeho součástí jako Země Slezská, o oblast Těšínska se však začalo přít Polsko, jež svůj nárok opíralo o národnostní sebeurčení obyvatel. Prozatímně tedy bez definitivních hranic byla přičleněna k Polsku ta část Těšínska, kde bylo většinové obyvatelstvo polské národnosti. Fixní hranice byla po mnoha tahanicích stanovena až v červenci 1920 a kopírovala víceméně současnou hranici s Polskem s tím, že si Polsko pomýšlelo také na tzv. Záolší. 11.10. 1938 zabralo Polsko kus českého Těšínska, které se poté na počátku 2.sv. války spolu s Polskem stalo součástí německé Třetí říše. Jak už mnohokrát v minulosti, opět vedla hranice po horském hřebenu Malý Polom – Ropice – Prašivá. Československo-polský spor o Těšínsko s konečnou platností vyřešila smlouva o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Warszawě 13.6. 1958.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Než vám projde hlavou, jak tudy procházely dějiny, dojdete k rozcestníku <b>Lačnov (825m)</b>. Dobré místo pro ty, co se potřebují rychle dostat z Morávky do Horní Lomné nebo naopak. Žlutá turistická značka kromě hřebenové partie vede nahoru i dolů po silnici, z Uspolky jsou to sem 4km, naproti k Salajce 2km, takže na kole coby kamenem dohodil. Jinak pro zajímavost, z centra do centra normálně po silnici 50km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hřebenová červená značka pokračuje 1,5km k Pod Slavičem. Nejdřív míjíte malé odpočívadlo, pak se zase škrábete lesem středně náročně na nějakou bezejmennou kótu. Tady se stezka mírně stáčí a nakrátko je trochu rozhled do okolí. Vlevo přes úzké údolí potoka Nytrová se dá vidět Travný (1203m) i špička Lysé hory (1323m). Nevýrazný vrch Polka (885m) překračuje trasa velmi rychle a zastavuje u <b>Pod Slavičem (875m)</b>, kde se od hřebene odděluje zelená zkratka do Morávky k Uspolce (6km). 500m zbývá k chatě na Slavíči.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po pár metrech nevelkého stoupání vycházíte z lesa. Značka vede po jeho okraji, avšak dá se též podejít vlek a vychozenou pěšinou se vyšplhat ten poslední kopeček k chatě. Nachází se zde rozcestník <b>Slavíč, tur.chata (915m)</b> s podtitulkem „jedna z prvních chat v Beskydech, nynější Kolářova chata z roku 1931.“ Lze podle něj po nepřetržité červené hřebenové trase pokračovat 6km na Ropici či 22km do obce Dobratice, případně 10,5km po modré do Morávky na autobus. A když je tu tedy jedna z nejstarších chat v Beskydech, tak rovnou z roku 1899. Původně stála dřevěná útulna pod vrcholem Slavíče (1054m) a jmenovala se po zakladateli turistického spolku Beskidenverein, středoškolském profesorovi Johannu Hadaszczokovi. Ve 20.letech 20.stol. byl nájemcem Hadaszczokovy útulny Jan Kolář. Ve 30.letech chata však vyhořela a už nebyla nikdy obnovena. Stála nad současným volejbalovým hřištěm u horní stanice vleku. Její základy jsou patrné dodnes. V roce 1931 otevřel Jan Kolář nově postavenou vlastní chatu, která se pro svou pohostinnost brzy stala jednou z nejhojněji navštěvovaných chat v Beskydech. Ve 40.letech minulého století navštěvoval pana Koláře i básník Petr Bezruč, o čemž svědčí jeho podpis v knize návštěv. Po několika přestavbách až do dnešní podoby jsou provozovateli rodoví potomci původního majitele, pana Koláře. Budova má kamennou sklepní podezdívku, v přízemí naleznete malý bufet a společenské prostory, o patro výš pokoje pro hosty. Celoročně se zde také vaří turistické menu, na němž si můžete pochutnat i venku pod vzrostlými stromy. Prostor před chatou není nijak extra upraven, ale dá se tu zaparkovat a přes louku v temeni hory shlédnout panorama hraničního hřebene.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První vám padne do oka Velká Polana (893m) s plošně největší přírodní rezervací v Beskydech, Pralesem Mionší (169,7ha), kde kdysi fungovalo několik salaší s množstvím ovcí, jenže později hora zarostla stromy a dnes je přístup na ni omezen kvůli zachování populace ohrožených druhů živočichů. Je to ta hora naproti přes údolí s malou lysinou na vrcholu. Vpravo od něj je jakési vysoko položené odlesněné údolíčko obehnané dvěma nižšími vrchy beze jména. Jde o Přelač, část obce Horní Lomná, kde také kdysi stála salaš, jenže dnes se tu prostírá lyžařské středisko s několika vleky. Horské sedlo a malý brdek vpravo od něj, s nímž je Přelač propojen, se nazývá Muřinkový vrch (975m). V sedle (940m) stojí kamenná kaple z roku 1910 a nalezli byste tam i pramen s pitnou vodou, kteréžto ovšem není od Slavíče kvůli lesnatosti hřebene vidět. Podlouhlý hraniční úsek dále na západ přechází ve dva hrboly, menší a větší, přičemž ten větší již leží na slovenské straně hor a jmenuje se Burkov vrch (1031m). Zbylý úsek viditelné části Zadních hor se pohybuje na úrovni cca 1000m.n.m. a výrazněji se mění až po 2km prudkým poklesem do sedla Čuboňov. V opačném směru od Muřinkového vrchu se do výšky 1067m vypíná nejvýchodnější česká tisícovka, Velký Polom. Po jeho vrcholových partiích se rozléhá stejnojmenná přírodní rezervace chránící zbytky původních smrkobukových lesů starých 200-250 let. V místech, kde hřeben překrývá hustě stromy porostlý vrch Úplaz (949m), ležící ve stejné linii jako mýtinka na Velké Polaně (893m), opouští státní hranice se Slovenskem hlavní hřeben hraničních hor. Ten však ještě nekončí, přestože se dostává pod úroveň 1000m.n.m. Jen se na chvilku odhaluje u lyžařského střediska Severka a sestupuje přes vrcholy Skalka (931m) a rameno Malá Skalka (797m) dolů k břehům říčky Lomná při východním okraji CHKO Beskydy. Jablunkovský průsmyk rozděluje příhraniční hora Girová (839m) a za ní již romanticky vystupují modravé siluety vzdálených slovenských i polských horských velikánů.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 05/2019
