<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Troják, host., BUS (585m) – U Češků (629m) – Pod Křížkem, sever (644m) – Pod Křížkem (644m) – U Tří kamenů (730m) – Holý vrch, rozc. (724m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>6km dlouhá modrá trasa z Trojáku na Holý vrch tvoří středovou část hostýnské magistrály, oblíbené jak mezi běžkaři, tak mezi jezdci na horských kolech. Partyzánské pomníky vyznačují místa událostí z 2.sv. války, panely naučné stezky zas poukazují na přírodní bohatství. Jinak je to trasa spíše tranzitní, spojující další turistické chodníky.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá turistická značka se započíná v horském sedle Troják u stejnojmenné autobusové zastávky. Při rozcestníku <b>Troják, host., BUS (585m)</b> se sbíhá řada turistických tras – modrá z Hošťálkové (5,5km), zelená z Lázů (9,5km) či žlutá z Podkopné Lhoty (8,5km). Hlavní hřebenovka je značená jako tzv. Hostýnská magistrála, na níž se v zimě upravuje celkem 52km běžkařských tras. Jinak je to taky působiště První československé partyzánské brigády Jana Žižky, která se do Hostýnských vrchů stáhla v druhé půlce listopadu 1944 po obklíčení Moravskoslezských Beskyd nacistickými vojsky. Na jaře 1945 tu proběhlo několik dílčích vojenských střetů v rámci osvobozování Československa. Například 4.4. 1945 bylo pod Trojákem popraveno 11 sovětských nacistů. O měsíc později, 4.5. 1945 byla na silnici u Trojáku přepadena SS kolona. 6 SS-manů bylo pobito a 13 zraněno, zbytek skupiny byl rozprášen. Na působení partyzánů upomíná v průběhu trasy hned několik památníků, z nichž největší, postavený v roce 1981, se nachází přímo vedle turistického ukazatele. Zdejší panel naučné stezky Tesák se zmiňuje též o značkařských aktivitách Klubu českých turistů, o nedaleké Přírodní památce Barnátka, o hostinci Na Trojáku z roku 1937 i o původu názvu lokality. Slovo „troják“ se totiž odvozuje od blízkého trojmezí, v němž se střetávaly hranice tří katastrů. Troják je zároveň vyhledávané lyžařské středisko.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Turistická značka se vydává po úzké asfaltce, středním stoupáním na kótu Troják (618m). Postupně se otvírá pohled zpátky do sedla, na travnatý vrch Maruška (664m), na Bludný (659m) a Čečetkov (687m), nejvyšší bod severovýchodní větve Hostýnských vrchů. Souběžně s magistrálou se po pravé straně táhne hřbet Vičanova (676m) a nalevo ve vzdušné vzdálenosti 2,5-4km hřbety Tisového (650m) a Humence (703m), jenž je zas nejvyšším bodem jižní větve Hostýnských vrchů.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na plochém návrší Trojáku se charakter trasy láme. Technický stav stezky se zhoršuje, hřebenová horská louka se rozšiřuje do širšího pásu a lepší se i výhledy. Téměř kruhové panorama není s ohledem na výšku okolních kopců příliš komplexní, no přímo před sebou aspoň jasně vidíte dolík a menší bezejmenný kopec (644m) s osadou U Češků, kde si partyzáni na čas zřídili hlavní štáb. Napravo od něj se do strany vybuluje Hrubá jedle (636m) a za ní vyšší vlnovka kopců U Tří kamenů (748m) – Kyčera (757m), jež tvoří pomyslný střed Hostýnských vrchů. Kyčeru poznáte podle štíhlého vysílače. Dalším výhledům do pravé strany brání Vičanov. Od Češků nalevo se kostrbatí kopce Okluk (605m) a Kuželek (638m), jež jsou od sebe odděleny výrazným sedlem. Víc doleva se panorama drolí do několika malých vršíků, za nimiž v dálce vystupuje pás Vizovických vrchů kolem Komonce (672m) a zlínské Tlusté hory (458m). Možná dokonce zahlédnete i pár zlínských paneláků. Následuje masivní horský hřbet Sýkornice (584m) – Kopná (674m) – Humenec (703m) a to je vlastně vše.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zatímco zvolna klesáte štěrkovou cestou do sedla, spatříte vlevo u cesty takovou starou plechovou směrovku k <b>prameni Dřevnice</b>. Jde o asi 350m dlouhou odbočku k upravenému prameni jedné z nejvýznamnějších řek na Zlínsku. Stačí seběhnout pěšinou mezi chalupy a bahnitou svážnicí dojít k budce. Dřevnice protéká Slušovicemi či Zlínem a v Otrokovicích se vlévá do Moravy. Je dlouhá 42,3km a její povodí má rozlohu 436,5 km2.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ze sedla stoupá cesta k Češkům. Vedle odpočívadla tam stojí informační panel naučné stezky Tesák, kde se píše: "Krajinu Hostýnských vrchů významně měnila lidská činnost. Během valašské kolonizace v 16.-17.stol. docházelo postupně k osídlování horských údolí a hřebenů. Lidé se stěhovali do hor, káceli lesy, přeměňovali je na louky a pastviny, stavěli si zde svá stavení. Vzniklé pasekářské usedlosti, volně rozptýlené po krajině, jsou pro oblast Valašska charakteristické. Nedaleká samota je právě ukázkou původního osídlení. Ještě v polovině 19.stol. se na hřebenech valašských kopců pásly tisíce ovcí. Pečoval o ně bača, který z jejich mléka vyráběl ovčí sýr a z něj brynzu. Přitom vznikala ovčí syrovátka zvaná žinčice, a i ta našla své využití. Kromě toho, že byla přirozenou součástí jídelníčku Valachů, se používala například i v lázních, které vznikly v 19.stol. v Rožnově pro pacienty s plicními chorobami. Také z rusavských salaší se nosila žinčice do lázní v Bystřici pod Hostýnem. Místní přírodní a klimatické podmínky předurčovaly ve velké míře zaměstnání zdejších obyvatel. Rozvinula se zde tzv. horská zaměstnání, ta byla závislá na přísunu dřeva, kterého hory poskytovaly dostatek. Dřevo bylo potřeba k výrobě potaše, neboli salajky a k výrobě dřevěného uhlí. Topilo se jim ve sklářské huti, zužitkovávalo se na stavbu roubených domů a v neposlední řadě se z něj vyráběly rozličné předměty denní potřeby. Pro široký okruh doma zhotovovaných dřevěných výrobků se v Držkové vžil obecný název dřevěnina."</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Při cestě U Češků dřepí <b>partyzánský pomník</b> s vyrytým nápisem "v těchto místech přechodně pobýval štáb 1.čs. part. brigády J. Žižky". Brigáda Jana Žižky byla největší partyzánskou skupinou operující v prostoru Beskyd během 2.sv. války. Mezinárodní tým vojáků a dobrovolníků prošel nejdřív osvobozovacími boji na Slovensku, načež se 15.10. 1944 infiltroval do lesů mezi Kněhyní a Smrkem, kde působil až do poloviny listopadu. V tu dobu nechal K.H. Frank celou oblast obklíčit s cílem partyzány zničit. Uspěchané akce Němců a špatné počasí však umožnily partyzánům utéct do Hostýnských vrchů, kde se ještě několikrát s Němci střetli. Z počátečních asi 350 mužů vzrostla postupně síla brigády na téměř 1400 bojovníků, kteří se v květnu 1945 podíleli např. na osvobozování Zlína, Vsetína či Vizovic. Partyzáni byli závislí na pomoci místního obyvatelstva – přespávali v jejich domech, v jimi vytvořených úkrytech, brali si od nich jídlo i oblečení a využívali je jako informátory či spojky. Početná brigáda Jana Žižky se kvůli bezpečnosti pohybu po hustě osídleném území rozdělila do menších operačních jednotek a spolupracovala s místními odbojáři. Ti se často scházeli v hostinci Šanghaj na Trojáku (v úrovni odbočky k prameni Dřevnice), kterou provozovala rodina Půčkova. Toto se však před Němci neutajilo a hostinec byl v únoru 1945 infiltrován skupinou Vlasovců (ruských nacistů) v čele s německým Čechem, nadporučíkem Walterem Proskowetzem, kteří předstírali, že jsou partyzáni a chtějí se přidat k brigádě. Vedoucí místní partyzánské skupiny kapitán Stěpanov sice falešným druhům uvěřil, jejich identitu však naštěstí už před první akcí odhalil partyzán Jiří Češek, který je sledoval až do hošťálkovského zámku, kde sídlilo Gestapo. V noci z 25. na 26.2. přišli čtyři falešní partyzáni k Půčkům pro poslední rozkazy k akci. Tři byli na místě zastřeleni, čtvrtý jménem Nikolaj projevil lítost a vyzradil podrobnosti pasti na Půčkovy, díky čemuž se mohli zachránit. Získal si tím důvěru druhého velitele partyzánů, Dolinova, jenž navíc pocházel ze stejného regionu jako Nikolaj, a ten se za něj zaručil vlastním životem. Jenže když měl být Nikolaj zapojen do přepadení jednotky SS v Kostelci, prchnul. Štáb partyzánské brigády se náhle ocitl v ohrožení a spolu s ním rodina Češků, u nichž v chalupě se o výpravě jednalo. Jednotka se vrátila k Češkům, kde byl Dolinov hlavním velitelem brigády D.B. Murzinem zastřelen. Projektil naneštěstí zasáhnul také otce rodiny, Ladislava Češka, který právě vstupoval do místnosti. Těžce zraněný byl převezen k operaci do Valašského Meziříčí, kde jej tajně v bytě Michala Malíka operoval MUDr. Ladislav Vašek ze Zubří. Zradou konfidenta jej však 3 dny nato zatklo Gestapo. Byl převezen do Kounicových kolejí v Brně a odtud do Mauthausenu, kde 8.4. 1945 zahynul v plynové komoře. Přestože Češkovi ještě tu noc (1.3.) chalupu opustili, Gestapo si časem našlo jak paní Češkovou, která následně zemřela v Osvětimi, tak jejího nejstaršího syna Jana, kterého odvlekli do Buchenwaldu a domů se vrátil až po válce. Na pasekách zůstaly jen děti Jiří, Jaroslav (19) a Olga (15). Dům byl vyrabován a zpustošen. Zatímco bratři pokračovali v partyzánské činnosti, Olga se vrátila domů. Obstarávala partyzánům potraviny, vařila, prala a zašívala jim oblečení, nosila jídlo i léky až do bunkrů a předávala informace. Dne 10.4. 1945 ji bohužel zasáhla při přípravě snídaně střela z odjištěné pistole, jež vypadla jednomu z partyzánů z rukou. Zraněná byla bratrem převezena do nemocnice ve Valašském Meziříčí, kde na druhý den zemřela, obklopena gestapáky čekajícími na výslech.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Stezka pokračuje krajem louky k ukazateli <b>U Češků (629m)</b>. Zatím jste urazili 2km. Teď pokračujte 2km pod Křížek. Sotva se přiblížíte k bezejmenné kótě (644m) nad osadou, pohrouží se široká stezka do lesa, aby vrch po vrstevnici obešla a dotkla se konce hřebenové louky. Nato znova vstoupíte do lesa a potkáte panel naučné stezky s informací o zdejším mokřadním společenstvu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pozvolné stoupání vás vede pod zploštělý vrchol Hrubé Jedle (636m), kde jen pár metrů od cesty visí na stromě směrovka k partyzánskému bunkru a tabulka s textem: "Bunkr u Hrubé jedle. Zálohový úkryt pro 60 partyzánů. Podzim 1944 až jaro 1945 útočiště partyzánské brigády Jana Žižky. Pod velením kpt. RA Dajana B. Murzina. Bunkr byl obnoven r. 1975 k 30.výročí osvobození kraje vojáky Rudé armády a Československého armádního sboru. Po roce 1989 bunkr zbořen." No dnes na místě i díky lesní těžbě žádné pozůstatky bunkru už nenajdete. Skrýš pro partyzány vybudovali chlapci Jan a Jiří Češkovi. Byla to díra v zemi s trámkovým stropem přesypaným hlínou a se vstupním poklopem na pružinách, aby to nedunělo. V momentě, kdy Vlasovec Nikolaj zběhnul z akce a utíkal partyzány prásknout Gestapu do Hošťálkové, musel být bunkr pod Hrubou jedlí vyklizen a osazenstvo přemístěno do bunkru nad Rajnochovicemi. Nikolaj totiž pod Hrubou jedlí krátce pobýval a věděl o něm. 6.3. 1945 byla proti partyzánům podniknuta soustředěná ofensivní akce za účasti vojáků ze Vsetína, Bystřice pod Hostýnem či Holešova. Bunkr byl vyhozen do povětří, Češkova chalupa vyrabována, pozatýkáno bylo několik pasekářů a jejich chalupy vypáleny.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Střídavě mírné a střední stoupání vás vede po zalesněné hřebenovce do samého středu Hostýnských vrchů. Nejdřív se vedle stezky objeví jeden hraniční kámen, pak druhý jiný a tu stojíte u dalšího panelu naučné stezky Tesák, pojednávajícího tentokrát o tom, co roste a žije v lese. Hned naproti visí na stromě cedule <b>Pod Křížkem, sever (644m)</b>. Naznačuje směr pro červenou turistickou značku na Tesák (2,5km). O kousek dál potom visí kompletní rozcestník <b>Pod Křížkem (644m)</b>, u něhož se sbíhají červená značka z Držkové (5km) s vaší modrou magistrálou Troják (4km) – U Tří kamenů (1km).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Náhlé ostré stoupání dá pěkně zabrat. Sotva si všimnete malé kamené <b>mohylky</b> s křížkem a cedulkou "Alenka Bábková 13.2. 1947". A pak už stezka svůj sklon mírní až do sedla pod U Tří kamenů (748m), kde můžete spočinout na lavičce či v přístřešku u rozcestníku <b>U Tří kamenů (730m)</b>. Modrá šipka ukazuje 1km na Holý vrch, jedna zelená 2km na Tesák a druhá zelená 4,5km na Skalný. Zároveň se jedná o křižovatku běžkařských tras ve směru na Holý vrch (1km), Troják (5km) a Tesák (2km). Místu dominuje <b>památník Alenky Bábkové</b>, 23-leté absolventky reálného gymnázia v Kroměříži. Při lyžařském výcviku dne 13.2. 1947 tu ztratila orientaci a v silné mlze a větru umrzla. V trojúhelníku kolem památníku jsou zasazeny <b>tři hraniční kameny</b>. Za dávných dob se tady setkávaly katastry tří významných feudálních panství Kelč, Bystřice a Lukov. Historické hraničníky nesou již nečitelné popisky a znaky, letopočet 1792 na jednom z nich je však nepřehlédnutelný. Podle odborníků se v Hostýnských vrších nacházelo celkem 265 středověkých hraničních kamenů, z nichž se v obstojném technickém stavu dochovalo 195, vyvráceno jich bylo 38 a rozlámáno 21 (údaje k roku 2002). Jedná se o cenné kulturní památky a za jejich poškozování nebo přemísťování čeká vandaly nemalá pokuta. Úplně nejstarší kámen má prý dataci 1723. Na hraničních hřebenech můžete najít také kameny s datací 1826 či 1827, které byly usazeny po novodobém přeměření katastrů, čehož výsledkem byla i katastrální mapa Hostýnských vrchů s označením všech tehdejších kamenů. Odtud také víme o jejich původních počtech a umístění.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Mírným stoupáním se dostáváte do lokality, která postupně podléhá lesní těžbě. Hřebenovka se párkrát zhoupne a v jednu chvíli nabídne výsečový výhled do údolí Bystřičky s přilehlými výraznými vrchy. Nejblíž stojí homole Obřany (704m) a za ní Hostýn (735m) se zřetelnou stavbou na vrcholu – poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Druhou stranu údolí formuje masiv Kelčského Javorníku (865m), nejvyšší hora Hostýnských vrchů. Na jeho vrcholku stojí rozhledna a vysílač. Zprava Javorníku sekunduje úbočí Čerňavy (844m). Ta se stala dne 10.4. 1945 osudnou partyzánskému veliteli Stěpanovi. Ivan Petrovič Stěpanov byl možná nejoblíbenějším rudoarmějcem na Valašsku. Byl vzdělaný, charismatický a přátelský. V První československé partyzánské brigádě Jana Žižky měl druhé nejvyšší postavení po veliteli Murzinovi. Od chvíle, kdy musel vyklidit základnu pod Hrubou jedlí, přepadnul akorát na apríla se dvěma druhy kino v Hošťálkové, kde právě promítali premiéru filmu Madla zpívá Evropě, a burcoval místní obyvatelstvo k odboji. O 9 dní později v noci přepadli partyzáni pod jeho velením speciální německý oddíl v zámečku v Loučce. Účastníky tohoto přepadení byli i bratři Češkovi. Pár Němců bylo zabito a 23 zajato kvůli výslechu. Povozy s válečnou kořistí (zbraně, munice) se hned vydaly přes Rajnochovice k bunkru na Čerňavě, kde právě sídlil štáb. Cestou však byli přepadeni německou hlídkou a na Čerňavu se dostali až nad ránem. Spoutané zajatce zůstalo hlídat několik příslušníků oddílu a ostatní vyčerpaně ulehli k spánku. Bohužel ale usnuly i ty hlídky a Němci se pokusili o útěk. V nastalém zmatku došlo k přestřelce. Náhodný výstřel zasáhl i kpt. Stěpanova, který na místě zemřel a zabalený do padáku byl pohřben u vrcholové kóty.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestí <b>Holý vrch, rozc. (724m)</b> se nachází 6km daleko od počátku trasy. Hřebenovou magistrálu dál vyznačuje značka zelená, mířící na na Klapinov (1,5km) a Skalný (3,5km). Na místě se dá posedět na lavičce se stříškou a mrknout na velkou mapu. Modrá značka zde ovšem nekončí. Pouze radikálně mění svůj směr i charakter a po 9,5km dosahuje Velíkovou.</p> </font></div>
Aktuálnost k 07/2020
