Velká Čantoryje, vrchol (994m) – Beskydské sedlo (680m) – Velký Sošov, vrchol (886m) – Malý Stožek, CZ/PL (825m) – Malý Stožek (825m) – Pod Velkým Stožkem (900m)
Po česko-polském hraničním masivu Slezských Beskyd vede červená hřebenová trasa o délce 9km, jež je mezi Velkou Čantoryjí a úbočím Velkého Stožku doširoka ušlapaná, vyznačuje se lokálně ostrým klesáním i stoupáním, hrubými kameny, množstvím polských turistů ale též panoramatickými výhledy na polské hory. Atraktivní je v tom zejména rozhledna na Velké Čantoryji s dalekým výhledem. Trasa je vhodná pouze pro pěší.
* * *
Počátek trasy se nachází v nejvyšším bodě hraničního masivu Slezských Beskyd, na Velké Čantoryji (995m). Čantoryje je navštěvována ve velké míře turisty z rovinnatého Polska. Zásluhu na tom má hlavně lanovka z roku 1967, která vyváží výletníky z lázeňského města Ustroń až pod vrchol kopce. Podobný projekt teď připravují i radní z Nýdku, kteří chtějí za 150mil.Kč vybudovat lanovku z české strany. Od rozcestníku Velká Čantoryje, vrchol (994m) vybíhají 2 značené turistické stezky: žlutá pod chatu Čantoryji (1,5km) a červená k chatě na Velkém Stožku (9,5km). Navigace pro polské trasy ovšem chybí – tu mají Poláci na vlastním ukazateli pár kroků od toho českého. Přímo z vrcholu vede kolem lanovky do Ustrońe červená sestupovka (1 hod.), druhá modrá do centra Ustrońe (2 hod.) a černá značka by vás vedla po hřebeni na výhledovou Malou Čantoryji (50 min.).
Plochému, na kámen vydupanému vrcholu Velké Čantoryje vévodí železná konstrukce české rozhledny a občerstvovací srub s částečně zastřešeným posezením. Poláci mají na své straně hranice také jeden bufet s posezením. Výstavba rozhledny probíhala na nejvyšší hoře Slezských Beskyd od července do října 2002. Investory stavby se stali Jan a Jiří Lubojačtí, projektantem byl Ing. Vladimír Müller ze společnosti INPRO Frýdek-Místek a výroby se už v roce 2001 ujala skupina strojírenské výroby Třineckých železáren, která připravila 37,171 tun těžkou ocelovou pozinkovanou konstrukci, jež se pak na místě sestavila. Rozhledna má 5 podlaží, z nichž to nejvyšší je 21,42m vysoko nad zemí a vede k němu 118 schodů. Celková výška rozhledny činí 29m a vleze se na ni 170 osob. Slavnostního otevření se ujal kapitán třineckých hokejistů Richard Král dne 23.11. 2002. Vzhledem k tomu, že vrchol Čantoryje obrůstají stromy, je rozhledna jedinou možností, jak odtud něco vidět. Za pár korun z ní při dobrém počasí shlédnete celé Slezské Beskydy, velký kus Polska s blízkým městem Ustroń, pohoří Beskid Sląski, Moravskoslezské Beskydy, Malou Fatru či Tatry.
Malou výseč Malé Fatry spatříte i ve chvíli, kdy se z vrcholu pustíte po červené značce směrem na Beskydské sedlo. Je to 2,5km dlouhý úsek kamenitého charakteru s poměrně výrazným, avšak kolísavým úhlem klesání. Široká vyšlapaná stezka v lese sleduje česko-polskou státní hranici, ale výhledy moc nečekejte. Pouze z okraje osady Krzysztowka na konci ramene Čantoryje lze něco zahlédnout a to něco jsou různé části polského pohoří Beskid Sląski, který je od „našich“ Slezských Beskyd vzdálený jen coby údolí řeky Wisły přehodil. Od prvního domu uvidíte část města Wisła, vrch Trzy Kopce Wiślańskie (810m) bezprostředně nad ním a vzadu dlouhou hlavní hřebenovku Beskidu Sląskieho, na níž zleva defilují Skrzyczne (1257m), vyholené vršky Małe Skrzyczne (1211m) a Kopa Skrzyczeńska (1189m), Malinowska Skała (1152m) opticky zvětšená o boční výběžek Malinówa (1115m), zašpičatělý Zielony Kopiec (1154m), drobnější Magurka Wiślańska (1140m) a masivní Barania Góra (1220m). Brzy se výhled rozšíří o výběžek Kubalonky (830m) spojující v pramenné oblasti Wisły hřeben Skrzyczneho s jihovýchodními výběžky Slezských Beskyd, a také onu „spodní“ část Slezských Beskyd, jež se na polské straně rozděluje do několika krátkých rozsoch. Z osady uzříte následující kus hlavního hraničního hřebene – Malý Sošov (763m) s postranní lysinkou, za ním rozložitý Velký Sošov (886m) s velkými holinami po obou stranách vrcholu, malý vystrčený vršík Velký Stožek (978m) a za ním se již hřeben stáčí doleva do závěrečné Kyčery (989m). Poměrně výrazně zde do území Polské republiky zasahuje výběžek bez jména (říkejme mu třeba Kobyla) s loukou v závěru. Pohledíte-li nakonec k jihovýchodnímu obzoru, spatříte cca 50km vzdálené Oravské Beskydy.
Stezka ve výhledovém místě při osadě Krzysztowka zprvu trošku stoupne, posléze však začne dlouze ostře klesat. Je hrubě kamenitá, takže ani pěším se nepůjde úplně pohodlně. A pak, jako když utne, zničehonic kamení končí a lesní stezka se stáčí nalevo pod osadu, odkud středně stoupá na zalesněnou bezejmennou kótu, tentokrát již mnohem méně kamenitou. Pozvolným sklesnutím nakonec dosáhnete Beskydského sedla, nejnižšího bodu trasy. Na stromě tu visí cedule Beskydské sedlo (680m). Červená značka pokračuje 3km na Velký Sošov, zelená míří 4km do Nýdku a polská černá 30 min. do Jaworniku, místí části Wisły.
Asi 600m dlouhé stoupání lesem na Malý Sošov vás pěkně potrápí. Rychle graduje a v závěru je i poměrně příkré. Samotnému vrcholu (763m) se však stezka vyhne tím, že jej zleva obejde a zamíři rovnou do plytkého sedla, odkud středně stoupá lesem do ski areálu Soszow. Z jeho spodní části pod schroniskem Soszow (turistická chata z roku 1932) se postupně otevírá panorama celého Beskidu Sląskieho, ovšem pro fakt dobrý výhled je potřeba si vystoupat až na vrchol Velkého Sošova (886m). Cestou tam potkáte venkovní posezení, mapu či polský rozcestník bez názvu, od kterého sbíhá dolů do Wisły na uzdrowisko modrá značka dlouhá 1:45 hod. Těžkým stoupáním zamiřte přímo na Velký Sošov, na jehož úbočí stojí chata Lepiarzówka, u ní na stromě visí novodobý svatý obrázek, ale hlavně je zde situována další sjezdovka, ze které se otevírá krásný výhled na hory. Zahlédnout můžete zleva Velkou Čantoryji (995m), Trzy Kopce Wiślańskie (810m), za nimi se rozpíná dlouhý hřeben Równice (884m), po straně stojí „mezivrch“ Kotarz (974m), vzadu horské rameno Klimczoku (1117m) a napravo rameno Skrzyczneho (1257m).
Ideální chvíle říct si něco poučného o pohoří Beskid Sląski, zvaném česky Slezské Beskydy či Těšínské Beskydy... Jde o horské pásmo vnějších západních Karpat. Řeka Wisła je rozděluje do dvou jednotek – pásmo Čantoryje s nejvyšším vrcholem Velká Čantoryje na západě a pásmo Baraniej Góry s nejvyšším vrcholem Skrzycne na východě. Hřeben Čantoryje se táhne ze severu na jih od Tułu (621m), přes Velkou Čantoryji (995m), Velký Sošov (886m), Česlar (921m), Malý Stožek (837m), Velký Stožek (978m) až na Kyčeru (989m). Zde hřeben ubíhá směrem k východu k Istebné a končí vrchem zvaným Młoda Góra (asi 820m). Z hlavního hřebene směrem do údolí Wisły vystupují nenápadné hřbety, jež vytvářejí jednotlivá údolí s názvy Poniwiec, Gahura, Jawornik, Dziechcinki či Labajov. Na české straně vybíhá z Czantoryje Małe (866m) směrem k údolí Olše rozsocha s hraničními výstupky Ostrý vrch (709m) a Vróżna (579m). Od Velkého Stožku se směrem k severozápadu formuje dlouhé úzké údolí říčky Hluchová, ohraničující hřeben Loučky (835m). Téměř celá část pásma Čantoryje je vybudovaná z godulských pískovců, které vystupují v drobné skalky ve vrcholových částech hřebene. Pro tento typ pískovce je charakteristické, že ne všechny jeho vrstvy mají stejnou trvanlivost a tak vlivem působení větru, vody a teploty jsou měkčí vrstvy zvětrány. Takovýmto způsobem vznikají např. hluboká koryta potoků, vodopády, prahy atd. V pásmu Čantoryje má jinou geologickou stavbu jen polský vrch Tuł, jenž je tvořen, podobně jako Jahodná, těšínským vápencem. Ten se významně podílí na výskytu vzácných druhů rostlin. Co se počasí týče, je pro západní Beskydy charakteristický poměrně vysoký roční úhrn srážek (800-1200mm), průměrná roční teplota se pohybuje od 5,4°C v hřebenových partiích do 8,5°C v Jablunkovské brázdě. Nejstudenějším měsícem je zde leden, nejteplejším červenec. Na hřebenech převažují větry západní a severozápadní. Největší úhrn srážek připadá na letní měsíce. Zima začíná koncem listopadu a trvá až do konce března (někdy i poloviny dubna). V nejvyšších polohách sníh vydrží 150-180 dní, zatímco v nížinách jen 30-60 dní. Sněžení tu bývá dosti vydatné – na hřebenech tvoří až 200cm sněhovou pokrývku. Beskid Sląski je prameništěm Wisły. Řeka Wisła je nejdelší a nejdůležitější polskou řekou a druhým nejvodnatějším přítokem Baltského moře. Dlouhá je 1047km, pramení v nadmořské výšce 1106m pod vrcholem Baranie Góry, protéká Krakówem, druhým největším městem Polska, kde bývali korunování polští králové, poté dnešním hlavním městem Warszawou a u přístavu Gdańsk se vlévá do moře.
Na samém vršku Velkého Sošova stojí horní stanice vleku a lavičky s výhledem. Též zde visí rozcestník Velký Sošov, vrchol (886m). Žlutá značka míří 6,5km dolů do Nýdku, zelená 2,5 hod. do centra Wisły, červená má za sebou dvě třetiny své délky a do cíle pod Velkým Stožkem jí zbývá už jen 3,5km. Ostatně Velký Stožek (978m) je odtud také vidět.
Příští úsek na Malý Stožek měří 2,5km. Krátké mírné klesání se mění v táhlé mírné až střední stoupání lesem. Uměle zpevněná, trošku štěrkovitá stezka je doširoka ušlapaná. Výhledy zatím ale žádné nenabízí, až potom před vrcholem Česlaru směřuje jeden útržkovitý výhled na českou stranu na obydlený vrchlík Loučky (835m) a hradbu Moravskoslezských Beskyd. Konkrétně jsou vidět Javorový (1032m), Ostrý (1044m) a Kozubová (981m).
Závěr stoupání je malinko ostřejší, nicméně vyplatí se. Česlar (921m) je výhledový vrchol s panoramatickou mapou, vytočenou na Beskid Sląski. Pastvou pro oči jsou blízký nízký hřbítek Kubalonky (830m), za ním nacpaný Czupel (882m) a zcela vzadu doširoka rozložená hřebenovka s nejvyšším bodem pohoří, vrchem Skrzyczne (1257m), umístěným na jejím levém okraji. Na pravém kraji se nachází Barania Góra (1220m) a uprostřed mírně zašpičatělý Zielony Kopiec (1154m). Při úpatí Baranie Góry leží menší kopečky jako Gańczorka (909m) s napůl obydleným Tyniokem (891m) či odlehlé dvouvrší Wielka Zabawa (825m) s Małou Zabawou (798m). Na obzoru pak v dálce vystupují také Oravské Beskydy, tvořící PL/SK hranici. Podbeskydské pahorky v blízkosti PL/CZ hranice již zakrývá koncovka čantoryjského hřebene.
Na vrcholu Česlaru přejdete výběžek lesa a ocitnete se na louce nad polskou osadou Stožek Mały. Široká zpevněná cesta vede přímo dolů do sedla, během čehož míjí občerstvovnu Cieślarówka. Nejdůležitější je na tomto místě ovšem výhled na protější dominantní vrchol Velký Stožek (978m), zpoza něhož se do levé strany vytáčí závěr hřebene s okrajovou Kyčerou (989m). Zahlédnout lze tímto směrem i výrazný holý kužel Ochodzity (895m), vzdálený 13km.
Středním sklonem sejdete do sedla, kde se před vstupem do Schengenu nacházela malá stanice celní správy. Dnes je upravená na soukromou chatu. Přímo za ní se cesta roztrojuje. Zatímco vlevo byste došli do Wisły, vpravo visí opodál na stromě cedule českého ukazatele Malý Stožek, CZ/PL (825m), která ukazuje po zelené 2km na Hluchovou, a zároveň trochu neobvykle naviguje turisty zpět na hřebenovou červenou značku či po zelené 0,5km k blízkému oficiálnímu rozcestníku. Takže tudy cesta nevede. Od bývalé celnice proto vždy pokračujte rovně na travnaté návrší Malého Stožku (837m), jež překlenete a zpevněnou širokou cestou dojdete k Malý Stožek (825m). Přímo od něj je už skze průsek vidět konec vaší trasy v úbočí Velkého Stožku. Červená šipka ukazuje vzdálenost 1km.
Mírným stoupáním podél hraničních kamenů se dostanete až na úpatí hory, odkud začnete poměrně ostře stoupat vzhůru. Zhruba v půlce úbočí se pěšina stočí do nepravidelné serpentiny, vyleze na zpevněnou vrstevnici a přímo u ní, pár kroků doprava se již nachází poslední rozcestník Pod Velkým Stožkem (900m). Pokračovat pak můžete po červené k turistické chatě na Stožku (0,5km) nebo až na Kiczory (2,5km), popřípadě po žluté na osadu Zimný (2,5km) či po modré do Návsí (8,5km). Navigace pro žlutou polskou trasu, jež se v poslední fázi k vaší červené přidala, stejně jako navigace pro zelenou trasu z Wisły bohužel chybí. Zpět na Velkou Čantoryji je to prý 10km (přestože součet dílčích vzdáleností mezi ukazateli dává hodnotu 9km).