<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Markov, BUS (580m) – Gírová, tur. chata (775m) – Široký (740m) – Plaňava, hájenka (528m) – Jablunkov, koupaliště (390m) – Jablunkov, BUS – Jablunkov, Návsí, ŽST</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Existují dvě možnosti, jak lze Gírovou zdolat – od východu na západ a ze severu na jih. Tato 10km dlouhá trasa začíná v nenápadném místě na jižním úpatí hory, během chvilky se prudkým stoupáním dostává k vrcholu, z něhož je nádherný výhled na jižní panorama hor, a když pozvolna schází do nejvýchodnějšího města České republiky, odhaluje půvabné výhledy na sever, východ i západ.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Gírová (839m)</b> je nejvyšší vrch Slovenských Beskyd na území ČR. Dříve byla holá, dnes však postupně zarůstá lesem. Z dálky svým tvarem připomíná malou sopku, kterou ohraničují údolí potoků Olše, Ošelnice a Čierňanka. Její vrchol pokrývá malá mýtinka s kamenným patníkem v nejvyšším bodě, dřevěnou lavičkou a kreslenou panoramatickou mapou. Kdysi odtud byl kruhový výhled, dnes vše pohlcuje les. Nejlépe je vidět na slovenskou stranu, z té polské jen něco málo a do Česka nakouknete úzkou skulinou mezi stromy pouze kamsi na protější Bahenec (822m). Kromě zasypané jeskyně Čertí mlýn skrývá severní úpatí ještě několik nepřístupných pseudokrasových jeskyněk, ale jinak zde žádné přírodní zajímavosti nenajdete.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zeleně značená trasa začíná u silnice z Mostů u Jablunkova na Hrčavu. Uprostřed lesa tu stojí zastávka Bukovec, Markov a u ní rozcestník <b>Markov, BUS (580m)</b>. Toto odlehlé místo je ovšem zajímavé hned z několika hledisek. Je to jediná asfaltka, která do Hrčavy vede, dlouhá je 12km, z čehož 9km vede pustým lesem a vybudována byla teprve koncem roku 1965. Do té doby vedly do obce jen polní a lesní cesty. Po zřízení celnice na ČR/SR hranici v Mostech u Jablunkova byla Hrčava navíc až do 24.10. 1997 jedinou obcí v ČR, do které jste se po silnici mohli dostat jedině přes celnici. To proto, že odbočka z hlavní silnice do obce byla až za celním prostorem celnice. Teprve s výstavbou nové celnice a v rámci výstavby obchvatu Mostů byla postavena odbočka na Hrčavu před celnicí. To, že není spojena asfaltovou cestou raději z Bukovce, kam je to z Hrčavy vzdušnou čarou pouhého 3,5km, je výmyslem atomových stratégů. Závětrné JV svahy Gírové měly totiž v případě atomového ohrožení Třinecka sloužit jako dočasné útočiště jeho obyvatel. Kdyby se však ta silnice postavila z Bukovce namísto z Mostů, nebylo by možné se do lesů na závětrné straně Gírové dostat tak rychle. Na směrovce u zastávky Markov, pojmenované podle nedaleké osady ležící na státní hranici, je dále napsáno: „dva km východně po silnici, pak vlevo je místo, kde byl zastřelen posled. vlk 1914.“ Ano, poslední vlk na Těšínsku a v Beskydech vůbec, byl uloven lesníkem Ježem v Bukovci 5.5. 1914. Byl preparován, dlouhou dobu vystavován ve vestibulu Bezručovy školy ve Frýdku-Místku a nyní je jedním ze zajímavých exponátů nové přírodovědné sbírky celé beskydské oblasti. Na místě skolení stojí pamětní kámen s nápisem „VLK 1914“ a v roce 2004 tu Lesy ČR postavily krytý přístřešek se stolkem pro 6 lidí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pokud někde chcete začít cestu, zkuste přenocovat na <b>Hrčavě</b>, trochu ji poznat a až pak vyrazit na Gírovou. Hrčava je malá obec, z české strany celá obklopená katastrem Bukovce. Vznikla kolem obranné tvrze zvané Šance a první zmínky o ní pocházejí z roku 1645. Do roku 1927 byla Hrčava součástí polské Jaworzynky, vedly se o ní územní spory, ale dnes je možná nejčeštější obcí na Třinecku. K polské národnosti se tu hlásí jen 2,2% obyvatel. V neděli v 11hod. se v místním <b>dřevěném kostelíku sv. Cyrila a Metoděje</b> z roku 1936 koná česká mše. Kostel má půdorys 13x7m, věž měří 16m a je nejvyšší stavbou v obci. Zajít můžete také do údolí potoka, kde se ve výběžku České republiky střetají hranice tří států.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pokud se chcete od zastávky Markov dostat na vrchol Gírové, musíte do kopce a tam vede jedna docela ucházející zpevněná cesta. Po ní se vydejte. K chatě Gírová je to odtud jen 1,5km. Silnička se stáčí podél bezejmenné rozsochy (662m) a vystoupává na ni. Tam stojí osada jménem Bařiny. Obyvatelé několika chalup hospodařící na malých políčkách mají opravdu nádherný výhled z okna. Na své sousedy z Komorovského Gruně koukají přes zalesněné údolíčko, v jehož útrobách pramení tři ramena Čierneho potoka a taky krásně vidí na Trojmezí. Hrčava jako na dlani. Napravo od ní trčí podlouhlé Valy (606m), ze slovenské strany vyčuhuje ještě Pahorok (721m) a pak to nepřeberné množství nízkých brdků v polském příhraničí. Dá se říci, že jediné rovné místo široko daleko je fotbalové hřiště na Hrčavě, takže pokud chcete být zeměpisně přesní, berte mapu, dalekohled a studujte.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Až se vynadíváte, zjistíte, že stezka už dál nestoupá, naopak zatáčí mírně vpravo a vede teď striktně na sever. Minete osamocenou dřevěnku č.p. 012 v katastru Jablunkov – Bukovec a vrhnete se na cca 0,5km ostré stoupání lesem. Sotva popadáte dech. Výstup je pro hůře se pohybující jedince naprosto neschůdný. Ani ten krátký výhled mezi stromy dozadu na Fatru za tu námahu nestojí. Alespoň že na konci toho šíleného kopce čeká vyčerpaného turistu <b>turistická chata Gírová.</b></p> <p ALIGN="JUSTIFY">Moc se toho o ní neví. Postavena byla roku 1932 a je hlavním záchytným bodem turistů jdoucích na Gírovou. Lze se tu najíst, vyspat, případně si i zaplavat, přečíst venkovní rozcestník <b>Gírová, tur. chata (775m)</b> a vydat se směrem, který vytyčuje bezbarvý hrot ukazatele – na samotný vrchol Gírové. Na ten se dostanete vystoupáním po travnatém pásu úbočí. Mimochodem taky docela ostrý svah. Nahoře najdete nevelký plácek jako stvořený pro odpočinek. Je tu lavička a malované panorama nejbližších slovensko-polských vrchů Karpatského oblouku. Vrcholek Gírové je obehnaný vzrostlými stromy, takže jediný solidní pohled se otevírá na jižní stranu hory, tj. tam, odkud jste přišli. Jako záchytný orientační bod si zvolte třeba obec Čadca. Tu poznáte. Je to ta hustá údolní zástavba jižně od Gírové. Částečně ji zakrývá blízký, smrčinou porostlý bezejmenný vrch (617m). Od tohoto vrchu blíže k vám na nízkém travnatém vršku (615m) stojí pár domků. Jde o slovenskou osadu Privarčákovci, ležící hned za státní hranicí. Vpravo od ní uvidíte část zarostlého bezejmenného kopce (634m), který spolu s výše uvedeným vrchem (617m) zcela zakrývá slovenskou obec Svrčinovec. Z východu pak do Čadce zasahují ještě hřebínky Grúně (630m) a Briavy (820m), naproti nim ze západu vystupuje Kyčerka (760m) a z jihu, tedy jakoby zezadu, Čadcu kryje dvouvrcholový masiv Vojtov vrch (840m) – Chotárny kopec (906m). Vše, co se nalézá západně od Čadce, patří do Turzovské vrchoviny, potažmo pod Javorníky. Co je vzadu a nalevo od ní, je už podhůří Malé Fatry, jež rozeklaně ční vysoko nad jižní obzor. Pojďme však zpět k ČR/SR státní hranici. Z pohledu jakoby za chatou Gírová se rozkládá nevýrazný Holý vrch (616m) s lánem pole při vrcholu, překrývající střed obce Čierne. Vpravo nad západním okrajem obce se zvedá bezvýznamný hřebínek (cca 550m), za nímž však vystupuje Horelická Kykula (754m), následují četné vršky ohraničené údolími řek Kysuca a Bystrica, z nichž zmiňme kupříkladu Ľadonhoru (999m) nebo Černatín (922m), za nimiž se již zcela vzadu zvedají ostré skalnaté hřebeny Malé Fatry. Na obrysy jednotlivých vrcholů byste však již potřebovali dalekohled. Pro představu zmiňme alespoň Suchý (1468m), Stratenec (1513m) či Malý Kriváň (1631m). Malý Kriváň z dálky tvarově připomíná trochu náš beskydský Smrk bez předvrcholu. Mezi ním a Veľkým Kriváněm (1709m) je jakoby výrazné sedlo. Jeho směrem blíž k vám se vybuluje oblá hora Javorské (844m) a ještě blíž se rozkládá východní okraj obce Čierne. Ten zleva podebírá částečně odlesněný hřebínek Stankovo (792m), Tri kopce (823m) a Liesková (849m). V jedné linii se tu pak v určitém místě kulisovitě překrývají Stankovo (792m), Senkov (981m) a Stoh (1607m). Poslední jmenovaný naleznete v okrajové části Malé Fatry, v místě, kde hřeben končí dvěma výraznými „zuby“. Ten „zub“ vpravo je Stoh, nalevo pak Veľký Rozsutec (1610m). Svou mohutností však Fatru v daný okamžik již přehlušuje bližší Veľká Rača (1236m), známá svými lyžařskými středisky. Přes její vrchol přechází slovensko-polská státní hranice. Mezi gírovskými korunami rychle rostoucích smrků ještě více na východ pozorujete už jen Javorinu (1118m), což je onen menší zaoblený kopec v sousedství Veľké Rače, blíže pak Kykulu (1087m), přes níž také prochází SR/PL hranice, a dále zcela vzadu nalevo od ní nevýraznou hraniční Maguru (1067m) s Jaworzynou (1021m). Více toho už z vrcholu Gírové vidět není.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od chaty se po 0,5km po zelené značce dostanete terasovitým lesním klesáním k <b>Široký (740m)</b>, někdy zvanému též Girová rozc., u něhož se střetává zelená turistická značka s červenou. Můžete si tu ve stínu lesa odpočinout, zajít k 300m vzdálenému prameni potoka Markov anebo vyhledat <b>Čertí mlýny</b>. Jde o poměrně rozsáhlou soustavu skal ve svahu, využívanou horolezci jako cvičná stěna. Čertí mlýny jsou bývalý postupně zarůstající pískovcový lom, resp. skupina skal skrývající zasypanou jeskyni. Ta prý kdysi sloužila jako skrýš zbojníkům. Podle pověsti tu Ondráš se svou družinou ukryl poklad lakomého žida z daleké Lanckrony. Žida nechal stít a jeho hlavu položil na místo úkrytu, aby za trest poklad hlídala. Dodnes židův duch poklad střeží a ve skalách Čertích mlýnů se zjevuje jeho hlava. Podle jiné pověsti zdejší horalé zjistili, že Gírová je jeskyní propojena s horou Godula (737m), kde je ukryt druhý Ondrášův poklad. Další pověst zase hovoří o čertovi, který na Gírové stavěl mlýn, ale ta už není tak originální. Mlýny se nacházejí jen kousek od turistické trasy, z níž však nejsou prakticky vůbec vidět, a právě proto jsou tak málo známé. Konkrétně je naleznete vlevo za rozcestím směrem k turistické chatě.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za sebou máte 2km a před sebou ještě 6,5km cesty. Zelená značka vede přes rozcestí rovně, úzkou lesní pěšinkou se přehoupne na malý obydlený vršek, a pak klesá rychle dolů do osady Široký. Ta se rozkládá po odlesněném SZ rameni hory a vidět je odtud na blízkou osadu Štipionka, přes níž vede červená turistická značka z Mostů u Jablunkova. Chvílemi se z hřebene otevírají pohledy do obou okolních údolí – na obce Písek a Bukovec s hustě zeleným hřebenem Stožku v pozadí, stejně jako na vrch Skalka (931m) v předhůří hřebene Zadních hor.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Níže se pěšina napojuje na štěrkačku, odkud se otevírá výhled k západu na Skalku (931m), rozsochu Malá Skalka (797m) a „dohlížející“ vzdálenou špičkou Lysé hory (1323m) nad nimi. Cesta dál pokračuje lesem s částečnými výhledy na Písek až k enklávě Polanka. Ta vás uvítá příjemným lučním prostranstvím, odkud lze opět pozorovat úvod česko-slovenského hřebene Zadních hor s částí obce Mosty u Jablunkova. Právě přes toto otevřené místo se přelévají vzdušné proudy z jednoho údolí do druhého, takže tu docela profukuje. Horší je to snad už jen o kousek dál v lyžařském areálu Polanka. Ten je od vrchu Gírová vzdálen cca 2km. Dá se tu ubytovat, zahrát tenis, zaplavat si ve venkovním bazénu atp. Znad vleků, kudy vede turistická značka, se pak otevírá nádherné půlkruhové panorama. Po levé straně dominuje výhledu podlouhlá obec Písek, která se rozkládá v údolí říčky Olše a je obklopena rozsáhlými pastvinami. Ty výše přecházejí v les a šplhají ke kótě 989m.n.m. v místě česko-polské Kyczory a Velkého Stožku (978m) nad nenápadnou, na vršku odlesněnou lokalitou Bahenec. Bahenec spadá přes Ostrou horu (721m) rychle doprava do údolí, kde se v zákrytu polského Bukowiece (749m) rozpouští do průsmyku, jímž přitéká z Polska (konkrétně z katastru blízké obce Istebna) řeka Olza, aby se na našem území proměnila v Olši a u stejnojmenné polské obce severně od Bohumína se vlila do známější Odry. Olše je od pramene po soutok s Odrou dlouhá 86,2km, přičemž zhruba polovinu této délky tvoří její koryto hranici mezi Českou republikou a Polskem. Její vody omívají polskou Wrocław, od soutoku s Lužickou Nisou tvoří hranici s Německem a kousek nad Szczecinem (Štětín) se vlévá do Baltského moře. Název Olše pochází ze staroslovanského slova „oliga“, což znamená „řeka bohatá na vodu“. Onen průsmyk můžete odhadovat v místech, kde se vpravo nad obcí Bukovec, jež je zástavbou defakto propojena s obcí Písek, začíná vybulovat výrazný lučinatý kopec Kempa (571m). Na polské straně pak již probleskují střechy domů z náhorní vsi Jasnowice, která dále na SV navazuje na výše zmiňovanou obec Istebna. To je ta pod holým homolovitým kopcem Złoty Groń (707m). Na pozadí se tady také začíná zvedat uzel polské části Slezských Beskyd neboli Beskid Śląski, jejichž nejvyšším vrcholem je Skrzycne (1257m). Z těch je odtud však vidět pouze pravděpodobně Barania Góra (1220m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Kousek za ski areálem minete při cestičce kamenný kříž popsaný v polštině, odkud je další panoramatický pohled na oblast horního toku řeky Olše. Poté už ale vstupujete do lesa a slézáte docela dlouhý prudký úsek vymletým a traktory rozježděným korytem plným bahna a kamení dolů na rozcestí <b>Plaňava, hájenka (528m)</b>. Z Markova sem to byly 4km, od chaty Gírová 2,5km a k autobusu v Jablunkově chybí ještě 4,5km. No odteď se už půjde jen po asfaltu, takže brnkačka. Rozlučte se s posledním lesním zákoutím této trasy, s pořezanou kulatinou, dvěmi mapami lokality, rozpadlým odpočívadlem a žlutým cyklo/ski ukazatelem. Směr je stále stejný. Úzká asfaltka zatáčí mírně nalevo, obchází odloučenou osadu Pláňava, jejíž čelní chalupa stojí pár metrů pod smrčinou porostlým brdkem Zelená hora (604m) a po asi 10min. vás vyvede nadobro z lesa ven při JZ úpatí Zelené hory. Objevujete se v řídce obydlené oblasti Vyšní Lyski pojmenované podle potoka Lísky, který sbírá vodu po celé ploše SZ strany Gírové. Zároveň je odtud docela široký pohled na téměř kompletní Jablunkovský průsmyk, tedy samozřejmě v rámci možností tohoto plytkého údolí. Jak postupně procházíte úboční silničkou s lesem po levé ruce, otevřou se vám standardní výhledy od široce roztáhlé Skalky (931m) na jihu, oddělené od sousední Malé Kyčery (744m) a výrazně Kozubové (981m) úzce profilovaným údolím říčky Lomná, za Kozubovou kulisovitě vyčuhuje Ostrý (1044m) a za ním zcela vzadu nenápadně vystrkuje svůj vysílač vršek Malého Javorového (945m). Vyšní Lyski dělí od údolí potoka Ošelnice nenápadný, avšak značně zaclánějící hřebínek bez názvu, kvůli němuž nelze shlédnout do Mostů u Jablunkova. Ani jednotlivé menší obce od sebe nelze přesně oddělit, jelikož roztroušená zástavba zasahuje do všech koutů a koncentruje se až na severu u města Jablunkov s jasně viditelnou věží novogotického kostela Božího Těla. Dále na sever postupuje zástavba až k zalesněným brvám Babí hora (492m) a Jahodná (404m) nad Třincem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po dalších cca 10min. přicházíte k malé lesní zvonici s <b>kapličkou sv. Jana Nepomuckého</b>. Krom toho, že je odtud nádherný plošný výhled na celý Jablunkovský průsmyk, vztahuje se jistá zajímavost přímo i k této sakrální památce. V Jablunkově na „Biydzie“ vedle Sniegoňovy hospody stála kaplička, k níž se vázala tato pověst: Za dávných a dávných časů procházela Jablunkovem švédská vojska. Došlo k boji, v němž zahynul jejich velitel. Jablunkované však bitvu nakonec prohráli a museli zaplatit tolik zlata a stříbra, kolik vážil velitelův kůň. Na památku velitele byla z části válečné kořisti postavena kaplička na Biydzie, která byla zasvěcena svatému Janu Nepomuckému. Kaple byla vybudována v roce 1849 a v 70.letech minulého století musela ustoupit nové bytové zástavbě. Na zasedání Národní fronty v Jablunkově při projednávání nové bytové zástavby byla diskutována i podmínka zbourání kaple. Nakonec předseda národního výboru Viktor Sikora a předseda národní fronty Vilém Gemroth souhlasili s přemístěním kaple na libovolné místo bez peněžní dotace. Jednoho odpoledního dne potkal údajně Jaroslav Legierski svou zemřelou tetu Zuzanu Gomolovou na kraji lesa pod Zelenou. Na základě této vize došel k závěru, že mu teta přišla říci, aby kaple byla znovu postavena právě v těchto místech v jablunkovské části Lyski na pozemku rodiny Hamroziových. Zvon daroval páter Klisz z Hnojníka. Na základě šetření STB rozhodl soud vyměřit aktérům pokuty a kapli zbourat, protože byla vystavěna nepovoleně z veřejné sbírky. Vše se ale podařilo ukecat a poté bylo upuštěno i od zbourání. O 2 roky později se vyšetřovalo znova. Jelikož ale vyšlo najevo, že kaple nebyla posvěcena, byli „provinilci“ znova z vazby propuštěni. Kaple sv. Jana Nepomuckého byla vysvěcena až 18.4. 2001. Slavnostní mše se zúčasnilo kolem 350 lidí. Nyní je kaple v soukromém vlastnictví tří rodin. Od roku 1999 se zde udržuje navíc tradice vítání Nového roku zvoněním. V kapličce naleznete původní sochu Jana Nepomuckého, repliku obrazu Tvář Ježíšova (rovněž z původní kaple), malíř z Návsí, Vladislav Benczyk, opravil původní obraz Ježíše Krista a varhaník z kostela v Koňské Jarnot daroval obraz Panny Marie. Vnějšek kaple zdobí dřevěný kříž s Ježíšem Kristem od Josefa a Jaroslava Legierských. Vnitřek je po setmění osvětlen.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Brzy nato začnete po asfaltce výrazněji klesat, kolem se objevuje více domů a dostáváte se k přemostěným břehům říčky Olše, kde se vám také u areálu koupaliště dozajista ztratí značka. Když ale půjdete stále rovně, objevíte ukazatel <b>Jablunkov, koupaliště (390m)</b> a po dalším 1,5km po rovince kolem řeky dojdete na autobusové nádraží poblíž centra města. Zde u rozcestníku <b>Jablunkov, BUS</b> byste mohli skončit, avšak konec zelené značky se nachází až o dalšího 1,5km dál u vlakového nádraží v Návsí. Dál musíte jít už po chodníku kolem frekventované silnice Třinec – Čadca, není to tak zajímavé, a cesta pak končí u <b>Jablunkov, Návsí, ŽST</b>.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Jablunkov</b> je nejvýchodnějším městem v ČR. Jeho původ se datuje někam ke vzniku strážných šancí u Hrádku, pravděpodobně do 12.stol. První písemná zmínka pochází z roku 1435. O 12 let později byl Jablunkov zcela zničen Uhry, načež se přemístil do dnešní lokality. Městem je od 6.5. 1560. Rozvoji napomohla poloha na obchodní stezce, řemesla a zemědělství. Na historickém náměstí naleznete kašnu a barokní sochu (1655), dále kostel Božího těla (1620), knížecí dům z 16.stol. a dva kláštery.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 05/2008
