<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Morávka, Lipový, BUS (462m) – Vod. nádrž Morávka, odb. Slavič (525m) – Údolí Slaviče (510m) – Frankův potok (559m) – Pod Blatným (675m) – U Slaviče (906m) – Slavíč, tur. chata (915m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Slavíč je relativně osamělý vrchol začínající u přehrady nad obcí Morávka a končící u Kolářovy chaty v týlu hory. Chcete-li jej navštívit, zkuste to nahoru kolem přehrady a údolím potoka Slavíč, kde ve výše položených místech roste v sezóně nepovšimnutě množství hub a borůvek. Trasa má 10,5km, přičemž první úsek mezi obcí a úpatím Slavíče je možné dojet autobusem. Dosažením chaty budete odměněni půlkruhovým panoramatickým výhledem na českou státní hranici, můžete si odtud vyrazit na projížďku v sedle koně anebo obkroužit vrchol po neznačené asfaltce s krásnými výhledy na hřeben Prašivé i na Travný.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Malebná slezská ves <b>Morávka</b>, ležící na horním toku stejnojmenné řeky, je obcí s největším katastrem (8735ha) v Beskydech a skládá se ze 16 částí. Vznikla kolem roku 1615, kdy toto území patřilo postupně hrabatům z Vrbna, Oppersdorfům a naposled Pražmům. Více informací o historii obce přichází až s 2.sv. válkou, kdy se její obyvatelé aktivně zapojovali do partyzánského odboje a je známo vícero konkrétních příběhů. Morávčané převáděli lidi přes hranice protektorátu do Polska, ukrývali partyzány nebo je zásobovali v bunkru na úbočí Malého Travného. Později se do análů obce zapsala stavba přehrady (1964), darování urostlého vánočního smrku Vatikánu (1999) či dopad významného meteoritu (6.5. 2000), který byl podle obce také pojmenován.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modře značená trasa začíná u rozcestníku <b>Morávka, Lipový, BUS (462m)</b>, kam běžně zajíždí autobusová linka z Frýdku-Místku. Nachází se zde točna a prostorné parkoviště dimenzované pro návštěvníky ski centra Sviňorky. Pro orientaci zde máte velkou mapu a info panely tří naučných stezek. Jsou to NS Prašivá, kde se dozvíte mnohé o přírodním prostředí a turistických zajímavostech v okolí Morávky, druhou je NS Prameny Morávky, jež odtud vede směrem k přehradě a na 9 zastaveních pojednává o životě podél břehů řeky Morávky, třetí pak NS Wolfram přibližující působení a portréty jednotlivých členů paraskupiny Wolfram, jež byla v údolí Morávky vysazena v září 1944. Podél parkoviště protéká <b>říčka Morávka</b> s korytem plným skalních prahů a peřejí, kolem něhož lze projít až téměř pod přehradní hráz. Voda má i uprostřed léta méně než 10°C a její druhý břeh již tvoří příkré úpatí Malého Travného (1099m). Morávka je nejvýznamnější přítok řeky Ostravice. Její horní tok se nachází uprostřed horské oblasti, která patří ke srážkově nejbohatším v Česku, roční úhrny srážek zde dosahují 1200-1300mm. To je jako nalít 3,5 litru vody na plochu 1x1 metr denně po celý rok. Pro obyvatele to zvláště za vydatnějších letních dešťů znamená jednak hrozbu výrazných erozí, druhak ukládání mohutných nánosů splaveného štěrku a změny tvaru koryta níže po proudu. Teprve v průběhu 20.stol. se výstavbou drobných prahů, hrazení a usměrňování toku, jakož i přehrady, kontrolující horní polovinu povodí, podařilo koryto Morávky zhruba ustálit. Morávka pramení na severozápadním úbočí vrchu Sulov v nadmořské výšce cca 880m a až k tomuto prameni vede již zmiňovaná naučná stezka Prameny Morávky. Spád řeky je zpočátku značný – na prvních 5km klesá Morávka o zhruba 300m. Tady v centru obce pak teče řeka průměrnou rychlostí 1,79 m3/s.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestník nabízí žlutou cestu 4km pod Velký Lipový nebo druhou žlutou 6km na Uspolku, ale vás by měla zajímat pouze modrá značka 1,5km k přehradě a dále 10,5km na Slavíč. Nejdřív musíte přejít autobusovou točnu směrem k sousoší <b>Noční přechod</b> od sochaře Miloše Zety, jež připomíná pohnutou válečnou historii obce a má statut národní kulturní památky. U něj pokračuje značka rovnou ulicí až k zanedbanému hotelu Partyzán, na jehož venkovní zdi visí kovová <b>pamětní deska</b>. Ta připomíná událost z prosince 1944, jíž vyvrcholila odplata fašistů za sabotáže a partyzánskou činnost obyvatel Morávky. Němci tehdy neočekávaně a nepozorovaně v noci obklíčili usedlost Koloničných na samotě Zajičorka pod Velkým Lipovým, kde se právě ukrývali partyzáni po namáhavém přechodu Kozubové a Slavíče. Tři partyzáni zde padli, ostatním se podařilo uprchnout, až na jednoho, který byl Němci zajat a vyzradil nejen místo partyzánského bunkru na Malém Travném, ale i jména rodin, s nimiž se partyzáni stýkali. Rodina Koloničných byla uvězněna a jejich domek vypálen. Dne 9.12. 1944 Němci za pomoci nových posil přepadli bunkr na Malém Travném. Při přestřelce zahynulo 10 partyzánů a jeden občan Morávky. Němci ztratili 39 vojáků. Na 14.12. byl pak svolán do obecního hostince (dnešní hotel Partyzán) hanebný soud. Původně sem měli být svoláni všichni muži od 16 do 60 let, ale poněvadž prostory sálu nestačily pro tak velké množství lidí (v obci tehdy už žádná větší budova nestála), bylo nařízení změněno a soudu se zúčastnili jen muži z popisných čísel končících číslicemi 3, 6 a 9. Po nelidském a krutém výslechu byl vynesen rozsudek: 14 Morávčanů bylo odsouzeno k trestu smrti, 10 odvlečeno do koncentračních táborů. Za protifašistický odboj obdržela obec Morávka v roce 1971 cenu míru a byl jí udělen titul „Partyzánská obec“.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Napravo se zvedá hustě smrčinou porostlý Malý Travný (1099m) s podlouhlým severovýchodním úbočím, vlevo nevýrazná Kyčera (833m) a před vámi již vystupuje vysoká zatravněná hráz vodní nádrže Morávka. Asfalt končí u plotu chránícího objekt Povodí Odry, načež se musíte vyškrábat pěšinou na hlavní silnici a dostat se ke koruně hráze. Tam také staví autobus a je tam situován panel <b>NS Prameny Morávky</b> s informací o tématu této naučné stezky. Vstup na samotnou hráz je zakázán a hlídá jej průmyslová kamera. Jediný možný den, kdy se na ni lze dostat, je Den otevřených dveří v rámci Světového dne vody v druhé půlce března. Přehradu si tedy můžete prohlédnout jedině od zábradlí na okraji hráze.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Přehrada, jež by sloužila hlavně k zadržování přívalových vod, byla původně počátkem 50.let připravována v lokalitě u Raškovic, 8km níže po proudu. Na místě už začínaly přípravné práce, když byl koncem roku 1953 předložen alternativní projekt výše položené <b>přehrady Morávka</b> při ústí potoka Slavíče do řeky Morávky, který kladl důraz na vodárenské vyžití nádrže. To při dobovém nedostatku vody pro rostoucí ostravskou aglomeraci (zvláště pak pro plánovaný Havířov) sehrálo důležitou roli. Stavba přehrady u Raškovic byla na poslední chvíli odvolána; zbyl z ní pouze kanál Morávka-Žermanice a k němu zřízený rodělovací jez. Alternativní návrh údolní nádrže mezi masivy Travného a Slavíče byl schválen, dopracován a v letech 1961-1964 proběhla stavba sypané zemní hráze, jež přetnula jedinou silnici vedoucí hlouběji do hor. Po ní jste sem vlastně přišli. Na rozdíl od obvyklého hlinitojílovitého těsnění uvnitř hrázového tělesa byl v případě Morávky použit jinak ojedinělý asfaltobetonový povrchový plášť. Nedostatečné zkušenosti s tímto typem izolace a spěch při její instalaci se projevily už při počátečním napouštění přehrady v roce 1965. Hráz prosakovala do té míry, že muselo být napouštění zastaveno a celá návodní strana hráze upravena a dotěsněna. Definitivní napuštění proběhlo teprve v letech 1966-1967. Odhad třicetileté životnosti těsnění se ukázal být realistický, když za povodně v září 1996 došlo k jeho prolomení a narušení tělesa hráze až do hloubky 1,6m. Celková rekonstrukce při vypuštěné nádrži proběhla v letech 1997-2000. V jejím rámci bylo asfaltové těsnění hráze nahrazeno speciální PVC fólií, vybudována výpustní štola a nová štola drenážní pro odvodnění svahu nad přehradou. Hráz je dlouhá 396m, vysoká 44m a byla sypána z netříděných štěrků s různým stupněm zahlinění. Těleso hráze má jednotný sklon, v podloží se nachází injekční štola. Údolní nádrž má celkový objem 12mil. m3 vody, z toho zásobní objem činí 5mil. m3 a minimální stálý objem 0,5mil. m3. Zatopená plocha má rozlohu 9,5ha. Hlavním účelem nádrže je shromažďování zásob pro výrobu pitné vody a ochrana před povodněmi. Okolí nádrže podléhá hygienické ochraně a koupání v ní tedy není povoleno.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Podobně jako u ostatních velkých vodních nádrží v Beskydech byla i zde nutnost zatopení části obce, avšak pozůstatky zbouraných domů tu nejsou tak markantní jako u nedaleké přehrady Šance. Domy se většinou nacházely v nejhlubším místě údolí, které je dnes i v čase velkého sucha zatopené a ty, co stály na břehu v prostoru pod silnicí (hygienická zóna), už dávno zahlušilo husté stromoví, přes něž není na hladinu ani vidět. Jediný patrný je cucek slepé silnice v zadní části nádrže, který na Uspolce navazuje na stávající silniční tah a remízky či aleje stromů rozeznatelné již pouze na satelitních mapách. Následující pochod po silnici kolem nádrže, je proto zcela hluchý a nezajímavý. Brzy ovšem přejdete most přes potok Slavíč a stanete na úpatí stejnojmenného kopce s rozsáhlou pastvinou v úvodu. U odbočky do údolí Slavíče stojí rozcestník <b>Vod. nádrž Morávka, odb. Slavič (525m)</b>, který ukazuje vzdálenost 0,5km (ve skutečnosti je to ale 1km) od hráze a 2km od Lipového (v reálu 2,5km), dále autobusová zastávka a panel NS s informací o přehradě.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značka nyní pokračuje po úzké silnici hlouběji do sevřeného údolíčka potoka Slavíč. Zástavba je zde spíš sporadická. Blíž zátoce stojí pár obytných stavení, dál jsou to hlavně malé chatky. Že ani náročné stoupání zatím nehrozí, naznačuje po 0,5km cesty ukazatel <b>Údolí Slaviče (510m)</b>. U něj se setkává značení pro turisty se značkou pro cyklisty, kteří když tu odbočí vpravo, přejedou lávku přes potok a zdolají postarší rychle stoupající asfaltku v úbočí Slavíče, stanou po 7km u turistické chaty Slavíč v temeni hory. Lze tudy vyjet i autem, ovšem k tomu je potřeba opatřit si speciální povolení. Návštěvníkům chaty je vydává ubytovatel, zbytek si musí zajít na Lesní správu poblíž centra Morávky.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vaše trasa, na rozdíl od oné cyklostezky, pokračuje úzkou asfaltkou rovně podél potoka, kde po 2km (ve skutečnosti je to jen 1km) dostoupá k <b>Frankův potok (559m)</b>. Zde uvedená kilometráž 4,5km od počátku trasy je přesná. Ač se to nezdá, sklon silnice není zas až tak náročný, protože stoupání je rovnoměrné a navíc jej doplňují občasné výhledy vzhůru do příkrého úbočí Slavíče (1054m). Tato lokalita je kvůli okolnímu svažitému terénu obydlená pouze podél cesty a lze tu najít spíše už jen chaty. Hlouběji proti proudu Slavíče pak lidské osídlení mizí docela. Další rozcestník vás čeká po 3km poblíž ústí levostranného přítoku Blatný.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Cedule <b>Pod Blatným (675m)</b> visí na stromě v již neobydlené části údolí, hluboko v nitru hor. Vystoupání k němu bylo sice 2x ostřejší než na předchozím úseku, ale opět je to spíše střední úroveň s převýšením cca 4cm na 1m. Podél úzké asfaltky zurčí klikatící se potok Slavíč, šířka údolí se stáhla jen na několik málo metrů a husté koruny stromů tiše šelestí. Kopce po levé straně, oddělené pouze rýhou Blatného potoka, se jmenují Smrčina (1014m) a Kalužný (993m). Asfaltka se poté nepatrně zužuje, zostřuje se však její sklon. Cesta na čas opouští blízkost potoka, aby se zakousla do úbočí hory Slavíč, takže hned vpravo se prudce zvedá nízkou smrčinou porostlý břeh, který na opačné straně stejným způsobem padá ostře dolů. Máte-li čas a chuť, doporučuji sem vyrazit v sezóně na houby nebo na borůvky, protože klasičtí sběrači až takhle daleko nechodí a turisté si vzrostlých hřibů buď nevšímají, nebo nemají možnost vše vysbírat. Po 2,5km dojdete od Blatného na hřeben.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Horská silnička začíná výrazně kaskádovitě stoupat, díky čemuž se trochu zlepší výhledy zpět do údolí. Tyto výhledy však nejsou daleké. Pominu-li Slavíč, pak se nad zeleným dolíkem zvedají pouze svahy dvou nejbližších vrchů, Smrčiny a Kalužného. Zbývají poslední desítky metrů do místa, kde se údolí tříští o Babí vrch (952m) a úzká asfaltka uhýbá po vrstevnici vlevo (vzhledem k tomu, že se následně stáčí zase zpět, lze nahoru dojet i po ní). Opět se zde setkáte s potokem Slavíč, který nad cestou vytváří splav a kamenitým korytem pokračuje až ke svému prameni pod rozcestím U Slavíče. To je odtud vzdáleno zhruba půl hodiny chůze. Právě tak dlouho nyní budete přeskakovat kamení na ušlapané lesní stezce plné drobných potůčků bez koryta, stékajících z „houbového“ lesa dolů do Slavíče. Díky relativně nízké návštěvnosti si tato lokalita zachovala původní ráz a v čisté přírodě s trsy kapradí a keříky sladkých borůvek, které tady plně dozrávají až začátkem září, se krásně odpočívá.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nahoře při okraji lesa objevíte zachovalou asfaltku a hned za ní louku s pasoucími se koňmi. Ty majitel půjčuje zájemcům na projížďky směr Kozubová, Ostrý či Malý Polom. Stojí tu také košatý rozcestník <b>U Slaviče (906m)</b>, kde se sbíhá značka červená z Prašivé (16km) a Ropice (5,5km) pod Malý Polom (6km) s vaší modrou z Morávky (10km), která končí po 0,5km u turistické chaty na Slavíči. Zároveň tudy v zimě vede upravovaná běžkařská trasa Prašivá – Malý Polom.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Široká prošlapaná hřebenovka vás nyní povede na jih. Poté z lesa vyjdete a otevře se vám odlesněné prostranství u <b>Kolářovy chaty</b>, která byla postavena roku 1931 jako jedna z prvních turistických chat v Beskydech. Historie chaty na Slavíči však sahá ještě dál, do roku 1899, kdy zde byla slavnostně otevřena dřevěná útulna pojmenovaná po zakladateli německého turistického spolku Beskide-Verein, středoškolském učiteli Johannu Hadaszczokovi. Ve 20.letech 20.stol. byl nájemcem Hadaszczokovy útulny pan Jan Kolář. Ve 30.letech minulého století chata vyhořela a již nebyla nikdy obnovena. Stála nad současným volejbalovým hřištěm Kolářovy chaty. Její základy jsou patrné dodnes. V roce 1931 otevřel Jan Kolář nově postavenou vlastní chatu, která se pro svoji pohostinnost velmi brzy stála vyhledávaným cílem turistů a jednou z nejhojněji navštěvovaných chat v Beskydech. Ve 40.letech navštěvoval pana Koláře i básník Petr Bezruč, o čemž svědčí jeho podpis v knize návštěv. Dnes má budova kamennou sklepní podezdívku, v přízemí naleznete malý bufet s posezením a o patro výš pokoje pro hosty. Celoročně se zde také vaří typické turistické menu, na němž si můžete pochutnat i venku pod vzrostlými stromy. Prostor před chatou není nijak extra upraven, ale dá se tu zaparkovat a přes louku v temeni hory shlédnout panorama hraničního hřebene.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První vám padne do oka Velká Polana (893m) s plošně největší přírodní rezervací v Beskydech, Pralesem Mionší (169,7ha), kde kdysi fungovalo několik salaší s množstvím ovcí, jenže později hora zarostla stromy a dnes je přístup na ni omezen kvůli zachování populace ohrožených druhů živočichů. Je to ta hora naproti přes údolí s malou lysinou na vrcholu. Vpravo od něj je jakési vysoko položené odlesněné údolíčko obehnané dvěma nižšími vrchy beze jména. Jde o Přelač, část obce Horní Lomná, kde také kdysi stávala salaš, jenže dnes se tu prostírá lyžařské středisko s několika vleky. Horské sedlo a malý brdek vpravo od něj, s nímž je Přelač propojen, se nazývá Muřinkový vrch (975m). V sedle (940m) stojí kamenná kaple z roku 1910 a nalezli byste tam i pramen s pitnou vodou, kteréžto ovšem není od Slavíče kvůli lesnatosti hřebene vidět. Podlouhlý hraniční úsek dále na západ přechází ve dva hrboly, menší a větší, přičemž ten větší již leží na slovenské straně hor a jmenuje se Burkov vrch (1031m). Zbylý úsek viditelné části Zadních hor se pohybuje na úrovni cca 1000m.n.m. a výrazněji se mění až po 2km prudkým poklesem do sedla Čuboňov. V opačném směru od Muřinkového vrchu se do výšky 1067m vypíná nejvýchodnější česká tisícovka, Velký Polom. Po jeho vrcholových partiích se rozléhá stejnojmenná přírodní rezervace chránící zbytky původních smrkobukových lesů starých 200-250 let. V místech, kde hřeben překrývá hustě stromy porostlý vrch Úplaz (949m), ležící ve stejné linii jako mýtinka na Velké Polaně (893m), opouští státní hranice se Slovenskem hlavní hřeben Zadních hor. Ten však ještě nekončí, přestože se dostává pod úroveň 1000m. Jen se na chvilku odhaluje u lyžařského střediska Severka a sestupuje přes vrcholy Skalka (931m) a rameno Malá Skalka (797m) dolů k břehům říčky Lomná při východním okraji CHKO Beskydy. Jablunkovský průsmyk rozděluje příhraniční hora Girová (839m) a za ní již romanticky vystupují modravé siluety vzdálených slovenských i polských horských velikánů.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Kdo má dosti času anebo s sebou vzal bicykl, může Slavíč dokola obejet po starší asfaltkou zpevněné vrstevnici v podvrcholových partiích hory. Nejsnadnější je vrátit se k ukazateli U Slaviče (906m) a po značené ski/cyklo trase zamířit směr Laryška, lov.ch. (917m), za níž se brzy silnička dvojí. Ta vpravo klesá zpátky k rozcestí Údolí Slaviče (510m), ta vlevo stoupá na vyšší vrstevnici a středně náročným způsobem se vlní až do čela hory, kde se ostře stáčí na jih. Cestou se otevírají dva po sobě jdoucí panoramatické výhledy k severu. Zprvu je chvilku vidět oblý Kalužný (993m), na okamžik pak mezi stromy vykoukne nevýrazná Smrčina (1014m) a dál už si můžete ze všech stran prohlížet jak Ropici (1082m) s výrazně nižším stromovým porostem na vrcholu, tak Velký Lipový (1003m) roztáhlý do dvou rozsoch, z nichž ta delší nese název Kyčera u Morávky (833m). Dál po hřebeni vystrkuje svůj výrazný kuželovitý vršek Kotař a vše zakončuje Čupel (872m) s Prašivou (843m), která se rozplývá do podbeskydské rovinky s okresním městem Frýdek-Místek. Jižní úbočí Slavíče je podstatně zvlněnější, takže se dočkáte delších klesání i výjezdů. V rámci možností postupně nazíráte na celý Travný (1203m), málo známý hrbol Vysoký Rykali (911m) za jeho zády, do údolí potoka Morávka, na kousek hřebene Zadních hor se Sulovem (942m), celé Mituří (859m) a na krátký okamžik dokonce také na zakřivený Malý Polom (1060m) či špici Lysé hory (1323m) a Smrku (1276m). Vzhledem k tomu, že tato vrstevnicová stezka není nijak značená, snažte se na každém rozcestí držet reklamních směrovek Kolářovy chaty, neboť přímo k ní nakonec opět dojedete. Při okraji louky u chaty stojí velká mapa a rozcestník <b>Slavíč, tur. chata (915m)</b> s podtitulem „Jedna z prvních chat v Beskydech, nynější Kolářova chata z roku 1931.“ Po červené hřebenové magistrále byste se odtud mohli vydat k vlaku do Dobratic (22km) nebo opačným směrem pod Malý Polom (5,5km), případně po zelené k autobusu na Uspolku (6,5km). Někdejší zelená značka přes Babí vrch do Milíkova byla zrušena.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 09/2007
