Přílepy, BUS (279m) – Hrad (552m) – Pod Lysinou (551m) – Stiborové boudy (538m) – Křídlo, zříc. (480m) – Pod Křídlem (396m) – Chomýž, BUS (298m)
Nejzápadnějším cípem Hostýnských vrchů vede 10km dlouhá modrá trasa z podhorských Přílep nahoru do kopců, aby vyhlédla z vykácených holin na své okolí, a pak opět sestoupila cestou plnou výhledů dolů do Chomýže. V jejím průběhu se vyskytuje jeden venkovský zámeček, jedna zaniklá a jedna relativně dochovaná hradní zřícenina. Většinu cesty půjdete po ušlapaných lesních svážnicích, několikrát budete stoupat i klesat, ale jeden háček tato jinak vcelku hezká trasa přeci jen má – hodně mizerné značení. Jinak je vhodná jak pro pěší, tak pro horská kola.
* * *
Obec Přílepy byla založena roku 1278 Jindřichem z Přílep. Tou dobou tu už stávala tvrz, později přestavěná na zámek. Ta je však prvně zmíněna až v roce 1569 v rámci převodu majetku Václavu Krsovskému z Krsova. Roku 1603 koupil tvrz se vsí a velkostatkem za 6500 zlatých Václav Nekš z Landeka, syn chebského měšťana Linharta Nekše, který se na Moravu přiženil a vzal s sebou i bratra Zikmunda. Ten koupil panství Lukov a Vsetín. Byl to právě Václav Nekš, kdo přílepskou tvrz hned po převzetí přebudoval v malý jednoposchoďový renesanční zámek. Nekšové byli schopní obchodníci, takže se svým bohatstvím brzy dostali mezi přední moravské rody a roku 1607 povýšili do panského stavu. Přestože se Václav Nekš 3x oženil, zemřel bez dětí a jeho majetek zdědila neteř Lukrécie. Ta dědila i po svém prvním manželovi, jenž pocházel z podobných poměrů, a již jako bohatá vdova se roku 1609 vdala za slavného císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna. O 5 let později Lukrécie umírá na tuberkulózu. Valdštejn o moravské majetky roku 1619 přichází v důsledku vypočítavé zrady moravských stavů. Přílepy jsou mu zkonfiskovány a dány evangelíkovi Ctiboru Žernovskému ze Žernového, člověku, který sebral a zničil protokoly o mučení katolického kněze Jana Sarkandera (později blahořečeného). Ten se z nich ale dlouho netěšil. Po bitvě na Bílé hoře (1620) jsou majetky poražených evangelíků konfiskovány a obec je prodána nejvyššímu zemskému komorníkovi Zdeňkovi Františku Lvu z Rožmitálu. Smrtí posledního mužského potomka rodu pánů z Rožmitálu roku 1760 však celý rod vymírá. K roku 1778 čítaly Přílepy 35 domků rozložených kolem současné návsi, mlýn u potoka Mojena a pár chalup v Hačkách. Roku 1779 koupil obec diplomat Kristián August Seilern. Seilernové také mezi lety 1852-1885 přestavěli přílepský zámek do dnešní podoby. Přilehlý park vznikal až v letech 1850-1892. Přílepy zůstaly v držení Seilernů až do roku 1945, kdy byly jejich majetky zestátněny. Od poloviny 90.let sloužil zámek nějakou dobu jako porodnice, než začal chátrat. Dnes patří obci. Mezi lety 1966-1990 byly Přílepy součástí města Holešov, poté se opět osamostatnily.
Do Přílep se můžete dopravit autobusem anebo přijít pěšky po silnici z Holešova (3km), kde modrá značka ve skutečnosti začíná. Tyčový rozcestník Přílepy, BUS (279m) je situován kousek od zastávky, přímo nad bránou do zámeckého parku. Zatímco park je veřejnosti volně přístupný, zámek se teprve kvůli dlouhému chátrání opravuje a v budoucnu má sloužit společenským účelům. Směrovka ukazuje 3,5km na Hrad, což znamená přejít silnici a dát se po levé straně návsi ke zděné zvonici z roku 1921, jež nahradila dřevěnou zvonici stojící zde odnepaměti. Před ní se nachází kamenný kříž z roku 1764, nejstarší památka v obci. Na jeho barokním podstavci spatříte mohutný erb se dvěma štíty patřícími tehdejším majitelům panství, Janu Rudolfu Komínkovi z Engelhausu a jeho první manželce Marii Sylva de la Fosse z Gugenbergu. Sousoší doplňují 3 světci svírající kříž. Vzápětí nastolí náves, položená na úpatí kopce, střední stoupání až nad souvislou zástavbu, kde se podle zápisů ze 17.stol. rozléhaly panské vinohrady. Tam se dáte vyšlapanou pěšinou v trávě lehce doprava nad plot zahrady a dosáhnete úzké asfaltky. Když se pak otočíte, spatříte pod sebou nejbližší město Holešov a dál už jen šírou Hanou.
Silnička pod lesem volně stoupá podél řady domů až na konec ulice, kde se zvedne k lesu a krátce nato se již po vaší levé ruce objeví kamenitá lesní svážnice. Po ní vystoupáte dalších asi 70m ke kapli Panny Marie Svatohostýnské z roku 1882. Pěšina kapli obchází zprava a sveřepě pokračuje proti úbočí Hostýnských vrchů. Z těch zatím ale moc nevidíte, byť se už začínají objevovat první větší holiny. Vezdejší vrch Hrádek (517m) má poněkud zdlouhavý nástup. Jediná terénní oblina, kterou před sebou občas zahlédnete, je vlastně on. Turistické značení je v prořídlém lese zatím relativně naleznutelné. Když tak sledujte stopy v hlíně a nedejte se svést žádnou z postranních svážnic. Dostoupáte až na zčásti vykácené návrší, které jednak slouží jako sklad dřeva, druhak do něj zleva vbíhá další svážnice a dotřetice jdou odtud rozeznat tři nevýrazné okolní vrcholky. Rovně ve směru stezky je to Osiková (552m), doleva od ní se dlouhým hřbetem odtahuje Lysina (598m) a úplně nejblíž po vaší pravé ruce můžete přes les spatřit Hrádek. Právě toto je místo, kde byly archeology nalezeny reliéfní pozůstatky raně středověkého hradu zvaného Hrádek u Přílep. Kvůli uměle vysázenému smrkovému lesu a řádění lesní techniky z něj ovšem běžný turista sotva něco uvidí. Přitom právě někde v těchto místech se nacházelo jeho předhradí. Jde o hodně starý hrad nebo lépe řečeno hrádek (s ohledem na jeho velikost). Něco společného s ním mohl mít Jindřich z Přílep, který roku 1272 provedl obchod s biskupem Brunem ze Schauenburku, kdy si z praktických důvodů vyměnili pro Jindřicha příliš vzdálený hrad Zubříč neboli Nový Šaumburk nad Rajnochovicemi a pro Bruna příliš vzdálený hrad na kopci Lysina nedaleko Přílep. V té době Hrádek u Přílep téměř s jistotou neexistoval. Definitivně zničen byl údajně za husitských (1419-1434) nebo česko-uherských (1466-1478) válek. Kromě nalezených terénních pozůstatků tak o něm nevíme zhola nic. Tři strany obvod areálu, jenž má víceméně tvar výseče o rozměrech 75x85m, tvoří souvislá hrázka zbylá po základech opevnění. Ve „špici“, a zároveň v nejvyšším bodě výseče stálo obytné jádro hradu se zesíleným náspem, jež jihozápadním směrem terasovitě přecházelo v rozšířený dolní hrad. Velká terasa je dodnes vyznačena hrázkou. Na jižní straně výseče naznačuje terén přítomnost jakýchsi objektů a také sem musela ústit přístupová komunikace, protože severní strana hradu byla obepnuta až příliš strmým svahem. Ten je navíc v zátylku jádra v odstupu asi 37m přepažen valem. Archeologické nálezy keramiky potvrzují raně středověkou příslušnost lokality, nějaké opevněné hradiště se zde však mohlo nacházet už v eneolitu. Ovšem absencí zdiva a hlavně utvářením nebyl typickým středověkým hradem. Může tak patřit k produktům přechodového období mezi dozníváním tradice dřevěných strážných tvrzí a hromadným uplatněním zděné světské architektury. Nelze vyloučit, že sídlo zaniklo opuštěním.
Z olysalého návrší můžete lehce nakouknout západním směrem, kde se v šíravě Hornomoravského úvalu nadzvihuje zalesněný vršek Hrad (364m) s výrazným válcovým vysílačem na Holém vrchu (360m). Kolem něj se rozkládá pár vsí jako třeba shluk Kostelce u Holešova s Roštěním. Lepší výhledy tímto směrem vás ovšem teprve čekají. Z Hrádku klesá prašná svážnice volným tempem do hrubě vymýceného sedla s krmelcem, které však turistická značka Bůh ví proč zpovzdálí míjí a tankodromem po těžbě míří vpravo mezi dva jediné pozůstalé stromy, aby se posléze napojila na stejnou cestu, kterou byste se sem dostali i při návštěvě sedla. Zatímco místní znalci pokračují kolem krmelce rovně a Osikovou obchází z opačné strany než značka, vy budete určitě chtít navštívit vrch Hrad (ano, těch jmenovců by se v okolí našlo víc), takže se dejte výše zmíněným způsobem doprava na hladce uježděnou svážnici a začněte středním stoupáním obkružovat úbočí. Značení je tu bohužel řidší než noty na buben, takže se ztráty značky nelekejte a nikam z cesty neuhýbejte. Ani nahoru na vrchol! Čeká vás průzor na Vizovické vrchy s Tlustou horou (458m), Mladcovské kopce s nejvyšším bodem Zadní vrch (423m) před ní či pásmo hraničních Bílých Karpat za ní. Taky je odtud hezky vidět Hrádek (517m) a později, jen co se cesta přehoupne přes malé návrší, se před vámi objeví i Hrad (560m).
Nedlouhé volné stoupání po široké lesní cestě vás zavede do sedýlka mezi Osikovou a Hradem. Špičatý Hrad je zasažen lesní těžbou, nicméně samotný vršík s kusy čnících skal zůstává zalesněn. Jeho dosažení je otázka minuty. Navzdory názvu a fortifikačně zajímavém utvoření se na Hradě nikdy žádná pevnost nenacházela. Fungovala zde pouze strážka, kde se v období třicetileté války (1618-1648) pomocí ohňů oznamovalo hradům Lukov a Buchlov nebezpečí vpádu švédských vojsk. Turistická stezka na něj vlastně vůbec nevede. Naopak, v sedle se točí k Hradu zády a krátce vystoupává do zátylku Osikové k rozcestníku Hrad (552m). Ten je zavěšen na torzu kmene, zatímco porost okolo byl bez milosti vykácen. V době, kdy byly zdejší hrady ještě obydlené, bylo odlesnění hor běžné. Z hradu na hrad muselo být z bezpečnostních důvodů vidět. A tak si z rozcestí můžete prohlédnout půlkruh sousedních vrchů Javorčí (630m) a dvouvrcholovou Hrubou Malíkovou (564m), mezi nimi vzadu vyčuhuje Na Šarmance (715m) a v zátylku Malíkové vrchlík Ondřejovska (632m). Přes pozůstatek lesa u Hradu lze pak zahlédnout i část Vizovických vrchů, z druhé strany Chřiby a třetím průzorem prosvítá město Holešov, za nímž se v dáli rýsuje linka Drahanské vrchoviny.
Následující úsek pod Lysinu je dlouhý 1km a sleduje svážnici klesající středně dolů do lesa, kde se dvakrát po sobě zaklikatí a napojí se na zpevněnou úboční cestu, s níž dlouhým přímým koridorem bez výrazných výškových změn dosáhne rozcestí v sedle mezi Osikovou a Lysinou. Ukazatel Pod Lysinou (551m) visí na stromě v trochu neviditelné poloze nad sousední stezkou. Za sebou máte v tuto chvíli 4,5km a před sebou 1,5km po smíšené modro-červené značce. Červená jinak směřuje na Rusavu (3km) či opačným směrem do Holešova (7,5km). A pak je tu taky žlutá pod Javorčí (1,5km).
Z rozcestí se dá úzkými průhledy mrknout na obě strany hřbetu, ovšem za něco stojí pouze pohled vpravo na Vizovické vrchy s dominantní Tlustou horou. Tu díky vysílači poznáte vždycky. Podle místa, ze kterého zrovna koukáte, pak máte možnost vidět taky vlnky Mladcovských kopců, které sice vypadají jako samostatné oblé vrchůlky, jenže nejsou. Uvidíte třebas i zástavbu na Želechovských pasekách nad údolím Dřevnice a v přímce za nimi se na obzoru výrazně zvedá Velký Lopeník (911m) v česko-slovenském hraničním hřebeni Bílých Karpat, plus doprava přes sedlo kousek od něj se nachází také Velká Javořina (970m).
Udusaná svážnice pokračuje napříč plytkým sedlem, přes rameno koukne naposledy na Hrad a již stoupá pěkně zostra do úbočí Poschlé (630m). Jen co se přehoupnete přes návrší s lesní křižovatkou, stočí se cesta lehce doleva a středním klesáním zakrátko dosáhne velké mýtiny s mladým lesem. Díky výšce (či spíše nížce) porostu se vám tady otevírá široké panorama Hornomoravského úvalu až po Moravskou bránu, jež se během sestupu mírně proměňuje. Z Hostýnských vrchů jsou na začátku a na konci výhledového úseku vidět pouze Barvínek (571m) a Lysina (598m). Ve směru Barvínku tvoří obzor Oderské vrchy, přes které lze za příhodných podmínek vysledovat vrchlík jesenického Pradědu (1491m), vzdáleného odtud 88km vzdušnou čarou. Dohledat jde i Maleník (479m), nejvyšší bod Kelčské pahorkatiny, která spolu s protilehlými Oderskými vrchy tvoří mantinely Moravské brány. Dík příkrým svahům Poschlé můžete shlédnout také trojici obcí ležících přímo při úpatí, konkrétně Chomýž, Hlinsko pod Hostýnem a později též Jankovice. Co se nachází ve větší vzdálenosti od nich, je už Hornomoravský úval, sníženina ohraničená z druhé strany Drahanskou vrchovinou. I ta je dokonce trochu vidět, a to je nějakých 50km daleko! V cestě k ní stojí akorát podlouhlé zešikmené souvrší s nejvyšším bodem Hrad (364m), definované výrazným bílým válcovitým vysílačem Holý kopec (360m). V jeho popředí se rozkládá několik vesnic, ovšem za ním leží už větší města jako Tovačov (28,5km přímo ve směru vysílače), Prostějov (42km mírně nalevo od vysílače) a v zadní nižší části kopce se na jedné přímce nacházejí Prusinovice (6,5km), Přerov (20km) a Olomouc (40km), na které si každopádně vemte raději dalekoled.
Jakmile výhledy skončí, seběhnete pár metrů níž na sklad dřeva a tam narazíte na ukazatel Stiborové boudy (538m). Červená značka vás zde opouští, aby po 1,5km ukončila svou pouť v Rusavě – jen pohleďte jejím směrem, spatříte tam trojici vrcholů Skalný (709m), Klapinov (678m) a Bečka (706m) obtáčejících Rusavu – zatímco vás čeká 1,5km po modré k pozůstatkům hradu Křídlo. Jo a kdyby vás zajímaly ty boudy, najdete je při neznačené cestě kousek nad rozcestím. Jinak se dejte širokou zpevněnou cestou rovně. Po chvilce mírného stoupání přechází tato cesta do středního zmírňujícího klesání, kdy za zády necháváte Poschlou a před vámi se vynořuje přes údolí Hostýn (735m) s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a vrtulí větrné elektrárny. Díky průsekům zahlédnete dále opelichanou Nad Pasekami (589m) se stožárem Grapy a za ním výtrčky kopců Skalný (709m), Bečka (706m) a Pardus (673m) s podvrcholovou loučkou.
Jak se blížíte úbočím Barvínku ke Křídlu a to se před vámi už pomalu začíná rýsovat, otevře se náhle z oblouku cesty panorama rusavských kopců od Hostýna vlevo za široce rozkydlým Nad Pasekami, po Skalný vpravo a Pardus s jeho dlouhým úbočím. No a poté se už cesta zatočí ke vstupu do hradu, naproti němuž visí na stromě Křídlo, zříc. (480m) s podtitulem „zřícenina gotického hradu ze 13.stol., který v 2.pol. 15.stol zanikl“. Dochovaly se z něj akorát volně přístupné zdi hradního paláce a části hradeb. Název hradu Křídlo byl patrně odvozen od vzhledu horského výběžku, odkud střežil vstup do údolí Rusavy. Typově šlo o hrad s plášťovou zdí. Přístupová cesta k němu vedla stejně jako dnes z osady Chomýž a těsně před vstupní věžovitou bránou se ostře lomila. Ostatně takto se do předhradí vstupuje i dnes, jen z té hranolové brány s portálem se dochovaly pouze základy z jednoduše loženého lomového kamene o mocnosti přesahující 3m. Původně byl tento průjezd vydlážděn říčními valouny (tzv. kočičí hlavy). Předhradí o obdélníkovém půdorysu 50x32m, obehnané jednoduchou hradbou z lomeného kamene o šířce 2m, bylo zastavěno hospodářskými budovami (stáje), jak zjistili archeologové nálezem zdiva omazaného hlínou. Výrazná vyhloubenina v jeho středu může být pozůstatkem cisterny (díra v zemi pro zachytávání dešťové vody v místech, kde nešlo vykopat normální studnu). Spíše lze ale předpokládat získávání vody prostřednictvím válcové věže v jihozápadním rohu předhradí, kolem jejíž pozůstatků o vnějším průměru 3,5m a síle 1,5m se dnes šplhá strmé provizorní schodiště. Na jiné účely by asi byla příliš úzká. Vlastní jádro hradu, situované na izolované skalnaté kupě o půdoryse 33x15m, převyšuje plochu předhradí téměř o 12m, proto byla přístupová komunikace k němu vedena po rampě na upraveném skalním podloží u východní hradby. Nahoře v nároží stávala věžovitá stavba a též celokamenná palácová budova s krbem, skládající se ze dvou traktů, přičemž v tom zadním byla nalezena dílna na falšování mincí. Vnější svah kolem hradu je velmi strmý. Na západě jej navíc ohraničuje přírodní proláklina, která byla dodatečně využita jako hlavní obranný příkop, dodnes přes 3m hluboký. Terén před ním nese stopy dalšího opevnění, tvořeného jednoduchým nasypaným valem, v jehož severovýchodním půlkruhovém zkončení snad stála nějaká obranná stavba věžovitého charakteru. Část dnes patrného zdiva byla odkryta při archeologických pracech ve 30.letech 20.stol. V roce 2007 byl odkryt i vchod do hradu a sondážními průzkumy nalezena další pětiboká bašta na západní straně hradební zdi. Hrad Křídlo byl postaven na přelomu 13.stol. v gotickém slohu se zvláštním střídáním stavebních materiálů (kámen a cihly). Patřil některému z pánů z Dobrotic, pravděpodobně Vlku z Dobrotic. Ten jej prodal spolu s třetinou vsi Chomýž a částí vsi Rymice roku 1365 Vilémovi z Kunštátu, jehož bratr Boček užíval tou dobou nedaleký hrádek Chlum. Oba bratři ovšem roku 1373 zemřeli a majetek jejich tří nedospělých synů začíná poručníkovat bratranec Heralt z Kunštátu. Ten však o zachování majetku v rodině příliš nedbá a tak Křídlo v roce 1374 prodává Ctiborovi z Cimburka a Tovačova. Následně jej v roce 1392 dědí Předbor z Cimburka a v roce 1417 Ctibor z Cimburka. Za relativně dlouhé vlády Cimburků se hrad Křídlo stává sídlem jedné z jejich rodových větví, kteří se po hradě i psali. V roce 1437 kupují Křídlo bratři Leonard a Herbort, vladykové z Bořitova a Počernic. Od roku 1460 zde však sídlí už jen Herbortova vdova Markéta z Krčmaně zvaná Machna, za jejíhož panování se na Křídle provozovala (asi do roku 1472) padělatelská dílna. Šlo dokonce o jednu z největších dílen na ražbu falešných minci na Moravě! Doposud bylo objeveno na 300 druhů padělaných mincí. Posledním majitelem, byť ten se hradu zmocnil neoprávněně, byl kolem roku 1475 Albert Kostka z Postupic. Hrad pak byl za uherských válek a vpádů na Moravu v 70.letech 15.stol. patrně rozbořen. Roku 1481 se uvádí již jako pustý. V 16.stol. bylo Křídlo částečně obnoveno, aby sloužilo k hospodářským účelům. Během třicetileté války se tu nouzově opevnili císařští vojáci, avšak hrad byl dobyt Švédy a tím definitivně zničen.
Z hradu vedou 3 trasy, po každé to je 2,5km do některé z obcí – po modré do Chomýže, po žluté do Brusného a po žluté do Rusavy. Nejbližší úsek modré značky měří sice jen 1km, zato vám nabídne dva rozdílně příjemné zážitky. Ten první si užijete hned vzápětí, kdy se celý svah pod zvolna klesající zpevněnou cestou mění v pařeziště, díky čemuž získáte panoramatický náhled na trojúhelník obcí Jankovice, Chomýž a Hlinsko pod Hostýnem. Napravo od nich spatříte malé návrší Chlum (418m) s terénními pozůstatky hradu Chlum, s přiléhající obcí Slavkov pod Hostýnem, zvlněnou krajinu Kelčské pahorkatiny, zalesněný hřbet Hradu s vysílačem Holý vrch, šedavou linku Drahanské vrchoviny či stín pohoří Chřiby. Jak potom půjdete dál, když se otočíte, uvidíte na Chomýž nalepenou ves Brusné, vršíky Chlum a Bedlina (455m) při úpatí Hostýna, hradbu Oderských vrchů i Hostýn samotný. Krása. A zde přichází zážitek druhý. Zhruba 400m od hradu se v oblouku cesty na pahýlu po utnutém stromu zjeví turistická šipka ukazující vpravo do prázdnoty...
Ač se to zdá šílené, v prukém svahu porostlém nízkou vegetací se klikatí uzoučký vyšlapaný chodníček, který musíte jednak najít, a pak po něm velmi opatrně sestoupit až na příčně jdoucí širší stezku. Na ní to zalomíte vpravo a budete pokračovat mírně z kopce až po ostrou zatáčku doleva do hustého roští, kde se skrývá pokračování značené pěšinky, jež ve finále vede paralelně s jinou širší stezkou a ústí do příčně jdoucí lesní silnice. Přímo nad tímto zaústěním visí rozcestník Pod Křídlem (396m). Jak vidno, někde při sestupu se k vám připojila žlutá značka z Brusného (1,5km) na Křídlo (1km) a na Rusavu (3,5km). To vaši modrou čeká posledního 1,5km do Chomýže.
Asfaltka nabízí prvních 80m rovinku. Pak značka odbočí doleva a vás čeká dlouhý táhlý volný sestup po silnici do obce. Chomýž vidíte vlastně už přímo před sebou. Kolem cesty se prostírají louky, jež vám nabízí pohledy na Brusné, vršík Chlum, na Hostýn, zpátky na Nad Pasekami a na Křídlo, na Barvínek a nakonec s větším odstupem i na Poschlou. U potůčku na periferii Chomýže minete obyčejný dřevěný kříž a tu u statku již vstoupíte do souvislé zástavby. Průchod obcí je v podstatě rovinka, bohužel je opět hůř značený. Za statkem se tedy ve vidlici cest dejte doprava, dojdete ke koryty říčky Rusavy a tu na nejbližším mostě přejdete. U mostu na stromě visí poslední turistický ukazatel Chomýž, BUS (298m). Z Přílep to sem bylo 10km a kdo by potřeboval na vlak, může po modré značce pokračovat 1,5km do Hlinska p.H.
Obec Chomýž existovala podle pověsti už při vpádu Mongolů na Moravu v roce 1241 a bývala prý mnohem větší a lidnatější. Měla mít dokonce i svůj vlastní kostel. První ověřitelné zmínky o Chomýži však pocházejí až z roku 1365, kdy Vlk z Dobrotic, pán na Křídle, prodává třetinu vsi Vilémovi z Kunštátu. Druhá třetina vsi náležela tou dobou panství Bystřice a třetí třetina panství Holešov. Z té doby asi pochází i první známá obecní pečeť se třemi květy vyrůstajícími z jednoho stonku. Po dobytí hradu se Chomýž připojuje nejprve k Bystřici a roku 1763 k Holešovu. K roku 1779 ho známe pod názvem Chomisch, později jako Chomíž. Od roku 1845 správcuje Chomýž dědičný valašský fojt. Na katastru obce se nachází několik málo památek. Na návsi stojí pomník padlým v 1.sv. válce ve formě kamenného kříže z roku 1919 a zvonice neznámého data výstavby, o níž se jako první zmiňuje obecní rozpočet z roku 1795 (zvonařovi vyplaceny 4 zlatky). Na zvonu je vyryt rok 1845, tj. rok jeho zavěšení. Až do 50.let 20.stol. neměla zvonice dveře, okna, ani strop. Nato byl dovnitř umístěn jednoduchý oltář a zazděny malé průzory pro zvoníka, pomocí nichž určoval délku zvonění během procesí k Panně Marii Svatohostýnské. Dále se zde nacházejí pomník sv. Anny v Hrabině (1742), kříž nad obcí (1762) a památník obětem 2.sv. války.