Kunčice p. Ondř., ŽST (475m) – Kunčice p. Ondř., k ŽST (478m) – Pod Skalkou, rozc. (810m) – Skalka, vrchol (964m) – Skalka, sedlo (885m) – Ondřejník, sedlo (750m) – Ondřejník, tur. ch. (710m) – Frýdlant n.O., ŽST (360m)
Tato 10km dlouhá modrá vrcholovka začíná i končí u železničních zastávek a je poměrně rychle zdolatelná. První třetina trasy je ostrý stoupák na vrchol, druhá třetina mírně klesá k turistické chatě a poslední třetinu tvoří výrazné klesání. Zpočátku uvidíte Radhošťský hřbet, shora shlédnete do údolí Frenštátu, z vrcholu na Kněhyni a při sestupu na Lysou horu, její podhůří a městečko Frýdlant. Vzhledem k ostřejším úsekům doporučuji tento terén pouze pěším.
* * *
Kunčice pod Ondřejníkem byly založeny po roce 1281 z příkazu hukvaldského pána Arnolda z Hückelswagenu hradním úředníkem Kunzem, jemuž se podařilo sehnat značný počet lidí ochotných k obývání nové osady nazvané podle něj Kunzendorf, později Hrubé či Velké Kunčice. První písemná zmínka z roku 1581 se vztahuje ke skelné huti, jejíž význam však v 17.stol. zanikl. Právě úpadek hlavního zdroje obživy zapříčinil rozmach vysoce kvalitního soukenictví, jež však v 2.pol. 19.stol. také zaniklo a okolo roku 1860 jej nahradila těžba železné rudy, která se vyvážela do hutí ve Frýdlantu a Čeladné. Konec těžby se datuje k roku 1895, kdy byl uzavřen poslední důl na Humbarku. Ustupující těžba uvolnila rozvoj turistického ruchu, který z Kunčic udělal rekreační oblast Ostravska, jíž je dodnes. Největší památkou v obci je dřevěný kostelík sv. Prokopa a Barbory, převezený sem z Podkarpatské Rusi.
Před budovou železniční stanice v Kunčicích stojí košatý tyčový ukazatel Kunčice p. Ondř., ŽST (475m). Od něj se můžete vydat po žluté na Malou Stolovou (4,5km) či úpatím Ondřejníka do Kozlovic (8,5km), po zelené na Pustevny (8km) nebo úbočím Ondřejníka k tamní turistické chatě (6,5km), po modré úpatím Smrku do Ostravice (10km), ale hlavně také na nejvyšší bod Ondřejníka – Skalku (964m), jež je se svým prudkým jižním svahem vidět již od nádraží.
Široká asfaltka, osázená z obou stran rodinnými domy, se zhoupne nejprve do dolíku a zas nahoru k hlavní silnici, kde vás po ušlém 0,5km očekává rozcestník Kunčice p. Ondř., k ŽST (478m). Přejdete na druhou stranu vozovky a po chodníku se vydáte doleva. Za zády se vám pomalu odkrývá Velká Stolová (1046m) s Malou Stolovou (1009m) jako tlapy sfingy Kněhyně (1257m), dále Nořičí hora (1047m), později i celý Radhošťský hřbet včetně Radhoště (1129m) samotného, Smrk (1276m) a čelní hradba Veřovických vrchů tvořená třemi kupičkami Kyčera (875m), Malý Javorník (838m) a Velký Javorník (917m) s rozhlednou na vrcholku. Skoro rovinkou dojdete až k odbočce vpravo, kde vás modrá značka začne vést úzkou asfaltkou neúprosně vzhůru domkovou oblastí zvanou Horní Konec. Otočíte-li se, uvidíte znova panorama všech výše zmiňovaných vrcholů.
Po chvilce náročné chůze se začne asfaltka stáčet kolem malebných chatiček, pod hranicí lesa dělá serpentýnu, aby aspoň trochu zmírnila stoupání do ostrého svahu a v nadmořské výšce cca 600m opouští asfalt, aby nyní po pěšince mezi posledními chatkami vystoupala další cenné metry k lesní vrstevnicové cestě. V tomto bodě zahlédnete několik metrů ve svahu nad sebou studánku Na Kršlách, upravenou ve stylu menší studny. Ačkoliv se značená široká svážnice vine nyní obloukem doleva, stejně se zakrátko stáčí opět vpravo, takže je možné vyšplhat se k prameni, prohlédnout si jej a o kousek výš nad ním opět navázat na značenou stezku. Lesem po stezce pokračujete ve vytrvalém stoupání, jež je u poslední zapadlé chalupy nakrátko ještě střední, avšak následně už jen ostře ukusuje výškové metry lesní pěšiny. Jeden omezený výhled směrem k Radhošťskému hřbetu vytvořila před pár lety vichřice, jinak není skrze stromy vidět nic.
V nadmořské výšce cca 760m (údaj z GPS) přetínáte další vrstevnicovou lesní silnici, kterou v zimě využívají běžkaři, neboť vede naokolo celé hory. U ní na stromě visí cedule Pod Skalkou, rozc. (810m) s modrými hroty směrovek, jež vás informují, že jste ušli celkem 2km a 1km zbývá k vrcholu. Vyběhnete do břehu, kde se vedle značky objevuje cedule s piktogramem paraglidisty, zdoláte úsek pěšiny vedoucí vzrostlými smrky a o nějakých 15 výškových metrů výš přetnete nenápadnou vrstevnicovou pěšinu tvořící hranici Přírodní rezervace Skalka (35,44ha). Ta chrání zbytky přirozeného jedlobukového lesa, nabývající místy pralesovitého charakteru. Jádro území tvoří 9ha bučiny ve věku 180 let. Dříve hojná jedle bělokorá téměř vymizela a je proto uměle dosazována. Ve slabě vyvinutém bylinném patru se hojně vyskytuje kopytník evropský, šťavel kyselý, vraní oko čtyřlisté či brusnice borůvka. Rezervace byla vyhlášena v roce 1977 a rozšířena v roce 1993. Území je významné z hlediska výskytu plazů, zejména zmije obecné, užovky obojkové, slepýše křehkého a ještěrky živorodé. Sídlí zde také silně ohrožené druhy ptáků: sýc rousný, jeřábek lesní, krahujec obecný, strakapoud bělohřbetý či holub doupňák. Z drobných savců tu žije populace myšivky horské a v roce 1997 byly zjištěny pobytové znaky rysa ostrovida.
Úzká pěšina stoupá vysokým lesem šikmo svahem pod skalnatou stěnu, kterou je nutno obejít levotočivou oklikou. Podle lidových zkazek měl právě tady pod vrcholem svou skalní skrýš na poklady zbojník Ondráš. Kamenitý chodníček se nyní zakusuje do příkrého svahu, až se před vámi náhle objeví kameny obložená studánka Pod Skalkou, jejíž voda proudí i přes turistický chodník. Zajímavostí je, že přímo nad ní končí horská louka, hojně využívaná paraglidisty jakožto vzletová plocha. Studánka leží na široké vrstevnicové svážnici, jež tvoří podvrcholový okruh. Značená stezka z ní však okamžitě odbočuje vpravo nahoru a míří vydatným stoupákem k hornímu okraji přírodní rezervace. Tam se stáčí napravo a širokým koridorem stoupá krátce na horní okraj vzletové loučky, odkud se naskýtá vcelku dobrý výhled do frenštátské kotliny. Zprava uvidíte horu Červený kámen (690m), nad jejímž sedlem trčí štramberská Trúba, na to navazuje vzdálený Svinec (546m), blíž zase vystupuje Velký Javorník (917m), pod nímž leží město Frenštát. Blíž pod kopcem lze rozeznat zděný kunčický kostel, víc vlevo jsou roztroušeny trojanovické domky a z hor se tu úplně vlevo zdvíhá pověstný Radhošť (1129m) s kouskem Nořičí hory (1047m).
Pár desítek metrů zbývá k vrcholu. Z lesa vystupuje nevelký kamenito-travnatý plácek s jakousi vysílačovou konstrukcí, cedulí PR Skalka a ukazatelem Skalka, vrchol (964m). Od ŽST Kunčice jste ušli 3km a po modro-žluté značce je to následně nejblíže 0,5km do sedla Skalky. Prostor ohraničuje od jihu a jihozápadu příkrý sráz, z něhož sem tam vyrůstají stromy, navzdory jejichž korunám lze zahlédnout Radhošť (1129m) a mohutný masiv Kněhyně (1257m) s Velkou a Malou Stolovou (1046m, 1009m). Výhled by do budoucna měla zlepšit připravovaná rozhledna, jejíž základní kámen s pamětní deskou je situován kousek bokem vrcholu. Skalka je nejvyšším vrcholem Podbeskydské pahorkatiny. Podbeskydská pahorkatina zaujímá prostor úctyhodných 1508 km2, což ji řadí na čestné 15.místo z 94 geomorfologických celků naší vlasti a má průměrnou výšku 353 m.n.m., což není nikterak moc.
Jakmile se dokocháte, nasměruje vás malovaná šipka zase do lesa a po pár stech metrech středního klesání dojdete ke krytému posezení. Tady začíná široká hřebenová cesta, po níž se mírným klesáním přesunete k rozcestníku Skalka, sedlo (885m). Zde se odděluje žlutá stezka 3km na Čeladnou, zatímco páteřní modrá půjde ještě 2km, než dosáhne sedla Ondřejníka. Uváděné vzdálenosti k chatě i do Kunčic neodpovídají kilometráži na okolních ukazatelích, a to nejspíš v závislosti na zaokrouhlování. Nenechejte se proto zmást a pokračujte v klidu dál. Pod hrbem Stanovec (899m) uhýbá trasa z hřebene a po hrubě štěrkovaném povrchu klesá již mírně východním úbočím hory. Za pár minut narazíte na velká mraveniště, jež podle informační cedule obývají vzácní lesní mravenci rodu Formica. Je to zároveň nejsilnější pouplace mravenců na Ondřejníku, kterou je potřeba chránit jak před ptáky, tak před divokými prasaty. Mravenci jsou totiž zdravotní policií lesa, ročně spotřebují v průměru 8 milionů kusů hmyzu včetně listožravých škůdců a podílí se i na šíření semen rostlin.
Jediný jakýs takýs výhled skýtá místečko ve svahu tak prudkém, že cestu bylo proto nutné ohraničit zábradlím. Přes stromy shlédnete město Frýdlant nad Ostravicí, vrchol Lysé hory (1323m) či úvod nedalekého hřebene Prašivé (843m). To už však zbývá posledních asi 600m k velké lesní křižovatce s odpočívadlem, na jejímž okraji visí rozcestník Ondřejník, sedlo (750m). Ze Skalky to sem bylo 2,5km a 1km zbývá po modro-žluté značce k chatě. Žlutá značka pak míří také 3km do Kozlovic.
Asfaltka stále vede lesem a mírně klesá. Za bývalým lomem vlevo od cesty se silnice dvojí, takže se vydejte jakoby vpravo, kde již mezi stromy prosvítá turistická chata Ondřejník. Na otevřeném prostranství pod chatou naleznete bufet s posezením, kolotoč, kamennou kapli, je tu lyžařský svah a rozbořené zbytky vyhořelé staré chaty Solárka. U velké turistické mapy při parkovišti visí na stromě cedule Ondřejník, tur. ch. (710m). Jen pár stromů kazí výhledové panorama od Lysé hory (1323m) s rozsochou Malchoru (1219m) a Kykulky (996m) přes obec Malenovice, město Frýdlant, hřeben Prašivá – Velký Lipový a část Janovic po rozsáhlou rovinu za Frýdkem-Místkem, kde můžete na obzoru pozorovat česko-polské příhraniční.
Turistická chata Ondřejník byla postavena Klubem českých turistů v letech 1906-1907, tedy ještě za Rakouska-Uherska (je to jedna z nejstarších chat v Beskydech). Slavnostního otevření se dočkala 30.5. 1907 a rozšíření roku 1930. Jde o podezděnou třípodlažní budovu se vstupem ze zadní strany. V přízemí najdete restauraci s kapacitou okolo 36 míst, jídelnu pro 100 osob a na patře je pak 16 turistických pokojů s 58 lůžky se společným sociálním zařízením. V období tzv. 1.republiky se ve 30.letech 20.stol. stávala čím dál více populárnější domácí turistika a s ní spojené zpřístupňování československých hor. Vzrůstající návštěvnost Ondřejníku si vynutila nejenom rozšíření chaty KČT, ale především výstavbu nového a na svou dobu vysoce moderního horského hotelu Solárka. Ten byl vystavěn manželi Oldřiškou a Františkem Látalovými z Moravské Ostravy v letech 1932-1933. Manželé Látalovi dobře odhadli perspektivy Ondřejníku, který se jevil být vhodným pro vybudování klimatických lázní (jakousi obdobu slezského Jeseníku) a bez problému by dokázal uživit i dvě horské chaty. Pro nový hotel bylo vybráno místo severně od starší chaty KČT. Stavba na obdélníkovém půdorysu s mělkým středovým rizalitem měla celkem 4 patra – kamenné podsklepené přízemí a 3 dřevěná patra. Vnější plášť hotelu byl pokryt stylovým štípaným šindelem. Solárka poskytovala ubytování až pro 100 osob ve 40 pokojích, všechny koupelny pokojů byly vybaveny teplou vodou a hotel disponoval též ústředním topením a elektrickým osvětlením. Na svou dobu poskytoval maximální komfort. Nový hotel slušně prosperoval a nejinak tomu bylo i během 2.sv. války. S rokem 1948 se Solárce nevyhnulo nucené znárodnění, které však na turistický ruch nemělo velký vliv. Ondřejník se stával častým cílem školních výletů. Stagnaci zaznamenala turistika na Ondřejníku až počátkem 90.let 20.stol. Smutnou tečku za historií hotelu Solárka udělal požár, jenž vypuknul 28.9. 2002 kolem 22hod. a zlikvidován byl až v pozdních odpoledních hodinách druhého dne. Přijelo 7 hasičských sborů. Vyskytl se však problém s nedostatkem vody, kterou hasiči museli jezdit nabírat až do Frýdlantu a hotel tak nebylo možné zachránit. Kompletně shořelo podkroví plus horní patro chaty a kvůli spadlým konstrukcím byl zničen i celý interiér. Chata byla naštěstí už přes 10 let zavřená, majitelé ji opravovali se záměrem chatu co nejdřív znovu otevřít, takže nedošlo k žádnému zranění. O vzniku požáru se dlouho spekulovalo. Hasičský sbor z Frýdku-Místku se nakonec jasně vyslovil v tom smyslu, že šlo o úmysl, snad o pojistný podvod. Dnes na místě bývalé slavné Solárky zbyly jen kamenné základy.
V blízkosti chaty se nachází kamenná kaple sv. Antonína Paduánského, u které se v den svátku tohoto světce koná každoročně pouť. Kaple byla postavena roku 1933 v rámci výstavby hotelu Solárka manželi Látalovými, aby tak dodala okolí hotelu romantičtější ráz. Pojmenování získala na paměť největšího příznivce turistiky na Ondřejníku prof. Antonína Uřídila z Brna. Kaple má čtvercový půdorys a šindelovou sedlovou střechu s falešnou mansardou, nad níž vystupuje zvonička se štíhlou jehlancovou střechou. V průčelí je otevřena velkým portálem s lomeným obloukem a zakryta mříží, aby tak chránila interiér stavby se světcovou sochou.
Turistický rozcestník vyznačuje vzdálenost do Kozlovic po žluté (4km), do Metylovic po téže žluté (4,5km) či do Kunčic p.O. po zelené (6,5km), zároveň chválí ušlý kus modré značky od Kunčic (7km) a načítá kilometráž do cíle ve Frýdlantě n.O. (3km). Nyní se značka otře o kamennou kapli, odkud je výhled do kraje nejlepší, načež se úzkým chodníčkem spustí okrajem lesa zprudka dolů. O této sestupovce není moc co říci, snad jen že se z ní občas otevírají pohledy na masiv mohutné Lysé hory (1323m) a zpočátku také na údolní městečko Frýdlant. Po necelém kilometru se značka chytne Hutného potoka, kolem něhož klesá notný kus cesty, zprvu po lesní pěšině, poté již přechází u prvního domu na Pasekách na asfalt. Střední klesání provází chodník kolem frekventované silnice Frýdlant – Pstruží, a pak se jen na lokální křižovatce odbočí vpravo, projdete podchodem pod železniční tratí a podél parkoviště už dojdete dobře značenou stezkou k autobusovému a vlakovému nádraží, před nímž visí cedule Frýdlant n.O., ŽST (360m). Za sebou máte 10km přes nejvyšší vrchol Podbeskydské pahorkatiny a kdybyste chtěli, můžete po modré klidně pokračovat ještě 11km na Lysou horu, nejvyšší vrchol Beskyd, potažmo nejvyšší vrchol celé západní části českých Karpat.
Město Frýdlant nad Ostravicí bylo založeno na místě hustého pohraničního hvozdu v 2.pol. 14.stol. První zmínka o něm pochází z roku 1395. Název Friedland znamená klidné území a byl zvolen podle Frýdlantu v Čechách, odkud pocházeli jeho majitelé. Od počátku byl plánován jako město a měl se stát centrem obchodu a řemesel, čemuž odpovídá také jeho původní půdorysná dispozice a označování slovem civitas, zcela atypické pro středověkou lánovou ves. Při prodeji města těšínskému knížeti se stal moravský Frýdlant okrajovou oblastí a klesnul na úroveň vsi. Roku 1581 bylo Místecko připojeno k Hukvaldům a zažilo rozkvět, když se místní řemeslníci snažili vyrovnat kolegům z města a dařilo se jim to. Roku 1599 byl vystavěn kostel sv. Bartoloměje, který stojí na náměstí dodnes. Ke konci třicetileté války tu byly zbudovány hamry na zpracování železné rudy, jež si časem získaly věhlas a zůstaly existovat v pozměněné podobě dodnes. V roce 1870 došlo v centru k výstavbě kláštera. V katastru města se nachází též malé výletní letiště, nejvýše položené letiště v ČR.