<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Frýdek-Místek, ŽST (285m) – Frýdek-Místek, nádr. BUS (292m) – Olešná, přehrada, BUS (305m) – Chlebovice, chaty (436m) – Palkovické hůrky (530m) – Kubánkov (625m) – Pod Zadní Babí horou (500m) – Janáčkova lavička (460m) – Hukvaldy, nám. BUS (355m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Palkovické hůrky jsou nevelký horocelek s nejvyšší horou Kubánkov, jehož zdolání není obtížné. Modrá značka vás převede skrz rušný Frýdek-Místek, abyste následně stanuli na hrázi Olešné a postupně nastoupili cestu do kopce. Celé hůrky pokrývá spleť lesních cest, nicméně ty značené vedou po hřebeni jen krátce a pro výhledy si musí člověk občas trochu odskočit. Krom okrajových částí hůrek se dá 16km dlouhá trasa projet i na kole.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Město <b>Frýdek-Místek</b> vzniklo 1.1. 1943 spojením slezského Frýdku a moravského Místku. Nejstarší prameny dokládají existenci jakýchsi obcí zde již ve 13.stol., nicméně ves Friedberg (Místek) se prvně zmiňuje až v roce 1246. V 1.pol. 14.stol. přicházejí první jasnější zmínky také o Frýdku, a to v souvislosti s Frýdeckým zámkem. Ve městě se dařilo v 19.stol. textilnictví, s příchodem nacistické okupace se proslavila místní vojenská posádka jediným ozbrojeným útokem proti nacistům v celém Česku, město populačně expandovalo díky horníkům z blízkých dolů a zdejší turistické kluby položily základ organizované beskydské turistiky. Všemožných historicko-kulturních památek je tu nepočítaně.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na start jediné frýdecko-místecké turistické trasy, která míří do Beskyd, se nejjednodušeji dostanete vlakem, neboť rozcestník <b>Frýdek-Místek, ŽST (285m)</b> stojí přímo před nádražní budovou. Na sousední točně můžete krom toho naskočit na MHD č.5, které vám ušetří prvních 4,5km, necháte-li se svézt na zastávku Místek, Olešná, případně si stejnou linkou zajeďte až do Hukvald, pokud se vám zachce vzít tuto trasu z opačné strany.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modré hroty rozcestníku se rozpažují vlevo k Žermanické přehradě (11km) a vpravo k přehradě Olešná (4,5km). Doporučuji vykašlat se na oba a vzít to nádražním podchodem nejkratší cestou k Úřadu práce, kde se s modrou značkou opět setkáte, protože jinak vás čeká 280m dlouhá „pochcaná ulička“ za budovou starého skladu a nezajímavá obcházka kolejí. Tak či tak, nakonec se zjevíte u červené lávky přes řeku Ostravici. Tato řeka tvořila až do 1.12. 1928 zemskou hranici Moravy a Slezska.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na místecké straně břehu vstoupíte do <b>sadů B. Smetany</b>, což je bývalý lužní les, který po ničivých záplavách na přelomu 19. a 20.stol. zregulovali a udělali z něj kulturní zázemí města. Jak se můžete dočíst na informačním panelu, park býval místem výstav, v hudebním pavilonu se do 70.let 20.stol. konávaly promenádní koncerty, nacházelo se tu městské koupaliště, cyklistická závodní dráha apod. Se svou rozlohou 8ha jsou sady B. Smetany největším parkem ve městě. Park je řešen přírodně krajinářsky, v různověkých porostech převažují domácí druhy stromů, rostou tu zajímavé kytky a dokonce i houby.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Dobře značeným chodníkem překonáte park a poblíž pomníku Bedřicha Smetany z roku 1926 se dostanete na bývalé autobusové nádraží. To dnes slouží jako parkoviště. Na stromě u dřívější čekárny ČSAD visí ukazatel <b>Frýdek-Místek, nádr. BUS (292m)</b>, kde se dočtete, že jste ušli 1,5km. Značka pokračuje napříč parkovištěm k podchodu, kudy byste se dostali např. k bývalé radnici (dnes ZUŠ), stojící pod místeckým Náměstím Svobody, jehož alokaci označuje bílo-oranžová věž kostela sv. Jakuba z roku 1644.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá značka se nyní dává na dlouhou túru podél frekventované hlavní třídy. Vpravo za silnicí stojí bývalá radnice z roku 1898 s plastikami Josefa Skotnici Pilnost a Spořivost v průčelí (krom radních sídlila totiž v budově i městská spořitelna), nalevo zase chátrající objekt vytunelované Moravia Banky. Ta zkrachovala v roce 1999, pozlacená písmena s názvem peněžního ústavu jsou však nad honosným vchodem dodnes. Půjdete dál až k příští křižovatce, kde turistická značka vstupuje do pochodu. Netřeba však spěchat, neboť opodál v ulici nalevo se nachází další z frýdecko-místekých historických památek, hřbitovní <b>kostel Všech svatých</b>. Ten původně ležel na horním předměstí Místku, dnes kolem něj vede rušná Frýdlantská ulice a vůkol je obklopen panelovým sídlištěm. Jednoduchá obdélná stavba s polygonálním presbytářem a boční sakristií je vystavěna v barokním slohu. Dali ji postavit manželé Rudolf a Rozina Widomusovi roku 1716 jako poděkování za záchranu před morem, který tou dobou v Místku řádil. Tehdy byla nejspíš postavena pouze loď a dostavba s chórem proběhla až kolem roku 1730 na přání Roziny Widomusové. Manželé Widomusovi jsou v kostele pochováni a v hlavní lodi na epištolní straně jsou v kameni vytesány jejich podobizny. Sochařskou výzdobu opatřili Jan Kammerreit z Olomouce a Matěj Weissman z Frýdku. Pod kůrem byla zřízena krypta. Zajímavé je vnější řešení schodiště na kůr, které se do malého kostelního prostoru nevměstnalo. V letech 1890-1891 byla kostelní střecha pokryta břidlicí a obě věžičky měděným plechem. Kolem kostela stával původně starý místecký hřbitov, jenž nahradil také již zaniklý hřbitov u sv. Jakuba. Pohřbívalo se zde ještě na přelomu století, poté byl hřbitov zrušen a na jeho místě vysázen park.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nuže, teď už můžete projít podchodem a pokračovat dál podél pulzující asfaltové tepny. Na její opačné straně se vzápětí zjeví další chrám. Barokní <b>kostel sv. Jana a Pavla</b> byl vystavěn na útraty děkana Františka Čejky a jiných místeckých dobrodinců na okraji města na pozůstatcích 24 vyhořelých stodol zdejším zednickým mistrem N. Orlíčkem, patrně podle projektu význačného architekta J.I. Cyraniho z Boleshausu. Původní návrh městské rady, která se stavbou nového kostela zabývala, byl, aby byl zbořen stávající farní kostel sv. Jakuba a na jeho místě vybudován kostel větší. Proti se však postavil právě děkan Čejka a jeho názor zvítězil. Základní kámen byl položen 22.4. 1763. Kostel vyrůstal na základech ve tvaru kříže, jehož ramena tvoří sakristie (nad ní se nachází repositorium) a kaple sv. Inocence (nad níž je oratorium). Stavba pokračovala zvolna a je možné, že si jeho základy prohlédnul císař Josef II. při své návštěvě Místku. 1.10. 1767 byla na věž hrubé stavby upevněna makovice, ačkoliv věž ještě nebyla podle projektu plně dostavěna a kostel postrádal okna, dveře i omítky. K vysvěcení došlo 25.5. 1769. Stavba se 3 oltáři byla arcibiskupem Antonínem Teodorem z Colloreda konsekrována roku 1784. Tehdy byl chrám kryt ještě šindelem, měl kryptu, 9 oltářů a na hlavním oltáři se nacházel obraz patronů kostela, sv. Jana a Pavla od vídeňského malíře Jana Steinera. Obrazy na vedlejších oltářích jsou dílem místeckého rodáka Michala Englera. Ve 40.letech 19.stol. byl kostel restaurován a střecha pokryta plechem. Roku 1775 byla kolem kostela zbudována zeď s výklenkovými kaplemi křížové cesty a pilířovými branami, v 70. letech však polovina zdi i s kaplemi musela ustoupit rychlostnímu průtahu městem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Netrvá dlouho a chodník vás nasměruje do podchodu pod velkým dopravním uzlem. Pak už ale hluk motorů zvolní, neboť následující úsek sleduje výpadovku na Palkovice a po cca 580m odbočuje z města ven. Zatímco dosud jste kráčeli po rovince, nyní vás čeká střední stoupání od podchodu až k BUS zastávce Palkovická. Tady modré značení uhýbá doprava a mírně zvlněným terénem mezi poli a roztroušenou zástavbou pokračuje směrem k vodní nádrži Olešná. Při pohledu nazpět můžete pozorovat jak město, tak nevýrazný zalesněný brdek Štandl (350m), jedno ze dvou míst v bezprostřední blízkosti Frýdku-Místku, kam první organizovaní turisté chodili na první organizované túry a položili tím základy organizované turistiky v celých Beskydech (pomineme-li staletou tradici křesťanských průvodů na významná poutní místa). Štandl je navíc jednou z nejznámějších a nejprobádanějších archeologických lokalit v kraji, a to díky pozůstatkům středověkého strážního hradu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Sporadické výhledy na různé vyšší beskydské kopce vás doprovodí až na hráz <b>vodní nádrže Olešná</b>. Ta byla zbudována v malém údolí na říčce Olešná v letech 1960-1964 v rámci tzv. plánu výstavby malých vodních nádrží. Jejím hlavním úkolem bylo pokrytí potřeby vody pro místní průmysl (např. Válcovny plechu Frýdek-Místek, celulózka Biocel Paskov aj.) a protipovodňová ochrana Paskova. Nádrž je využívaná také rekreačně. Sypaná zemní hráz přehrady Olešná má v koruně délku 393m, maximální výšku 18m a je vystavěna ze sprašových hlín, na návodní straně čistých, na vzdušné straně s příměsí štěrků. Těsnící část je zavázána do podloží betonovou zídkou a těsnícím zářezem. Podloží je pak těsněno také jednořadou cementovou injekční clonou. Nádrž je vybavena sdruženým manipulačním objektem s bezpečnostním přelivem o kapacitě 75 m3/s. Celkový objem hráze je 152 tis. m3, objem nádrže činí 4,4 mil. m3. Zatopená plocha je asi 88ha velká.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Při přechodu hráze uvidíte jak město Frýdek-Místek, tak místní část Lysůvky a i několik blízkých kopců. Ve vodní hladině se prohlíží Palkovické hůrky se dvěma úvodními vršky Ostružná (616m) a Kabátice (601m), na jejímž úbočí pozorné oko spatří rozhlednu Panorama. Více na jih obklopují přehradu Skalní vrch (462m), Na Horách (453m) a za údolíčkem mezi nimi se mocně tyčí výrazný Ondřejník (890m) se Suchým úbočím (864m), dva z vrcholů tvořících masiv Ondřejníka. Při pohledu nazpět lze nad hrází zahlédnout též vrcholek Lysé hory (1323m) s vysílačem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na protilehlé straně hráze visí na sloupu cedule <b>Olešná, přehrada, BUS (305m)</b>, jež vás upozorní na ušlou vzdálenost 4,5km. Příští rozcestník potkáte za 3km. Mimo to se zde započíná žlutá trasa do Vratimova (19,5km). Modrá značka trochu nepochopitelně nepokračuje po nábřeží, ale vydává se k zastávce MHD Olešná a odtud po silnici, kudy jezdí auta, stoupá opět středně vzhůru směrem k aquaparku. Cestou míjí informační panel Povodí Odry s technickými údaji o přehradě a též panel <b>Naučné stezky Hůrky</b> č.20, pojednávající obecně o NS samotné.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Silnička od plotu aquaparku mírně klesá k ústí bezejmenného potoka, kde se nachází další panel NS Hůrky, informující o rybím společenstvu v přehradě. Žije zde prý asi 20 druhů ryb, přičemž převažují kaprovité druhy – plotice obecná nebo cejn velký. Z dravých druhů má dlouhodobě silnou populaci candát obecný, méně hojným druhem je štika obecná. V rákosinách na březích byste našli potápku roháče, lysku černou či kachnu divokou, náhodně pak třeba vzácnější druhy pátků jako orlovec říční, husa velká, čírka obecná, morčáci a někteří bahňáci. Nakouknout na pláž můžete po odbočující cyklostezce. Úzká asfaltka jinak zatáčí za přehradou doleva. Na okraji příměstského lesa Rovňa narazíte na závoru a info panel NS č.18. Podle něj se v Česku běžně sbírá a používá asi 100 druhů hub, dobrých jedlých je však asi 220 druhů. Sběr hub má ovšem svá pravidla, o nichž se zde taktéž dočtete. A pak vzhůru širokou vyježděnou stezkou, klikyhákem napříč zelení. Jak praví další z panelů NS, stojící uprostřed lesa: „Les Rovňa je typickou ukázkou nepůvodního lesa se silně pozměněnou dřevinnou skladbou. Především monokulturní smrčiny působí strohým dojmem a jsou chudé na bylinný podrost, který by je druhově zpestřil. Místy zůstal zachován listnatý smíšený les, který má bohaté zastoupení druhů ve všech rostlinných patrech (stromové, keřové a bylinné) a blíží se svou skladbou lesu přirozenému. … Blízko stezky protéká potůček se zajímavým životem pod vodou. V tůňce můžete najít skokana hnědého, pijavici koňskou, potápníka vroubeného, blešivce a různé vodní ploštice.“</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Les opustíte v již mírném stoupání k úpatí Palkovických hůrek. Toto úpatí v podstatě tvoří silniční tah, obklopený shluky domků. Od silnice se naskýtají omezené výhledy do krajiny, o níž hovoří panel NS. „Otevírá se před námi výhled na krajinu výrazně poznamenanou lidskou činností. Zemědělské monokultury, průmyslové zóny a lidská sídla představují úplně specifický životní prostor pro rostliny a živočichy. Vznikají náhradní společenstva, nejčastěji tvořená druhy, které nacházejí u člověka snadnou obživu. Ty pak působí značné škody na úrodě, potravních zásobách, dřevěných stavbách; agresivně se šířící rostliny zabírají veškerý prostor a potlačují původní druhy. Myši, potkany a různý hmyz není třeba představovat, mnozí z vás už znají i agresivní rostliny, jako je bolševník velkolepý a křídlatka. Postupně u lidských sídel ovšem hledají útočiště i druhy, které ztrácejí své původní biotopy – např. dutiny, skály či štěrbiny. Jsou to například poštolka obecná, sova pálená a mnozí netopýři.“ Výhledům od silnice dominuje město Frýdek-Místek a areál Biocelu Paskov.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Tam, kde se od silnice odlučuje odbočka do kopce, stojí ukazatel <b>Chlebovice, chaty (436m)</b>. Modré šipky ukazují jak nazpět k ŽST Frýdek-Místek (7,5km), tak vpřed na Kubánkov (4km) a hukvaldské náměstí (8,5km). Nejbližší úsek však měří jen 2km a je uvozen jediným stoupáním celé trasy, které stojí za řeč. Stezka vede rovně po uježděné příjezdovce nad chaty, odkud můžete pohlédnout na vzdálený hřeben Prašivé, načež již vstupuje do lesa. Uzoučký křivolaký chodníček ostře stoupá nejdřív po pravé straně koryta, výše jej překračuje a obloukem se pod hřebenem vrací do původní polohy, kde se již stezka rozšiřuje a středním sklonem navazuje na spleť lesních svážnic. Nyní máte možnost opustit značený chodník a vydat se na vymýcený svah nad chatami, kde již z dálky tušíte výhledovou šanci. A je to tak. Pakliže najdete cestu (je to snadné), odmění vás předvrchol Ostružné extra skvělými výhledy na celé Frýdecko-Místecko, Havířovsko, Ostravsko, na Slezské i Moravskoslezské Beskydy. Je to nejlepší výhled z celé trasy, přestože na ní přímo neleží.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značená stezka pokračuje po široké pevné cestě, po vrstevnici lesem bez výhledů. Najednou se však objeví terénní záhyb a vymýcený prostor. Bez speciální optiky vám rozevřená severní pánev připadá jako změť menších sídel, lemovaných průmyslovými městy. Krajina před vámi odhaluje dálnici R48, elektrárnu v Ostravě-Třebovicích, elektrárnu v Ostravě-Kunčicích anebo zase komín a kupy písku Biocelu Paskov. Dosti smutný pohled.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Krátké mírné klesání předznamená vstup do sedla pod Ostružnou, kde se na kraji horské louky nachází rozcestník <b>Palkovické hůrky (530m)</b>. Před sebou máte 2km stoupání na Kubánkov. Žlutá značka, která tudy také prochází, vede 2,5km do Palkovic a 3km do Chlebovic. Směrem na Chlebovice stojí rozhledna Panorama, vzdálená po lesních chodnících 1,5km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Osada Hůrky II. je zajímavá pro dvě věci. Zaprvé se zde nachází restaurační zařízení a zadruhé roste kousek za ním památný strom zvaný <b>Tis u Kociána</b>. Jak se píše v panelu NS Hůrky č.15: „Jedná se o tis červený (Taxus baccata), kdysi běžnou součást podrostu smíšených lesů a dnes velkou vzácnost chráněnou zákonem (druh silně ohrožený). V dávných dobách se tisy vysazovaly u hradů, z jejich pružného a pevného dřeva se vyráběly kuše.“ Celý strom, vyjma červené dužiny okolo semene, je prudce jedovatý. Otravy tisem mohou být i smrtelné. Dříve se jedovatý extrakt z tisu používal k otrávení šípů a bodných zbraní a z pohárů z jedovatého dřeva pili odsouzenci. „Přes svou jedovatost je vyhledáván pasoucím se dobytkem a zvěří. Když se ještě v lesích pásl dobytek, pastevci tis vysekávali, aby předešli otravám. Intenzivní způsoby hospodaření v lesích vytlačily tis úplně. Hůřecký tis patří k největším exemplářům Palkovických hůrek – má obvod kmene 196cm a jeho výška je asi 12m. Tisy jsou pomalu rostoucí menší stromy nebo jen keře (k tomu, aby dorostly 10m, potřebují obvykle 100 i více let), a tak tyto rozměry znamenají poměrně vysoké stáří stromu. Když se podíváte směrem k rekreačnímu středisku, můžete v porostu vlevo spatřit korunu tohoto památného tisu.“ Památným stromem byl vyhlášen roku 1995. Jedná se o nejvyšší ze 4 památných tisů, které na katastru Palkovic rostou. Tis patří mezi nejcennější rostliny na celé severní polokouli. Může se dožít i přes 1000 let.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Okrajem osady stoupá středním tempem asfaltová cesta, která poté obkružuje Holý vrch (631m), skalpovanou dominantu nad osadou. Z jejích vyšších poloh spatříte opět zašpičatělý Ondřejník (890m) a v malém sedle můžete posedět na krytém odpočívadle. Tu objevíte také drobnou bílou <b>kapli Panny Marie</b>, sitovanou v plotě soukromého pozemku v horní části osady. Tato k silnici otevřená sakrální stavba někdy z konce 19.stol. má stříšku z tašek a zamřížovaný výklenek se soškou Panny Marie. Do sedla za Holým vrchem středně stoupá pevná lesní cesta, jež zde potkává pár samot. Značená cesta znova středně stoupá lesem a po chvíli vychází na louce pod vysílačem, odkud je hezký výhled na zdolanou vyholenou hřebenovku. Vysílač neklamně označuje nejvyšší bod hůrek, vrch Kubánkov (660m). Rozcestník tu ovšem nehledejte, jen jednoduché posezení, pro zájemce vrcholové razítko, dvojjazyčnou informační tabuli a panel naučné stezky. Moc se toho ale o tomto malém pohoříčku zjevně říci nedá. „Palkovické Hůrky jsou součástí rozsáhlé karpatské soustavy, vzniklé alpinským vrásněním. Na našem území jsou Karpaty tvořeny flyšem, pro který je charakteristické mnohonásobné ukládání a střídání vrstev jílovců, pískovců a slepenců. Typická je také příkrovová stavba (vyzdvižení a přesunutí usazených hornin v průběhu horotvorných pochodů). Palkovické Hůrky byly vytvořeny slezským příkrovem, ze kterého však díky silnému zarovnání povrchu v třetihorách a začátkem čtvrtohor zůstal jen zbytek – tzv. příkrovová troska. Tak vznikly dnešní ploché hřbety Palkovických Hůrek. Ve střední části hůrek vytvořila říčka Ondřejnice průlomové údolí s prudkými svahy. V Palkovických Hůrkách hnízdí i některé vzácnější druh ptáků, a tak zde pozorní a trpěliví pozorovatelé mohou spatřit sluku lesní, králíčka ohnivého nebo skřivana lesního. Můžete zahlédnout i čápa černého, který hnízdí na nedalekém Kazničově.“</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Relativně krátký střední sešup lesem do osady Kubánkov je okořeněn pěkným výhledem na hory. V levém rohu panoramatu stojí osamělý masiv Lysé hory (1323m), jehož dlouhé rameno končí v Čupelu (943m). Od něj se zvedá kompletní silueta masivu Ondřejníka, počínaje stejnojmenným vrchem Ondřejník (890m), přes výrazné sedlo odděleným Stanovcem (899m), jeho rozsocha Suché úbočí (864m) a zaoblený nejvyšší bod Skalka (964m). V popředí se zdvíhá Kozlovická hora (612m) a vzadu hřbet Smrku (1276m). Více vpravo pak vyčnívá Radhošťský hřbet, uvedený tajemnou Kněhyní (1257m), vidět je Velká Stolová (1046m), Čertův mlýn (1206m), nevýrazná Skalka (1037m) a úplně v kraji část Tanečnice (1084m) s ramenem Nořičí hory (1047m). Z jiné polohy osady Kubánkov lze zahlédnout také pár podbeskydských vršků, výhled však kazí stromy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">U plotu jednoho z domů visí <b>Kubánkov (625m)</b>, u něhož se započíná žlutá turistická značka do Kozlovic (3,5km), Kunčic p.O. (11,5km) a na Malou Stolovou (16,5km). Modrá trasa má za sebou 11,5km, pod Zadní Babí horu zbývají 2km. Modrá směrovka ukazuje dolů přes louku, kde již na klesající pěšinu navazuje široká vrstevnicová svážnice. Okamžitě potkáváte upravené <b>prameny Pod Babí horou</b> v prameništi Rybského potoka, kolem jehož kotle se modrá stezka stáčí. Netrvá dlouho a malý průsek lesa vám umožní nahlédnout do Podbeskydí. Malé, téměř identické vršky se tu komíhají jako vlny na moři. Úplně vpravo na okraji všeho se zelená Libhošťská hůrka (494m), oči sklouznou na dvě travnaté vlny Puntík (500m) a Holivák (485m), směrem doleva ční vzadu malý zoubek Jedle (544m) a při ní Hlásnice (558m), jež se nachází prakticky v linii s Bílou horou (557m) u Kopřivnice. Její vrchol označuje telekomunikační věž s rozhlednou. Popojdete a panorama se posouvá. Přímo pod vámi se vzdouvá les na Kožné (505m), kulisovitě za ním osamělý Kazničov (601m), no a za ním stojí masiv Červeného kamene (690m). Opět popojdete a zpoza Kazničova se převalí hrbolaté Veřovické vrchy, triumfující čelním Velkým Javorníkem (917m) s rozhlednou a jeho dvěma menšími dozvuky Malým Javorníkem (838m) a Kyčerou (875m). Ta sousedí s posledním viditelným horským masivem, jímž je Radhošť (1129m), taktéž označený vysílačem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Svážnice se mírně vlní lesem v úbočí Babí hory (619m), kde krátce vstupuje do <b>Přírodní rezervace Palkovické hůrky</b>. To, co zde potřebuje ochranu, jsou v Podbeskydské pahorkatině nejlépe zachovalé reprezentativní lesní porosty 4. vegetačního stupně. V až 140 let starých členitých prostech převažují bohaté bučiny s příměsí nepůvodního smrku, s vtroušeným jasanem, lípou, klenem, dubem, jedlí a olší. Zmlazení je podporováno dosadbami sazenic místní provenience, neboť rezervace je zároveň součástí genové základny buků, dubů, lip a jedlí. V bylinném patře se rozmáhají kyčelnice cibulkonosná, kyčelnice žláznatá, šalvěj lepkavá, svízel vonný, ostřice lesní, vraní oko čtyřlisté, ostřice oddálená, čarovník pařížský, čarovník prostřední, vrbina penízková, židlava evropská, strdivka jednokvětá aj. Zajímavostí je lýkovec jedovatý. Staré porosty s doupnými stromy hostí řadu ohrožených druhů ptáků. Z bezobratlých živočichů žijí v rezervaci svižník lesomil, střevlíci měděný, hladký, fialový, kožitý, zlatolesklý, zahradní, Linneův a Ulrichův. Na rozkládajícím se dřevě rostou vzácné druhy hub jako lupenopórka červenožlutá, pavučinec červenošupinný, liška Friesova nebo čechratka sklepní. V prameništích se hojně vyskytuje vážka páskovec dvojzubý. Jak se na informační tabuli dozvíte, rezervace má výměru 34,93ha a vyhlášena byla 20.11. 1969.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za PR stezka odbočuje na jinou pěšinu a jakýmsi vyhloubeným korytem se dostává k zastřešenému odpočívadlu s pamětní plaketou KČT Hukvaldy, věnovanou vzpomínce na Leoše Janáčka. Janáčkovo šílenství začíná. Přejdete lesní silničku a klesáte středně dolů, rovnou za nosem k rozcestí <b>Pod Zadní Babí horou (500m)</b>. Tady končí zelená trasa od Janáčkova domu (2,5km) a tady se také loučí naučná stezka, která pokračuje po zelené do Hukvald. Vaše modrá po 0,5km navštíví ještě Janáčkovu lavičku a do Hukvald po 2,5km dojde také.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ze široké lesní stezky se stává mizerně značený, úzký podhřebenový chodníček, vedoucí mírně až středně z kopce úbočím Zadní Babí hory (546m). V čele tohoto hřebínku se cestička stáčí doprava a uprostřed lesa naráží na ukazatel <b>Janáčkova lavička (460m)</b>. Samotná <b>Janáčkova lavička</b> je obloukový útvar složený z kamenných kvádrů, poskládaných do jakési zídky s pamětní deskou, v němž je navíc zbudována jednoduchá lavka. V kovu provedený citát zní: „Jestli jsem ve světě něčím, připisuji to vždy krásám a k životu naší obce. Čím duši naplníš, tím překypuje.“ L. Janáček obecnímu výboru na Hukvaldech 22.8. 1916. Pokud by zde <b>Leoš Janáček</b> sedával dnes, zíral by tupě do stromu s rozcestníkem, ale budiž. Je to největší místní rodák a hukvaldští si jej cení. Narodil se 3.7. 1854 do chudé, hudebně založené učitelské rodiny a již v dětství se mu dostalo hudebního vzdělání. Na počátku své skladatelské dráhy byl inspirován moravskou lidovou písní, studoval rytmiku a intonaci řeči, což se posléze odrazilo v originalitě jeho hudby. V Praze byl kvůli tomu dokonce považován za folkloristu a hudebního podivína. Podle vzoru Dvořákových Slovanských tanců složil komplet inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje s názvem Lašské tance. Po složení dvou nepříliš úspěšných oper napsal Její pastorkyni, kterou uvedl v Brně v roce 1904 a velký úspěch slavila o 20 let později i v New Yorku. Poslední období Janáčkova života přineslo nejosobitější, nejvyzrálejší a světově proslulá díla orchestrální, především symfonickou báseň Taras Bulba a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, mši, napsanou ve staroslověnštině. Čerpá v ní z cyrilometodějského odkazu, posluchači však předkládá atmosféru spojení s přírodou v pohanském slova smyslu. Leoš Janáček napsal celkem 9 oper a 5 jiných hudebních celků. Na jeho počest se každý rok koná v jeho rodné vsi hudební festival Janáčkovy Hukvaldy. Jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů zemřel náhle v ostravské nemocnici dne 12.8. 1928 na zápal plic, který si přivodil během svého prázdninového pobytu na Hukvaldech. Mimo spousty místních názvů nese Janáčkovo jméno i kráter na planetě Merkur a jeho odkaz tak bude nesporně žít navěky.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Janáčkova lavička tvoří pomyslný okraj Palkovických hůrek a ten je, stejně jako v Chlebovicích, příkrý. Úzká pěšina klopýtá zostra a nebezpečně z kopce. Lesní porost nedává mnoho šancí něco vidět, snad jen trhaně obci Dolní Sklenov. A pak sejdete u první chaty na normální asfaltový povrch, jenž svižně s výhledem na Hradní vrch (479m) klesá ke zkratce lesíkem a po rozbitých schůdcích seskáčete k místnímu koupališti. Tady přejdete most přes <b>říčku Ondřejnici</b>, která vyvěrá v klínu Ondřejníka cca 760 m.n.m. a od pramene k ústí do Odry měří 29,1km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hlavní silnici z Kozlovic do Hukvald budete sledovat v úseku dlouhém asi 350m, kde se nad křižovatkou nachází zastávka Hukvaldy, Dolní Sklenov rozc. Odtud jezdí autobusy zpátky do Frýdku-Místku. Chcete-li však pokračovat, modrá značka lehce stoupá podél silnice až do centra obce, kde stojí poslední rozcestník této trasy, <b>Hukvaldy, nám. BUS (355m)</b>. Za sebou máte 16km. Modrá značka následně pokračuje 12,5km do Štramberka, zelená 3km zpátky pod Babí horu a žlutá prochází skrz hradní oboru do 10km vzdáleného Frenštátu p.R.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Lašská obec <b>Hukvaldy</b> má historický původ ve svých místních částech. První písemná zmínka o Sklenově pochází z roku 1294 a první zmínka o Rychalticích z roku 1394. Obci vévodí jeden z nejmohutnějších hradů na Moravě, jenž byl založen v 1.pol. 13.stol. německými hrabaty z Hückeswagenu. Zkomolenina jejich rodového jména dala název i vznikající podhradní vsi. Od poloviny 14.stol. začal hrad často měnit majitele a byl několikrát přestavěn. Nikdy nebyl dobyt. Od roku 1762, kdy hrad vinou blesku vyhořel, chátral. Oprav se dočal až v půli 19.stol. Hradní vrch byl zalesněn a zřízena v něm obora s daňky a muflony. V budově místní školy kousek pod hradem se jako deváté ze 13 dětí narodil Leoš Janáček.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 02/2018
