S V A T O J Á N K A

 

Vstup: volný

Lokalita: hrad Lukov

Nadmořská výška: cca 505m

Celková výška: ?

Výška vyhlídkové plošiny: ?

Počet schodů: 50 ve věži + 13 na přístupovém chodníku

 

Doba vzniku hradu Lukov ani jeho zakladatel nejsou známy, použitá technika zdění však naznačuje, že nejstarší části hradu byly postaveny ve druhé čtvrtině 13.stol. Hrad prošel několika stavebními fázemi, během nichž byl rozšiřován a dále opevňován. V době česko-uherských válek (60-70.léta 15.stol.) byl hrad dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Rozsáhlé poškození hradního opevnění se stalo podnětem k významné přestavbě a rozšíření hradu Albrechtem mladším ze Šternberka. V této době pravděpodobně vzniká tzv. dolní hrad s věží Svatojánkou. Protože Albrecht zemřel bez mužského potomka, zdědila jeho majetky dcera Ludmila. Ta se zasnoubila se Smilem Kunou z Kunštátu, zásnuby sice časem zrušila, hrad přesto roku 1511 Kunštátům připadl. Koupili jej. Nejvýznamnějším držitelem hradu z tohoto rodu byl Jan Kuna z Kunštátu, moravský zemský hejtman. Jeho synové však majetek prodali roku 1548 rodu Nekšů z Landeka, za jejichž držení dochází k rozsáhlé renesanční přestavbě a přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život. Nekšové byli dobrými hospodáři a tak se jejich panství významně rozrostlo a zbohatlo. Není proto divu, že poslední dědička rodu Lukrecie se stala středem zájmu mnoha urozených kavalírů. Jejím druhým manželem se stal o něco málo mladší, neobyčejně ctižádostivý šlechtic a pozdější významný vojevůdce Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, kterému po její smrti v roce 1614 spadl do klína rozsáhlý majetek. V roce 1619, v době stavovského povstání proti rakouskému císaři, byl hrad Albrechtu zkonfiskován. Po Bílé hoře se sice Valdštejn na Lukov vrací, ale brzy se jej zbavuje a získává Frýdlant. Lukov se v době třicetileté války stal několikrát centrem povstání Valachů proti Habsburkům. Slibný průběh pacifikace odporu však zvrátil švédský vpád na Moravu na jaře 1642 a obsazení Olomouce. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, téměř 3 měsíce zde měli posádku, a když odcházeli, hrad vyrabovali a zapálili. V té době již patřil Minkvicům z Minkvicburku, kteří se léta potýkali s obrovskými dluhy a exekucemi. Od nich získal vyrabované panství Jan Josef z Rottalu, který jej však záhy prodal Seilernům. Seilernové se jako vídeňská dvorská šlechta na lukovském panství moc nezdržovali. Hrad ztrácel na významu a vrchnostenské kanceláře z něj byly postupně přemístěny dolů do vesnice, až byl na konci 18.stol. opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu. Pokusy o záchranu hradního areálu započaly koncem 20.stol. Od roku 1983 zde probíhá takřka nepřetržitě archeologický výzkum a od roku 1987 byla zahájena postupná památková obnova. Podílí se na ní členové Hnutí Brontosaurus a Spolek přátel hradu Lukova. Díky dlouholeté práci dobrovolníků se hrad proměnil ze zanedbané ruiny ve vyhledávaný turistický cíl, kde probíhají vzdělávací programy zaměřené zejména na děti a mládež. Z věží v předhradí, postavených po česko-uherských válkách, se dodnes dochovala pouze Svatojánka, která je volně přístupná i mimo otevírací dobu hradu. K roku 2009 byla zakonzervována a již tou dobou se uvažovalo, že bude využita jako rozhledna. Tak se v roce 2017 i stalo. Svatojánka by mohla sloužit jako metodická ukázka kvalitní památkové záchrany torzální architektury. I díky ní získal hrad Lukov ocenění Památka roku 2016.