K O S T E L   S V .   J A K U B A   V Ě T Š Í H O

 

Kostel je situován u zámku Kinských v městské části zvané Krásno, jež byla až do roku 1924 samostatnou obcí. Stavba na první pohled zaujme vysokou strmou šindelovou střechou s malou dřevěnou věžicí, v níž visí 2 zvony. Absence velké věže a prapůvodní vstup do objektu z boku lodi dokazují, že po svém vzniku sloužil evangelíkům. Stavební počátky kostela zůstávají vzhledem k chybějícím písemným i archeologickým pramenům nejasné. Většina odborníků se domnívá, že k výstavbě došlo na přelomu 15./16.stol. Odhadují to podle éry užití žlábkování na ústupkovém lomeném gotickém portálu u vstupních dveří (tzv. vladislavská gotika). Jiné zdroje ale uvádí, že byl kostel zbudován už o sto let dříve, tedy v období od závěru 14.stol. do poloviny 15.stol. a do současné podoby byl formován mnohými úpravami. Podle provedených analýz jsou nejstaršími částmi kostela střední partie obou bočních zdí lodi a dvojice zaslepených kamenných portálů, přičemž jižní portál lze považovat za původní hlavní vchod zvenčí (resp. z předsíňky, upravené později na druhou sakristii). Jeho architektonický charakter odpovídá období vrcholné gotiky (poslední třetina 14.stol. až 15.stol.), druhý protější portál do hlavní sakristie může pocházet i z pozdější doby (max 16.stol.). Zbytek obvodových zdí lze datovat do velké přestavby na konci 80.let 16.stol., vnější přístavby do let 1749 a 1841. Starší dataci stavby podporuje též existence fragmentu žebrové klenby, typické pro románsko-gotickou architekturu (cca 14.stol.), jímž je zachovaný kamenný svorník s výběhy žeber (připomíná kříž), druhotně umístěný ve štítu střechy nad současným hlavním vchodem. Strohý květ v kruhovém terčíku na místě spojení žeber však ukazuje až na 16.stol. Bohužel, podrobné archeologické zkoumání není možné provést kvůli nedostupnosti místa. Poznávání starších etap stavebního vývoje kostela je navíc ovlivněno rozsáhlými opravami z let 1972-1978, při nichž došlo k několika nevratným změnám památky. Zároveň byly nahozeny nové omítky, jež jsou dodnes v dobrém technickém stavu a neumožňují tedy nahlédnout pod povrch. Tato skutečnost spolu s absencí dokumentace prováděných oprav a úprav možnosti zkoumání stavby citelně omezuje. Mimochodem, během nezdokumentovaného stavebně-historického průzkumu v roce 1972 byly pod podlahou v presbytáři (prostor za hlavním oltářem) objeveny základy neznámého objektu, které byly tehdy s určitou mírou pochybnosti označeny za zbytky románské rotundy z 12.stol. Jednalo se o zdivo o šířce cca 70-90cm ve tvaru půlkruhu, jež ve vzdálenosti asi 1,5m víceméně kopírovalo líc stávající zdi presbytáře. S ohledem na polohu a tvar lze nález interpretovat jako pozůstatek původního závěru kostela. Písemně je kostel sv. Jakuba Většího poprvé zmiňován až v 2.pol. 16.stol., a to v krásenských gruntovních knihách (1558, 1573, 1588) v souvislosti s různými odkazy na jeho opravy. Ve 40.letech 16.stol. došlo k prvnímu připojení Krásna k Meziříčí a obě farnosti se spojily. Fara ve venkovském Krásně byla na základě povolení Jana z Pernštejna prodána, výtěžek se použil na stavbu nové meziříčské fary a kostel v Krásně se stal pouhou filiálkou. Krásno záhy po obnovení své samostatnosti vedlo v dané věci ještě několik let spory, ale neuspělo. Koncem 80.let 16.stol. došlo k výrazné dispoziční přestavbě chrámu, kdy byl vytvořen nový polygonální, zvláštně vyosený presbytář, byla prodloužena západní strana chrámové lodi a při té příležitosti byl nejspíš do své současné polohy posunut žlábkovaný vstupní portál, neboť vykazuje znaky druhotného sestavení, při němž navíc došlo k jeho mírnému zvětšení (zvýšení i rozšíření) tím, že mezi kamenné bloky byly vloženy nahrubo opracované cihelné výplně. Do nově přistavěné části kostela byl instalován dřevěný kůr. Tuto skutečnost měl dokládat ještě v roce 1901 čitelný zlomek nápisu na zdi kůru, jenž byl rekonstruován v jazykově novodobějším znění: „Léta Páně 1587 přistavěna jest pavlač kostela tohoto za panování urozeného pána, pana Bernarda z Žerotína pro svaté církevní zpěvy nákladem vší obce krásenské za purkmistra Jiříka Kvasničky.“ Renesančně upravená stavba měla ještě protestantský, zvenčí přístupný ochoz. Lze soudit, že v tomto období získal objekt své dnešní půdorysné rozměry. V roce 1621 se města dotkly události třicetileté války a kostel zasáhl požár, při němž lehlo popelem celé Krásno. Po obnovení katolické správy byl evangelický filiální chrám sv. Jakuba Většího v roce 1628 předán katolíkům a zůstal bez samostatné církevní správy. K dalšímu poškození došlo pravděpodobně ještě v letech 1640 a 1647, kdy Krásno vyplenily oddíly švédského vojska. Štěstí mu však přálo při švédském vpádu v roce 1648, kdy rozsáhlý požár zničil obě města, jen kostel a pár domků v jeho blízkosti zůstaly netknuty. V červenci 1681 kostel vyhořel po zásahu blesku. Prostředky na jeho opravu byly sbírány po celé diecézi a podílela se na ní i vrchnost Bernard Ferdinand ze Žerotína. Rekonstrukce proběhla hned v roce 1682. Jak prokázala dendrochronologická analýza, právě z této doby pochází jedlový krov střechy. Doklady o dalších stavebních úpravách pocházejí pak až z 18.stol. V roce 1749 byla stržena původní dřevěná sakristie a na jejím místě vyrostla nová zděná, a to včetně nově probouraného vstupu vlevo od toho původního. Indikační skica katastru, vyhotovená pro Krásno v roce 1834, zachycuje nejstarší známý plán kostela, byť v poněkud zkreslených proporcích. Nejasný je obdélný zděný útvar u jihozápadního nároží kostela – snad souvisel se vstupem na kůr nebo se jednalo o márnici. Na plánku z roku 1908 však již tento přístavek není. K dalším rozsáhlým opravám chrámu došlo v roce 1841, kdy byla mimo jiné dřevěná předsíň na jižní straně lodi nahrazena současnou zděnou. Další opravy uvnitř kostela proběhly v letech 1860, 1863 a 1901, kdy byl postaven nový dřevěný kůr. V roce 1922 byly opraveny vnitřní i vnější omítky, strop (podbití rákosem) a téměř celá střecha byla nově pokryta šindelem. V květnu 1922 rekonstruovaný chrám posvětil olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. K dílčím opravám střechy došlo ještě v letech 1928 a 1939. Z novodobých oprav krásenského kostela je zaznamenána částečná výměna střešního šindele v letech 1960-1961 a zejména již zmiňovaná rozsáhlá oprava z let 1972-1978, která přinesla stržení omítaného podhledu v lodi a presbytáři a jeho náhradu moderním deskovým překládaným podhledem, dále výměnu podlahy (původní dřevěná podlaha byla nahrazena současnou mramorovou), vybudování ocelového točitého schodiště na kůr, likvidaci části historického mobiliáře aj.

Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, silně protáhlou orientovanou stavbou, jejíž délka činí cca 18,5m a šířka cca 10m, přičemž podélná osa půdorysu je 2x mírně zalomená a na východní straně je ukončená neodsazeným, polygonálním presbytářem (šest stran osmiúhelníka). Důvod tohoto neobvyklého asymetrického vychýlení je neznámý. Vstupní průčelí budovy je hladké, s jedním normálním a jedním drobným kruhovým okénkem prosvětlujícím půdu. Zakončeno je již zmíněným štítem ve tvaru kamenného kříže ze žebroví, na nichž jsou barokním způsobem vytesány číslice a kříž vepsaný do kruhu. Boční zdi kostela jsou prolomeny vysokými obdélnými okny s půlkruhově utvářeným záklenkem – 3 na jižní straně a 2 na severní straně lodi. Severní fasádu doplňuje jedno drobné, podobně utvářené okno osvětlující prostor pod kůrem. Okna stejného provedení byla i na všech třech zdech presbytáře, přičemž jedno je dnes zazděno. O jeho dřívější existenci však svědčí prasklinami ohraničený, a tedy čitelný obrys ostění v omítce. V západní části lodi se nachází dřevěný kůr, přístupný moderním vřetenovým schodištěm. Varhany sem byly přeneseny v polovině 20.stol. z kostela sv. Trojice v jiné části města. Jedná se o nástroj opatřený zásuvkovou vzdušnicí s 8 rejstříky pro manuál, bohatě zdobený barokní dřevořezbou. Nad kostelní lodí se dochoval mohutný krov s ležatými stolicemi, podélně ztužený ondřejskými kříži. Konstrukce krovu je jednolitá, dodatečně je sem vetknuta pouze konstrukce sanktusníku. Pozoruhodným a starobylým detailem jsou svislé zarážky pod konci vazných trámů zvyšující příčnou tuhost kostela. Vybavení interiéru tvoří barokní hlavní oltář s obrazem sv. Josefa, lidová dřevořezba sv. Jiří a dvojice plastik sv. Cyrila a Metoděje z 2.pol. 18.stol.

Bezprostřední okolí kostela tvořil hřbitov přibližně oválného tvaru a západně od něj ležel selský grunt, v roce 1610 odkoupený pro nový hřbitov. Hřbitovy byly zrušeny až v důsledku nařízení císaře Josefa II., kterým se pohřebiště odsunovala z centrálních částí obcí. Místo nich byl založen v roce 1826 hřbitov současný. Počátkem 20.stol. byl v areálu objektu objeven zlomek náhrobku s datem 1535, který měl dle vyobrazeného znamení náležet rodu Choryňských z Ledské (držitelé Choryně a Loučky), jeho dnešní umístění ale není známo. U bočního vchodu do kostela stál náhrobek meziříčského měšťana Jana Dřevnovského a jeho manželky Anny z roku 1594. Ten byl v roce 1976 v souvislosti s opravou kostela přenesen do lapidária v kostele sv. Trojice. V blízkosti chrámu se nachází též barokní socha sv. Josefa s Ježíškem (1762) a kamenný kříž (1790).