Z B R A Š O V S K É   A R A G O N I T O V É   J E S K Y N Ě

Lokalita: lázně Teplice nad Bečvou

Dostupnost: veřejnosti přístupné

Vstup: vstupní budova s pokladnou a suvenýry

Hloubka: 55m

Délka chodeb: 1435m

Jeskyně se nachází v lázních Teplice nad Bečvou, nevysoko nad řekou. Jde o jeskynní systém evropského významu, vzniklý současným působením dešťových či povrchových vod, jež pronikaly do skalních puklin a korodovaly je do větších podzemních prostor, a teplých minerálních vod, vystupujících až z 2km hloubek vápencového podloží. Unikátní výzdobu jeskyní tvoří dvě modifikace uhličitanu vápenatého. Ten krystalizuje jednak jako kalcit (stalaktity, stalagmity, sintrové povlaky, záclonky). Světovým unikátem jsou gejzírové stalagmity, jež mají kuželovitý tvar a jsou vysoké několik desítek centimetrů. Vzácnější modifikace, minerál aragonit, vytváří bílé jehlicovité krystalky a vzniká při pomalém vzlínání a prosakovaní vody a při rovnovážném úniku oxidu uhličitého z roztoku. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny oxidem uhličitým, který tvoří tzv. plynová jezera. Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé ČR s celoroční stálou teplotou 14,5°C a vlhkostí 95%. Jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v ČR. Jeskyně tvoří složitý komplex chodeb, dómů, komínů a puklin v několika výškových úrovních. Celková délka chodeb je 1435m s výškovým rozpětím 55m. Návštěvní okruh je dlouhý 375m, je na něm 126 schodů a komentovaná prohlídka trvá 50-60min. V roce 2003 byly jeskyně vyhlášeny národní přírodní památkou.

Objev Zbrašovských aragonitových jeskyní se udál v létě 1912, kdy dělníci v obecním kamenolomu Na Baránce odkryli ve skalní stěně svislou puklinu. V prosinci z ní za silných mrazů začal prudce vyrážet silný sloupec páry. Bratři Josef a Čeněk Chromí, kteří se již dříve zajímali o krasové jevy v okolí obce Zbrašov, puklinu rozšířili, postupně vyklidili suť a v lednu 1913 sestoupili 42m hlubokým komínem do prostory, později nazvané Jurikův dóm. Během tohoto prvního sestupu se jim údajně přetrhlo lano. Při dopadu na suťový svah se jim rozbily karbidové lampy a oba objevitelé museli čekat 8hod. v naprosté tmě na pomoc. V následujících letech probíhal průzkum a postupné objevování nových částí. Hned v roce 1914 byl proražen nový vchod do údolního svahu, opatřen dřevěnými schody a jednoduchým přístřeškem. Ten byl v roce 1920 přestavěn na zděnou místnost. Od počátku byli oba objevitelé spolu s řadou spolupracovníků vedeni snahou co nejrychleji a nejpohodlněji zpřístupnit podzemí veřejnosti. Pracovali po svém zaměstnání, po večerech, obětovali nejen mnoho úsilí, ale i vlastních finančních prostředků. Říkali si Sbor dobrovolných zbrašovských havířů a pokračovali ve svém záměru i přesto, že někteří museli narukovat na bojiště 1.sv. války. V závěrečné fázi zpřístupňovacích úprav vypomohli také vojáci z hranické posádky. Koncem roku 1925 založili jeskyňáři s dalšími institucemi oficiální Spolek pro udržování zbrašovských jeskyní v Hranicích, který v roce 1926 dovršil zpřístupnění jeskyní. Podzemní prostory byly upraveny pro veřejnost a elektricky osvětleny. Období první republiky bylo zlatou érou výzkumů a objevů, které ukončila smrt Josefa Chromého v roce 1943 a 2.sv. válka. V posledních válečných dnech při přechodu fronty posloužily jeskyně jako úkryt pro matky s dětmi ze Zbrašova. Po válce přešly jeskyně do správy státu a nastal rozvoj. V letech 1952-1956 byla postavena nová provozní budova, návštěvní trasa byla vybavena novou elektroinstalací a z Mramorové síně byl vyražen 40m východový tunel na lázeňskou kolonádu. Následovalo dlouhé období útlumu, kdy provozovatelské instituce zajišťovaly jen nejnutnější údržbu. Z iniciativy tehdejšího vedoucího byla v roce 1981 v jeskyních uspořádána první výstava výtvarného umění. V roce 1991 převzala jeskyně ústřední organizace státní ochrany přírody a jeskyním se konečně dostalo odpovídající pozornosti. Byla zrekonstruována elektroinstalace v jeskyních (1994), zprůchodněn Objevitelský komín jako záchranná cesta (1997) a v důsledku extrémní povodně na řece Bečvě z roku 1997 zavedeno odsávání oxidu uhličitého z celé návštěvní trasy (2000). O rok později vyrostla nástavba provozní budovy. V roce 2003 byla slavnostně vyhlášena Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně a v roce 2005 dokončena celková rekonstrukce návštěvní trasy a jejího technického vybavení. V roce 2012 bylo úspěšně ukončeno vyklízení všech horninových zakládek z dob zpřístupňování. 100.výročí svého objevení oslavily jeskyně vydáním sborníku, zachycujícího všechny důležité mezníky v jejich historii a aktuální odborné poznatky o jejich vývoji.

Ochranné území zahrnuje jednak samotné Zbrašovské aragonitové jeskyně, jednak vnější okolí s lesním porostem, který má přírodně blízkou skladbu dřevin. Dále jsou zde chráněny přirozené hlubinné vývěry teplé minerální vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého, jež formovaly celé krasové území a využívají se i k lázeňským účelům. Zbrašovské aragonitové jeskyně nejsou kvůli celoročně vysoké teplotě zimovištěm netopýrů. Jen příležitostně se zde vyskytuje kritický ohrožený vrápenec malý, silně ohrožený netopýr hvízdavý, silně ohrožený netopýr nejmenší a silně ohrožený netopýr večerní. Velkým problémem je napadení aragonitu mikroorganismy parazitujícími na textilních vláknech, které se sem dostávají z oděvů procházejících návštěvníků. Způsobují zbarvení bílých aragonitových jehlic a jejich následný rozklad. Dosud se nenašel možný způsob řešení tohoto problému. Další negativní vlivy návštěvnosti na krasovou výzdobu mají cizorodé látky uvolňované dýcháním, olamování výzdoby, uvolňování prachu, chlupů, textilních vláken a zvyšování teploty ovzduší způsobené pobytem návštěvníků. Na únosné míře se udržují návštěvním řádem a omezeným počtem návštěvníků ve skupinkách. V blízkosti návštěvní trasy se ojediněle vyskytují řasy a mechy vázané na místa s trvalým osvětlením tzv. lampenflora. Tyto porosty se odstraňují dvakrát ročně za použití roztoku chlornanu sodného.

Podle geomorfologického členění je rozsáhlé území Hranického krasu součástí geomorfologického celku Podbeskydská pahorkatina, podcelku Maleník. Je součástí je i Hranická propast, nejhlubší zatopená sladkovodní jeskyně na světě.

Oblast je odvodňována řekou Bečvou. Při trvalejších a vydatnějších deštích dochází ke zvednutí vodní hladiny a v Teplicích nad Bečvou často i k vylití řeky z břehu. Nejničivější povodně na Moravě z 5.-16.7. 1997 způsobily, že se povodňová voda dostala také do jeskyní, konkrétně do Mramorové síně. Zároveň došlo ke zvednutí hladin minerálních jezírek a k výronu plynu do vyšších poloh jeskyní.