C Y R I L K A

Lokalita: Pustevny, lesík nad parkovištěm

GPS: N 49°29.166' E 018°15.816'

Dostupnost: nutno hledat v terénu

Vstup: zamřížovaný, jen k nahlédnutí

Hloubka: 16m

Délka chodeb: 552m

Cyrilka je druhou nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR a nejdelší v Beskydech. V karpatských flyšových vrstvách se střídají tvrdé godulské pískovce s poddajnými a měkkými vrstvami jílovců, které při vzniku rozsedlinových prostor působí jako kluzné plochy. Svahovými pohyby bloků po ukloněných vrstevních plochách vznikly rozsedliny napříč svahem, které jsou porušeny dvěma šikmými zlomy. Vzniká tak síť různě propojených chodeb ve 3 patrech. Dříve se uvádělo, že chodby Cyrilky probíhají jen několik metrů pod povrchem, nové mapování však odhalilo, že dno jeskyně se nachází 16m hluboko. Výška chodeb se pohybuje od několika desítek centimetrů až do 8m a šířka chodeb od neprůlezných spár až po prostory široké několik metrů, které vznikly převážně v místech křižících se rozsedlin. Cyrilka má pouze jeden vstup. Začátek systému tvoří 3m dlouhá plazivka, jež pokračuje 3m vysokým kolmým stupněm, za nímž jeskyně ústí do dvou největších dutin (6x3m a 4x4m). Ve Vstupním dómu se nachází průlezy do tzv. Staré, Nové i Zadní části jeskyně. Starou část tvoří poměrně lehce zdolatelný systém křižících se rozsedlinových chodeb s několika menšími průlezy. Asi 15m od Vstupního dómu, na dně chodby, je úzký průlez vedoucí do nevelkých spodních partií jeskyně (tzv. Spodní patro). Tvoří je velmi úzká, několikráte zalomená plazivka, která přechází ve 4m hluboký kolmý stupeň. Od roku 1969 se výzkumnými pracemi, sledováním mikroklimatických změn, dynamiky svahových procesů a chiropterologickým sledováním v jeskyni Cyrilka starají členové Základní organizace České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína. Právě těm se v roce 1976 podařilo proniknout do dosud neznámých, 210m dlouhých partií jeskyně zvaných Nová část a výrazně prodloužit její délku na 375m. Nejdřív museli vyklidit suť ze vstupní pukliny. Po 9m pak průlez pokračuje do rozsedlinových, etážovitě uspořádaných chodeb zvaných Labyrint. Pod stropem se tu nachází několik stalaktitových hůlek o délce 10-12cm a průměru 6-8mm. Tyto krápníky vznikly vysrážením uhličitanu vápenatého, vyluhovaného z vápnitých tmelů hrubozrných pískovců a ze slabě vápnitých jílovcových složek. Mimochodem zdolávání nových částí jeskyně je poměrně složité. Je tady několik úzkých průlezů či plazivek a většina prostor má blátivý charakter... Při novém mapování se podařilo objevit další rozsedlinové chodby, a to zejména v koncových bodech jeskyně. Našla se i propojení mezi již známými větvemi Staré části, což délku chodeb prodloužilo na 511m. Nejnižší bod Cyrilky byl zaměřen 16m pod povrchem v tzv. Zadní části jeskyně. Na podzim 2011 se vyklizením suti ze stropu podařilo ve Staré části objevit vzhůru stoupající velmi úzkou puklinu zvanou Kašingova chodba, kudy se lze protlačit pouze neustálým vydechováním. Za ní následovala plazivka mezi zaklíněnými bloky a komínem ve stropě (Bobkova spára) do malého dómu, čímž se délka chodeb posunula na 535m. Další objevy prodloužily v roce 2015 délku jeskynních chodeb Cyrilky na zatím konečných 552m.

V rámci geomorfologického výzkumu svahové deformace, v níž je Cyrilka založena, byl před časem proveden geofyzikální průzkum lokality metodami 2D a 3D elektrické odporové tomografie s cílem zjistit nová pokračování jeskyně a možné další speleologické objekty v okolí. Ve svrchních vrstvách Cyrilky byly indikovány jen chaoticky nakupené bloky a 3,76-6,08m pod povrchem se objevily 3 rovnoběžné rozsedlinové chodby Nové části. Ty se nad jinou částí jeskyně nacházely už 8m hluboko. Možné další pokračování jeskyně je podle měření reálné pouze do protisvahu a dále za Starou částí. Prolongace koncových bodů Nové části se už jeví jako méně pravděpodobná – tyto rozsedliny jsou pravděpodobně v iniciální fázi vývoje a morfologicky se na povrchu ještě nijak neprojevují. Od sedla Pustevny směrem k jeskyni se žádné podzemní prostory nenašly.

Jeskyně Cyrilka je významným zimovištěm netopýrů. Největší počty hibernantů tvoří vrápenec malý a v menším počtu netopýr velký.

Historie objevování jeskyně Cyrilka je spojena se zájmem prvních obyvatel Beskyd o tajemné podzemí. Mezi starými Valachy, kteří od počátku 15.stol. kolonizovali nejvyšší horské polohy, kolovaly o radhošťském podzemí a jeho pokladech různě obměňované zkazky. Nitro hory je v nich popisováno jako obrovská hluboká jeskyně, jejímž středem teče průzračný potok. Přes potok vede kamenná lávka, na ni sedí obrovský pes nebo drak a hlídá poklady. Známá je také pověst o sirotkovi, který se dostal do nitra hory a odtud si odnesl zlatý střechýl. Podle jiných bájí, sesbíraných v Rožnově vyšehradským kanovníkem Benešem Metodem Kuldou, jsou na Radhošti a Pustevnách prý troje díry. Jedna vede k Velehradu, druhou je možno vyjít u Jablunkova, a třetí, kterou je možno překonat pouze plazením, končí údajně až v Uhrách. V jedné z těchto chodeb byla nalezena podle profesora Manáka mrtvola člověka, sedícího na skalním výstupku nedaleko vchodu a vedle něho napůl vysvícená vosková svíce. Podle ústního podání ještě na počátku minulého století žili prý lidé, kteří nejednou prošli chodbami v nitru Radhoště tak širokými, že by jimi projel naložený formanský vůz tažený dvěma koňmi z jedné strany hory na druhou. Podle J. Skutila pochází nejstarší písemné zprávy o existenci jeskyní na Radhošti z roku 1639, kdy se mezi lidmi tradovalo, že tu bylo ukryto modloslužebné náčiní vyznavačů kultu pohanského boha Radegasta. Zřejmě největší zájem badatelů té doby však upoutaly jeskyně po roce 1755, kdy byla zveřejněna mapka jeskyní profesora Vratislava z Monse. Existuje podezření, že autor ručně kresleného plánku radhošťské podzemí nikdy nenavštívil a že jde o padělek. Beskydský spisovatel a historik B. Strnadel-Četyna však v roce 1966 porovnal lokalizaci starých kolib na hřebenu Radhoště s jejich umístěním na plánku Vratislava z Monze a došel k závěru, že jsou shodné. To lze vysvětlit tím, že pastevci užívali podzemních prostor k uchování mléčných produktů. Další zajímavý rukopis zabývající se radhošťským podzemím pochází z roku 1830 a jedná se o tzv. Osmerkovou knížečku od J. Šebesty, jenž lašským nářečím popisuje dobývání pokladu v Radhošti. Jsou zde popisovány nejen cesty za poklady, ale též znaky vytesané do stěn podzemních prostor. V roce 1936 popisuje návštěvu „ďúr“ A. Heinrich a nazývá je pseudojeskyněmi. V Časopise turistů, ročník XXV. popisuje výpravu do jeskyní na Poustevnách J. R. Vitásek. V letech 1867-1886 navštívilo radhošťské podzemí několik badatelů a vzniklo dalších pár publikací. Roku 1895 nechal Dr. Fr. Přikryl rozšířit vchod do Cyrilky a spolu s R. Mládkem uskutečnili její průzkum. Domníval se, že je Cyrilka spojena podzemními chodbami s jeskyní Volářka na druhé straně Radhoště (cca 4km daleko) a pouze na hřebeni v místě zvaném Záryje, kde je svah přemodelován řadou depresí a terénních stupňů, se jeskynní prostory zavalily. Dr. Přikryl zhotovil i plánek radhošťského podzemí, který je však spíše autorovou fantazií než vyjádřením skutečnosti. Věrohodnější popis jeskyní Cyrilka a Volářka zpracoval a v roce 1904 publikoval B. Kramoliš, který spolu s Fr. Bayerem, J. Mazákem a Fr. Drápalem tyto jeskyně několikráte navštívili a zkoumali. Další průzkumné výpravy do podzemí podnikli v roce 1903 naddůlní Fr. Batke, který v Cyrilce pronikl údajně 200m daleko a dále Jar. Kytlica, který v roce 1946 také tuto jeskyni navštívil, ale jeho popis je spíš fantaskní. Za první přesnější plán jeskyně Cyrilka s objasněním jejího vzniku je považován článek D. Tučníka z roku 1953. Jeskyně mimochodem navštívil i známý krasový badatel K. Absolon, který zde studoval jeskynní faunu.