Z Á M E K   H N O J N Í K

 

Empírový zámek stojí uprostřed parku v centru obce a je dobře patrný i z hlavní silnice. Po záchranné rekonstrukci je zámek stále nepřístupný a je veden v seznamu ohrožených památek.

V 15.stol. stávala v Hnojníku při staré obchodní stezce opevněná šlechtická tvrz. Poprvé je písemně zmíněna v roce 1445 ve spojení s jistým Staškem z Hnojníka. Majitelů s tímto přídomkem se pak objevilo ještě několik. V 16.stol. držel sídlo Václav Pelhřim z Třanovic, který se stal v roce 1565 hejtmanem těšínského knížectví. Právě kvůli větší reprezentativnosti tak mohl usilovat o přestavbu tvrze v honosnější sídlo. V 17.stol. vlastnil pevnost šlechtický rod Wildau z Lindenwiese. Urbář obce z roku 1692 uvádí, že se tu vrchnost koncem 17.stol. a na počátku 18.stol. zdržovala dokonce po celý rok. Zda se však tvrz nacházela na místě dnešního zámku, není jisté. Roku 1736 koupil panství Karel Václav Bees z Chrostiny, jenž se pravděpodobně zasloužil o zboření tvrze a výstavbu zámku. Autoři stavebně-historického průzkumu totiž datují vznik zámku právě mezi roky 1736-1753. Beesův zámek měl zřejmě již současnou třítraktovou dispozici s průjezdem a středovou chodbou a je částečně dodnes ve hmotě zámku zachován. Baroknímu jádru jsou připisovány zdi přízemí a patra, rovněž prostory klenuté klášterními klenbami se zrcadly a topné komory ve sklepě, přízemí a v patře, které obsluhovaly vždy dvojici kachlových kamen. Na povinnost štípat dříví a přikládat do zámeckých kamen si poddaní ostatně stěžovali už roku 1767. Že je základní dispozice budovy ještě barokní, dokládá umístění „vznešeného patra“ s reprezentativními prostorami a balkónem do prvního patra (pozdější klasicismus upřednostňoval spíše přízemí). Hnojnický zámek má své vznešené patro zdůrazněno výškami stropů, balkónem a zdobením na fasádě. K velké přestavbě zámku došlo koncem 30. nebo počátkem 40.let 19.stol. za Jiřího III. Beese. Autorem projektu byl vídeňský architekt Joseph Kornhäusel. Kornhäusel zachoval původní barokní dispozici, navrhnul členění a výzdobu fasády a střední část budovy doplnil oběma rizality s iónskými polosloupy a portiky. Vystavěl též zajímavé víceramenné vnitřní schodiště, klenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly. Nad nižšími bočními částmi byla nejspíš ponechána původní barokní mansardová střecha, zachycená na nejstarší fotografii zámku – brzy totiž došlo k její výměně za střechu s většími vikýřovými okny. Finální velkou přestavbou, která dala objektu dnešní podobu ve stylu slezského empíru, prošel zámek v roce 1899 za Jiřího IV. Beese. Rozhodnutí o zvýšení bočních částí však bylo učiněno už v roce 1897. Přestavbu zřejmě navrhl a realizoval těšínský architekt Ludwig Kametz. Mansardové střechy byly zbořeny a na jejich místě vzniklo horní druhé patro. Kametz upravil také atiku vyšší střední části, kde přidal balustrádu. K rizalitu na západním průčelí přidal prosklenou dřevěnou předsíň. Provedeny byly i interiérové úpravy, např. instalace historizujících dveří či vnitřních oken nebo úprava přikládacích komor na spižírny. Důvodem pro toto zvelebení zámku bylo, že baron Jiří Bees prodal na konci 19.stol. všechna svá ostatní sídla a Hnojník se stal jeho jedinou rezidencí. Dne 5.7. 1930 zde přenocoval dokonce prezident T.G. Masaryk. Po smrti Vilemíny Beesové (1936) se poslední šlechtický majitel zdržoval spíše ve Vídni nebo v Ostravě a zámek přestal užívat. Za okupace převzal správu sídla H. Klingermann z Berlína, který tu žil až do konce 2.sv. války (1945). V posledním roce války sídlilo v zámku i německé vojenské velitelství. Po roce 1949 byl nevyužívaný zámek Beesům zabaven a jeho mobiliář z velké části deponován na hradě Šternberku, kde je nyní součástí expozice. V rámci tzv. svozu nechala Národní kulturní komise přemístit i zbylý nábytek včetně cenné knihovny o 750 svazcích. Zámek poté sloužil národnímu podniku Československé státní lesy. Došlo k interiérovým úpravám, změně jižního vstupu na termální okno a k novým omítkám. V roce 1956 byly v objektu umístěny kanceláře, byty a obřadní síň. Dne 3.5. 1958 byl zámek Hnojník zařazen na seznam nemovitých kulturních památek České republiky. Při revizi památky v roce 1965 bylo zjištěno její nevhodné užívání, ztráta části mobiliáře, chátrání omítky a plechová krytina střechy také již místy vyžadovala opravu. Následující rok převzal zámek do své správy Státní statek v Hnojníku. V roce 1976 reportovali pracovníci památkové péče, že správce provedl oplechování střechy a do zámku údajně nezatéká. Stav fasády byl však hodnocen jako havarijní. V roce 1983 se plánovalo dokončení pokrytí střechy měděným plechem a doplnění dalších nezbytných klempířských prvků. V 90.letech 20.stol. mohla obec Hnojník požádat o bezplatný převod zámku do svého vlastnictví, žel promeškala termín a tak byl zámek prodán soukromé firmě Silas trade, která jej přeprodala společnosti Fleet Wood. Ta financovala v roce 2000 vypracování stavebně-historického průzkumu v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí zámku. K rekonstrukci ale nedošlo a spolumajitele firmy, Jörga Debrunnera, začali ve Švýcarsku stíhat. Správcem zámku se proto stal na jaře 2004 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Nemovitost následující 4 roky chátrala, provedlo se pouze její základní zabezpečení. V říjnu 2004 byly dokonce ukradeny historické vstupní dveře. Vedení obce by přitom v zámku rádo vidělo třeba administrativní centrum Sdružení obcí povodí Stonávky nebo expozici muzea Pobeskydí... V roce 2008 se chátrající zámek rozhodla od Pozemkového fondu koupit českotěšínská společnost AAron House s.r.o. Nový majitel se ihned vrhl do příprav na rekonstrukci. Nechal dům vyklidit a vyčistit od různého harampádí, intenzivně větral, aby se zabránilo vlhnutí a v červnu uspořádal dny otevřených dveří, kdy se návštěvníci mohli na vlastní oči přesvědčit, v jakém stavu nový vlastník objekt získal, aby měli srovnání s tím, jak zámek bude vypadat po opravě. V plánu bylo zřídit zde penzion. Jenže firma AAron House s.r.o. prodala zámek v roce 2010 Španělu Restituto Perea Ruizovi, jednateli ostravské firmy Copersa corporation. Nový majitel nejprve vzbudil naděje, že dá zámek do pořádku, jenže po něm nakonec zůstaly jen dluhy. Pozemek oplotil a nereagoval ani na výzvy Národního ústavu památkové péče. V červenci 2014 se na pozemku objevili španělští dělníci. V současnosti je objekt majetkem soukromé vysoké školy.

Zámek je obklopen oploceným parkem. Ten byl založen nejspíš v půlce 18.stol. a v 1.pol. 19.stol. byl rozšířen o krajinářskou část. Doplněn byl zahradními plastikami (dekorativní vázy, pískovcový jehlancový obelisk zakončený koulí) a barokními sochami (např. sv. Jan Nepomucký). Ty však někdo před rokem 2010 demontoval a ukradl. Zbyly po nich jen rozpadající se podstavce.