H R A D   Z L Í N

 

Hrad Zlín založil pravděpodobně v půli 13.stol. Vilém z Hustopečí, jeden z předních dvořanů moravského markraběte a českého krále Přemysla Otakara II. Za své služby získal od krále před rokem 1260 velký majetek na jižní a východní Moravě, kde vytvořil panství a za jeho správní centrum stanovil Zlín. Dlouhou dobu se pořádně nevědělo, kde hrad vlastně stál. Spekulovalo se, že se mohl nacházet na místě dnešního zámečku. Lidová tradice jej však lokalizovala do polohy s příznačným názvem Hradisko, kde byl nakonec i objeven. Společným znakem všech jeho vývojových fází bylo, že měl dřevěnou srubovou konstrukci s věží a byl podsklepený, jednodílný lichoběžníkového tvaru se zaoblenými rohy. Největší rozměry činily 47x42m. Vstup byl situován z jižní strany (odkud dnes přichází turisté), součástí vnitřního hradu byla studna (dnes studánka) a celý areál obkružoval kopaný příkop o šíři 10-15m. Asi 100m před vstupem do hradu se nacházel samostatný kruhový objekt, což mohlo být předsunuté opevnění či obléhací bašta. Podle pověstí to byl hrad veliký, měl dvě válcové věže, 2m silné zdi a hladomornu. Vilémem postavený hrad zanikl pravděpodobně počátkem 14.stol. v souvislosti s válečnými vpády uherského palatina Matúše Čáka Trenčianského. Ve stejné době byl zničen i nedaleký dřevěný hrad Rýsov a poškozen kamenný hrad Sehradice. Historici usuzují o zániku hradu Zlín proto, že není jmenován v kupní smlouvě z roku 1322, kdy panství koupila od Vilémových vnuků královna vdova Eliška Rejčka. Od ní ho koupil Herbort ze Zlína, za jehož držení mezi lety 1349-1350 byl hrad nejspíš obnoven, neboť v další fázi tu již stála jednoduchá malá tvrz, sloužící patrně jako strategický strážní bod nad důležitou křižovatkou obchodních cest. Jedna z těchto cest vedla od Holešova přes Lukov a Zlín, kolem hradu do Kudlova (dnes tudy vede silnice), kde se na hřebeni větvila do Luhačovic a do Uherského Brodu. Druhá obchodní cesta vedla podél toku Dřevnice do Vizovic, které jsou již v roce 1261 uváděny jako trhová osada. V roce 1358 získali panstvím bratři Albrecht a Jošt ze Šternberka, jimž patřila též sousední panství Lukov a Světlov. Písemně je "castrum" Zlín zmiňován ještě v roce 1360. Za husitských válek získává hrad válečný zbohatlík a katolický souvěrec Šternberků Petr Roman z Vítovic. Roku 1437 mu ho nechávají Šternberkové přepsat do zemských desek. Petr Roman však umírá bez potomků a jeho majetek připadá králi jako odúmrť. Král Matyáš Korvín následně daruje zboží svému hejtmanovi Vilému Tetourovi z Tetova, žoldnéři z řad bývalých zajatých husitů. Vilém Tetour vládl na Zlíně již v roce 1478. Královská darovací listina byla vyhotovena až dodatečně roku 1485 a do zemských desek zapsána roku 1490. Buď Petr Roman, nebo Vilém Tetour zakládají v údolí při městečku Zlín druhou tvrz řečenou Zlín, přestavěnou později na zámek. Za jejich éry byl hrad na kopci potřetí přestavěn a naposledy obýván. V roce 1571 Tetouři panství prodávají. Poslední písemná zmínka o tvrzi Zlín pochází z roku 1596. Není jasné, zda šlo o tu na kopci, nebo o tu v údolí. Ta v údolí byla totiž po poškození Bočkajovci v roce 1605 přestavěna na zámek. Přesná doba zániku hradu Zlín není známa. Feudální sídlo na Hradisku sice ještě přežívalo do 1.pol. 16.stol., poté však bylo trvale opuštěno a stalo se zásobárnou lehce dostupného stavebního kamene.

V současnosti již málo patrné zbytky gotického hradu zaujímají poměrně výhodnou polohu na ostrohu protáhlého hřbetu s příkrými srázy. Severní konec ostrožny zaujímá vlastní hradní jádro s místy až 2m vysokým valem ve tvaru nepravidelného oválu o delší ose cca 60m. Povrch hradiště je silně narušen novobodbými zásahy, tj. těžbou kamene a rozebráním sklepu, který byl ještě při laických archeologických sondážích v letech 1938-1940 patrný. Zjišťovací výzkum vedl vlastivědný pracovník Antonín Slovenčík. Měl potvrdit, jestli na kopci nad Zlínem skutečně stál hrad. Slovenčíkovi se podařilo odkrýt 60cm silné základy zděné budovy z opuky a pískovce o rozměrech 8,2x5,4m, založené částečně na skalnatém podloží, zapuštěné do svahu. Zbytky malty nalezeny nebyly, kameny tedy byly nejspíš kladeny na sucho. Dále byly odkryty pozůstatky sklepení, jehož spodní část byla vysekána do podloží. Jinak bylo místo už docela poškozeno, protože sem mnozí lidé chodili hledat o svatojánské noci poklady. Na místě byly nalezeny gotické klíče a části železného kování, jež odborná expertíza interpretovala jako středověké. Výsledek výzkumu přinesl do značené míry rozčarování, neboť se stále neobjevovaly očekávané hradby, věže a další znaky, které měly být podle tehdejších měřítek typické pro správný středověký hrad. Proto byl na lokalitu povolán tehdejší ředitel pražského Archeologického ústavu, pozdější akademik doc. PhDr. Jaroslav Böhm. Ten navrhl a rozpracoval metodiku dalšího výzkumu a doporučil, aby byl vedením dalších prací pověřen studovaný archeolog. A tak 15.5. 1940 zavítal do Zlína dr. Ivan Borkovský, známý pozdějším rozsáhlým výzkumem Pražského hradu a Levého Hradce, aby potvrdil či vyvrátil závěry předchozích bádání. Podle návrhu Jaroslava Böhma byla provedena zalomená zjišťovací sonda o šířce 2m a délce 34m ve směru severozápad-jihovýchod, která proťala v podstatě celé hradní jádro. Sonda se pak lomila v tupém úhlu k jihu v délce 20m a šířce 6m a protínala val. Sondy jsou dodnes v terénu patrné. První sonda zjistila, že na skalnatém pískovcovém podloží pokrytém jílem a žlutou hlínou byla na zhruba obdélníkové ploše o rozměrech cca 20x8m položena kamenná terasa nasucho ložených pískovcových kamenů silná 20-150cm, vyrovnávající nerovnosti terénu. Na terase měla stát dřevěná stavba srubová konstrukce, která byla posléze zničena požárem, soudě podle 3,2m dlouhých a 20cm širokých ohořelých trámů nalezených uprostřed zkoumané plochy. U trámů byly nalezeny keramické střepy datované do 11.-12.stol. a 5ks trojkřídlých hrotů šípů. Ve východní části zkoumané plochy byla objevena podlaha místnosti s dlouho používaným ohništěm. V hlíně nad vrstvou kamenů byly nalezeny střepy ze 14.stol. Průzkumem valového opevnění bylo zjištěno dvojí navršení. První násep byl zjištěn 55cm pod úrovní terénu a od druhého násypu byl oddělen 1-1,5cm silnou vrstvou popela a uhlíků. Nálezová situace naznačuje, že v koruně valu bylo zřejmě dřevěné, požárem zničené hrazení blíže neurčené konstrukce. Zkáza hradu se tehdy kladla do souvislosti s vpádem Tatarů na Moravu v roce 1241, později spíše do souvislosti s útoky Matúše Čáka Trenčianského začátkem 14.stol. Protože tvrz Zlín nebyla evidentně klasickým kamenným hradem, odklonil se zklamaný prof. Karel Stloukal od teorie existence opevněného panského sídla, prohlásil hrad za dřevěnou srubovou stavbu zaniklou ve 13.stol. a tvrz známou z písemných pramenů hledal pak už jen na místě dnešního zámku v centru města. Získaný archeologický materiál byl předán do sbírek městského muzea ve Zlíně a výsledky výzkumu byly publikovány jen informativní formou v místním tisku. Po dohodě s vedením firmy Baťa se sbírky přesunuly do jedné etáže Památníku Tomáše Bati a v únoru 1944 byly zpřístupněny veřejnosti. Zásah bomby v listopadu téhož roku bohužel část muzejních sbírek zničil. Některé předměty zůstaly ležet v poškozené budově až do roku 1947, zbytek byl přemístěn do náhradních prostor. Vlivem těchto událostí a následných přesunů žel archeologický materiál z Hradiska beze stopy zmizel, a navíc se ztratil i originál zprávy o výzkumu Hradiska, uložený v archivu Archeologického ústavu v Praze. Až v roce 1982 se podařilo objevit jeho kopii dochovanou v korespondenci mezi ústavem a městskou radou, uloženou ve fondu okresního archivu v zámku v Klečůvce. Uschována zde byla též fotodokumentace a plánek lokality. Tento nález moderní odborníky překvapil, neboť odhalil existenci 3 etap vývoje osídlení Hradiska, kterou Karel Stloukal pod vlivem svého zklamání upozadil. Zajímavé je rovněž zjištění, že po určitou dobu musela stará tvrz nad Zlínem koexistovat souběžně s nástupnickou tvrzí městskou. Existenci obou lokalit v jedné době může také nepřímo potvrzovat text městského privilegia z roku 1571, majícího ale asi starší původ, v němž se zlínským měšťanům zaručuje, že sirotci nebudou bránit "...ani na tvrz, ani na zámek...". Závěrem lze shrnout, že v první etapě rozvoje Hradiska stál na kopci objekt věžovitého charakteru patrně srubové konstrukce na kamenné podezdívce o rozměrech 20x15m, který byl podle nalezených ohořelých trámů zničen požárem. V té době byl zároveň vybudován val obepínající lokalitu. Do druhé etapy datované do 14.-15.stol. lze zařadit kamenné podezdívky několika budov, z nichž pouze jedna přetrvala do třetí etapy, a to ta východní se suterénem zahloubeným do skalního podloží.