Nad Vegou (452m) – Pod Komoncem (621m)

Městečko Luhačovice ožívá s létem bohatým lázeňským životem a ti, kterým korzování mezi minerálními prameny nestačí, vyrážejí po bezpočtu turistických chodníků do okolních kopců. Tím nejvyšším je pověstmi opředený Komonec ve Vizovických vrších, v jehož blízkém okolí leží hned dvě středověké hradní zříceniny. Popisovaná žlutá spojnice o délce 2,5km patří sice k těm nudnějším, ale svůj účel plní dokonale. Nepřerušované stoupání lesem bez významnějších výhledů vás dostane od posledního hotelu pod vrchol Komonce, kde se můžete rozhodnout, kam dál.

* * *

Trasa začíná trochu netradičně v lese nad Pozlovicemi, asi 750m od parkoviště u hotelu Vega, podle něhož se jmenuje i první rozcestník. Žlutá značka tu bezprostředně navazuje na červenou trasu vedoucí kolem hotelu do Pozlovic (1,5km) a Luhačovic (6km) či na druhou stranu do Horní Lhoty (2,5km). Široká pěšina se pak od cedule Nad Vegou (452m) dává vysokým smíšeným lesem na sever a mírně stoupá. Po zhruba 470m zahlédnete nalevo pastvinu, přes kterou se otevírá omezený průhled do dolíku s osadou Pod Komoncem i na úplný závěr hlavního hřebene Vizovických vrchů s výraznou středovou homolí bez názvu (609m), v jejímž vrcholovém stromovém porostu se skrývá zřícenina hradu Starý Světlov. Po jejím boku se nachází vlevo rozložitější Brda (600m) a vpravo lesní těžbou zasažená subtilní Bába (636m).

Po dalších asi 300m narazíte na ohradu, odkud v jeden jediný okamžik úzkou výsečí přes zarůstající mýtinu spatříte část obce Horní Lhota a v dáli nejvyšší partie česko-slovenských Bílých Karpat. Následuje přibližně 200m dlouhá chůze, než objevíte poslední třetí proluku, kde tentokrát dohlédnete od Brda přes hradní vrch až po masivní oblouk Komonce (672m). Jakmile tuto pastvinu lesem obejdete, tedy zhruba 1,1km od startu, zatáčí značená stezka v pravém úhlu doprava a v této zatáčce potkáte jedinou zajímavost celé trasy. Jde o dva historické hraniční kameny. První nese těžko čitelný nápis LWA 1772 plus z druhé strany číslici 318, druhý je popsaný pouze jako HL. Mohlo by se jednat o hranice katastrů panství Luhačovice (Luhatschowitz) a Horní Lhoty, které v období kolem zmiňovaného roku 1772 dosáhly svého největšího rozkvětu a teoreticky mohly pocítit potřebu se vůči sobě prostorově vymezit. Geometrické postavení kamenů a mezera mezi nimi přesně označují pomyslnou kastastrální hranici dnešní Horní Lhoty.

V zatáčce u hraničníků počíná stezka středně stoupat a pár desítek metrů nato znova ostře zatáčí. I když přehlédnete značenou zkratku po úzkém chodníčku, široká pěšina stejně vzápětí mění směr doleva a napojí se. Táhlé stoupání lesem kopíruje zatáčející tvar úbočí a zatím nebylo kde špatně odbočit. U krmelce se ale situace mění a vy musíte začít sledovat značky. Následuje asi 180m dlouhý úsek výraznějšího stoupání, který vás dovede ke zpevněné úboční svážnici a skladu vytěženého dřeva.

Po chvilce pozvolného stoupání dorazíte do vidlice lesních cest s krátkým výhledem nahoru na vršek Komonce. Je tak blízko! Nad rozcestím stojí velké zastřešené odpočívadlo s ohništěm, vedle na stromě visí lidový mariánský obrázek neznámého původu a je tu také info panel pojednávající o Komonci. Zde se dočtete, že: „Vizovická vrchovina je mimo jiné tvořena Klášťovským hřbetem. Jedním z jeho významnějších vrcholů je Komonec, na kterém se právě nacházíte. Je to zalesněný vrch, nejvýše položené místo v provodovském katastru – 672 m m.m. Jméno dostal od utečenců z Komně, kteří se zde ukrývali za vpádu Turků roku 1663. V roce 1613 prodal Hanuš Petřvaldský luhačovské panství Františku Serenymu a jeho manželce za 80.000 zlatých. Pozemková reforma na panství byla provedena v roce 1923. Serenyům byla ponechána jen část lesů, hlavně na katastru provodovském. Část lesního majetku převzala obec a odkoupili provodovští singularisté. V majetku Serenyů zůstala zbylá část panství až do druhé světové války. Po válce propadl tento velkostatek státu. Dnes je přilehlý komplex lesů státním majetkem.“ … „Geologickým podložím je třetihorní magurský flyš, který je v této oblasti zastoupen soláňskými vrstvami. Pro tyto vrstvy je charakteristické vyšší zastoupení pískovcové složky a jen méně se v nich vyskytují jílovce. Objevují se zde i skalní útvary. Původní dřevinná skladba lesů byla i zde významně pozměněna ve prospěch smrku. Ten se v těchto přírodních podmínkách ve značné míře zmlazuje (přirozeně obnovuje). Lesníci se v současné době snaží zvýšit zastoupení původních dřevin – buku a jedle. Květena je zde rozmanitá. Zjara zde spatříme devětsil bílý, lýkovec jedovatý, sasanku hajní. S nástupem letních dnů rozkvétá konvalinka vonná, pstroček dvoulistý. V bučinách tvoří celé porosty mařinka vonná. Kolem cest nás doprovází sadec konopáč. Nejrozšířenější kapradinou stinných vlhkých lesů je kapraď samec. Ve světlejších lesích tvoří celé porosty hasivka orličí. Roztroušeně zde roste i rulík zlomocný. Na podzim zde najdeme nafialovělé květy vřesu obecného. V roce 1992 byla zdejší lokalita postižena velkým lesním požárem, při kterém oheň zničil 23 hektarů lesa. V současné době již nově vzniklé porosty na těchto plochách zdárně odrůstají.“

Posledních cca 430m budete středně stoupat po blátivé svážnici v koridoru hustých smrků, až nakonec zakroužíte do malé zatáčky a jste na místě. Po 2,5km od počátku žluté trasy přicházíte k ukazateli Pod Komoncem (621m), kde trasa končí. Navázat můžete na modrou značku směřující po hřebeni nahoru na 0,5km vzdálený vrchol Komonce, 2km na hrad Starý Světlov a 8,5km do Luhačovic. Naopak při návratu do údolí byste po 5km sešli do Horní Lhoty.