Tesák, tur. ch., BUS (690m) – Pod Kyčerou (698m) – U tří kamenů (730m) – Holý vrch, rozc. (724m) – Klapinov (653m) – Pod Skalným (530m) – Skalný, rozc. (683m)

6,5km dlouhá zelená trasa vede po páteři Hostýnských vrchů a tečuje jejich pomyslný střed. Ideální místo pro horské kolo nebo běžky. Široká stezka jde celou dobu lesem, začíná u turistické chaty, míjí historické trojmezí, nabízí pár výhledů a na konci i menší skály.

* * *

Počátek této zelené trasy leží v horském lyžařském středisku Tesák v centrální části Hostýnských vrchů. Vede sem silnice z Bystřice p.H. a zastavuje tady autobus. Našli byste tu parkoviště, velkou mapu, panel naučné stezky a několik ubytovacích zařízení včetně Kamenné chaty, což je turistická chata, jejíž stavba započala v roce 1930 a zprvu, během výstavby silnice z Bystřice p.H. na Vsetín (1925-1933), sloužila jako byt cestáře a hajného. Poté byla převedena do majetku Klubu českých turistů a krátce nato vznikla i současná restaurace. Po 2.sv. válce byla Kamenná chata znárodněna a do vlastnictví KČT se vrátila až v roce 1994. Středisko Tesák má také svou kuriozitu. Je jí Přírodní památka Nádrž Tesák, kterou představuje betonová nádrž o rozměrech 17,3x32,8x1,5m a asi 7m široký pás náletových dřevin okolo ní. Vyhlášena byla 29.6. 2015 a její výměra činí 0,1332ha. Patrně se jedná o vysloužilý bazén, v němž nyní přebývají desítky až stovky obojživelníků jako čolek horský, čolek karpatský, čolek obecný, ropucha obecná či skokan hnědý. Z plazů se v blízkosti nádrže zdržuje ještěrka obecná, z ptáků např. kos horský a ze savců třeba netopýr večerní či netopýr ušatý. Na Tesáku se nalézá také pomník s nápisem: „Čest a sláva hrdinům, padlým za naše osvobození“. Vytesaná jména patří šestici mužů, odvedených do armády v Popradu v únoru 1945, tj. během mobilizace čerstvě osvobozeného podhůří Vysokých Tater. Jejich jednotka zvaná 4.čs. samostatná brigáda v SSSR měla podpořit zajišťovací zadní voj ve chvíli, kdy už hlavní německé síly ustupovaly na Moravu. Dne 4.5. 1945 pomáhali osvobodit Vsetín a jali se přesouvat přes Hostýnské vrchy k Hulínu, Kroměříži a Kojetínu. Následujícího dne však během bojů zemřeli – čtyři v kopcích, jeden v Bystřici p.H. a jeden při úpatí Malé Fatry. Byli to vojín Jan Juraj Kotulák (24 let), štábní kapitán Josef Pavol Pupák (32 let), četař Jozef Tomáš Surák (30 let), nadporučík Gejza Vagner (26 let), desátník aspirant Peter Juraj Škovran (24 let) a vojín Ondrej Suchovič (28 let).

U chat stojí rozcestník Tesák, tur. ch., BUS (690m) s šesti směrovkami pro tři barvy značek. Červená vede z Rajnochovic (7,5km) do Držkové (7,5km), žlutá dělá okruh z Bystřice p.H. (13km) zpět do Bystřice p.H. (10,5km) a zelená přichází od Tesáku (8,5km), aby vás nyní provázela 0,5km naproti do svahu a dál směrem do Bystřice p.H. (13km).

Jen přejdete silniční tah, parkoviště a začnete středně stoupat po široké šotolinové svážnici proti úbočí Kyčery (757m). U rozcestí Pod Kyčerou (698m) narazíte na malé typizované odpočívadlo s mapou a panel naučné stezky. Žlutá značka odbočuje vpravo na Valašky (3km), červená vlevo do Lukova (13km) a zelená pokračuje středem do mírného obloučku, aby cestou ke Třem kamenům (1,5km) minula vrchol, ale zároveň aby nabrala ještě pár výškových metrů.

Minete upravenou Machovu studánku, jejíž vzhled doplnil akademický sochař Josef Antek z Rajnochovic o kamennou lucernu se soškou. Poté lesní cesta výrazně stoupá úbočím až pod vrchol Kyčery s vysílačem, tady přes průsek pohlédne na protější zalesněné vrchy Smrdutá (750m) a Čerňava (844m), jež jakoby spojuje přímka Javorníku (803m) rozkládajícího se za nimi. Následuje další výrazné stoupání a druhý průsek s podobným výhledem, načež se pohroužíte do lesa a středním až mírným klesáním zdoláte sedlo, odkud se středně stoupá na zploštělý vrch s rozcestníkem U tří kamenů (730m). Popisek objasňuje, co je to za místo: „Trojmezí tří panství s hraničními kameny, odtud nedaleko pomníček zmrzlé lyžařky“. Zelená směrovka ukazuje doprava 1km na Holý vrch, přičemž stejným směrem vede i modrá značka na Velíkovou (10,5km). Naopak doleva míří modrá na Troják (5km). Do všech tří směrů se rozpažuje i oranžový cyklo/ski rozcestník, označující Hostýnskou magistrálu s 52km upravovaných běžkařských tras. Na prostranství U tří kamenů najdete jednoduché posezení, ohniště, dřevěnou boudu s mapou a samozřejmě také ony tři hraniční kameny. Za dávných dob se tady setkávaly katastry tři významných feudálních panství Kelč, Bystřice a Lukov. Historické hraničníky nesou již nečitelné popisky a znaky, letopočet 1792 na jednom z nich je však nepřehlédnutelný. Podle odborníků se v Hostýnských vrších nacházelo celkem 265 středověkých hraničních kamenů, z nichž se v obstojném technickém stavu dochovalo 195, vyvráceno jich bylo 38 a rozlámáno 21 (údaje k roku 2002). Jedná se o cenné kulturní památky a za jejich poškozování nebo přemísťování čeká vandaly nemalá pokuta. Úplně nejstarší kámen má prý dataci 1723. Na hraničních hřebenech můžete najít také kameny s datací 1826 či 1827, které byly usazeny po novodobém přeměření katastrů, čehož výsledkem byla i katastrální mapa Hostýnských vrchů s označením všech tehdejších kamenů. Odtud také víme o jejich původních počtech a umístění. Mezi trojmezními kameny se nachází také pomníček Aleny Bábkové, 23-leté studentky kroměřížského reálného gymnázia, která zde 13.2. 1947 zahynula. V zimě při lyžařském výcviku ztratila orientaci a v silné mlze a větru umrzla. V roce 2006 prošly hraniční kameny i pomník rekonstrukcí.

Široká lesní šotolinová cesta se od rozcestí stáčí doprava a okamžitě středně stoupá do vršku U Tří kamenů (748m), aby hned nato zase středně klesla do plytkého sedla, kde si chvíli užijete rovinku. Poté krátce středně stoupnete a vyjdete do průseku s malým odpočívadlem. Torzo stromu tu nese cedule ukazatele Holý vrch, rozc. (724m). Za sebou máte 3km, před sebou 1,5km na Klapinov po zelené, modrá značka ušla od Trojáku 6km a nyní se ostře lomí doleva, 9,5km na Velíkovou.

Pokračujete rovně do pozvolného úbočí Holého vrchu (729m), odkud se vám na okamžik naskytne výhled na sousední vrch Na Šarmance (715m), vzdálenější Bzovou (622m) a protáhlé Ondřejovsko (632m), na západní okraj Vizovických vrchů v oblasti Klenčova (536m) a Čertova kamene (542m), a viditelně vyšší Bílé karpaty v oblasti česko-slovenské Velké Javořiny (970m), na jejímž vrcholu i na předvrcholu Jelenec (925m) stojí vysílače. Velká Javořina je nejvyšším bodem Bílých Karpat a její vzdálenost od Holého vrchu činí 56km vzdušnou čarou.

Stezka přejde z plochého vrcholu do dlouhého středního klesání vysokým lesem, po němž se náhle objevíte při okraji velké louky. Zhruba v půlce klesání se nacházela Drobečkova studánka. Tramp z Bystřice p.H., lyžař a milovník přírody zvaný pro svou robustní postavu Drobeček, spolu s kamarádem Mušinem z osady Wudkraft tuto studánku upravili, byť se k pití nehodí. Když pak Drobeček zemřel, umístil Mušin na jeho památku ke studánce mosaznou desku s křížkem a letopočtem 1999.

Horská louka na Klapinově měří na délku bezmála 0,5km a samozřejmě nabízí výhledy do okolí. Zprvu se od dřevěné sochy portáše podíváte nalevo na louku nad maskovanou osadou Horní Hořansko, na mohutný zelený Pardus (673m) či vzdálenější spojené vršky Poschlá (630m) a Barvínek (571m). Rovně po hřebeni stojí Klapinov (678m) a rozeznat lze již i pokračování hřebenovky na Skalný (709m). Opodál u vyšlapané cesty naleznete dvě typizovaná odpočívadla s mapou a dva turistické informační panely. Panel naučné stezky vypovídá o ptačí oblasti vymezené v Hostýnských vrších nařízením vlády ČR. Ta má rozlohu 51,8 km2 a chrání populaci strakapouda bělohřbetého, lejska malého a jejich biotopy. Druhý panel vypráví o historii Portášů. Hlavní funkcí portášů bylo zamezovat šíření zločinnosti a zbojnictví (lupičství), v dobách klidu se zaměřovali na všeobecný dohled, upozorňovali na možnosti vzniku požáru v chalupách, podíleli se na likvidaci obávaného medvěda či smečky vlků, později též chytali dezertéry, případně fungovali jako doprovod vojáků do války. Prapůvod vzniku portášského sboru hledejte na konci roku 1620, kdy se Valaši po bitvě na Bílé hoře vzbouřili proti Habsburkům a násilné rekatolizaci. Během nepokojů docházelo často ke krádežím a vraždám, navíc na Moravu vpadli Turci a Tataři, které posléze vystřídali uherští povstalci, mor a po roce 1700 sem pronikali také kuruci (maďarští povstalci). Celková situace v moravském pohraničí přiměla císaře Ferdinanda III. Habsburského, aby dne 31.3. 1638 nařídil najmutí ochranného sboru „věrných Valachů“ za účelem lepší ochrany zemské hranice a horských průsmyků, u nichž se předpokládalo, že by mohli v okolí svého bydliště potírat kriminalitu podstatně účinněji než vojsko. Sloužili vlastně po celé Moravě, když naháněli, zatýkali, předváděli provinilce a zločince do zemských či vrchnostenských žalářů. Část portášů se začala později specializovat také na pašeráky tabáku a soli, na jejichž prodej mělo monopol císařství. Z dnešního pohledu měli portáši podobné pravomoce jako policie a vojsko, ze svého žoldu si však museli hradit veškerý oděv a výzbroj. Portášské stanice se nacházely na mnoha místech východní Moravy, ale hlavní velitelství sídlilo ve Valašské Bystřici. Nedaleká Rusava se může chlubit tím, že měla vlastní portášskou stanici. Fungovala mezi lety 1717-1740. Také ke Klapinovu se váže jedna portášská historka... Rusavu, dříve nazývanou Rotalovice, založil majitel holešovského panství Jan Rottal kolem roku 1650 tím, že do tehdy pustých lesů při pramenech říčky Rusavy násilím nastěhoval nepokojné poddané ze Vsetínska. Lidé se začali živit pasením dobytka, prací v lese, výrobou dřevěného nářadí a salašnictvím. Za posledního Rottala, jenž zemřel roku 1762, stávala na Klapinově fojtova dřevěnice a fojt i se synem pytlačili. Portáši, kteří v té době patrolovali na Klapinově, Bečce, U Tří kamenů a na Tesáku, dřevěnici zapálili, pytláky pochytali a uvěznili na zámku v Bystřici pod Hostýnem. Sbor portášů byl definitivně rozpuštěn 31.10. 1830. Novodobí portáši z Rusavského desátnictva vysadili 19.4. 2008 tady u odpočívadla na památku tzv. portášskou jedli. Jedle bývala portášským stromem, v horách se u nich portáši scházeli při svém hlídkování.

Ukazatel Klapinov (653m) nese šipky zelené a červené barvy. Červená klesá z jedné strany na Rusavu (5,5km), z druhé strany do Chvalčova (3km), zelená pokračuje 1km pod Skalný. Rovinnatým sedlem přejdete na druhou stranu, kde se terén opět zvolna zvedá a při obrátce spatříte další řádku kopců. Nejvýrazněji působí propojená Smrdutá (750m) s Čerňavou (844m), oblouk pokračuje napravo do Sochové (741m), malého plochého Tesáčku, výrazné Kyčery (757m) s vysílačem a špičičky U Tří kamenů (748m).

Široká prašná cesta obtáčí zprava vrchol Klapinova (678m). Vstoupíte do lesa a po krátké rovince počnete středně klesat do sedýlka, kde se rozkládá další horská louka, tentokrát bez výhledů. Uprostřed v hloučku stromů stojí rozcestník Pod Skalným (530m). Zelené směrovky ukazují 5,5km nazpět na Tesák a rovně 1km na Skalný. Tam je cíl vaší trasy. Ten poslední 1km stoupá lesní cesta středně vzhůru, šikmo do úbočí Skalného (709m), kde už čeká poslední ukazatel Skalný, rozc. (683m) s podtitulkem: „Skupina pískovcových a slepencových skal slouží jako cvičné horolezecké terény.“ Ano, Skalný dostává svému jménu. V jeho blízkosti je roztroušeno několik skalních věží i okrajových skalek s výškou stěn do 15m, přičemž délka stěn všech skal čítá asi 1,4km a celkem je zde vytyčeno kolem 90 lezeckých cest obtížnosti III.-IX. Všechno to jsou pozůstatky mrazového zvětrávání hřebenových partií Hostýnských vrchů, po němž zůstaly jen nejodolnější sruby. Jmenují se Vyhlídka, Nevěstčí převisy, Bezejmenná, Plotna, Údolní stěna, Orel, Zub, Žába či Kůň. Vzhledem k věžovitému charakteru těchto skal a jejich nadmořské výšce jde o terén vhodný spíše pro teplejší dny. Jištění zabezpečují fixní skoby a kruhy.

Některé ze skal můžete spatřit přímo ze značené stezky. Jako první to bude skála Žába, nevelký útvar tvořený jakoby na sebe poskládanými vrstvami skalních desek, zešikma trčícími proti svahu, který připomíná sedící žábu. Po Žábě prý vedou ty nejtěžší lezecké cesty v oblasti. Nachází se v lese, několik desítek metrů vpravo nad cestou. Pro snadnější alokaci hledejte velký balvan ležící přímo vedle stezky, jenž mimo jiné dokazuje, že vandalové existovali už v roce 1888. Kolemjdoucí do něj totiž očividně s oblibou vyrývají všelijaké nápisy, a to nejen česky, ale i azbukou (zřejmě památka na 2.sv. válku). Těsně před cílem se pak nad cestou nachází ještě stěnka Plotna a pár kroků za rozcestníkem horní část Nevěstčiných převisů.

Po 6,5km končí zelená turistická trasa u odpočívadla pod vrcholem Skalného, aby dál pokračovala po modré 2km na Hostýn, nebo 3,5km na Rusavu. Informační panely tu však lákají pocestné také na hrad. Zatímco oficiální vrchol Skalného (709m) nabízí z okraje louky „jen“ krásný výhled na hory, zalesněný vršík bez názvu vpravo od něj ukrývá poklady v podobě skalnatých suků Orel a Zub, na nichž kdysi velmi dávno stával skalní hrad Skalný. Jde tak trochu o raritu. Zaprvé jeho pozůstatky neobjevil profesionální archeolog ale amatérský badatel, zadruhé to bylo až v 90.letech 20.stol. a zatřetí je Skalný nejvýše položeným hradem na Moravě. O 5m totiž předčil jiný skalní hrad, 1,5km vzdálené Obřany. Skalný nebyl vědcům dlouho znám a v písemných pramenech se ani neobjevuje. Jediné, co jeho existenci dokazuje, jsou stopy (důlky) po ukotvení trámů na jižním bradle Orla. Předpokládá se proto, že šlo o dřevěný hrádek s minimálně jednou věžovitou stavbou, nalepenou právě na toto bradlo. Na info panelu ostatně najdete jeho předpokládanou podobu. Areál hradu se rozkládal na obdélné plošině o rozloze cca 35x23m, ze které trčí skály. Ze dvou stran je obehnán náznaky 1m hlubokého příkopu širokého asi 10m a náznakem valu o výšce 1,5m. Od Zubu dělí plošinu asi 12m široká upravená rozsedlina. Druhý suk však nejspíš stavebně využit nebyl, patrně pro svou rozeklanost. Odborníci se domnívají, že hrad Skalný sloužil jako strážní bod formujícího se kunštátského dominia v průběhu 2.pol. 14.stol., což je stejné období, kdy vznikl i hrad Obřany. Co se týče samotného objevitele hradu, uvádí se jméno regionálního historika Dalibora Kolbingera. On a jistý Václav Trefil prozkoumali lokalitu v létě roku 1980. V letech 1981, 1982 a 1985 nalezl Kolbinger v druhotné poloze ve svazích pod vrcholem další keramický materiál a několik kovových předmětů. Přímo na vrcholu byly nalezeny zlomky keramiky, drobné slitky skla a úlomky železných předmětů. Zjišťovací sonda provedená archeologem Jiřím Kohoutkem umožnila na základě souboru archeologických nálezů datovat fungování hradu do rozmezí 2.pol. 14.stol. až 1.pol. 15.stol.