Pozděchov, host., BUS (499m) – Vrchy rozc. (545m) – Pod Širokou (600m) – Horka (635m) – Vartovna (651m) – Nezdoby, hřeben (594m) – Pod Vrchem (475m) – Vsetín rozc., u zimního stadionu (340m) – Vsetín, ŽST

Cca 16,5km dlouhý hřeben mezi Pozděchovem a Vsetínem není nijak zvlášť vysoký ani výrazný. Nedoporučuji jej zdolávat po dešti, neboť cestu často brázdí motorky i lesní technika, které zničily povrch stezky. Na kole se tu normálně projedete, až budou odklizeny padlé kmeny, takže do té doby jedině pěšky nebo v sedle koně, máte-li tu skvělou možnost. Výhledy se z hřebene naskýtají krásné, z Vartovny téměř kruhové. Shlédnout lze Vizovické či Hostýnské vrchy a shora také okresní město Vsetín.

* * *

Obec Pozděchov neprošla za cca 700 let své existence výrazným vývojem. Původní obyvatelé byli zemědělci, chovatelé dobytka, tkalci či výrobci dřevěného zboží, později museli za prací dojíždět. Obec se však může chlubit řadou zajímavostí jako dřevěný zámeček s rybníčky a sirnatými prameny, dvěma kostely nebo roubenou chalupou z roku 1874. Vzácná je také chráněná louka na Vařákových pasekách (0,28ha) se silně ohroženým šafránem bělokvětým.

Do svažitého centra obce s oběma kostely se dá dostat třeba autobusem. Hned vedle zastávky se větvemi borovice kryje rozcestník Pozděchov, host., BUS (499m), odkud vás bude až do Vsetína (16,5km) provázet modrá turistická značka. První úsek měří 2km. Podél hlavní silnice půjdete kousek dolů jakoby na Prlov, zahnete vlevo do úzké boční ulice, přehoupnete se prostorem pily a po staré asfaltce lemované křovisky brzy sejdete do dolíku mezi loukami, v kterémžto okamžiku počne cesta rychle stoupat, až se nakonec úplně vydrolí u osamělého obydlí. Dál bude nutné kráčet loukou, z níž se vám za zády otevře pohled na Bařinku (716m) s vysílačem či protější Svéradov (737m). Nejvyšší bod Vizovických vrchů, Klášťov (753m), odtud vidět není kvůli svému bezejmennému předvrcholu (726m) vpravo od Svéradova.

Téměř až pod vrcholem 600m vysokého bezejmenného kopce vstoupíte do lesa. Po levé straně stojí jakési smutné polozbořené stavení, pěšina je zarostlá kopřivami a proplétá se mezi divoce rostoucími dřevinami, což ovšem není překážkou pro umístění ukazatele Vrchy rozc. (545m) . Špinavá plastová šipka ukazuje směr k dalšímu rozcestí. Následující 0,5km se táhne poměrně široká blátivá lesní cesta, která počne brzy klesat a vyústí na okraji louky s výhledem k Senince. Samotná obec však vidět není, protože se nacházíte v jakési prohlubni lemované lesem a četnými remízky, odkud vlastně není vidět vůbec nic a jen se tudy přemisťuje zemědělská technika. V ohybu cesty tu nenápadně visí Pod Širokou (600m), odkud se dostanete po 2km po žluté do Prlova nebo po 2,5km po modré na Vartovnu.

Modrá, to je vaše barva, proto se jí řiďte. Prašná polní cesta nyní stoupá, obchází lučinatou prohlubeň po jejím západním okraji a na krátký čas dovoluje shlédnout okraj Prlova, za nímž se nad terén zdvihá částečně zalesněný Sulačov (551m) s nízkým hřebínkem Padělků (710m) či obydlená lokalita Paseky nad Lužnou. Značka míří do lesa a šplhá se po úbočí Široké (645m), z jejíž horní partie krátce zhlédnete hustě zalesněné hřebeny Hostýnských vrchů. Lesní pěšina následně klesá kolem rozcestí Horka (635m) bez směrových šipek (přestože sem přichází zelená značka z Valašské Polanky), a to až do horského sedla s výhledem na Zlínsko s tamní částí Vizovických vrchů. Za sedlem se cesta zase rychle zvedá, přes rameno lze po pravé straně shlédnout blízký hřeben Lánů (614m) s pásy lesa různého stáří, které dosvědčují snahu o zalesnění původních pastvin, dál uvidíte východní okraj Vizovických vrchů s horou Kopce (699m) a v dálce jižní část Javorníků s množstvím jiných, blíže neidentifikovatelných vršků.

Výstup se nese v duchu kamenité lesní cesty se závěrečným šlakovitým stoupákem, z jehož vyšších míst již lze okem rozpoznat blížící se vrchol. Vartovna (651m) je nejvyšším bodem celé této trasy a skýtá dvě půlkruhová panoramata – nalevo Zlínsko, vpravo Javorníky. Popis krajiny po obou stranách je složitý kvůli členitosti terénu, tak alespoň stručně: Západní svah pokrývá rozsáhlá louka s několika staveními, která brzy přechází ve smíšený les. Spolu s hranicí okresů Zlín a Vsetín klesá po bezejmenné rozsoše (580m) též hranice Přírodního parku Vizovické vrchy. Obzor zlínského okresu tvoří dlouhý nevýrazný hřeben Vizovických vrchů s opticky připojenou Tlustou horou (458m), což je onen zaoblený kopec s vysílačem v závěru. Při dobrém počasí vykukují nad tím vším ještě vršky Chřibů a rozeznat lze i Mladcovské kopce (423m) severně od Zlína. To už jsme ale skoro úplně na opačné straně prvního panorama, jelikož víc vpravo je už jen les na vršku oné bezejmenné rozsochy Vartovny. V údolí pod Mladcovskými kopci jen tušíte Fryšták či Ostratu, vidět je kousek zlínského předměstí, krásně se v dolíku pod Spleteným vrchem (565m) s rozhlednou na vrcholu bělají a červenají blízké Vizovice a v popředí nakonec pohlcují zelené kopce Jasennou. Druhé panorama ohraničují stejným dílem Vizovické vrchy a Javorníky. Dobré by asi bylo najít pomocí dalekohledu vrch Bařinka (716m) s vysílačem na vršku, protože hned nalevo od něj se nachází tajemné Vařákovy Paseky a po pár kilometrech na východ tu dochází k ostrému zakončení hřebene Vizovických vrchů údolím řeky Senice. Vše, co je vidět nalevo odtud, jsou už Javorníky. Z bližších hřebínků vzpomeňme třeba Jahodný (609m), Padělky (710m) nebo Radošov (756m) a zcela v pozadí Makytu (923m). Co uvidíte za nimi, je spíše otázkou aktuálního počasí. Z obcí není v tomto směru vidět nic, snad jen pár domků na horním konci Seninky, ale jinak vše zakrývá již dříve zmiňovaná rozsocha Lány (614m) a na ni navazující Strakov (547m).

Z Vartovny na Vsetín chybí ještě 11,5km, takže vyhledejte další modrou značku a uježděnou hřebenovou cestou scházejte cca 2km do sedla mezi Vartovnou (651m) a bezejmenným brdkem (604m). Hřeben se nejdřív stáčí mírně vpravo, poté vlevo, je řídce zalesněn a nabízí hned několik částečných výhledů do okolní krajiny, např. zpět na obec Jasenná s lučinatým hřebínkem nad ní. V sedle vejdete do smíšeného lesa. Kamenitá cesta tu středně náročně stoupá a po severním úbočí obtáčí 604m vysoký vršek. Lesy se pestře střídají s horskými loukami. Brzy nato, co projdete sedlem pod dalším brdkem s následným krátkým prudším stoupáčkem, rozevře se vám nic moc výhled vlevo dolů k Liptálu a na hřebeny Hostýnských vrchů s jejich nejvyšším bodem, Kelčským Javorníkem (865m). Přichází klesání, krátký pohled vpravo mezi kopce, nízký březový háj s výhledem na Vsetín a jeho široké okolí. Přes hradbu blízkých smrků spatříte všechny ty hřebínky, jež se sbíhají a končí právě v údolí Vsetína, tj. rameno zakončené Žamboškou (481m) či Klášteřiska (587m), po obzoru se táhne pruh hlavního hřebene Vsetínských vrchů se Vsackým Cábem (841m), Vsackou Tanečnicí (912m) nebo vyčuhujícím vzdáleným Radhoštěm (1129m).

Cca 1,5km dlouhý úsek před rozcestím nabízí částečný výhled na Hostýnské vrchy, za nímž vstoupíte do lesa, půjdete převážně z kopce a dole už narazíte na Nezdoby, hřeben (594m). Vartovna je 4,5km daleko, Pozděchov 9,5km.

Značka bezprostředně překračuje vrchol Nezdoby (595m) a klesá lesem do sedla, odkud zase dlouze stoupá, tentokrát do vrchu Sýkorník (551m). Pěšina je nyní úzká, hrubě rozbrázděná jak lesní technikou, tak návštěvníky na motorkách. Stabilně se v ní drží hluboké kaluže a až na Sýkorníku se to lepší, neboť půjdete vysokým nepropustným lesem bez výhledů. Několikrát se také zhoupnete, ačkoliv má tento terén spíše klesající charakter. To už však vylézáte z lesa na mýtině zarůstající náletovými listnáči, odkud krásně shlédnete na město Vsetín kousek pod sebou. No, výhled trochu kazí smrčina po pravé straně pěšiny a bezejmenný vrch s vysílačem nalevo. Mezi nimi lze zahlédnout ohyb řeky Bečvy s mostem nesoucím hlavní silniční tah z Valašského Meziříčí do Valašských Klobouk, sídliště Sychrov, centrum, vrch Klášteřiska (587m), kopečky podél cesty na Dušnou a nalevo tvoří tomu všemu zelenou stěnu východní lem Hostýnských vrchů. Stojí zde také tyčový ukazatel Pod Vrchem (475m), odkud do Vsetína zbývá jen 2,5km (resp. 3,5km, půjdete-li na nádraží) a zpět na Nezdoby by to bylo 3,5km daleko.

Pohled na Vsetín se proměňuje, zřetelněji se otevírají čtvrtě Rybníky, Trávníky, průmyslová zóna a údolím řeky nyní vidíte přes Ostrou horu (475m) až ke Kobyle (467m) nad částí Bobrky. Značená pěšina rychle sestupuje do sedla, aby se pak vydrala na poslední v řadě vrcholků, ostrý bezejmenný kopec s vysílačem. Jeho východní úbočí prudce padá do koryta Vsetínské Bečvy, táhne se jím Přírodní památka Bečevná s přirozenou habřinou a typickou květenou, přičemž úhel výhledu se zaměří tentokrát na údolí říčky Jasenice s městskou částí Luh a kolem dokola to vše uzavírá hranice CHKO Beskydy, táhnoucí se z Dušné přes Vsacký Cáb (841m) na Lysný (654m).

Okolí vysílače je porostlé vzrostlými křovisky, tak aspoň že už ta pěšina nezadržitelně klesá do civilizace. Ze svahu tu trčí garáže, na jejichž střechy je romantické si vylézt kvůli úchvatnému výhledu na město. Jinak se tu objevuje též asfaltka, která vás již neomylně zavede do městské části Svárov, odkud to máte podél silnice dolů z kopce už jen kousek k Vsetín rozc., u zimního stadionu (340m). Míříte-li na nádraží s ukazatelem Vsetín, ŽST, pak vás i tam bezpečně povede poslední, 1km dlouhý, modře značený úsek skrz obydlenou zónu. Ten už ovšem nestojí za popis.

Město Vsetín bylo poprvé písemně zmíněno roku 1308, kdy patřilo Řádu templářských rytířů. V polovině 15.stol. byla uprostřed náměstí postavena tvrz, přestavěná počátkem 17.stol. na zámek . Vsetín se stal centrem násilné rekatolizace (1609-1781) i rozsáhlého valašského odboje. Dvakrát lehl popelem, přesto se posléze stal světovou špičkou ve výrobě nábytku z ohýbaného dřeva. Na okresní měst byl Vsetín povýšen roku 1909. Zdejší rodák, Dušan Jurkovič (1868-1947), je autorem útulen Maměnka a Libušín na Pustevnách, lázeňských budov v Luhačovicích, Křížové cesty na Hostýně aj.