Slopné, BUS (?) – Klokočí (589m) – Trvajka (400m)
Žlutá trasa o délce 5,5km nese podtitul Stezkou žokeje Josefa Váni a vede údajně po trase místních lidí do nejbližšího města k doktorovi či za zábavou. Táhlé stoupání asfaltkou pod Klokočí nabízí jediné výhledy celé trasy, neboť zbytek cesty tvoří svážnice v lesním porostu. Trasa je dobře značená a rychle zdolatelná i na horském kole.
* * *
Vesnička Slopné vznikla zřejmě počátkem 13.stol. První písemný záznam o její existenci se nachází v zakládací listině mužského cisterciáckého kláštera Smilheim ve Vizovicích datované k 20.8. 1261. Název obce má dvojí možný původ: buď byli Slopňané vášnivými tesaři sloupů, případně se specializovali na dobývání dřevěné tyčoviny v okolních lesích, nebo často kladli pasti na lov ryb, zvěře či proti škůdcům v hospodářství. Slovo "slop" totiž znamená "past". Až do reorganizace katastru vizovického panství v roce 1574 patřilo Slopné k Vizovicím, načež připadlo panství Brumov. V 70.letech 20.stol. byla obec sloučena do integrovaného svazku se Sehradicemi, Dolní a Horní Lhotou a od roku 1990 je opět samostatná. Největší zdejší památkou je kostel sv. Rocha, roste tu významný strom zvaný Jalovec ve Slopném, najdete tu dvě malé vodní nádrže a lyžařský vlek.
Jediná místní turistická značka se počíná u autobusové zastávky v centru obce a nese název Stezkou Josefa Váni podle jediného svého slavného rodáka. Legendární žokej, trenér a chovatel koní Josef Váňa je největší postavou českého dostihového sportu. Za svou kariéru zvítězil ve více než 270 dostizích, z toho 8x vyhrál Velkou pardubickou. Váňa začínal jako chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, poté byl pomocným dělníkem na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojníkem lyžařského vleku, později vedoucím lyžařského střediska a členem Horské služby. V mezinárodních závodech Horské služby byl členem vítězné hlídky HS Praděd v Krkonoších v roce 1976 a ve Vysokých Tatrách roku 1978. Ve stejném roce zvítězil v Tatrách v obřím slalomu, startoval v lyžařských závodech Jizerská padesátka (čas 4hod. 1min. 38s) a v Jesenické sedmdesátce. V dětství stráveném ve Slopném prý Josef Váňa jezdil na všem, na čem se jezdit dalo – na kozách, krávách, koních i na prasatech. V dospělosti pak chodíval ze Slopného na pivo do Vizovic, a proto vlastně to pojmenování stezky. Z Vizovic do Slopného jinak běžně donášeli pošťáci dopisy a balíky a nazpět přinášeli máslo nebo jiné zemědělské produkty. Pěšky ze Slopného do Vizovic chodívali lidé k lékaři, za nákupem, ale též za zábavou.
Turistova zábava začíná u směrovky se žlutým hrotem ukazujícím od rozcestníku Slopné, BUS 3,5km na Klokočí v hřebeni Vizovických vrchů. Vizovice jsou odtud vzdáleny 10km. Prostranství u zastávky doplňuje kamenný kříž z roku 1950, pomník obětem 1.sv. války a technická památka historický válcový mlýn z 19.stol, jenž sloužil okolním rolníkům. Je to ta oranžová třípatrová budova s průmyslovými okny. Mezi lety 1938-1942 byl provoz mlýna zastaven a objekt rekonstruován. V roce 1991 jej potomek majitelů opět zprovoznil a dál funguje jako obchodní válcový mlýn. V historické budově se nachází ve dvou patrech hnací stroje, mlecí stroj, loupačka, násypky dopravníků, sila, čistička apod., ve třetím patře je umístěn transmisní pohon a hnací zařízení zrnných výtahů.
Značka vede podél hlavní silnice středním stoupáním ke kostelu sv. Rocha, kde ostře zahýbá doleva. Na místě nynějšího kostela dřív údajně stávala dřevěná kaplička, kterou postavili slopenští křesťané jako poděkování za odvrácení morové rány. Zděná kaple byla dokončena v roce 1824, leč neměla vlastní zvonici. Malý zvonek byl umístěn v průčelí, v okně štítu nad vchodem do kaple. V roce 1987 byl tento malý zvonek nahrazen zvonem větším z Újezda. Současný kostel pak vzniknul přestavbou v 90.letech 20.stol. U kostela se opět nalézá kamenný kříž a také pomník padlým rumunským vojínům, kteří 2.5. 1945 Slopné osvobozovali. Turistické propriety zastupuje panel s mapou a pár texty o vsi.
Ulice s několika rodinnými domy míří nekompromisně proti kopci Klokočí (622m), jemuž se v místním názvosloví říká Červenčica. Volné stoupání přechází hned za zástavbou do středního a esovitě zatočenou asfaltkou kráčí hřbetem horského výběžku přímo k zalesněným vrchům. Pole a louky nad Slopným otevírají výhledy do krajiny, zpočátku hlavně vzhůru ke Klokočí (622m) a Doubravě (676m) se stožárovou rozhlednou, poté i nalevo k bezejmennému bočnímu rameni Spleteného vrchu a na samý vrchlík Slavického kopce (624m). Při pohledu zpět spatříte dole v údolí Slopné a samozřejmě protější Bílé Karpaty zastoupené rozložitým masivem Uhlisek (521m) s jakoby samostatným vrcholkem Křemeničná (521m). Po pravé ruce na podobné terénní vlně leží obec Loučka. Široký volný prostor však víc vidět nedovolí.
V lokalitě Nadevsí bylo v letech 2003-2004 vysázeno na ploše asi 6ha tzv. biologické protierozní opatření. To spočívá v rozdělení svážného území na 4 díly a osázení vytipovaných tratí celkem 50 tisíci kusy 12 druhů vybraných melioračních, zpevňujících a přípravných dřevin. Žluté značení projde pruhem těchto stromů, smýkne se kousek doleva a pokračuje polní cestou rovnou za nosem, k lesu pod vršíkem Křešová (517m). Odtud naposledy mrknete na Slopné a vstoupíte do souvislého lesního porostu v úbočí Klokočího.
Široká přírodní stezka zahýbá doprava a sune se vnitřním okrajem lesa středně vzhůru, krátce nato se stáčí čelně k vrcholu Klokočí, na rozdvojení svážnic se drží napravo a před dosažením horského sedla si i párkrát více přišlápne. Na částečně vykáceném prostranství mezi Klokočím a Doubravou se v mladé zeleni maskuje strom s cedulemi rozcestníku Klokočí (589m). Ze Slopného jste ušli rychlých 3,5km a do cíle na Trvajku chybí 2km. Hřeben navíc protíná modrá turistická značka zpod Doubravy (2km) na Spletený vrch (1,5km). Máte-li čas, skočte si na Doubravu (1,5km) na rozhlednu s dalekým kruhovým výhledem, kdy po cestě potkáte i hezkou kapličku sv. Vendelína s Bílými Karpatami jako na dlani.
Trasa ujde jen pár desítek metrů jakoby k Doubravě a hned zahýbá doleva na středně klesající svážnici. Les nedává šanci žádným výhledům a táhne vás po směru Želechovského potoka do údolí. V nížinných polohách se na cestě objeví asfalt. Táhlé volné klesání podél rýhy potoka vás přivede až na souběh několika lesních cest a ty spojeny v jednu odbočí nadvakrát k finálnímu rozcestí Trvajka (400m). Na Trvajce žlutá trasa končí. Máte-li v plánu dojít až do Vizovic, čeká vás teď 4,5km volného klesání po zelené, nebo se taky můžete vrátit 3,5km na hřeben pod Doubravu.