Hošťálková, kostel, BUS (405m) – Hošťálková – Kadlůbek, BUS (408m) – Nad Trojákem, rozc. (590m) – Troják, host., BUS (585m)
5,5km dlouhá modrá trasa z obce Hošťálková do horského sedla Troják se dá rozdělit do tří úseků: údolní rovinka po asfaltu, stoupák lukami po trávě a asfaltu, a svižné klesání po hřebeni po asfaltu. Máte-li kondici, dá se to vyjet i na horském kole. Gró této trasy spočívá v krásném výhledu z Páleníkových Pasek, ale jinak se dá využít spíš jako součást nějakého výletního okruhu.
* * *
Hošťálková byla založena v období selské a pasekářské kolonizace někdy ve 14.stol., avšak první písemná zpráva pochází až z roku 1505. Od 16. do 18.stol. v souvislosti se vzrůstem obyvatelstva dochází ke snahám o rozšíření orné půdy na úkor vrchnostenských lesů. Důsledkem toho byl rozmach rozptýleného pasekářského osídlení. Lesy využili Valaši k chovu koz a ovcí. V roce 1678 byla Hošťálková předána věřitelům zadluženého Vsetína a stala se samostatným panstvím. Jejím prvním majitelem byl Julius Karel Podstatský z Prusinovic. Když rod Podstatských panství roku 1707 prodával, stál tady už nový vrchnostenský dvůr, pivovar, šenk, palírna a dva mlýny. V roce 1769 byla v Hošťálkové zřízena též škola. K roku 1834 byla všechna půda v obci s výjimkou údolí charakterizována jako neúrodná. Velký význam pro obživu obyvatel tak měla těžba a doprava dřeva. Dřevo bylo na povozech dopravováno do Jablůnky a odtud při vyšším stavu vody splavováno po Bečvě do rovinatých oblastí Moravy. Mezi lety 1842-1844 si nechal majitel panství hrabě Frydrych Chorynský z Ledské postavit v Hošťálkové empírový zámek, který je dnes nejvýznamnější místní památkou. Mimo to se zde nachází památné stromy Kachtíkovy lípy či přírodní památka Pivovařiska.
Váš výlet začíná v centru obce u rozcestníku Hošťálková, kostel, BUS (405m). Vybraná modrá trasa na Troják (5,5km) navazuje na modrou značku ze Vsetína (12,5km), zelenou z Baťkové (8km), zelenou z Držkové z lokality Pod Skálami (9,5km) a žlutou z Končin (3,5km). První úsek vaší trasy měří 1,5km a celý vede rovinkou podél hlavní silnice. V průběhu úvodních 300m potkáte navíc všechny místní stavební památky.
Hned naproti rozcestníku stojí bílý evangelický kostel. Mezi lety 1777-1781 se poddaní z Hošťálkové významnou měrou podíleli na revolučním hnutí valašských evangelíků, jež vyústilo ve vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. Věřící se do té doby scházeli tajně pod širým nebem nebo ve stodolách některých rodin. První dřevěný evangelický kostel byl založen 29.6. 1783 a slavnostně vysvěcen už v září téhož roku. Výstavba byla hrazena penězi církve a vrchnosti. Roku 1790 byla zbudována fara a evangelická škola. Roku 1826 se začal budovat evangelický kostel zděný, tedy ten současný jednolodní s odsazeným kněžištěm. Dokončen a vysvěcen byl roku 1831. Největší podíl nákladů nesla církev, menší část financoval majitel panství hrabě Bedřich Chorynský z Ledské. Ten kostelu za symbolickou cenu dodal stavební dříví a střešní šindele. Olomoucký arcibiskup zas daroval vápennou skálu v Rajnochovických, jež byla na místě pálena na vápno. Kostel tak nakonec stál pouhých 5000 zlatých. V roce 1843 byla postavena nová budova fary a nová evangelická škola. Během přestavby v letech 1857-1858 byla ke kostelu přistavěna novogotická věž s hodinami a 2 kostelními zvony. Vysvěcení proběhlo 19.9. 1858. Nejstarší součástí zdejšího mobiliáře je křtitelnice datovaná 1791. Varhany z roku 1852 byly vyrobeny firmou Jana Neussera z Nového Jičína. Na hřbitově za kostelem stojí navíc pomník padlým 1939-1945 s kovovou sochou partyzána od S. Mikuláštíka. Na tom samém místě je pohřben i zástupce velitele partyzánské brigády Jana Žižky, charismatický sovětský pilot I.P. Stěpanov, zastřelený 10.4. 1945 v bunkru na Čerňavě. Mezi obyvateli Hošťálkové proslul zejména husarským kouskem, když na apríla 1945 vnikl v doprovodu dvou druhů do místního kina, kde se právě promítala premiéra filmového hitu Madla zpívá Evropě. Stěpanov napřed odzbrojil dva protektorátní četníky, a pak před filmovým plátnem, přepásán samopalem, přednesl užaslým vesničanům svůj plamenný projev a vyzval je k odboji proti okupantům. Od místních obyvatel se mu dostalo velikých ovací a dlouho nepřestávající potlesk doprovázel komisaře a jeho druhy při jejich odchodu.
Katolický kostel Povýšení Sv. Kříže stojí na návrší kousek bokem cesty. První zmínka o dřevěném kostele v Hošťálkové je zapsána v kronice z roku 1661 ve spojitosti s pohřbem fojta Matouše Šáše. Zásluhou Bohumila Ignáce z Valdorfu tu bylo v roce 1727 založeno kaplanství a první obecná katolická škola. Současný zděný kostel byl vystavěn v letech 1796-1798. Vysvěcen byl 29.7. 1798. Kostel je zbudován v jihozápadně-severovýchodní ose a je trojboce ukončen. V patře věže je umístěna hudební tribuna a na jejích bocích pavlače. Za 2.sv. války byly pro potřeby německé okupační armády odejmuty zvony, které jen náhodou nebyly roztaveny pro zbrojní průmysl a 21.7. 1945 se vrátily zpět na své místo. Elektroinstalace, vytápění, malby a břízolitová omítka pocházejí z roku 1971. Za významné prvky iventáře je zde považován tepaný mešní kalich zdobený hlavičkami andílků z roku 1697 a 6 cínových oltářních svícnů ulitých v roce 1808.
Zámek Hošťálková byl vybudován v pozdně empírovém stylu. Nechal jej vystavět v letech 1842-1844 majitel panství hrabě Frydrych Chorynský z Ledské. Projektantem zámku byl vídeňský architekt Franz Schleps, dvorní stavitel Lichtensteinů, a realizátorem stavby byl zednický mistr Karel Absolon. Zámek je pojat jako jednopatrová budova s bočními rizality opatřenými trojúhelníkovými štíty. Krajní okna jsou zakončena oblouky. V přízemí se dřív nacházely panské kanceláře a písárny, byt úředního sluhy a 2 místnosti sloužily jako vězení. V patře byla hala, hraběcí pokoje, kabinety, spižírna a kuchyně. Zámek tak sloužil jako správní sídlo panství Hošťálková, později velkostatku Hošťálková. Cesty v zámeckém parku byly ve své době vysypány bělavým štěrkem, rostly tu ušlechtilé stromy a zámek díky nim svítil mezi dřevěnými vesnickými chalupami jako perla. Po Frydrychově smrti zdědil panství syn Viktor a po něm vnuk Frydrych. Pouhých 14 dní jej vlastnil v roce 1918 baron Alfred Klein. V letech 1919-1924 náležel zámek Československé dřevařské akciové společnosti v Brně. Poté jej koupil JUDr. Stanislav Bublík, který kolem něj nechat vybudovat 6 rybníků, fontánu a skleníky. V zámecké zahradě se za něj dokonce prý pěstovaly jahody. Koncem 2.sv. války zabral zámek německý protipartyzánský oddíl ZbV Kommando 31. Vojákům sloužil jako ubikace, byla zde výslechová místnost a ve sklepě mučírna. Mučení se odváželi neznámo kam a již se nikdy nevrátili. Znám je osud jednoho muže z Prlova, který byl Němci perzekuován spálením v hořícím domě. Podařilo se mu sice uniknout, byl ale znova zatčen a za živa pohřben právě tady u hošťálkovského zámku. Ze zámeckého sklepního vězení se podařilo utéct pouze Josefu Sedlaříkovi z Poruby. V roce 1948 byl zámek znárodněn a připadl Československým státním lesům a statkům. Téhož roku jeho právoplatný majitel JUDr. Bublík zemřel, údajně na mrtvici po projevu Klementa Gottwalda. Po roce 1952 sloužil zámek pro ubytování zaměstnanců státních lesů a později jako závodní klub ROH. Po soudním sporu v roce 1990 byl dědicem JUDr. Bublíka prohlášen Jaroslav Urban. Roku 2003 jej však získala obec Hošťálková a využívá jej ke kulturním akcím. V přízemí se provozuje vinárna. Samotný zámek však není veřejnosti volně přístupný a neprobíhají zde ani žádné prohlídky.
Nudný údolní úsek trasy končí ukazatelem Hošťálková – Kadlůbek, BUS (408m), situovaným u mostku přes Ratibořku. Šipka odtud ukazuje 3km nad Troják. Zahnete tedy doprava, přejdete most a započnete středně stoupat úzkou asfaltkou mezi rodinnými domy až na okraj místní části Salajka, kde asfalt končí a cesta pokračuje již jen ve formě vyježděné polňačky. Krátce nato vás stezka vyvede na louku a posílá vás vzhůru proti svahu. Úhel stoupání travnaté stezky je poměrně drsný, ale aspoň se můžete donekonečna otáčet a vyhlížet vzdálené obzory. Nejlepší výhled na ně vám poskytne samozřejmě až vyšší nadmořská výška. Vězte však, že už zespod se můžete kochat pohledem na Hošťálkovou v úzkém údolí Ratibořky, vymezenou protějšími zalesněnými svahy hory Tisový (650m). Zpátky ve směru pěšiny se zvedá Fojtova hora (582m), za ní ční Drastihlava (695m) a při pohledu na východ začínají postupně vylézat i Vsetínské Beskydy. Nejdominantnější kopec tím směrem je Cáb (841m).
První z chalup obklopená zelení vás přivítá na Páleníkových Pasekách. Obejdete plot zahrady a navážete na místní asfaltovou příjezdovku, která vás vyvede až na hřeben. Stoupání ovšem nepolevuje, jen se o to víc těšíte z výhledů do kraje. Chvílemi lze spatřit dokonce cílový hřeben nad Trojákem. Patrně nejlepší panorama vás čeká až nad Pasekami. Když se otočíte čelem nazpět k Hošťálkové, budete mít po své pravé ruce širokoramenný Tisový (650m), jenž je údolím potoka Štěpková oddělen od nízké kuželovité Fojtovy hory (582m), za kterou mezitím vyrostl mohutný hřbet Drastihlavy (695m) s hřbetními výčnělky Ratibořským Grúněm (678m) a Křížovým (670m). Vzadu mezi úbočími Drastihlavy a Tisového navíc vyčuhují Chléviska (641m). Přímo na východ se za údolím Vsetínské Bečvy objevují chaotické Vsetínské Beskydy. Ve středu viditelného pásma ční nejvýše trojice vrcholů: vlevo Cáb (841m), uprostřed Lušovka (875m) a ten vpravo nemá jméno (791m). Blíže před nimi jsou situovány dva vrchy: napravo Klášteřiska (588m) znevýrazněná na nimi procházejícím horským hřbetem bez názvu, a nalevo mnohotvarý Na Vrchu (653m), jenž se málem překrývá se známým kopcem Dušná (731m). Ještě víc doleva se pak táhne členitý hřbet Štípy (707m).
Po asfaltu dostoupáte k souvislému lesnímu porostu a v nejvyšším bodě zkříží vaše kroky hřebenová silnička. V místě napojení visí na stromě cedule Nad Trojákem, rozc. (590m). Modrá značka to tu lomí vlevo 1km na Troják, stejně jako zelená, která sem přišla z Bludného (2,5km) a Lázů (8,5km). Pod rozcestníkem dřepí malý pomníček se znakem První československé brigády Jana Žižky. Brigáda Jana Žižky byla největší partyzánskou skupinou operující v prostoru Beskyd během 2.sv. války. Mezinárodní tým vojáků a dobrovolníků prošel nejdřív osvobozovacími boji na Slovensku, načež se 15.10. 1944 infiltroval do lesů mezi Kněhyní a Smrkem, kde působil až do poloviny listopadu. V tu dobu nechal K.H. Frank celou oblast obklíčit s cílem partyzány zničit. Uspěchané akce Němců a špatné počasí však umožnily partyzánům utéct do Hostýnských vrchů, kde se ještě několikrát s Němci střetli. Z počátečních asi 350 mužů vzrostla postupně síla brigády na téměř 1400 bojovníků, kteří se v květnu 1945 podíleli např. na osvobozování Zlína, Vsetína či Vizovic. Pomníček u cesty je tak jedním z mnoha, jež připomínají místa partyzánských bojů. Jo a je odtud taky vidět Kelčský Javorník (865m) osazený rozhlednou a vysílačem, nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů.
Asfaltka svižně klesá rozhraním lesa a louky, tečuje přilehlý ski areál a cílovou rovinkou přichází k hlavnímu silničnímu tahu, jenž spojuje Zlínsko, Vsetínsko a Bystřici p.H. Poslední turistický ukazatel stojí na druhé straně vozovky u velkého pomníku, věnovaného opět partyzánské brigádě Jana Žižky. Směrovky rozcestníku Troják, host., BUS (585m) ukazují 5,5km zpátky do Hošťálkové (modrý hrot), 6km dál po hlavním hřebeni na Holý vrch (modrý hrot), 9,5km do Lázů (zelený hrot) a 8,5km do Podkopné Lhoty (žlutý hrot). Panel naučné stezky Tesák se zde zmiňuje o značkařských aktivitách Klubu českých turistů, o nedaleké Přírodní památce Barnátka, o hostinci Na Trojáku z roku 1937 i o původu názvu lokality. Slovo „troják“ se totiž odvozuje od blízkého trojmezí, v němž se střetávaly hranice tří katastrů. Troják je zároveň vyhledávané lyžařské středisko. Disponuje 5 vleky, ubytovacími kapacitami, velkým parkovištěm atd. Prochází tudy i tzv. Hostýnská magistrála, na níž se v zimě upravuje 52km běžkařských stop.