<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Prašivá, tur. ch. KČT (706m) – Komorní Lhotka, sauna (457m) – Komorní Lhotka, nám., BUS (415m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Oblíbená žlutá trasa o délce 4,5km spojuje lázeňstvím proslulou obec Komorní Lhotka s vrškem Malá Prašivá, kde stojí starý dřevěný kostelík a známá turistická chata. Kombinace turistiky a relaxace je jistě lákavá, zejména když jde o dvě takto blízké atraktivní destinace. Cestou se navíc otevírá série skvělých výhledů do předhůří a náročnějším turistům se nabízí možnost pokračovat po okruhu neméně pěknými trasami zpět. Trasa je s opatrností sjízdná jak pro horská kola, tak pro terénní dětské kočárky.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žlutá turistická trasa mezi Malou Prašivou a Komorní Lhotkou začíná u rozcestníku <b>Prašivá, tur. ch. KČT (706m)</b> vedle chaty, na konci lesní silnice z Vyšních Lhot. Je to místo, kde se setkává pětice tras tří barev – hlavní červená hřebenová míří 3,5km na východ k chatě na Kotaři, opačným směrem 5,5km k vlaku do Dobratic, modrá schází 6km na autobus do Pražma, žlutá 4km k autobusu do Vyšních Lhot a také do 4,5km vzdálené Komorní Lhotky.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Skutečnost, že zde stojí od roku 1921 <b>turistická chata Prašivá</b>, je výsledkem snahy českých vlastenců a místních patriotů, kteří postavením chaty na tak navštěvovaném místě čelili expanzi německého turistickému spolku Beskidenverein. V prvopočátcích organizované beskydské turistiky na sklonku 19.stol. totiž započali Němci stavět horské útulny, zatímco Češi se museli scházet v podhůří. Myšlenka budování českých turistických chat se poprvé zrodila ve vlasteneckém spolku Snaha v Těšíně. V průběhu roku 1895 se v Těšíně utvořila Turistická jednota a záhy poté byl na Morávce založen Bezkydský spolek. Oba tyto spolky začaly s vyznačováním prvních tras, zajišťováním noclehů a zpracovávaly pokyny pro horskou turistiku. O založení českého turistického spolku bylo rozhodnuto při příležitosti pořádání hospodářské a průmyslové výstavy v Dobré v roce 1910. Jak praví informační panel naučné stezky Prašivá, dne 1.9. 1910 se konala první schůzka Pobezkydské jednoty slezské se sídlem v Raškovicích, jejímž předsedou se stal tamní starosta a továrník Josef Adámek. Jednota si mimo jiné vytyčila cíl postavit na Prašivé turistickou chatu. Prosadila tak 10 let zamýšlený záměr Dr. Kordače, který jednal v roce 1899 o zakoupení pozemku na Prašivé v blízkosti kostelíka. Potřebnou parcelu se ovšem podařilo odkoupit až v roce 1912. První plán chaty vypracoval architekt Joža Dvořák. Náklady na stavbu neměly přesáhnout 23tis. rakouských korun. Výstavba však nebyla realizována, poněvadž vypukla válka a většina aktivistů odešla na frontu. Krátce po válce jednota přesídlila z Raškovic do Frýdku a dne 17.12. 1919 dostala nový název Pobeskydská jednota slezská. Předsedou se stal JUDr. Jan Valeček, vrchní soudní rada v Moravské Ostravě, nadšený turista a lyžař, jehož portrét dnes visí v jídelně chaty. Právě on znovu inicioval výstavbu první české turistické chaty na slezské straně Beskyd, k čemuž známý místecký stavitel Jaro Čermák vyhotovil nový projekt. Stavbě předcházely určité přípravné práce. Na Prašivou tehdy ještě nevedla zpevněná komunikace jako dnes a veškerý stavební materiál bylo nutné buď vynášet ručně, nebo vyvážet na povozech. V obou případech vedle členů jednoty velmi aktivně pomáhali také lidé z okolních obcí, zejména místní rolníci ochotně zapůjčovali své povozy. Přípravné práce započaly už rok předtím, než začala samotná stavba, kterou provedla firma Ludvíka Juroše z Frýdku. Stavba byla zahájena 11.4. 1921, stála 273,3tis.Kčs a již 2.10. téhož roku byla i předána k užívání. Bylo typické pro svou dobu, že vlna nadšení strhla i okolní obce, peněžní ústavy, státní lesy a vedle významných osobností také stovky drobných dárců. Sám prezident Masaryk jako člen Pohorské jednoty Radhošť přispěl 5000 Korunami. Prvním nájemce chaty na Prašivé se stal hostinský pan Tesárek. Pobeskydská jednota slezská byla v roce 1922 začleněna do Klubu československých turistů (KČST) a chata se tak stala jeho majetkem. Následovalo pro chatu velmi příznivé období. Ve 2.pol. 20.let a ve 30.letech, v době, kdy byl předsedou frýdeckého odboru KČST notář JUDr. František Olšák, došlo k vybudování cesty na Prašivou a k dalším stavebním úpravám chaty. Byla dostavěna další skleněná veranda, rozšířena kuchyň, byl položen vodovod, zřízena koupelna, sprchy a umývárna. V půli 30.let nabízela chata turistům 30 lůžek, nocleh stál 4,50Kčs. Od září 1939 do konce války patřila chata Němcům a přístup na ni nebyl povolen. V poválečném období byl KČST zrušen a objekt si přivlastnil stát. Teprve roku 1992, když došlo k obnovení činnosti KČT a chata po vleklém soudním sporu připadla opět původnímu majiteli, zase ožil vrchol Prašivé různými zajímavými akcemi. Zastřešená rozhledna, jež je od roku 1921 nedílnou součástí chaty, byla v roce 2015 opravena a dnes znova slouží svému účelu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ještě dřív před postavením chaty byla hora Prašivá významným poutním místem, za což vděčí <b>dřevěnému kostelíku sv. Antonína Paduánského</b> z roku 1640 s věží přistavěnou roku 1860. Na Prašivé se od jeho výstavby konávaly mše a poutě a od roku 1891 se k nim přidaly také tzv. tábory lidu. Na tato shromáždění přicházeli řečnit i takové osobnosti jako např. poslanci zemského sněmu slezského. Poutě a tábory lidu přitahovaly obyvatelstvo z dalekého okolí a těšily se mimořádné návštěvnosti. Historické prameny zmiňují až 8000 poutníků na jedné pouti. Kostel byl vybudován z podnětu frýdeckého hraběte Jiřího z Oppersdorfu, prý z vděčnosti za záchranu před rozzuřeným jelenem, který hraběte připíchl parohy ke stromu. Nedlouho po svém dokončení byl dne 5.10. 1640 zasvěcen zakladateli jezuitského řádu, sv. Ignáci z Loyoly, jenž byl oblíbeným patronem hraběte. Od roku 1673 je však věnován sv. Antonínu Paduánskému, neboť 14.9. téhož roku byl vysvěcen sv. Ignáci z Loyoly kostel v nedalekých Malenovicích. V roce 1836 požádali obyvatelé Vyšních Lhot, aby byl kostel rozebrán a přenesen do jejich vesnice, kde kostel chyběl, ale obyvatelé okolních vesnic to nedovolili. V letech 1842-1872 působil na Prašivé farář František Stáhala, který kostel opatřil tehdy neobvyklým bleskosvodem. Zároveň nechal u těšínského malíře Wankeho zhotovit obraz sv. Antonína Paduánského. V době úřadování faráře Jana Kittricha byla položena nová dřevěná podlaha namísto dosavadní cihlové a nákladem těšínského řádu Alžbětinek byly pořízeny nové varhany. Roku 1930 bylo sejmuto vnitřní obložení stěn, přičemž se zjistilo, že roubený plášť kostelíka je značně narušen hnilobou a lesním mravencem. Při restaurování však došlo bohužel k zamalování původní malby provedené ještě farářem Stáhalou. Po Mnichovské dohodě měl kostel připadnout Polsku. Regionální tisk tehdy vyzval obyvatelstvo k poslední pouti ke svatému Antoníčkovi, jež se konala v neděli 13.11. 1938. Pouť však přerostla v protestní shromáždění proti polskému záboru, proto byly hned druhý den veškeré cenné věci včetně varhan převezeny do bezpečí do kostela v Dobré. V červnu následujícího roku se tradiční pouť konala již ve Vyšních Lhotách za hostincem, neboť poutníkům z protektorátu byla účast na poutích na Prašivé zakázána. Po obsazení Polska 1.9. 1939 připadla Malá Prašivá i s kostelem Německé říši a roku 1940 bylo konání poutí definitivně zakázáno. Na konci 2.sv. války, když Slezskem procházela fronta, byl kostel dne 4.5. zasažen z Raškovic 2x dělostřeleckým granátem. Jeden prorazil stěnu vpravo u vchodu a roztříštil schody na pavlač, druhý proletěl štítem a vyrazil střechou. Oprava proběhla rychle a tak se po 5 letech v roce 1945 znova mohla na Malé Prašivé uskutečnit pouť. Kostel byl pak ještě několikrát opravován a dnes je pod ochranou památkového úřadu. Jde o jednoduchou stavbu, na obdélnou loď sroubenou z mohutných jedlových trámů navazuje mírně odsazený trojboký presbytář a nad trojúhelníkovým štítem je osazena malá věžička. Do poškození granátem byla cibulovitá, nyní je jehlancovitá. Celá stavba byla poprvé roku 1753 pobita šindelem kvůli ochraně před nepříznivými povětrnostními vlivy. Sakristie a kruchta přibyly roku 1772, roku 1779 kazatelna.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Poblíž kostela se nachází rozletové mýtiny pro paraglidisty, odkud získáte krásný výhled zejména na rovinnatou krajinu mezi Frýdkem-Místkem a Ostravou, ale též na hory. Dominantní je samozřejmě Lysá hora (1323m) s vysílačem a předsazeným výběžkem mohutné Kykulky (996m) a Kyčery (906m), po její levé straně hora Travný (1203m), po pravé straně vzadu Radhošťský hřbet s vyčnívající Kněhyní (1257m), Radhoštěm (1129m) na druhém konci hřebene, dále samostatný Ondřejník (964m), štramberská vrchovina s kuželovitým Červeným kamenem (690m), ještě víc napravo Kozlovické a Palkovické hůrky (660m), a potom už jen rovina. Té dominuje okresní město Frýdek-Místek, pod Prašivou rozpoznáte určitě také nošovický Pivovar Radegast či areál automobilky Hyundai. Při dobrém počasí uvidíte i trošku vzdálenější ostravskou aglomeraci včetně 30km vzdálené elektrárny Dětmarovice s obřími chladícími věžemi.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Poté, co si prohlédnete vrchol Malé Prašivé (707m) s kostelem a chatou, vyrazte ve směru červeno-žluté směrovky jakoby na Prašivou (843m). Asi po 160m středního stoupání se žlutě značkovaná stezka odpojuje od té červené a uhýbá doleva na širokou lesní vrstevnicovou cestu. Ta již nestoupá, naopak spíš zvolna klesá nad vykácené, terénně prohnuté prameniště potoka Račok, odkud se otevírá výsečový výhled na Frýdecko-místecko, Ostravsko a část Těšínska. V šíré rovině leží několik větších měst a mezi nimi propletence obcí, remízů a zelené plochy polí, luk. Jednotvárné krajině dominuje pouze několik objektů, podle nichž poznáte, kam až vlastně dohlédnete. Jde zejména o vodní nádrže Žermanice (ta bližší) a Těrlicko (ta vzdálenější). Jakoby za Žermanicemi se rozkládá město Havířov, dál za ním Ostrava a vpravo od Ostravy se tyčí 4 široké chladící věže se 2 komíny elektrárny Dětmarovice, která leží na samé hranici s Polskem. Popojdete a tu se objeví i haly automobilky Hyundai, opodál pivovar Radegast a za nimi město Frýdek-Místek.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zpevněná cesta vstupuje opět do lesa, krátce zvolna stoupá, ale od tohoto bodu pak už nepřestává klesat. Nejdřív sestoupíte středním sklonem do vykousnutého oblouku v prameništi říčky Lučina, odkud se naskýtají velmi podobné výhledy jako od Račoku. Jen jim teď více zaclání horská rozsocha, po jejímž úbočí za malou chvíli půjdete. Minete upravený <b>pramen</b> Lučiny zvaný <b>Na Hranici</b> (měl by být pitný), a pak dlouho kvůli lesu neuvidíte nic. Ušlapaná cesta je tu trochu rozbitá, přesto si na ni někteří turisté troufají i s dětským kočárkem. Škaredý úsek totiž brzy končí a cesta vychází na osadě Prašivka na samé periferii obce Komorní Lhotka. Zde se také konečně zase rozhlédnete. Horské pastviny skýtají více či méně kvalitní výhledová panoramata směřovaná na níže položené obce Dobratice a Komorní Lhotka, na Žermanickou přehradu, Havířov nebo Frýdek-Místek. Čím více se trasa stáčí k východu, tím lépe uvidíte i na protější kopec Godula (738m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na osadě nabírá cesta výraznější úhel klesání a mezi domy přechází na hladký asfalt. Pruh lesa odděluje Prašivku od Stonávky, níže položené osady při říčce Stonávce. Relativně nízká nadmořská výška tady už zabraňuje dalekým výhledům, zato do šířky se rozevírají stále krásně. Přímo před sebou spatřujete Godulu, lze dohlédnout až na Třinecko se zvlněnou linkou drobných vršků při úpatí čantoryjského masivu, ale hlavně se už začíná rýsovat pozice centra cílové Komorní Lhotky. Asfaltkou, klesající zmírňujícím se sklonem mezi lukami k východu, dorazíte zakrátko k mostu přes Stonávku, v jehož bezprostřední blízkosti stojí turistický ukazatel <b>Komorní Lhotka, sauna (457m)</b>. Jeho žluté směrovky ukazují vzdálenost 3,5km zpátky na Prašivou či 1km vpřed na náves a 4km na Godulu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Komorní Lhotka</b> vznikla během lánové kolonizace pravděpodobně v 2.pol. 14.stol. a její původní obyvatelé byli místního původu. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1455, za naprosto spolehlivou je však považována až listina z 27.7. 1483. V době založení byla ves soukromým majetkem těšínských šlechticů a nesla název Bučkova Lhota nebo jen Lhota (1506). V 1.pol. 16.stol. proběhlo její dosídlení v souvislosti s příchodem Valachů do Těšínských Beskyd a začalo se jí říkat Valašská Lhota. Byla rozsáhlou zemědělskou vsí se značným podílem pastvin a lesů, obyvatelé se živili salašnictvím, plátenictvím či soukenictvím. Lhotka patřila k jednomu z největších středisek tehdejší plátenické výroby. Snad i proto se znova přejmenovala, tentokrát na Střižnou Lhotu či Ves Elgotku (1621, 1646). V 2.pol. 17.stol. se dostala do majetku Těšínské komory, získala obecní pečetidlo (1702) a bylo tu zbudováno bělidlo plátna (1761). Tradiční domácké zpracování lnu a vlny se v Komorní Lhotce udrželo až do 50.let 20.stol. Těžké přírodní podmínky a feudální útlak (vojenské zatížení, robotní povinnosti, zvyšování daní, omezování volnosti horalů atp.) vedly k mnohým rebeliím, útěkům z hospodářství či zbojnictví. S průmyslovou revolucí pak nacházeli obyvatelé obživu spíše v těžkém průmyslu (doly, hutě). Od roku 1894 nese obec současný název Komorní Lhotka, polsky Ligotka Kameralna. Polská menšina tu má silné zastoupení. Roku 1860 byly při úpatí Goduly založeny malé <b>bylinné lázničky</b>. Sedlák Jiří Walica využil vřídlo nalézající se na jeho pozemku a vystavěl u něj primitivní lázně se 3 dřevěnými vanami zvané Quellen Bad, kde poskytoval koupele v odvarech z horských bylin. O 20 let později začal starosta Adam Wallach budovat v Komorní Lhotce rozsáhlý vodoléčebný a rekreační komplex alpského architektonického stylu využívající Priessnitzovy léčebné metody. Jeho symbolem se stal tzv. Kurhotel, hlavní lázeňská budova situovaná pod kostelem v centru obce. Kromě čisté pramenité vody a bylinných koupelí se tu k léčebným procedurám využívaly též místní zemědělské produkty – syrovátka nebo ovčí a kravské mléko. Komorní Lhotka se tak svými službami stala známou na celém území Rakousko-Uherska. Letní hosté z Těšínska, Opavy, Krakova, Brna, Prahy i Vídně si to tu oblíbili natolik, že založili spolek a za členské příspěvky zvelebovali celou obec – chodníky, lavičky na místech s výhledem, lesní studánky, petrolejové osvětlení ulic apod. Ničivý požár Kurhotelu v roce 1903 byl však pro lázně tragickou ranou, ze které se už nevzpamatovaly a původní věhlas Komorní Lhotky jako lázeňského centra se začal postupně vytrácet. Po vzniku ČSR v roce 1921 převzala původní lázničky pod Godulou lesní správa. Objekt byl přebudován na 4 kabinky s vanami pro bylinné koupele a zajímavé je, že Bylinné lázničky existují jako rarita obce dodnes.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na lázeňskou tradici Komorní Lhotky navazuje také klasická <b>finská sauna</b>, kterou potkáte pár desítek metrů dál po trase. Čistota prostředí a kvalita vodních pramenů vedla v roce 1964 skupinu místní organizace Červeného kříže a hnojnické organizace v čele s obvodním lékařem MUDr. Josefem Rozmanitem ke zbudování finské sauny. Pro její umístění bylo zvoleno údolí potoka Stonávky, jež saunu napájí. Vytápění zajišťuje pec na bukové dříví. Na přestavbu stávající staré dřevěnice přispěly např. Důl Dukla či Třinecké železárny a ke slavnostnímu otevření došlo 31.7. 1966. V té době to byla jediná klasická finská sauna na Těšínsku. Při otevření byla sauna provozována 3x týdně, dnes je to 6x týdně. Své saunování můžete zakončit blahodárnou masáží či konzumací místní speciality – chléb s tvarohem, čerstvě strouhaným křenem a podmáslím.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Úzká silnice pokračuje naprostou rovinkou podél louky s posledním výhledem této trasy. Nejdřív pozorujete jen Godulu (738m), na jejím hřbetě hrb zvaný Křivý (743m), poté spatříte Kyčeru (769m), mezi nimi po chvíli vykoukne spojovací bod Ropička (918m) a nakonec se objeví i Prašivá (843m), odkud jste právě sešli. Na dohled je už i kostel.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Klasicistní <b>evangelický kostel</b> v Komorní Lhotce je jedním ze zdejších luterským tolerančních kostelů. Jeho základní kámen byl položen 1.5. 1782, hotový byl vysvěcen v říjnu 1783. Šlo ale jen o hlavní loď bez věže. Nekatolické modlitebny je totiž z rozhodnutí císaře Josefa II. mít nesměly. Současná věž byla k modlitebně přistavěna až roku 1850. Barokní interiér chrámu s doznívajícími rokokovými prvky je inspirován Ježíšovým kostelem v Těšíně. Sochařská výzdoba oltáře a kazatelny pochází z dílny těšínské sochařské rodiny Prackerů. V 1.pol. 19.stol. byly v interiéru kostela vybudovány galerie. Elektrifikace proběhla v roce 1937. Kolem kostela se rozkládá hřbitov, na němž významností vyniká kamenný <b>náhrobek Jana Bohumila Tschammera</b> (1790-1852), rytíře z Iskryczin, sídlícího na Horních Domaslavicích, a jeho manželky Krystýny Beaty roz. Tschickard (1787-1858). Náhrobek s litinovým erbem pochází z poloviny 19.stol, je obdélného tvaru a je rámovaný rytým, v rozích konvexně probraným rámem. V rozích desky byste spatřili okruží s rozetami. Erb je dělený, v pravém poli má být na zlatém podkladu roh, v levém poli na modrém podkladu jelení paroh – jeho technický stav tomu žel neodpovídá. Další starodávné náhrobky patří starostovi Adamovi Walachowi (1898), učiteli Jerzymu Brzežekovi (1852) nebo evangelickému pastorovi Jerzymu Bogusławovi Heczkovi (1907).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od kostela na náves máte už jen cca 150m daleko. Minout to rozhodně nemůžete. Prostranství obrostlé stromy slouží jako parkoviště, zastávka autobusu a kolem jsou navíc rozprostřeny služby občanům. Na trávníku pod stromy dřepí <b>pomník</b> na počest 30.výročí osvobození Československa i obce Komorní Lhotky Rudou armádou z roku 1975. Na košaté lípě visí rozcestník <b>Komorní Lhotka, nám., BUS (415m)</b>, který vám praví, že žlutá značka pokračuje ještě 3km na Godulu, modrá odtud vede do 4km vzdáleného Hnojníka a zelená šplhá zpátky na hřeben Prašivé, konkrétně 5,5km k turistické chatě na Kotaři.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pokud by vás zajímaly ještě další pamětihodnosti Komorní Lhotky, omrkněte zdejší zachovalé dřevěnice z 19.stol., římskokatolický kostel Božského Srdce Páně (1886) postavený z godulského pískovce, pomník obětem 1. a 2.sv. války z godulského pískovce u hlavní silnice na Hnojník, pomník 10.výročí založení Československé republiky (1928) na vrcholu Goduly a toleranční památník na západním svahu Goduly (1936).</p> </font></div>
Aktuálnost k 10/2018
