<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Krásná, rest. Rekreant, BUS (495m) – Krásná, pod Žorem, BUS (495m) – Údolí Borové (675m) – Kyčera, sedlo (873m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>5,5km dlouhá zelená značka údolím Borové se dělí na dva typově odlišné úseky: první část tvoří údolní asfaltka, druhou stoupavé serpentiny lesních cest. Trasa je úplně bez výhledů a v lese je místy horší značení, což ve spleti svážnic a zkratek není ideální. Jako boj proti stereotypu je to ale fajn. Drsňáci by to mohli dát jak na kole, tak třeba na lyžích.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">S horskou obcí <b>Krásná</b> je Frýdek-Místek spjatý i jinak než jen autobusovou linkou. Říká se, že název dala obci frýdecká šlechtična, která odtud krásně viděla na svůj zámek. Za počátek samostatné existence vsi lze považovat rok 1639, kdy se začaly kolonizací spojovat vzdálenější osady. Tvůrce vceňovacího operátu označil zdejší podnebí za drsné a sychravé, okolí strmé, pokryté lesy, polohu uzavřenou a nepříznivou. Časté pozdní mrazíky objevující se ještě i v červnu a sníh, který brzy napadl a pozdě ztál, působily škodlivě na výnosnost zdejších políček, proto se zde rozvíjelo spíše tkalcovství, dřevařství, dočasně se v katastru Krásné těžila ruda a dařilo se tu salašnictví. Místní krávy dokonce prý svého času vytěsnily i jeleny. Však taky největší památkou v obci zůstala zemědělská usedlost č.p. 10 s roubenou stodolou a ovčínem. V 2.pol. 18.stol. vzrostl zájem o rozvoj železářské výroby, při níž se používalo buď přímo dřevo, nebo dřevěné uhlí, takže poptávka po dřevě rostla. Vrchnost se snažila omezit salašnictví a znovu vysazovat lesy, jež byly dlouhou salašnickou érou téměř vykáceny. Ústup od salašnického způsobu hospodaření byl ale pro Krásenské takový problém, že se kvůli něm bouřili ještě na přelomu 19. a 20.stol. Nové uplatnění našli horalé v průmyslových oblastech v podhůří, v živnostech a pohostinství, neboť se již začal rozmáhat i turismus. Větší migrace, turismus a nové komunikační prostředky zlepšily spojení se světem a ve 40.letech se v Krásné začalo s výstavbou obchodní silnice do Uher, jež vedla podél potoka Mohelnice. Obce, které se na její stavbě podílely, tímto výrazně konkurovaly frýdecké vrchnosti, jenže svůj plán zřejmě nedotáhly do konce. Od roku 1900 se plánovala výstavba elektrické dráhy z Frýdku přes Nošovice, která by odtud svážela nejen osoby, ale též dřevo. Nakonec se po silnici jezdilo jen formanskými povozy a od 1.5. 1929 také autobusem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Popisovaná trasa začíná na BUS zastávce před <b>restaurací Rekreant</b>, jejímž stavitelem byla Jednota spotřební družstvo Frýdek-Místek. Název Rekreant získala nejspíš proto, že se v její blízkosti nachází velká chatová zástavba, jinak se jí říkalo též Papiřok, neboť některé její části tvoří lisované papírové prefabrikáty. Uvedení Rekreantu do provozu proběhlo 23.6. 1968.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na sloupu visí směrovky rozcestníku <b>Krásná, rest. Restaurant, BUS (495m)</b>, rozpřáhnuté doprava na Lysou horu (žlutá 6km), doleva na Přelač (žlutá 1km) a pod Žor (zelená 1km). Žnačka sleduje krajnici silnice a kráčí rovinkou asi 700m k penzionu Pod Žorem, což je úsek bez přidané hodnoty, který lze snadno přeskočit tím, že svou túru započete až tam.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hostinec pod Žorem býval odjakživa centrem společenského života obyvatel Krásné. Stojí v úžině mezi Kyčerou (906m) a Oborou (709m), tedy defakto na vstupu do údolí. Před 1.sv. válkou tu stávala dřevěná hospoda s jedním velkým šenkem, jejímž majitelem byl Jindřich Mališ. Ten také nechal v roce 1912 postavit současnou zděnou hospodu s výčepem a velkým sálem, jediným v obci. K oběma provozovnám patřilo i velké hospodářství, chlév, stáj pro koně, stodola a polnosti. Hostinec se však zadlužil a v roce 1928 musel být prodán manželům Tomanovým. Do roku 1931 si hostinec Pod Žorem pronajímali František Mokroš s manželkou, po nich živnost převzal Jan Toman. V Krásné bylo tehdy 5 hostinců, ale jen hostinec Pod Žorem měl společenský sál, díky čemuž se stal přirozeným středem místního kulturního života. Roku 1931 byl Jan Toman zvolen starostou obce (a pak ještě několikrát). V rodinném šenkování pokračoval i po znárodnění v 50.letech 20.stol., kdy podnik přešel do správy Jednoty spotřebního družstva. V 90.letech prošel hostinec privatizací, rekonstrukcí a změnou názvu na Rupen, nicméně s další výměnou vlastníka se vrátil k původnímu názvu, který nese dodnes.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na odbočce před zastávkou stojí sloup elektrického vedení s ukazatelem <b>Krásná, pod Žorem, BUS (480m)</b>. Značka tu odbočuje doleva do údolí Borové, na jehož konci najdete po 2km další rozcestník. Prozatím to vemte po úzké silnici rovně k mostu přes řeku Mohelnici, jejíž dno tvoří zajímavé kamenné prahy. Říčka pramení na osadě Muroňka v zátylku hory Obidová ve výšce asi 720 m.n.m. Je celkem 12,9km dlouhá, povodí zabírá plochu 40,5 km2 a v Raškovicích se vlévá do Morávky, se kterou teče do Odry a ústí do Baltského moře.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Lysohorský břeh řeky nasazuje hned střední stoupání. Asfaltka míří mezi chalupy, z nichž některé jsou původní roubenky. Za zády se vám pomalu ztrácí pohled na Oboru, zatímco vpředu se k cestě přimyká Borovský potok. Zástavba rychle řídne, až tu najednou po pravé straně cesty spatříte zabordelený plac po nějaké rozpadlé kruhové konstrukci. Ač se to nezdá, jedná se o architektonický unikát.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Roku 1967 navštívil strojař Lev Nikel Expo v Montrealu, kde ho zaujal skleněný americký pavilon ve tvaru koule. Když pak na brněnském výstavišti uviděl ještě prosklený pavilon na nožkách, nápad byl na světě. Nikel si vyrobil ze špejlí zmenšený model a když se rušily Vratimovské papírny, odkoupil kruhové trubky z vařáků na celulózu, které pak použil jako základ konstrukce své chaty. Tu dokončil v roce 1972. Válcový <b>pavilon Lva Nikla</b> budil pozornost každého, kdo kolem něj prošel. Říkalo se mu také Vila Brusel či chata UFO. Když Nikel v roce 1992 zemřel, nebylo nikoho, kdo by se o jeho pavilon staral. V roce 2004 ukradli sběrači kovů rošty ze schodiště, téměř třetinový prostor terasy před vstupem, pobrali dokonce i vnitřní zařízení. V roce 2005 pak děti rozbily všechny skleněné výplně. Následný soud o náhradu škody se táhl téměř 2 roky. Kovová konstrukce pavilonu mezitím zkorodovala, vnitřek poničilo vlhko a pro příbuzné Lva Nikla bylo již obtížné tuto situaci řešit. O pavilonu se však dozvěděl mladý architekt Zdeněk Liška, který usiluje o jeho záchranu. Stavba je podle něj výjimečná hned v několika aspektech, např. v kontextu místa, kde se nachází. Krásná má totiž velmi striktní podmínky týkající se ochrany životního prostředí a dodržování zásad při stavbě nových domů. Lev Nikel navíc dokázal postavit nadčasový dům, byť sám nebyl stavitelem ani architektem a neměl k tomu ani všechny potřebné materiály či technologie. Specifické je i samotné založení stavby na vyhloubené betonové jímce, z níž vychází jednotlivé podpěry v kruhové osnově. Osnova je excentricky umístěna vůči pravidelné kruhové formě šestnáctihranného cylindru, jenž byl původně vařákem na buněčnou celulózu v papírnách, kde Nikel pracoval. Objekt tvořily 2 malé místnosti – ložnice kombinovaná se vstupem se sprchou a velký obytný prostor s kuchyňkou. Přízemí chaty sloužilo nejspíš jako letní altán, mělo venkovní krb a terasu přímo u splavu přilehlého potoka. Komín z kamen procházel středem objektu a měl pravděpodobně i nosnou funkci. V obytném prostoru byla na průduch pravděpodobně napojena malá kamna na dřevo, kterými se chata vytápěla. Problém je, že Nikel jako stavitel tehdy svou chatu přihlásil na Povodí Odry jako limnigrafickou stanici, tj. místo se zařízením k pozorování vodního stavu toku, nikoliv jako obytnou budovu. Jedná se tedy vlastně o černou stavbu, kterou bude nutné před případnou rekonstrukcí dodatečně zlegalizovat. Dnes to ovšem nevypadá, že by šlo torzo pavilonu ještě zachránit. I na to má ale Liška řešení – postavil by tu jeho přesnou repliku. Odhadované náklady: 3mil.Kč. Otázkou je, jak získat finance a nekrást, jak budou k projektu vstřícní úředníci, kdo to celé zaštítí a co s pavilonem bude dál... Prozatím konstrukce víc a víc chátrá, chátrá zahrada, plechový bazének se skluzavkou i Nikelova sousední zděná chatička vykazující prvky funkcionalismu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Údolí Borové se zužuje, zalesňuje a necelého 0,5km od pavilonu vám představí upravenou <b>studánku U Panenky Marie Borové</b> opatřenou vydlabaným špalkem místo niky, gravírovanou tabulkou s veršem ze Slezských písní Petra Bezruče a jednoduchou lavičkou. Kousek za ní se rozkládá osada Borové. Tu projdete rovně, načež táhlé střední stoupání opouští relativně kvalitní cestu, aby nyní pokračovalo po drolícím se asfaltovém povrchu k pramenům Borovského potoka. Úsek sjízdný pro auta končí na malém parkovišti pod rozvětvením cest. Musíte se dát tou spodní doleva, kde si chvilku oddechnete díky krátké rovince, potom už totiž nasazuje stezka tempo a starý asfalt nahrazuje kamenitá lesní cesta pro stahování dřeva. Po několika metrech stoupání tímto terénem narazíte na rozložitou lípu s ukazatelem <b>Údolí Borové (675m)</b>. Ten hlásí mírně odlišnou kilometráž pro cestu zpět (3,5km), což je nejspíš dáno zaokrouhlováním vzdáleností na celé půlkilometry. Aby to vyšlo na celkových 5,5km, udává šipka vpřed údaj 2km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ty 2km jsou tvořeny stoupavými serpentinami, ovšem než se dostanete k první, odpočítejte si ještě asi 200m. Úhel stoupání je přitom už trošku víc než jen střední. Úvodní zákruta vás zavede na mýtinu s výhledem do protilehlého úbočí Kyčery, který ani nestojí za řeč. Travnatou pěšinou pak vystoupáte na zpevněnou lesní cestu, na níž bez váhání zabočte vpravo a pohlídejte si, abyste zakrátko v rozdvojení stezek pokračovali doleva nahoru. Je to tu trošku hůř značené. Široká svážnice obtáčí prameniště Borovského potoka s respektem na modelaci svahu, aby se po necelých 800m zalomila vlevo, následovala značkování 400m k ostré zatáčce doprava a po dalších 370m opět zabočila vlevo. Tam vás čeká závěrečná fáze trasy, v níž přejdete holinu pod hřbetem Kyčery (906m) a dorazíte do sedla mezi Kyčerou a Muroňkou. To slouží jako sklad dřeva, protíná jej asfaltová cesta a na stromě v místě křížení visí rozcestník <b>Kyčera, sedlo (873m)</b>. Zatímco vaše zelená značka tu po 5,5km končí, červená vás může vést dál na Ivančenu (2km) nebo s vámi seběhne dolů do Pražma (9km).</p> </font></div>
Aktuálnost k 03/2020
