K O S T E L   S V .   P R O K O P A   A   B A R B O R Y

 

Dřevěný kostel je situován na návrší nedaleko Beskydského rehabilitačního centra. Jde o typickou karpatskou sakrální stavbu bojkovského typu, vyznačující se jehlancovitou odstupňovanou střechou zakončenou báněmi. Kostelík stál původně ve vsi Hliňanka u Čynadijova v okrese Svalava na Podkarpatské Rusi, postaven byl na přelomu 17. a 18.stol. a zasvěcen archandělu Michaelovi. V období první republiky, kdy Podkarpatská Rus patřila ještě k tehdejšímu Československu a bohatí čeští magnáti tam často jezdili lovit medvědy, přestal obyvatelům Hliňanky prostorově vyhovovat a po stavbě nového zděného kostela začal rychle chátrat. Hrozilo, že stavba, podobně jako mnoho jiných v tomto kraji, zanikne. Farníci z chudé vesnice proto uvítali, když jim Ing. Edward Šebela, velký milovník starožitností a pravidelný hliňanský dovolenkář, jako předseda kunčického Okrašlovacího spolku nabídnul v roce 1928 odkup tohoto kostela. Roku 1931 firma Ing. Vojáčka kostel v Hliňance rozebrala, po železnici nechala převézt do Kunčic pod Ondřejníkem a tady opět sestavila. Střecha ovšem musela být zhotovena znova a věž kostela se nedochovala vůbec, takže byla postavena nová, podle vzoru jiných dochovaných kostelů tohoto typu. Kostel byl v neděli 23.8. 1931 zasvěcen patronům horníků sv. Prokopovi a Barboře olomouckým biskupem Mons. ThDr. Janem Stavělem, jenž také odsloužil první mši. Každý sedmý rok byl kostel napuštěn Karbolineem, přesto se na přelomu 70. a 80.let 20.stol. ocitl v havarijním stavu. Oprava v roce 1983 byla tím náročnější, že kostel není postaven z trámů z obvyklých jehličnatých stromů, nýbrž z trámů dubových. Oprava započala bez státního souhlasu, kvůli čemuž byl sloužící páter Josef Tirlík za trest přeložen do Kyjovic u Opavy. Nový farář Vincenc Svák však s velkými obtížemi v opravách pokračoval a za pomoci místních řemeslníků kostel i za obdivuhodně nízké náklady zachránil. Žel v roce 1994 kostel někdo vykradl. Zloději odcizili velký kříž s ukřižovaným Kristem a obraz sv. Prokopa a Barbory z roku 1893, který dříve visel v cechovně Jámy Šalamoun v Moravské Ostravě. Pozůstavší základní inventář, především zajímavý ikonotas za oltářem, je dokladem původně pravoslavného vysvěcení. Nakouknout dovnitř můžete mimo dobu bohoslužeb proskleným otvorem ve vstupních dveřích. Místo pro znovupostavení kostela na návrší zvaném Na Humenci nebylo vybráno náhodou. Hned na protějším návrší totiž Šebela bydlel. Dosud se tradují vzpomínky na slavnou svatbu, kterou Šebela vystrojil v dřevěném kostele své dceři Miladě. Svatba s mladým hrabětem Karlem Larischem-Mönichem byla pochopitelně významnou událostí přesahující region, a právě pro tento účel byl vlastně prý originální kostelík Šebelou zakoupen a zrekonstruován. Tato romantická představa se mezi lidmi natolik vžila, že se zapomíná, že se Milada Šebelová vdávala až 16.12. 1937, tedy 6 let po přesunu kostela do Kunčic p.O. a před ní se v „ruském“ kostele stihlo vzít už několik jiných potomků bohatých podnikatelů.