H R A D   N O V Ý   Š A U M B U R K

Rozvaliny středověké vojenské pevnosti jsou situovány na příkrém kopci nad Podhradní Lhotou. Hradní areál nabízí hezký výhled do kraje. Vstup je volný.

Nákresy odborníků představují hrad Nový Šaumburk řečený též Zubříč nebo Bašta jako vojenský objekt, stojící na holém strmém kopci, kde limitovanému prostoru vévodí pár strážních věží a dva okruhy valu. Nízké dřevěné obytné budovy byly situovány vně hradeb, v plochém sedle u příjezdové cesty. Vojáci v nichž přebývali, pokud nebyli zrovna ve službě. Uvnitř hradu totiž nejspíš nebylo k bydlení místo. Archeologové zde opravdu nalezli důkazy o osídlení trvalejšího rázu. Rybník zvaný Kolečko vytvořili vojáci uměle. Původně měl rozměry 20x10m, sloužil jako rezervoár a zpustnul spolu s hradem. Zatímco se sem ještě před cca 20 lety chodily koupat místní děti, dnes zanesenou vodní plochu poznáte akorát po vodomilné vegetaci.

Nad rybníkem začíná první terénní val a je tu místo, kde vnější a vnitřní val měly k sobě nejblíž. Přístupová cesta v tomto místě zleva obkružuje hrad do míst, kde širší zvolňující terén umožňoval postavit hradební zeď a vstupní bránu s první baštou, načež jste se z obezděného koridoru zvaného prvního nádvoří dostali druhou bránou na druhé nádvoří, odkud vojáci z druhé bašty (věžový pozorovací objekt) shlíželi dolů na úboční cestu i na "starý" hrad Šaumburk, který chránili. Jedná se o ten plochý prostornější plac s lavičkou, odkud se naskýtá výhled k vrcholu Kelčského Javorníku, na kopec Hrad či dolů na Podhradní Lhotu. Směrem do jádra hradu budete překonávat druhý val a hluboký vnitřní obranný příkop, v němž má aktuálně svou boudičku i spolek pečující o hrad. Vojáci překonávali značný výškový rozdíl mezi druhým nádvořím a vstupní bránou do jádra hradu pomocí dřevěného mostu, jenž je dnes nahrazen obyčejným dřevěným schodištěm. Torza obvodových zdí hradu z lomového kamene a základy hranolové bránské věže jsou dnes asi nejzachovalejší částí Nového Šaumburku, byť se bránská věž musí kvůli náletové zeleni obcházet. O archeologický průzkum obou hradů se v letech 1977-1991 zasloužil PhDr. Jiří Kohoutek, CSc z Ústavu archeologické péče Brno. Ten změřil, že se Nový Šaumburk rozkládal na ploše ve tvaru nepravidelného oválu s délkou 50m a šířkou 30m, první val s příkopem dosahuje hloubky až 5m a šířky až 20m a val před ním má místy výšku přes 3m.

Vladycký hrádek Nový Šaumburk byl postaven patrně na přelomu 13. a 14.stol. nebo počátkem 14.stol. biskupským manem Mikulášem z Choryně řečeným též Mikuláš ze Šaumburka, biskupským číšníkem, později válečníkem a diplomatem, jenž v té době sídlil na „starém“ Šaumburku jako jeho správce. Po smrti biskupa Bruna ze Schauenburku (1205-1281), stavitele "starého" Šaumburku, proběhly mstivé útoky na jeho majetky a těm bylo potřeba zabránit. Předpokládá se, že Nový Šaumburk měl vojensky chránit hlavní hrad, určený spíše k úředním aktivitám. První zmínka o tzv. "novém hradě" pochází z roku 1307. Oba hrady každopádně sdílely svůj osud. Koncem 14.stol. zajížděl na Šaumburk olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburka (1388-1397) uzavírat smlouvy či urovnávat spory. V důsledku pustošení během domácí války mezi moravskými markrabaty Joštem Moravským a Prokopem Lucemburským se však olomoucké biskupství dostalo do neutěšené finanční situace a nový biskup Jan XI. Mráz (1398-1403) tak musel s papežem Bonifácem IX. řešit jak exkomunikaci Prokopa, tak finanční půjčku na boj s Joštem, který však biskupa v roce 1400 vyhnal z Moravy do úkrytu na hradě Mírově, kde 22.7. 1403 zemřel. Novým majitelem hradů Šaumburk, Nový Šaumburk a města Kelč se tak stal biskupův věřitel Herš Smetana z Modřic, ale to jen do chvíle, než nový olomoucký biskup Ladislav z Kravař zvaný Lacek díky bohatství vlastní rodiny zastavené majetky církve vykoupil. Roku 1406 jde hrad nicméně opět do zástavy Jindřichovi z Bystřice za zapůjčenou sumu 200 hřiven grošů. Od roku 1416 měl hrad v zástavě konfliktní vladyka Zikmund z Bítova u Bílovce. Jeho syn Mikuláš zneužil sídlo k vlastním loupežným výpravám, a tak se moravský zemský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka rozhodl Nový Šaumburk za 650 hřiven grošů v roce 1451 odkoupit a zbořit. Hrad byl pravděpodobně později obnoven, jeho zkázu nicméně dovršilo uherské vojsko během česko-uherských (husitských) válek v 60.-70.letech 15.stol. Archeologové potvrdili, že ve 2.pol. 15.stol. hrad Nový Šaumburk řečený Zubříč již nebyl funkční. Jelikož se navíc nacházel blízko vesnice, posloužil obyvatelům jako levný zdroj stavebního materiálu, a proto z něj taky moc nezbylo.