S K A L N Í   H R A D   K L E N O V

 

Nepatrné památky po dřevěném hrádku postaveném na skalnatém vrchu Klenov nad přehradou Bystřička se nacházejí poblíž značené turistické trasy a jsou dostupné volně.

Na hřebeni Klenova nalézali útočiště už lidé doby bronzové a počátkem 13.stol., v době velkého osídlování Beskyd, tu stávala opevněná skalní tvrz s dřevěným opevněním a věžemi, z níž do dnešních dnů zůstaly jen uměle vytvořené záseky pro ukotvení trámů a základové žlaby jakési srubové stavby. Její podobu nelze zrekonstruovat vzhledem k tomu, že se část skály pod tvrzí v 19.stol. zřítila do údolí. Písemně není hrad na Klenově nikterak přímo doložen. Oblasti Klenova se však týkají pravděpodobně tyto dvě zmínky: První je listina z roku 1297, kde je zaznamenáno, že jistý Protiva z Doubravice blíže neurčené statky, které získal od krále a ležící po obou březích řeky Bečvy, daroval templářskému mistru Ekkovi. Druhou zprávou je listina z roku 1308, v níž se píše, že Vok z Kravař potvrzuje, že přijal od mistra templářů Ekka do nájmu na 31 let následující statky: „oppidum Setteinz cum castro Vreuntspergk“ (městečko Vsetín s hradem Freundsberkem). Časově by tomu období odpovídaly i archeologické nálezy z Klenova, potvrdit to však nelze. Po zrušení templářského řádu hrad chátral a pokusy o obnovení sídla nevedly k úspěchu. Nelze ani určit, kdy hrad definitivně zanikl, prokázán byl jen jeho násilný zánik požárem. Z Klenova pochází početná kolekce archeologických nálezů, převážně keramických střepů, ale i železných hrotů šípů do kuše). Vrchol Klenova je tvořen výrazným skaliskem, v jehož nejvyšším bodě se nalézá největší a nejvýraznější skalní suk nazývaný lidově Havránka. Toto skalisko o rozměrech cca 13x9m s výškou asi 6m tvořilo ústřední bod celého hradu. Na skále jsou stopy po umělých zásecích pro zakotvení konců trámů dřevěné konstrukce a také základové žlaby pro uložení spodního věnce srubové stavby. Tou byla pravděpodobně menší strážní věž, jež tvořila zároveň centrální objekt celého hradu. Podobné stopy po zakotvení trámů se nacházejí i na okolních skaliscích. Z toho lze usuzovat, že drobné srubové stavby se nacházely i v těsné blízkosti věže, při úpatí hlavní skály. Možnou menší strážnici lze předpokládat i na výraznějším skalisku na jihovýchodě, odkud šlo snadno kontrolovat přístupovou cestu v sedle mezi kopcem Klenov a vrcholkem Štípa. Jelikož se v celé lokalitě bývalého hradu nachází velké množství úlomků mazanice oranžové až červené barvy, lze předpokládat, že dřevěná konstrukce byla mazanicí alespoň částečně omazána a chráněna tak proti požáru a povětrnostním vlivům. Množství nalezených zuhelnatělých úlomků mazanice a zuhelnatělých dřev jen potvrzuje verzi o požáru tvrze. Hrad byl přirozeně chráněn od východu a jihu díky strmým svahům. Na západě se mohlo nacházet snad jen lehčí opevnění a severní svah, který po několika málo metrech přechází v mírněji klesající skalnatý hřeben, mohl nést vstupní bránu do areálu. Právě zde čekalo na přicházejícího kratší stoupání pod drobnohledem stráží v ochozu hlavní věže. Cesta by tak stoupala podél východní strany Klenova až k jeho jižnímu úpatí. Zde by se stáčela k západu, překonala by ostrý západní hřeben a stočila by se k severovýchodu a severu, až by vystoupala na severní hřeben. Tady by se stočila k jihu, přímo ke skalnatému vrcholu shradem. V současnosti se na Klenov chodí spíš kvůli skalním výchozům než kvůli hradu. Pro běžného turistu jsou záseky ve skále neviditelné.

Pověsti praví, že se hrad propadl do země poté, co se zlá kněžna nedohodla s černokněžníkem o předání klíče od brány. Navíc sem prý co 100 let láká obyvatele Růžďky bílá paní, aby z tajných podzemních prostor vynesli obrovské poklady a tím zachránili zakleté spící starce.